Hamánovy uši / Společné purimové pečení

Zatímco většina z vás se chystá na Velikonoce, my budeme skoro ve stejnou dobu slavit Purim. A zatímco vy budete svoje stoly zdobit beránky a mazanci, my si budeme pochutnávat na Hamantaschen neboli Hamanových uších. Povzbuzena článkem kamarádky Gafny s názvem Dokonale nedokonalé purimové pečivo, jsem se po několika letech opět pustila do pokusu o jejich pečení. A na pomoc jsem si přizvala malého pekaříčka Erwína. Přívlastek purimové v názvu článku je v našem případě takový dvojsmysl. Purim je totiž hodně veselý svátek, a i naše pečení bylo takové...

(Erwín 171) & Adélka 10 / Sólo pro Adélku, která není Adélka

Adélka oslavila 10. týden svého života! Náležitě jsem ji tedy vyparádila čelenkou od Madame Coquette  a samolepkou od Typošky. A vyfotila ji tentokrát samotnou. Roste a krásní nám před očima. Začly jí dorůstat vlásky, které jí po porodu vypadaly. Erwín byl už tou dobou pěknej vlasáč, ale zase neměl tak roztomilý miminkovský faldy... Stejně jako on je ale Adélka vzorné, veselé a společenké miminko. Pláče jen když má hlad a ten zaženeme za 10 minut. Občas zafňuká, když je jí v košíku samotné smutno, ale jinak bývá v dobré náladě. Hlavně ráno je štěstím úplně bez sebe. Směje se na celé kolo, "povídá" a vesele kope nožičkama. Erwín ji občas přijde pohladit nebo jí chodí zpívat. Naposledy se ve školce naučil parádní písničku: "To je on malý slon, co se učí na trombón." Ona se na něj za to culí. Několikrát už prospala celou noc (od osmi do sedmi), většinou se ale ještě vzbudí kolem čtvrté nebo páté. Jelikož ale usínám s Erwínem kolem deváté, dá se to v pohodě zvládnout. No, a nejmenuje se Adélka, ale Sofie Anna. Na jméně jsme se tentokrát vůbec nemohli shodnout a pojmenovali ji až tři týdny po porodu. Já chtěla Annu po babičce, ale to mi neprošlo. Stejně jako Julie. Erwín chtěl Andulku Sáru Horynovou (po dvou oblíbených holčičkách ze školky). Nakonec jsme se shodli na Sofii a tu Annu si tam propašovali na druhém místě. Doufám, že se jménem jako pro princeznu ji čeká sladká budoucnost!

Festival dětského designu v Praze!

Začátkem dubna si nenechte ujít přehlídku dětského desigu ve Ville Pellé. Mini festival, jak se akce jmenuje, slibuje nejen krásné hračky, knížky, nábytek a  oblečení od českých výrobců, ale i výběr ikonických kousků ze zahraničí. Všechno si můžete s dětmi pěkně prohlídnout a pak - zatímco se zabaví v dětském koutku nebo na jedné ze skvělých doprovodných akcí - si můžete odpočinout v kavárně Eska. A samozřejmě bude na akci fungovat i obchůdek, kde si vybrané produkty můžete koupit. Tady jsou moje tipy.

Erwín 170 & Adélka 9 / Lochtání nohou a nová Raketa

Na lochtání Adélčiných nohou se Erwín těšil, už když byla v bříšku. A teď to hojně dělá. Ona jimi většinou zakmitá a pak líně zívne. Kdykoliv je Erwínek okolo, natahuje za ním hlavu a hledá ho očima. Těším se, až na něj bude reagovat víc. Na nás se už krásně směje a vydává roztomilé zvuky. Její "au, au" zní skoro jako ahoj. Na Erwína by se asi taky smála, ale on okolo poskakuje tak, že než na něj zaostří, už je zase pryč...

Dárek od Adélky & Sedm důvodů proč mám ráda Duplo

Poslední dobou se rozšířil hezký zvyk dávat starším dětem "od miminka" dárek. Přemýšleli jsme, co by udělalo Erwínovi radost a nakonec to vyhrála další sada Dupla - tentokrát stavebnice Lesopark. Líbilo se nám na ní, že obsahuje zvířátka, auťák i dost kostek na stavění. To ale nejsou jediné důvody, proč jsme po Duplu sáhli...

Můj porod a symbolické poděkování

Adélce už jsou skoro dva měsíce a já si doteď často v hlavě přehrávám její porod. Byl totiž o poznání hezčí než ten Erwínův. Ten byl sice pořádný macek (4,25kg) , ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že kleště, které nakonec k jeho cestě na svět použili, byly zbytečné. Říká se, že napodruhé to bývá jednodušší a Adélka se zdála být menší, i tak mě ale myšlenka na blížící se porod několik posledních těhotenských týdnů docela stresovala. A jaké to tedy nakonec bylo?

