čtvrtek 11. února 2016

Erwín 164 & Adélka 3

Stejně jako minulý týden se mi podařilo ty moje mláďata vyfotit spolu. Pokaždé to ale asi nevyjde. Je to totiž docela riskantní podnik. Erwín poskakuje na posteli jako opice a já se bojím, aby Adélce neublížil. Jinak se ale vůbec neobáváme, že mi jí chtěl něco provést vědomě. Zatím ji spíš ignoruje. Však ona taky skoro celý den prospí a pro něj s ní ještě žádná velká zábava není. Při odchodu z domu jí ale nikdy nezapomene dát pusu na rozloučenou. Však si jí taky musí předcházet. Dostal od ní totiž parádní lesoparkovou sadu Dupla. Na fotku jsem vybrala pár zvířátek, ale v krabici toho bylo mnohem víc včetně skluzavky a modrého auťáku, které Erwína ohromily nejvíc. Adélce jsem na focení symbolicky oblékla bodýčko, které jsem si pořídila už v době, kdy jsem čekala Erwína. Sice jsem hned od začátku měla jasné tušení, že to bude kluk, ale ty jemné puntíčky mě tak okouzlily, že jsem si ho tenkrát prostě musela koupit. Jinak se nám daří docela dobře. Jen Erwín je trochu smutný, že už není jedináček. Při nástupu do školky skoro každý den pláče a občas má takový smutný pohled. Snažím se mu to v čase, který spolu trávíme, co nejvíc vynahradit. Každý den teď spolu poctivě večeříme a povídáme si o uplynulém dni. Večer si pak k němu ještě vlezu do postele a mazlíme se. I když tou dobou si vyžaduje pozornost i Adélka, která se večer potřebuje kojit skoro každou hodinu a mezičas skoro celý propláče. S Typoškou se tak u obou střídáme. Adélka si naposledy sosne kolem deváté a pak na několik sladkých hodin usne. Já si pak zalezu k Erwínovi a většinou hned taky usnu jako poleno. On už tou dobou většinou taky usíná, tak to spolu zabalíme společně. Typoška v obýváku střeží mimino a odpočívá. Společný čas se tak smrsknul na chvilku u snídaně a večeře. Jinak to teď ale prostě nejde. I když se moc těším, až spolu zase budeme trochu víc!

4 komentáře:

  1. A co jméno? Jsme hrozně napnutí :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem se chtěla zeptat, jestli už má Adélka jméno.

    OdpovědětVymazat
  3. Když se nám v září narodil Jakub, Klára začala při odchodu do školky plakávat a chtěla být se mnou. Tak jsem to nechala být. Je s náma doma a cítím, že je to tak lepší. Do školky půjde o něco později, no. Sice je to doma divočina - ano pořád - Kuba má 5m, ale jsme spolu. A večery se brzo srovnají a budeš mít víc času na všechno. Hm, ale jen o trošku víc :) Opatrujte se. Děti máš krásné.

    OdpovědětVymazat
  4. Adélka je tak rozkošná ♥ Za týden si také přivezeme domů princeznu, nemůžu se už dočkat... každopádně se též děsím co na to Křemílek... dva roky jedináček... ale vzhledem k tomu, že ještě nechodí do školky a budeme všichni spolu doma, tak to snad zvládneme... předpokládám, že se ještě více upne na tátu, na kterém už teď dost visí... a ten čas? nu, taky nám chybí... už teď, natož až budou zlatíčka dvě... ale určitě bude líp! ;) Držte se!!!

    OdpovědětVymazat