Erwínovi jsou tři roky, což na týdny odpovídá číslu 156! Měří 95 centimetrů a váží 14 kilo. Od loňska mu nepřibyl ani jeden zub a jen jedna piha na noze. Má teď tři. Jizvy žádné. Aspoň na těle a doufám, že na duši taky ne. Poslední dobou je víc plačtivý a úzkostlivý, ale zároveň se víc vzteká. Může za to možná blížící se příchod miminka, o kterém ale mluví víc než my a vypadá, že se na ségru upřímně těší, nebo prostě nějaké období vzdoru, které nás doteď jakžtakž míjelo. Na tříleté prohlídce se vyloženě bál, což mi trhalo srdce. Možná kdyby si s ním na rozehřátí chvilku povídali, snášel by to líp. Rovnou ho ale svlíkli do slípků a začali přeměřovat a prohmatávat. Asi se trochu bál, že ho čeká další injekce, nebo byl jenom nesvůj z neznámého prostředí. Nakonec se ale rozehřál, odrecitoval připravenou kulturní vložku - naši oblíbenou básničku: "
Babička s dědou, sedí a jednou." - bravurně pojmenoval několik barev a přisadil si, že zná ještě zelenou a pomerančovou a odcházel docela zvesela. Všimla jsem si, že s dospělými vychází většinou líp, než s dětmi, a tohle bylo snad poprvé, kdy byl v kontaktu s nimi zaražený. Jinak je to veliký rozumbrada. Večer si s ním vždycky povídám o uplynulém dni a po návštěvě cukrárny třeba vyprávěl, že kluk, s kterým si tam hrál říkal, že tam něco smrdí. Tak jsem se ho zeptala, jestli tam opravdu něco smrdělo, načež bezelstně odpověděl: "
Jo. Já!" Nebo jsem mu říkala, že jsem na něj pyšná a on chtěl vědět, na co že jsem pyšná. Začala jsem mu vyjmenovávat několik věcí, které by mu mohly udělat radost a zároveň tříbit jeho charakter. Tvářil se spokojeně a pak dodal, že on je na mě taky pyšný. Když jsem se ho ze zvědavosti zeptala, na co je u mě pyšný on, řekl: "
Když uděláš bobika!" (A to nic takového v předešlém výčtu nefigurovalo.) Je to ale velký lichotník. Každou chvíli nám s Typoškou něco chválí. Dneska mi třeba při aplikaci rtěnky řekl, že mám hezký obličej na tu pusu. Prostě je s ním velká legrace. Mimino se přehouplo do prenatálního pětatřicátého týdne. Mělo by měřit asi 33 centimetrů, což odpovídá pórku na obrázku, a vážit kolem 2,5 kila. Už se docela pronese a jeho kopance už taky nejsou jen příjemné. Až na pár dloubanců do žeber či šmátrání kolem močáku si je ale užívám. Už jsem vypozorovala i nějaký rytmus. Třeba kolem půl jedné v noci mi pravidelně v břiše začne pěkný rodeo. A kdyby se rozhodlo vylézt dřív, což doufám ještě chvilku nebude, mělo by už celkem slušnou šanci na přežití.
