Čas poslední dobou nějak kvapí. Přes léto jsem se tu odmlčela úplně - nějak mi scházela energie. Léto jsme měli poklidné a já si potřebovala v době, kdy nesedím v rozpálené kanceláři na Václaváku, dobít baterky. A navíc se mi v tom upoceném počasí ani nechtělo moc fotit. Po prázdninách u nás nastala změna, protože z Erwína se stal předškolák. Díky tomu musel opustit svoji domovskou "školku" a nastoupit do opravdického předškolního zařízení. Změnu jsem pocítila hned první den, protože z prostředí, ve kterém udávalo tempo všehovšudy kolem třiceti dětí a zvolna kráčející senioři, jsme se ocitli v mumraji školkových, školních a středoškolských žáčků a žáků. Erwín ale změnu naopak kvituje a nové školce se mu moc líbí. Určitě je to i tím, že s ním přešlo hodně kamarádů a nový začátek tak úplně novým začátkem není. Přibyla ale logistika rozvozu dvou dětí, velká porada všech ředitelů poboček Českých center, na která jsem se v květnu vrátila, a důležité židovské svátky. Prostě mazec!