Erwín 169 & Adélka 8 / Hvězdné hrátky

Tentokrát jsem se rozhodla zaznamenat svůj rukodělný počin inspirovaný knížkou Pohádka na dobrou noc / Ask the Stars, kterou jsem po delší době vytáhla z knihovny. Má perforovanou předsádku, která večer po prosvětlení lampičkou nebo mobilem vykouzlí na stropě hvězdné nebe. Erwína tahle noční hra okouzlila a tak jsem nám koupila dvě baterky a zkusila vyrobit i vlastní hvězdnou šablonu.

Zimní výbava pro městské dobrodruhy

Před pár dny nás Typoška vyfotil při procházce parkem. Na fotkách sice není sníh, ale zima byla pěkná. Naštěstí jsem nás na ní letos trochu líp připravila...

Blogerky sobě!

Jedna z věcí, která mě na blogování baví, je virtuální společenství s ostatními pisatelkami. Určitě existují takové, které se v anonymním režimu navzájem kritizují, já ale zatím (naštěstí) poznala jen vzájemnou podporu. Jsme si totiž moc dobře vědomy, že dávat pravidelně ve známost svoje názory, výrobky (ať už jsou to domácí chleby, děti nebo kabelky) a sny, je chůze na tenkém ledě. Když se pak někde potkáme naživo, už se vlastně docela dobře známe a hned si máme o čem povídat. A zatím to byla vždycky moc příjemná setkání. Stejně tak to bylo s Lelí, která kromě výchovy Sáry, blogu Máma na blogu a propagaci Bepanthenu, zvládá péct pod značkou Leli's Cupcakes úžasné dortíky zvané cupcakes. Měla jsem je šanci ochutnat na několika akcích a vždycky jsem si jich ještě pár nechala zabalit na cestu domů. Jsou totiž tak akorát sladké a ozdobené krémy, na kterých je prostě poznat, že jsou z čerstvých a přírodních surovin. A k tomu všemu jsou krásné! Jak jsem zatím Lenku poznala, má energie na rozdávání. A tak se rozhodla otevřít si vlastní sladký obchůdek s kavárou, kde si budete moct její cukrářský um v klidu vychutnat. Místo už má, ale má to malý háček. A tím je potřeba prostor zrekonstruovat. Obrátila se tedy na všechny sladkomilce, aby jí její sladký sen pomohli splnit. A nebude to zadarmo. Na stránce Hithit (tady) si můžete podle možností vybrat částku, kterou můžete Lelí podpořit a za odměnu na vás bude čekat i nějaká ta odměna. A hlavně, až si k ní půjdete dát něco sladkého na zub, bude vás hřát dobrý pocit, že jste to krásné místo, které na nás čeká, pomohli zrealizovat! A ono brzy bude. O tom nemám pochyb a Lence přeju, aby bylo přesně takové, jaké si ho vysnila!

Erwín 168 & Adélka 7

Už před narozením Adélky jsem si řekla, že by bylo fajn asi tak od března zkrátit Erwínovi školku na tři dny v týdnu a ještě si to s ním doma pořádně užít. Jsem ráda, že jsem si s ní už jakžtakž nastolila nějaký režim a mohla si tohle předsevzetí splnit. Oba nám totiž pěkně rychle rostou před očima...

Konec blogového spánku

Trochu to tu teď spalo. Chtěla jsem si užít prvních pár týdnů s Adélkou, Erwínkem a s Typoškou a nenakládat na sebe další úkoly. Šestinedělí uteklo jako voda a kromě několika nocí, které si Adélka spletla se dnem, proběhlo docela hladce. Velký (ale opravdu VELKÝ) dík patří Typoškovi, který každé ráno podnikne s Erwínem cestu do školky a odpoledne ho zase vyzvedne. A vůbec se mu moc hezky (a intenzivně) věnuje, což je přesně to, co teď nejvíc potřebuje. Já mezitím obstarávám Adélku a domácnost. Večer se snažím všechny usadit ke stolu a při večeři vyzvědět, jestli byl Erwín ten den ve školce policajt, hasič, Batman nebo "Supermant". Pak pustíme pohádku a kluci se odeberou na kutě. Já mezitím nakrmím Adélku a mezi osmou a devátou se u dětí s Typoškou vystřídáme. V posteli si s Erwínem ještě chvíli špitáme, mazlíme se "jako orangutáni" a pak to oba zalomíme. Ze spánku mě za několik hodin vytrhne Adélčin hladový pláč, s Typoškou se zase prohodíme a naše šichta pro ten den pomalu končí... Na sebe moc času nemáme, ale to jsme ani nečekali. Oba ale víme, že miminkovské období rychle uteče a pak si to (doufejme) vynahradíme. Zatím nás nabíjí pohled na ty naše skřítky a údiv, že je tu máme dva... S příchodem března jsem si ale řekla, že to tu zase trochu oživím. Tenhle blog je od začátku takový můj mateřský/životní deník a po pravidelných zápiscích se mi stýská. Stejně jako po intelektuální stimulaci, kterou přináší, a samozřejmě i po vašich reakcích a odezvách. Snad se mi to podaří!