MĚSTOSVĚT & TO JE PRAHA / GIVEAWAY!

Jsem městský člověk a ačkoliv jsem vyrostla v jedné "pražské vesnici," šum města mi prostě vyhovuje víc. S Erwínem využíváme k zábavě vše, co město nabízí, a on si díky tomu formuje obraz světa, kterému dominují auta, autobusy, tramvaje, semafory, dětská hřiště a samozřejmě kavárny. Zvířata, se kterými se setkává ve svém životě nejčastěji, jsou holub a jezevčík. A tohoto paradoxu si všimli i ve Ville Pellé a uspořádali na toto téma krásnou výstavu knižních ilustrací s názvem Městosvět. Měli jsme s Erwínem a Typoškou to štěstí, že jsme byli pozvaní na její vernisáž, z které jsem vám už sepsala report. Teď se mi pro vás podařilo dojednat i parádní soutěž. Hraje se o rodinné vstupné na výstavu Městosvět a knížku To je Praha - první ze série knih, které vydává nakladatelství Baobab v nové řadě s názvem Tribute to Sasek – Pocta Šaškovi. A pokud nemáte ještě plán na sobotu, doporuču vám do Villy Pellé zavítat. Koná se tam totiž akce s názvem Muraj I, během níž na vás kromě výstavy  čeká i spousta další zábavy. Můžete si poslechnout četbu knih u Bibliobusu, postavit ekosochu z netradičních a recyklovaných materiálů, pokusit se vytvořit tu nejkrásnější knižní obálku, nebo si natočit krátký animovaný film. A pokud to tenhle víkend nestačíte, 16. května se můžete těšit na další!

Podmínky soutěže:

1. Napsat mi do komentáře, kterého z vystavených autorů máte nejraději + zanechat svůj kontakt
2. Mít lajknutý FB mého blogu
3. Lajknout FB VILLA PELLÉ

Vítěze vyhlásím příští pátek. Soutěžit můžete do půlnoci předešlého dne. Tak hodně štěstí!

Sto dvacet pět týdnů

Erwín má za sebou další týden. Ve středu jsme ve školce slavili Yom HaAtzmaut, ve čtvrtek podnikli výlet do obory Hvězda, kde jsme se na pár minut zúčastnili slavnostního předávání cen Nejkrásnější kniha roku a na víkend vyrazili k babí. O tom jsem ale už dneska psala. Minule jsme mu na procházce do Ikei pořídili tyhle parádní auťáky, aby si tam měl na písku s čím hrát, ale zalíbily se mu natolik, že s námi nakonec putovaly domů. Příště je tam zkusíme nenápadně nechat... A taky jsme nasbírali několik dalších vtipných hlášek. Když tuhle viděl na chodníku psí lejno, jak krabici od bot, nález okomentoval monologem: "Mami, toto je? Bobek. Asi ježek." (Babí mu na zahradě ukazovala ježčí hovínko a on si teď myslí, že všechny hromádky, co se na ulici povalujou, jsou od ježků.) O pár kroků dál se válel vajgl. A zase: "Mami toto je?" "Nedopalek od cigarety, Erwínku." "Kouří. Jako vlk." (Evidentně se příliš často dívá na Jen počkej, zajíci.) A hláška týdne: "Já jsem kluk, ty miminko!" Prostě jsem ho mimoděk oslovila miminko a on na mě hned takhle zhurta...

Napínavý víkend

Uplynulý víkend byl trochu popletený. Začalo to tím, že jsem vyrazila do rodných Počernic na sraz třídy, který se ovšem bude konat až za měsíc. Přišla jsem na to náhodou, když jsem v místní sámošce narazila na bývalou spolužačku. Dívala se na mě trochu posměšně a vsadím se, že už to půlka - minimálně té dívčí části třídy - ví a při setkání si na mě smlsnou. No nic, se svou školní nejlepší kámoškou, kterou jsem k přítomnosti na téhle slávě přemluvila, jsme si to užily i tak. Druhý den jsem naštěstí mohla být u našich a fungovat trochu jako investigativní novinář a trochu jako krizový psycholog. Můj drahý bratr se totiž zrovna rekreoval v Nepálu. Pamatuju si, jak tam chtěl asi před deseti lety vyrazit jeden můj kolega, na což můj brácha, už tehdy nadšený horolezec, opáčil, že tam jezděj jenom šampóni. Tak asi aby si tak nepřipadal, výlet si načasoval na dobu největšího zemětřesení za posledních 80 let. Naštěstí už je celá jejich výprava v pořádku doma a já to tu můžu zmínit. Z pověrčivosti, aby se ještě něco nestalo, jsem si to raději doteď nechávala pro sebe... A nakonec nám onemocněl Erwín. Někde si uhnal rýmu, která se sice netváří nijak zákeřně, ale vyvolala u něj dvoudenní teplotu. Včera už to vypadalo nadějně, ale dneska už je zase unudlenej a má skelný oči. Tak jsme mu nařídili domácí arest. Snad už mu bude zítra dobře a definitivně tak skončí dozvuky minulého víkendu! Co vy? Jaký byl ten váš?
---
Fotka vodníka je z nočního portrétování před podnikem, ve kterém jsme s kamarádkou strávily večer. Naštěstí jsem ve foťáku našla i jednu bez nás...

