úterý 30. června 2015

Sto třicet čtyři týdnů & baby citrón

Erwín je velkej brácha a je na to náležitě hrdý! Ví, že u mámy v břiše teď bydlí mimino a rád tuhle novinu posílá dál. Třeba ve školce to díky němu už vědí: "Táta žikal, že má máma v bžiše mimino." A všem příbuzným v Žatci to (podle našich instrukcí) oznámil taky on. Moc se na něj/ní těší. Zdůrazňujeme mu, že být velký brácha je moc důležitá věc. Říkala jsem mu třeba, že bude mimino hlídat, což doplnil vtipným: "aby neuteklo." Jeho sourozenec je velký teprve jako citrón a moc srandy by si s ním Erwín ještě neužil, ale už má prstíčky a umí zívat, polykat, škytat a prý i čůrat. Mezi mezníky v Erwínově životě zas tenhle týden patří, že ho poprvé v noci pokousal komár a dostal polštářek s ježkem. A taky tu o víkendu byl jeho oblíbený strejda Honza s Honzíkem a s Lucinkou. Byli jsme třeba v zoo a na Vyšehradě. Nejvíc srandy si ale stejně užili doma, kde se mohli honit, házet a kopat míčem a hrát si s autama - oběma rukama. A to nemluvím o tom kvantu řízků, hranolek a sladkostí, které za tu dobu spořádal...

pondělí 29. června 2015

Radostná novina!

Mám velikou novinu! Teda moc veliká zatím ještě není. Má teprve necelých 5 cenťáků, ale o to větší už umí dělat radost. Několik lidí už to ví. Typoška a Erwín byli samozřejmě první. Pak třeba moje nejbližší kamarádka, před kterou bych asi těžko během výletu v Berlíně kamuflovala svoji únavu a abstinenci. Nebo moje spolupracovnice, která to na mě poznala raz dva. A taky moje trenérka v posilovně. A samozřejmě rodiče. Ti moji to se to dozvěděli z přání, které taťka dostal k 85. narozeninám. Na fotce je zachycen přesně ten moment, kdy ho otevřeli. Taťka vypadá možná trochu zmateně, protože poznat z fotky ultrazvuku, že jde o živého tvora, je trochu oříšek. To mamka byla v šifrování zprávy o trochu rychlejší. Každopádně je úžasné, že tuhle fotku máme!

čtvrtek 25. června 2015

Zahradní hrátky (v super holinkách od Pidilidi)

Počasí si s námi poslední dobou pěkně zahrává. Chvíli to vypadá, že už bude léto a pak se zase ochladí nebo rovnou začně pršet. Stejně tak to bylo i o víkendu, který jsme strávili u babí a u dědy. Fotky z oslavy dědových narozenin jste si mohli prohlídnout tady. Podařilo se mi ale zaznamenat i část Erwínovy výpravy po zahradě, která je pro něj veliké království. Sama si moc dobře pamatuju, jak jsme po ní víkendová rána sami chodili a okukovali rosou smáčené pavučiny, sbírali šneky a stavěli skrýše. Teď přebírá žezlo on...

středa 24. června 2015

TO CHCI! / LETNÍ SESTŘIH...

...a co chci, mám mít. Tedy už mám. Minulý týden jsem zavolala do svého oblíbeného salonu a objednala se na střih. Bylo mi jedno ke komu půjdu. Hlavně aby to už bylo. Sestřihnout vlasy jsem se totiž chystala už nějaký ten pátek a teď jsem s tím konečně chtěla něco udělat. A bylo to hned druhý den. Nechtěla jsem nic radikálního, jen trochu sestřihnout. A nakonec se z toho vyklubal sestřih sezóny!

úterý 23. června 2015

Sto třicet tři týdnů


Velká krabice. Velký vzrůšo. Minulý týden jsme si koupili novou sedačku. Erwín byl vedle ze všech těch škatulí, které se u nás v obýváku najednou objevily, a vůbec by mu nevadilo, kdybychom ji vůbec nevybalovali. Osídlil krabice a byl šťastnej jak blecha. Pak sedačku ale Typoška přeci jenom složil a radost byla dvojnásobná. Udělal si z ní hned svoje hájemství a z krabice, kterou jsme mu schovali, jakbysmet. Chvíli je to skrýš, pak garáž, loď nebo domek. Musela jsem ho s ní vyfotit. Dlouho se u nás nejspíš neohřeje. Zabírá nám totiž asi tak třetinu obytného prostoru…

pondělí 22. června 2015

85. narozeniny dědy Emánka

Víkend byl ve znamení veliké oslavy. Můj taťka aneb děda Emánek, jak mu Erwín říká, totiž slavil úctyhodné 85. narozeniny!

