TO CHCI! / MALÝ CESTOVATEL

Cestování a poznávání nových míst a zvyklostí miluju. A jak jinak k tomu vést Erwína, než pěknou knihou! Potěšila mě tedy zpráva, že se Baobab chystá na podzim poprvé v češtině vydat úvodní svazky z legendární řady kreslených průvodců po světových metropolích od Miroslava Šaška. Hip, hip, hurá a bon voyage!

Nevěsta pro Erwína

Poprvé jsme si téhle slečny všimli na návštěvě v Plevelu. Osobně jsme se s ní setkali ale až o pár dní později v Bistru 8 na Letné. Je to fešanda ze slušné rodiny, která nás okouzlila růžovými lícemi a smyslem pro humor. Prostě ideální nevěsta pro Erwína...

Třicet čtyři týdnů

Léto dobrý, ale teplotní rekordy by padat nemusely. Zvlášť v bytě bez klimošky. Erwín to naštěstí nese statečně a zdárně překračuje další vývojová stádia. Včera se na mě vstoje a opřen o žbrdliny culil z postele. Občas si i klekne nebo napolo sedne. Nejvíc času ale tráví lozením po bytě a štelováním vším možným. A na zavolání vesele přisviští. V případě nutnosti se nechá na omezenou dobu zavřít v ohrádce, kterou Typoška natřel zářivě žlutou barvou. Působí tak vesele, že ani nemám výčitky, když ho tam na chvilku šoupnu. Další oblíbenou letní čiností je hovění si ve vaničce. Práská o sebe kelímkama a dobře se baví.

Co se týče jídla, v repertoáru naposledy přibyly sladký brambory, cukety, meloun, brůvky a lepek. Už dřív si občas ukořistil kousek chleba, ale o víkendu mu mamka v cukrárně dala kornoutek od zmrzliny, kterej celej spucoval. Zkusím zaexperimentovat s dalšími potravinami s lepkem. Brzy ho taky čekají první vajíčka, ryba a možná kousek sýra. Snažím se mu náležitě rozšiřovat kulinářské obzory. Prostě cesta do gurmánovy duše.

Víčková mánie

Ilustrační fotka: Etsy

Nedávno jsem narazila na iniciativu, která vyzývá ke sbírání víček od PET lahví k dobročinným účelům. Za kilo víček, které nasbíráte, dostane charitativní organizace od výkupce 7,- Kč. Zeptala jsem se strejdy Googla a ukázalo se, že je to docela rozšířený způsob vybírání peněz. Některé školy a školky dokonce pořádají ve sběru víček soutěže. Celé se mi to ale zdá nějaké podezřelé. Nepotřebuje jen firma, která si z recyklace víček udělala business, jejich pravidelný přísun? Kolik PET lahví musím koupit, odtahat domů, vypít a zrecyklovat, než nasbírám kilo víček? Není jednodušší poslat těch sedm korun rovnou? Možná tomu ale nerozumím a někdo z vás mi to vysvětlí. Sbíráte někdo? Nebo obdarováváte charity přímo? Nebo vůbec - čekáte až bude líp nebo na charitu prostě nevěříte? Obdivuju kamarády, kteří aspirují na to, věnovat pro dobro společnosti 10 procent svého výdělku. Proti tomu jsem úplný břídil...

Kam s ním?!?

Poradíte, kam bychom mohli s Erwínem vyrazit na prodloužený víkend? Rádi bychom relaxovali někde v přírodě, kam se z Prahy dostaneme bez auta. Ideální by bylo středně luxusní místo, kde mají bazén a počítají s miminama a vegetariánama. Díky za tipy a přeju hezký víkend!

Celý svět se raduje...

...a moje maminka nejspíš přemýšlí, zda tam nemá Kejt ještě jedno dítě?!?

Erwínova bedýnka

Začátkem července jsem reportovala radost z výhry farmářské mimi bedýnky. Bedýnka obyčejně obsahuje 4 – 7 kilo plodin vhodných pro malé děti. A protože zrovna jedu v seznamování Erwína s tím nejlepším, co příroda nabízí, výhra se mi náramně hodila.

TO CHCI! / STÍN PALMY

Paul Gauguin, Tahitian Women on the Beach, 1891

Tohle počasí není vůbec špatný. Jen by to chtělo sedět v písku ve stínu palem a pozorovat nekonečný mořský obzor. Rozhodně bych se při tom tvářila veseleji... Doufám, že jste někde u vody aspoň vy. Já to mám dneska s Erwínem namířeno do stínu Stromovky.

