Společné nedělní (ne)hrátky a jedno parádní puzzle

Všechny nás skolila rýmička. Není to nic strašnýho, ale raději jsme zalezlý doma v klidu a v teple. O víkendu bylo hezké světlo, tak jsem vytáhla foťák a zpoza objektivu pozorovala Erwína a Adélku při hře...

Výstava Ať žije Hurvínek!

Zima je v Praze docela otravná. Ale zase je to příležitost navštívit všechny výstavy, galerie a muzea, které jsme měli v plánu okouknout. Minulý víkend padla volba na interaktivní výstavu Ať žije Hurvínek!, která je k vidění v Muzeu hlavního města Prahy. Pokud máte tuhle loutkovou postavičku a jeho parťáky taky rádi, čtěte dál.

Jídlo pro Adélku & Giveaway o tři balíčky výrobků Hami

Před pár dny jsem tu psala o svých oblíbených dětských kuchařkách. Vaření mě baví, ale v poslední době je ho teda fakt docela dost. A to i přesto, že některá jídla stále řeším pomocí dětských příkrmů. Hlavně když byla Adélka malá, tak jsem na skleničky a krabicové kaše spoléhala téměř stoprocentně. Teď už by chtěla jíst sama, tak to střídám. Buď jí uvařím celé jídlo nebo kombinuju vařené se skleničkou. Osvědčily se mi třeba kousky vařené brambory smíchané s jejími oblíbenými boloňskými špagetami. Může si jídlo sama napichovat, chutná jí, a navíc dostane všechny potřebné živiny. Maso totiž skoro nekupuju, už tak si ze mě místní řezník utahuje, když si jednou za pár dní přijdu pro dvě kuřecí prsa a klidně mu dám o stovku víc, protože po několika letech nemasožroutství nevím, kolik stojí. Porci mletého hovězího pro ročního prcka by asi nevydejchal. K svačině dostává ovoce, které jí na cesty vozím v podobě ovocných přesnídávek - ideálně těmi s cereáliemi. Ve chvíli hladu přesnídávku vyklopím do kapsičky na zip (máme tyhle se zebrou), na jogurt a kaše používám zase praktickou silikonovou kapsičku. Od Hami Adélka dostala na vyzkoušení několik ovocných kapsiček a třeba ovocný koktejl s kokosovým mlékem mám pořád v šuplíku. Nemůžu se totiž rozhodnout, jestli ho dám jí nebo ho sním sama... :)

Tři kuchařky pro vaření s dětmi a pro děti

Jídlo a děti jsou nevyčerpatelné téma. Doma s miminkem mám pocit, že celý den trávím vařením, krmením a uklízením po jídle. Adélka jí asi tak každé tři hodiny. Já to mám podobně, ale pochopitelně se obsah našich talířů dost liší. Když k tomu připočtu snídaně pro Erwína, které naštěstí často připravuje Typoška, a společné večeře, není zrovna malý úkol nás všechny nakrmit. A upřímně, je to někdy pěknej záhul. Poslední dobou mi Erwín v kuchyni často pomáhá. Ve čtvrtek spolu pečeme šábesový dezert a i přes týden se ke mě rád přidá. Dneska tu mám pro vás tedy tip na tři knihy dětských kuchařek - dvě se hodí nejen ke společnému vaření a ta poslední je skvělou inspirací pro vaření pestrých a zdravých jídel pro ty úplně nejmenší.

Výprava do historie / Interaktivní výstava o Karlu IV.

Dneska tu mám pro vás zase jeden výstavní tip. Minulý víkend jsme se s kamarádkou a jejími dětmi vypravily do galerie GUD na interaktivní výstavu pro děti s názvem Byl jednou jeden král Karel IV. A jak vidíte z fotky, výstava je opravdu (inter)aktivní. U pokladen si můžete podle libosti vybrat brnění, koruny, šípy, meče a dokonce i dobové šaty a všechno si to s sebou do expozice pěkně vzít. Výstava je prodloužena do konce ledna, takže ji ještě máte šanci stihnout...