středa 17. června 2015

Sto třicet dva týdnů

Po návratu z Mikulova jsem se na Erwínka moc těšila a byla jsem zvědavá, jak vřele (či vlažně) mě přivítá. Mamka hlásila, že přes den se ptá téměř výhradně na mě. Potřeboval vždycky ujistit, že máma a táta jsou na výletě a přijdou. Pak spokojeně pokračoval v tom, co zrovna dělal. Když jsem si pro něj v pondělí přijela, zrovna spal. Po nějaké době jsem to už nevydržela a šla se na něj podívat s tím, že ho tím nejspíš vzbudím. A taky že je. Z postýlky vyskočila rozčepejřená hlavička, která radostně vzdechla: "Máma!" Srdce mi poskočilo, rychle jsem ho popadla a notnou chvíli jsme se spolu mazlili a špitali si sladká slůvka. Nejraději bych ho v tu chvíli láskou snědla. Měl velikou radost, že mě zase vidí. Ovšem když jsem mu ukázala nářadíčko, které jsme mu z cest přivezli, radost byla snad ještě větší. Hned s ním vyběhl na zahrádku a jal se "opravovat". Od té doby pořád něco vrtá a spravuje...

pondělí 15. června 2015

Romantický víkend v Mikulově

Jak už jsem psala v pátek, chtěli bychom s Typoškou aspoň jednou za rok vyrazit na romantický víkend ve dvou. Naštěstí se moje mamka nebojí hlídání neposedných dětí a my jsme si tak po roce zase mohli podobný výlet dopřát. Bohužel to vyšlo týden po mojí cestě do Berlína, tak se mi Erwínek zanechával v Praze s trochu těžším srdcem, ale jinak to prostě nešlo... Volba padla na Mikulov a jestli se chystáte na víkendový výlet a nevíte kam, rozhodně tohle malebné městečko doporučuju. Podnebí je tu moc příjemné, město tak akorát, že stihnete všechny památky a nestrhnete se, najdete tu dostatek zajímavých restaurací a kaváren a možnost vylézt na dva krásné kopce s ještě hezčím výhledem. A pokud vám to tu začne být  malé, můžete sednout na kolo, které si lehce vypůjčíte, a vyjet na projížďku po okolí...

pátek 12. června 2015

Sláva, nazdar výletu!

Aspoň jednou za rok se s Typoškou snažíme vyrazit na výlet ve dvou. Je to ideální příležitost dospat nastřádaný roční deficit, strávit několik dnů i večerů ve dvou mimo domov a věnovat se i dospělé konverzaci. Třeba o tom, jak se má asi ten náš Erwínek... Letos míříme do bližších vod, než loni. Za chvilku sedáme do Slovana a frčíme do Mikulova. My dva, víno, zpěv... Už se moc těším! Mějte se tu bájo!
---
A pokud by vás zajímali loňské reporty z Barcelony, mrkněte sem.

čtvrtek 11. června 2015

Vyladěná letní výbava

Léto mám spojené se sluncem, modrým nebem a zelenou trávou. Zelená a modrá je navíc moje oblíbená klučičí barevná kombinace. Razím terorii, že méně je více, a tak kupuju Erwínovi oblečení tak, aby se vzájemně doplňovalo a nemusel ho mít haldy. Modrá a zelená je tak v jeho šatníku hojně zastoupená. Postupně se mi podařilo vyladit několik pěkných doplňků právě v těchto barvách, tak si je tu chci zaarchivovat a trochu se i pochlubit. Posuďte sami:
1. Větrovka Gap, kterou nosil už na podzim a kterou ještě minimálně do zimy unosí. Je lehká a krásně chrání před větrem. 2. Lahvička Mam. Tu už má taky nějakej ten pátek. První chlapácká lahev, která je vhodná i na delší výlety, protože pojme dostatečné množství tekutin. Dá se koupit třeba v DM. 3. Holinky Pidilidi. Super na brouzdání ranní rosou a skákání v loužích. Jako Peppa. 4. Dinosauří batůžek Skip Hop Zoo. Akorát na sbalení pár auťáků a oblíbenou knížku, když se jede za babí. 
---
Líbí se vám můj výběr? A jaké barvy dětem rádi nakupujete vy? 

středa 10. června 2015

TO CHCI! / ČAS, ČAS, ČAS!!!