Třicet tři týdnů

Magický třicátý třetí týden. Erwíňák si téměř nepřetržitě něco povídá. Flirtuje s klemjdoucími i kolemsedícími a nejvíc s obsluhou v kavárnách. Převážně pánskou. Asi poměřuje svoje síly a konkurenceschopnost. Taky se mu tříbí smysl pro humor. Hrozně rád se přetahuje o hračky. Řehtá se u toho jako blázen. A natahuje se po flaškách od piva. On se vlastně natahuje po všem, na co jeho oko dohlédne, a když mu dotyčný předmět odepřeme, tváří se ublíženě. Vysvětlovat mu, že je to pro jeho dobro a bezpečí, je marné. Na záda se pořád nepřevaluje. Možná by to i uměl, ale nemá důvod. Jeho snahy už ale naznačují pokusy o sed a když se má o co vzepřít, v pohodě si stoupne. Frajersky se pak pohupuje v kolenou a tváří se jako king.

Nabídka, která se neodmítá

Vždycky jsem si přála, aby ke mě v obchodě někdo přišel s nabídkou, že mi dá pěknou sumičku peněz, když jí u něj utratím. A u výloh občas hrajeme s kamarádkou hru, kterou věc bychom si vybraly, kdybychom si prostě jednu musely koupit. Obojí jsem si teď mohla vyzkoušet naostro díky nabídce internetového obchodu Avendro, který mi za recenzi nabídl oblečení do hodnoty 1000Kč.

Tour de café

Víkend jsme strávili dvěma z mých nejoblíbenějších činností - procházkou po Praze a povalováním po kavárnách. Sobotu jsme začali na Jiřáku, kde má náš kamarád kávový stánek. Cappuccino se srdíčkem byl ideální začátek náročného dne. Odtud naše kroky směřovaly do nedalekého veganského bistra Moment, které jsme chtěli vyzkoušet. Bohužel mají otevřeno jenom ve všední dny. Přesunuli jsme se tedy do nové hip čtvrti kolem Krymské a vyzkoušeli jídlo u konkurence.

Léto ve škopku

Typoškovy rodiče slavili minulý týden safírovou svatbu, vypravili jsme se do Žatce na pár dní oslav. Erwín byl zase hvězda. Jako nejmladšímu v rodině se mu dostává náležité pozornosti a péče. Díky nabídnutému večernímu hlídání se nám dokonce poštěstilo jít poprvé od porodu do kina. V letňáku sice dávali Univerzitu pro příšerky, ale i tak jsme si to užili.

Ranní rituál / Iri

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se! Iri z blogu Můj dům můj squat vyhlásila soutež o nejhezčí nastylovaný interiér. Nejsem profi fotograf, ani designér, ale hozenou rukavici jsem se rozhodla zvednout a předkládám fotky našeho fiktivního rána. Na první fotce vidíte, s co mám v koupelně já.

TO CHCI! / CRAFT A DAY

Všichni kolem mě s příchodem dětí začali tvořit. Jakoby se v nás uvolnila nějaká skrytá nebo potlačovaná kreativita. Většinou to plíživě začíná tím, že zatoužíme po něčem, co u nás není k sehnání, nebo je to příliš drahé. Pak se doma zabíjí čas, když mimino spí a končí to společnou tvorbou. Protože jsem estét a jen tak nějaký samovýrobek mě nepotěší, knížka Craft-A-Day by mi mohla pomoct. Je v ní spousta šablon, takže i takovej kutil jako já, může teoreticky vytvořit něco, s čím se lze pochlubit i někomu jinému než mrněti.

Co vy? Taky doma vyrábíte? A jde vám to?

Třicet dva týdnů

Erwínova kolena začínají nést známky opotřebení. Po čtyřech si to metelí, jako kdyby se tak narodil. Užíváme si s ním čím dál víc legrace - je to takové něžné přítulné zvířátko, kterému ale kouká z každého oka deset čertů. (Prý po mamince.) Když je rozhřčen, ohrne spondí rtík a smutně opakuje ebubu. Tuším, že nás s ním čeká víc závavy, než s utrženým sluchátkem...

PS: Tentokrát nese číslo bílozelené barvy na počest toho, že náš domácí team Loko Vltavín postoupil do druhé ligy. Já fotbalisty po očku sleduju z okna pro jejich hezké tělesné partie a je mi celkem jedno za jakou ligu kopou. Nejraději mám přebory požárníků a policistů, ale přivdala jsem se do fotbalové rodiny, tak to holt musím začít brát trochu vážněji...

Čtení na léto

Zdroj fotky: Tumblr Awesome People Reading

Léto jsou prázdniny, koupání a knížky. Letos jsem jich díky Kindlu, který nosím stále sebou, už stihla přečíst docela dost. Naposledy jsem ronila slzy nad Me Before You (česky Než jsem tě poznala), kterou v květnu doporučovala Quanti, prožila cestu za svobodou s Violou ze Súdánu v The Good Braider a díky knížce Siplicity Parenting jsem se učila zásady jednoduchého rodičovství. Jenže jsem kromě toho "vyřešila" i kvanta kriminálních případů, což se začíná promítat do kvality mého spánku. Sjíždím teď seznamy nejprodávanějších knih podle New York Times, Amazonu a Kosmasu a hledám literaturu, která mi sklidní nervy a potěší ducha. Zatím si brousím zuby na třetí knížku od Khaleda Hosseiniho And the Mountains Echoed a čekám, až se v knihovně objeví Národní třída od Rudiše. (Promiň Járo, ale do knihovny se mi už prostě nevejdeš.) A na jaké knížky se chystáte vy? 