Jeden malý poznatek o chválení

Naše generace moc chválení nezažila. Většina z nás asi na dětská léta vzpomíná podobně. Trojka/čtyřka/pětka z matematiky? Kázání a nátlak k nápravě. Jednička z češtiny? Samozřejmost. Přijatá bez povšimnutí či slova ocenění. Aby jsme si o sobě náhodou moc nemysleli! A tak to svým dětem vynahrazujeme a často chválíme i tak trochu za věci samozřejmé. Výzkumy však ukazují, že přehnané chválení taky k dobrému charakteru a sebevědomí nevede. Motivací se totiž stává samotná pochvala a ne vnitřní pohon, který je k opravdovému rozvoji a překonávání překážek důležitý. Nedávno jsem v jedné knížce o rodičovství našla zajímavý poznatek a výzkum. Dětem, kterým po úspěšném testu rodiče/učitelé/výzkumníci říkali, jak jsou chytré, se těžšího testu zalekly, protože se obávaly, aby se neukázalo, že zas tak chytré nejsou (hm, neprožíváte dodnes občas podobný pocit?). Dětem, které ale byly oceněny za svou snahu - třeba tím, že jim bylo řečeno, jak se s danou látkou dobře poprali nebo se na test hezky naučily, se naopak další výzvy nebály. Pro děti je tedy prý místo chvály vlastností, lepší chvála snahy, která je k vykonání úkolu vedla. Přišlo mi to zajímavé a vnitřně mi to dává smysl. Navíc ta sémantická změna byla pro mě docela jednoduchá. Co vy? Jak se díváte na chválení dětí? Přechvalujete nebo se naopak přehnané chvále vyhýbáte? A jsou vlastnosti či činnosti, které byste chtěli svou pochvalou v dětech utvrdit nebo jim je vštípit? 
---
Fotka s textem nijak nesouvisí. Snad jen tím, jak obě děti na Typošku zbožně koukají. Protože pro děti trochu jako b-ohové jsme a to, jak s nimi jednáme a co jim říkáme je ovlivňuje víc, než si často uvědomujeme...

Pečení dortu pro Adélku / Fotky a recept

Adélce je dneska jeden rok a my jsme jí s Erwínem na zítřejší oslavu upekli dort. Už je to zdatný pekaříček, takže jsem na něj mohla jen s občasnou pomocí dohlížet a fotit. Adélka zatím mordovala Typošku a párkrát se na to naše dílo přišla (nebo spíš nechala přinést) podívat.

Sáhněte si na umění / Tip na výstavu

Mezi svátky jsme si s Erwínem střihli zase jedno randíčko. Po školce jsem ho vzala na speciální výstavu do Českého centra Praha. Bylo to hrozně krásný. Celou cestu mě držel za ruku a něco mi povídal. Většinou o Supermanovi, Batmanovi a Hulkovi. A taky říkal, že mě má rád a že jsem krásná. A že miluje Ellu. A výstava se mu taky moc líbila. Ani si nestihnul sundat bundu a učísnout podčepicového čepejřáka a začal všechno osahávat... A to se tentokrát nejen smělo, ale mělo!

Novoroční giveaway / Na zdraví!

Pokud patříte k těm, kteří si každý rok slibují, že začnou (konečně) cvičit a zdravěji jíst, mám pro vás soutěž o dárky, které vám vaše (staro)nové předsevzetí usnadní. V balíčku najdete voucher na čtvrtletní vstup do virtuálního jógového studia Moje jóga, knížku Superpotraviny do všech jídel a jedno balení všestranného kokosového oleje.

Novoroční předsevzetí / Návrat k sobě

Minulý rok jsem na několika zahraničních blozích postřehla trend ve vybírání slova, které bude místo předsevzetí charakterizovat vaše snahy v nadcházejícím roce. Já jsem si soukromě zvolila slovo radost. Tušila jsem totiž, že první rok s Adélkou a Erwínem nebude vždycky procházka růžovou zahradou. Ze všech sil jsem se ale snažila si ten rok užít. Nechtěla jsem na něj vzpomínat jako na hororový zážitek a ani v dětech jsem nechtěla zanechat vzpomínku na nešťastnou mámu. Musím přiznat, že byly chvíle, kdy to nebylo zrovna lehké. Občas se mi ze stresu pěkně klepaly ruce, několikrát jsem vybuchla, párkrát si už kolem desáté dala sklenku něčeho ostřejšího, začala ve větším pít kafe a dokonce po několikatýdenní krizi navštívila psycholožku/koučku, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli ještě trpím obyčejným mateřským vyčerpáním nebo se u mě už rozjíždí poporodní/pokojící deprese. Kdo mě totiž zná, ví, že jsem totální kliďas, který hlas jentak nezvyšuje, a alkohol stejně jako kávu pije sporadicky. Nakonec si vlastně ani nejsem jistá, jak to vlastně bylo, každopádně mi ta dvě sezení moc pomohla a od té doby je všechno zase v pořádku. A hlavně jsem si ve chvílích, kdy bylo nejhůř, na to svoje novoroční slovo vzpomněla, a snažila se k němu přiblížit.

Jak na Nový rok... / Slavnostní brunch

Stejně jako loni jsme první den v novém roce oslavili brunchem. A stejně jako loni jsme měli pozvané hosty, které jsme museli kvůli nemoci dětí odvolat. Oba naši potomci jsou nad poměry zdrávi (teda nechci to zakřiknout, protože ve školce se teď objevila viróza se zlověstným názvem syndrom ruka-noha-ústa, kterou domů ani za nic nechci), ale na Nový rok vždycky onemocní. Tentokrát to "naštěstí" postihlo jenom Adélku, která ale díky hnisavé rýmě vypadala dost zbědovaně. Proto jsem ráda, že se mi povedla fotka, na které jsem se mi ji podařilo zachytit při jednom z prvních přiťuknutí, aniž by bylo patrné, že vypadá, jak při těžké kocovině. Přiťukáváním na zdraví jsme stávili celé dopoledne a podle rčení v názvu článku to vypadá, že jím strávíme i zbytek roku...