Čas, čas, čas. Opakující se téma. Nějak se mi ho prostě le pořád nedostává. A to ho mám myslím díky práci na částečný úvazek a pomoci od Typošky a od mojí mamky nad poměry hodně. Jen jsem si asi ukousla trochu veliké sousto se školou. Bez desetistránkových prací, které musím skoro každý měsíc odevzdávat, což samozřejmě vůbec nestíhám, protože můj intelekt je v době, kdy jde Erwín na kutě, už značně povadlý, a tak se mi resty hromadí a v noci budí ze spaní, by bylo líp. Tohle ale byla poslední šance na studium, které by mě mohlo posunout v kariéře. Se dvěma dětma by to už myslím nebylo moc reálné. Prostě investice, která holt něco stojí. A nejvíc právě ten čas. Zkušené matky, prozraďte, bude ho zase někdy dost nebo musím počkat, až půjde Erwín na vysokou!?!
---
A pokud se vám líbí ty hodiny na obrázku, můžete je pořídit třeba tady.

úterý 9. června 2015

Sto třicet jedna týdnů

Zatímco já si užívala se Sábou v Berlíně, Typoška natáhl Erwínovi příhodné tričko, které dostal k narození od strejdy Roziho, kterej nemá děti a tak tu novorozeneckou velikost trochu neodhadl, a vzorně se o něj celý víkend staral. Byli spolu třeba v zoologický, kde si Erwín vyprosil plyšovou sovičku, s kterou se náruživě mazlí, ale odmítl se s ní fotit. Pak byli u babí v Póčo, kde Erwín běhal po zahradě, stavěl na pískovišti bábovičky a cachtal se v minibazénku. Dokonce se na mě prý ptal a ujišťoval se, že jsem jen s tetou Sábou na výletě. V neděli si pro mě kluci přišli na nádraží a já doufala, že tatánek Erwín aspoň trochu projeví radost se shledání s maminkou. Jenže Typoška se s ním zasekl u fontánky, kde po sobě stříkali vodu, takže přivítání bylo jako obvykle vlažné. Ach jo, asi budu muset někam odjet na měsíc, aby si toho to dítě všimlo a ocenilo můj návrat...

pondělí 8. června 2015

Berlínská dámská jízda

Víkend jsem strávila s kamarádkou Sabinou v Berlíně. A přesně, jak bylo naplánováno, nic extra nebylo plánováno. Jako mámy od dětí jsme si prostě chtěly užít trochu nemusení. Začínám fotkou z poslední procházky, protože žádnou jinou společnou nemáme. Vůbec si těch fotek zas tak moc nevezu. Třeba večer po příjezdu jsem jich sice pár nafotila, protože jsme našeho ubytovatele pozvaly na luxusní večeři do francouzské restaurace Le Piaf, což bylo hodno zaznamenání, ale jak se záhy ukázalo artyčok ztracený na obrovském talíři a pražma servírovaná na vodou pokapaném ubruse zas tak fotogenický nejsou...

čtvrtek 4. června 2015

Víkend v Berlíně!!!



Nechtěla jsem to zakřiknout, tak jsem o tom pro jisotu ani nemukla, ale vypadá to, že se to opravdu stane! Ve 12:30 vyrážíme s kamarádkou Janem Jeseniusem po roce a půl plánování oslavit její 35. narozeniny do Berlína! Bez dětí a bez velkých plánů. Jen tak. Budeme chodit, koukat, jíst, popíjet kávu a klábosit, nakupovat a slavit. Mějte se tu krásně a těšte se na report. Hezký víkend!!!
---
A nedočkavci mě můžou šmírovat na Instagramu

Sto třicet týdnů!!!

Dva a půl roku! Třicet měsíců. Sto třicet týdnů. Dny a hodiny raději počítat nebudu, mohla bych se seknout a uříznout si tu ostudu. Každopádně nemůžu uvěřit, že už je Erwínovi tolik. A to je teprve začátek. Syn mojí kolegyně se tento týden dostal a vysokou. Vysokou! Můj malej chlapeček, co si hraje s auťákama, jednou třeba taky bude dělat přijímačky na vysokou. Co se dá ale dělat. Prostě to tak je a musíme si s ním užívat co to jde, než nám jednou vyletí z hnízda. Zatím si s ním tedy do úmoru hrajeme s těma auťákama. Poslední dobou s nima jezdí a vzdychá přitom: "Já jsem starý auto." A když se ho zeptám, kolik mu je, řekne, že tři. Jsem zvědavá, co bude říkat za půl roku... Včera mě taky rozsekal při hře se dvěma duplo panáčkama. Hrála jsem koketu. Povídam: "Jak se jmenuješ." "Adam." " To je hezké jméno. Půjdem do cukrárny?" "Ano, na kafíčko a čokoládovej dort." "Tak jo. Jé, Adama, ty máš hezké oči. A ten dort! Můžu ochutnat? Mňam, mňam, mňam." A on na to: "Ty jsi uklízečka?" Typoška se mi smál celé odpoledne a byl hrdý na to, jak se Erwín nenechal ošálit. No nic. Na tričku má tentokrát hrdý nápis, že jsou mu dva a prohlíží si knížku Slovíčka / Velká obrázková knížka, kterou jsem mu nedávno koupila. Sice jsou tyhle knížky obecně až pro děti od 3 let, ale my už si s ní užijeme spoustu legrace. Třeba když Erwín rozumuje, že má kravička mlíčko v zadečku...