Francouzský minipiknik

Včera jsme byli s Erwínem velicí zevlouni. Na oběd jsme se sešli s kamarádkou Petrou v Cafe Pointa na Hradčanské a vydrželi tam sedět až do konce její šichty. Pak jsme se šli projít a omrknout na Kampě Francouzský festival, o kterém se zmiňovala Iri na svém Facebooku. Když Petra musela odjet domů směr nová pračka, za srkání kopřivové limonády jsem počkala na Typošku v mém oblíbeném Cafe Savoy. Mají tam snad nejlepší a nejmilejší obsluhu v Praze. Typošku jsme pak zatáhli zpátky na Kampu. Koupili jsme talíř sýra, bagetu, 3 šneky, 2 decinky vína pro každého, umíchali Erwínovi večerní mlíčko a uspořádali na trávě improvizovaný mini-piknik. Pokud chcete udělat totéž, Frantíci budou na trhu nabízet svoje dobroty až do nedělního večera.

Třicet jedna týdnů

Tenhle fotoprojekt začíná být docela těžký realizovat. Erwíňák už je pěkně mrštnej a nevidí důvod, proč by měl způsobně ležet na zádech. Nerozmazaná byla zase jen první fotka. Kromě převalování, které zatím pořád zvládá jenom jednosměrně - holt nevidí důvod, proč by se měl vracet na záda, když se může po břiše někam přemístit - trénuje lezení přes a na různé předměty. Tuhle se nepozorovaně vysoukal na svoje lehátko, zaujal vítěznou pozici v kleku a tvářil se, jak když zdolal Everest. Taky zkouší, jak by se mohl postavit. Jó, teď to teprv dostane grády. Asi si urychleně dojedem pro tu čestvě natřenou ohrádku, která se suší u rodičů na zahradě...

 

Nová fasáda

Kusanec by Typoška

Kovářova kobyla chodí bosa. Znáte to. To jsou pořád nějaké resty a nestíhání a kováříček je na svou  kobylku skoupý. Ta se ale brání a občasných řičením si vymáhá jeho pozornost. Kováříček zapojuje všechen um a aby nebyla kobylka smutná, vymýšlí aspoň provizorní háv. A kobylce je zase hej. 

Blízká setkání druhého druhu

Narychlo jsme se v sobotu odpoledne rozhodli, že využijeme krásného počasí a druhý den se vydáme do Žatce za Typoškovým příbuzenstvem. Všichni jsme si to náramně užili. Erwín poprvé viděl zblízka kočku a koupal se ve škopku i v opravdovém bazénu. Typoška vypnul mozkové závity u sekání, řezání a česání ovoce. Já byla celou dobu načuchlá ohněm z grilu a předávkovaná jídlem. Největší radost z naší návštěvy měli ale babi s dědou. Mohli se do sytosti pokochat Erwíňákem a jeho skopičinama.

Vítěz!

Brácha měl na výhry vždycky větší štěstí. I když jak se to vezme. Jednou vyhrál v tombole párek roztomilých morčat. Jenže my už doma jedno měli a mámu z toho málem kleplo. Tentokrát je ale výhra náramně užitečná. S časopisem S dětmi v Praze jsem vyhrála bedýnku zeleniny pro děti od firmy Svět bedýnek! Takže mi můžete gratulovat a těšit se na report o tom, co jsem v ní našla.

TO CHCI! / BEACH BODY

Zjistila jsem, že na Ginsberga se musí pomalu. Je to už starší pán a rychlé změny mu holt nedělají dobře. Zatím se kochám krásnými fotkami ostatních žen, které v rámci svého projektu A Beautiful Body nafotila Jade Bell. No a kdybych se náhodou letos vydala na pláž, tohle je bezva tip, jak vykouzlit dokonalé tělo do plavek...

Třicet týdnů

Z Erwína je zdatný plazec a nesmělý lezec. Krotitel kabelů a přemožitel vzdáleností. Posouvač židlí, sušáků a žehlících prken. Taky se tenhle týden ukázalo, že na svoje pravé jméno vůbec nereaguje, zato na zvolání "Erwíne," hbitě otočí za volajícím hlavu. Navíc si spousta lidí jeho pravé jméno ani nepamatuje, neb se o něm ve všech spřátelených kruzích mluví jako o Erwínovi. Snad se to vytříbí, než začne docházet do nějaké oficiální instituce. Aby nám ho nevrátili jako slabomyslného...

Evžen a Debžen / červenec

Evžen a Debžen by Typoška

A já pořád přemýšlela, po kom to dítě je...