NILA / VÍTĚZKA!

Random před chvilkou vylosoval vítězku giveaway o poukaz na nákup v hodnotě 500 korun do obchodu NILA. Přála jsem vám to všem, protože v tomhle obchodě je opravdu, co vybírat. Vítěz ale může být jen jeden a tentokrát vyhrál komentář s číslem 21, který napsala Gabriela Vašíčková. Gabrielo, moc gratuluju a během víkendu se s tebou spojím mailem!

Nové boty

Jaro si žádá výměnu šatníku. Naštěstí už Erwín neroste tryskovou rychlostí a do léta si víceméně vystačí s podzimní výbavou. Až na boty. Nohy se neúprosně zvětšují a doba, kdy je bude potřeba obout do nového, se neúprosně blíží. Většina dětských botiček se mi moc nelíbí a hlavně se pořád nemůžu smířit s tím, kolik stojí. U těch levných se zase bojím o kvalitu. Nedávno jsem ale objevila španělskou značku Ominoki a bez velkého váhání Erwínovi hned jedny pořídila. V sobotu jsme je šli vyzkoušet do terénu a když Erwín hypnotizovaně pozoroval provoz místní myčky aut, podařilo se nám je ještě v celkem zánovním stavu na památku vyblejsknout.

TO CHCI! / MOTIVACE

Minulý týden jsem se chtěla tímto článkem přesvědčit k lepší životosprávě. A ono nic. První den jsem sice odmítla jít s kolegou na zmrzlinu, ale od té doby žádný pokrok. Prostě mi schází ta správná vnitřní motivace. Žádná velká trága to ale není. Jím docela zdravě a od těch dvou prokletých kil mi třeba odpomůže střevní chřipka, která teď řádí u nás ve školce... Co vy a motivace? Daří se vám přesvědčit samy sebe k lepším výkonům a odlehčeným jídelníčkům? 

Sto dvacet čtyři týdnů

Před třemi týdny jsem fotila Erwína s krásnou knížkou Kdepak bydlí zvířátka. Čtenářka Terka mě v komentářích upozornila, že na apríla nabízí nakladatelství Svojtka, které knihu vydalo, všechny knížky za půlku. Neodolala jsem a Erwínovi ještě něco přikoupila. Po dlouhém vybírání vyhrála knížka s otvíracími obrázky Barvy - otevři okénko a pirátský samolepkový sešit. Samolepky ho totiž poslední dobou dost baví a už se občas dokonce i trefí na zamýšlené místo. A když ne, fascinuje mě ta naprostá odlišnost jeho logiky. Taky ho baví naše logiku postrádající slovní hry. Začalo to  jednoduše, když jednou na něco řekl: "nene", já opáčila "jojo". Pak jsme si to na střídačku říkali i několik minut a párkrát při tom vystřídali role. Často jsme si jojováním a neneováním krátili cestu tramvají. Pak jsme pokročili a už nevím proč, si začali říkat: „Ty jsi sova.“ Několikrát jsme se tak navzájem oslovili a pak si společně zahoukali. Finální upgrade je, že já začnu: „Ty jsi sova.“ A on řekne třeba: „Ty jsi opice.“ Takhle k pobavení spolucestujících projedeme dlouhý a rostoucí seznam zvířat, ovoce, jídla, dopravních prostředků, částí těla a členů rodiny. Vyjdu z toho často jako slon, žirafa, kočka, ananas, pomeranč, jabko, hruška, rohlík, houska, zmrzlina, bábovka, vokurka, auto, vlak, tramvaj, vrtulník, hlava, uši, pindík a děda. Erwín naprosto chápe absurditu téhle hry a oba se u toho náramně nasmějeme. Je fakt zábava mu díky mluvení nakouknout to té jeho vtipné hlavičky. Jo a doma jsme ho po poslední návštěvě u babí a dědy přeměřili a měří úplně standardních 92 cm. Nechápu, jak jsme se mohli seknout o 15 cenťáků... 