středa 3. června 2015

Dětský den a Erwínovy půlnarozeniny

Erwín slavil na Den dětí půlnarozeniny. Pokud se ztrácíte v týdenních přehledech, teď se máte čeho chytit. Je mu totiž přesně dva a půl. Oslavili jsme to koupí letních bot v Baťovi, kde se několikrát sklouzl na skluzavce a porochnil v barevných kuličkách. Z bot měl velikou radost a na celý výtah pak cestou dolů hulákal: "Mám nové boty, mámo!" Na oslavu jsme pak zašli na zmrzlinou do Angelata. Chtěl hruškovou, zajásal nad citrónovou a pak mi stejně snědl moje oblíbené bacio. Dokonce zdatně okusoval kornoutek. Potom jsme se vydali na pizzu s Typoškou, na kterou se sice moc těšil, ale na úvod se splácal chlebem a do pizzy ani neďobl. Potkali jsme tam náhodou i kamaráda Noela, který mu udělal pár hezkých fotek s tatínkem. Jeho polovelký den jsme si tedy náramně užili. Každý rok se mu sice chystám vystrojit oslavu a nakonec jsme to zatím vždycky oslavili jenom komorně ve třech. I tak to ale bylo moc fajn.
---
Co vy? Slavili jste taky Den dětí?

úterý 2. června 2015

Trocha blogerské slávy (a obav)

Po delší době jsem si koupila časopis Maminka. Je v něm totiž článek o blogerkách na mateřské, ve kterém jsem citována. Článek začíná domněnkou psychologa Marka Preisse, „že by se u těchto matek mohly objevovat i jisté narcistní sklony osobnosti.“ Znám se docela dobře a tyto sklony jsem u sebe doposud nijak výrazně neobjevila, ale musím přiznat, že po přečtení popisu svého blogu, jsem se celé odpoledne čepýřila. Autorka článku Veronika Zavřelová o mém blogu totiž napsala: „Vizuální a čtenářská pastva pro oči i duši, zápisky určené synovi, bezva tipy na knihy, kavárny vstřícné k dětem a také dobročinné aktivity." A navíc jsem tam v dobré společnosti - spolu s Rosou MitnikJanou Grešákovou!

pondělí 1. června 2015

Sto dvacet devět týdnů

Rest každotýdenního focení. Vyblejskla jsem ho včas, ale na blog záznam ještě nestihl dorazit. Prostě nestíhám. Na sobě má příznačně tričko s nápisem Neposlouchám jen tak někoho, které dostal k vánocům od tety Katky a nikdy dřív nebylo tak výstižné. Z milého a docela klidného a jakžtakž kooperujícího dítka se po dvou týdnech domácího arestu stal pěkně vzteklý rambousek, který neváhá kolem sebe občas i máchnout rukou a obrátit proti mě svoji pěstičku. Snad se to po odeznění nemoci a notném vyvětrání na čerstvém vzduchu zase hodí do cajku. Protože s projevy násilí si nějak nevím rady. Domlouvání se míjí účinkem a pochybuju, že plácnutí, které by mi jistě mnozí doporučili, by pomohlo. Platí snad jen odlákání pozornosti v podobě vyjmenovávání, kdo všechno se nebouchá. Začnu mámou a nechám ho pokračovat přes tátu, babí, dědu až k pejskům, opičkám a žirafám. Taky se víc upnul na dudu, ale to se po vyléčení určitě taky spraví a bude ho mít zase už jenom na spaní. Co se týče čůraní, stal se zázrak a najednou si umí říct. Bobiky končí pořád tam, kde nemají, i když ví, že patří "do-noč-ní-ku." V pátek k nám na šábesovou večeři dorazili prarodiče z Žatce a to je velká událost, protože ti se do Prahy vypraví tak jednou dvakrát do roka. Dlouho se nezdrželi, protože přijeli hlavně za kulturou, ale  zanechali po sobě nesmazatelnou stopu v podobě sady dvou policejních aut a ambulance, s kterými si Erwín nemůže přestat hrát. Imituje bouračky, ke kterým vyšle zmíněná autíčka a pár hasičáků zachraňovat zraněné a opravovat převrácené vozy. Prostě malej chlápek....