Dny plynou pomalu a utíkají rychle. Erwín už tráví část dne pozorováním okolí. Uklidňuje ho chování v náruči, dudlík a můj zpěv (sic!). Zpívám mu písničky od zpěváků, které zvládnu kloudně interpretovat, jako je Jesse Harris, Cat Stevens, Bob Dylan nebo Velveti. Tajně doufám, že ho tak inspiruju k životu v New Yorku. Budu pak za ním jezdit často na návštěvu. Já už jsem jakžtakž v cajku. Kdyby mě nebolela ta zatracená kostrč, tak už si nemám skoro na co stěžovat. Jenže ona bolí. A pěkně. Erwíňák je ale roztomilouš, tak mu to (prozatím) odpustím.
Žádné komentáře:
Okomentovat