Erwín i Adélka milují knížky. Teda nemůžu zrovna říct, že si je čteme, spíš si nad nimi povídáme. Oba jsou totiž taky velký mluvky. Určitě k tomu mají vrozené vlohy (od koho asi, viď, babi?), ale zároveň si myslím, že je to i tím, že si s nimi často povídáme. A snažíme se s nimi už od malička mluvit v rámci možností jako rovný s rovným. Žádné hačinkání, papáníčko a jiná ňuňáníčka. A ono se nám to pěkně vrací. Erwín mluví na svůj věk parádně a ani Adélka na tom není se slovní zásobou špatně. Občas jí sice ještě moc nerozumíme, ale v běžném provozu se s ní už dá krásně domluvit. Miluje svýho brášku "
Amádka", doma nejraději poskakuje "
hatatá" a před pár dny si (konečně) přestala říkat mimi. A jaké knížky má nejraději? Udělala jsem jí před pár dny v pokojíčku kutloch, snesla její oblíbené kousky a při prohlížení ji fotila. Tak se na ně pojďte podívat.
Možná vám na stole ještě stojí misky plné cukroví a vy už sníte o novém (třeba hubenějším) já, které na vás čeká v nadcházejícím roce. Anebo přemýšlíte, jak bude váš život vypadat za pár let. Asi většina z nás by chtěla být šťastná. Teď i za deset let. A jedna z cest, která k tomu podle mnoha výzkumů vede, je psát si deník, ve kterém si každý den zaznamenáváte vše, co se vám povedlo a za co jste vděční. Zajímavé je určitě i srovnání s dřívějšími pocity nebo listování dřívějších záznamů denních událostí a vzpomínání. Paměť je totiž zrádná a na mnohé dobré zapomeneme. Aby se vám to nestalo, mám tu pro vás tip na jeden krásný deník, který navíc můžete na konci článku i vyhrát.
Dneska tu mám pro vás několik sladkých pošlofíčkových fotek. Adélka se většinou budí uplakaná a nespokojená. Jako by byla v reálném světě ztracená. Tentokrát mi při chování ještě na chvilku usla v náručí a pak se nechala i se svojí oblíbenou panenkou přenést do velké postele, kde jsme se společně mazlily a hrály. A já při tom chvíli fotila...
Poslední dobou jsem intelektuálně lehce indisponována, tak jsem si na festivalu mini pořídila omluvné tričko, které na veřejnosti snad vyvolá při ječení mých dětí, zapomínání peněženek, bloudění a nepřítomného výrazu soucit nebo aspoň shovívavé pochopení.