Šábesová večeře v duchu multikulturního dialogu

Moc ráda hostím šábesové večeře. Kdysi jsem je pro kamarády pořádala pravidelně jednou za měsíc a sedělo se i na zemi, abychom spolu všichni mohli být. Servírovalo se vždycky několik chodů, k tomu notně popíjelo víno a stihlo se probrat spoustu zajímavých věcí. Bohužel je to poslední dobou komplikované. Většina známých má děti a večeře není zrovna ideální doba na návštěvu. Minulý pátek se to ale povedlo a na poslední chvíli jsme se domluvili s novými kamarády, které jsem potkala na divadelním představení. Husam je loutkoherec, který vyrostl v palestinském uprchlickém táboře a Reka patří k maďarské menšině v Rumunsku. O zajímavou konverzaci tedy rozhodně nebyla nouze. Při podobných setkáních je mi vždycky hrozně líto, že se při formování Izraele nesplnila vize lidí jako byli Albert Einstein nebo Martin Buber. Že jsme se mezi sebou nedokázali dohodnout a ačkoliv spolu židé a muslimové po staletí vycházeli v rámci historických možností a tehdejších zvyklostí dobře, tak se situace za posledních několik desetiletí změnila natolik, že bude pravděpodobně trvat mnoho generací, než se naše vzájemné vztahy zase urovnají. A vždycky jsem za podobná setkání moc vděčná. Věřím, že je zásadní, abychom se vzájemně potkávali. Abychom si připomínali, že na obou stranách barikády jsou obyčejní lidé a ne nepřátelé bez tváře. Moc doufám, že to tak jednou bude zase úplně normální.
---
Pokud vás zajímá Husamův divadelní spolek Dafa Puppet Theatre, mrkněte se sem. 

Světový den marihuany

Nadcházející pondělí se bude slavit Mezinárodní den marihuany, tak se na něj hezky připravte. Pěkný víkend!

NILA / GIVEAWAY!!!

Dnešní giveaway si ty tři vykřičníky opravdu zaslouží. Mám pro vás totiž poukaz na 500 korun do obchodu NILA. Pokud tento obchod ještě neznáte, tak vězte, že tu najdete krásné bytové doplňky, ekologické a fairtrade oblečení a zajímavé šperky. Vše je vybráno citlivým okem majitelky Evy a jejího manžela Petra. Jak sama dodává: "Z naší základny v Praze cestujeme po světě a hledáme zručné řemeslníky, umělce a rodinné podniky, které vytvářejí naše jedinečné kolekce. Ty doplňujeme výběrem oděvů z biobavlny, šperky a fairtrade produkty, které nás oslovují svou krásou a kvalitou."

TO CHCI! / DVĚ KILA DOLŮ

Jaro. Všechny časopisy touhle dobou už svoje dietní speciály dávno vydaly. A teď přišla řada na mě. Od porodu, který se odehrál tak dávno, že se jím už snad ani v souvislosti se svou postavou nemůžu ohánět, jsem na sobě zapracovala a mám dokonce nižší váhu než před ním. Chodím pravidelně cvičit - pokud se tedy v tomto případě dá za pravidelnost považovat návštěva posilovny jedenkrát týdně. Ve svém těle se cítím dobře. I tak bych ale chtěla zkusit setřást dvě kila, která mi sedí na břiše. A tohle je můj plán...

Sto dvacet tři týdnů

Na oslavě v obchodě Hugo chodí bos, o které jsem vám psala tady, jsem dostala krásný retro krasohled. Půjčila jsem ho Erwínovi na dnešní focení. Párkrát si s ním už hrál, ale intelektuálně ho krasohled přeci jenom ještě trochu převyšuje. Aspoň se s ním trochu poválel a zatrucoval. Jinak mě ale svým vývojem pořád překvapuje. Minulý týden jsme byli u rodičů, kde se naučil slova a fráze jako jsou ploštice, rostlinka a sázet rajčata. Kromě toho jsme ho přeměřili a má 107 centimetrů!!! Úspěšně tak zdvojnásobil svoji porodní velikost. Nechápu! A mluví a mluví a zpívá a mluví. Pořád něco brebentí a je super mu tak nakouknout do tý jeho hlavičky. Ve školce je asi učili něco o manželství, protože už nějakou dobu občas říká, že jsem jeho žena a Typoška je jeho "nůž." Ten si nedávno po ránu posteskl, že se moc nevyspal, což Erwín kontroval veselým: "Já jo." A o víkendu při válení Typošku hladil po nose a opakoval: "Ahoj, nosíku." Najednou mu do něj ale strčil prst a prohlásil: "Chytám ryby!" Často o sobě mluví v ženském rodě a když viděl couvat auto, tak poznamenal, že "auto jede zádama." Napřeskáčku počítá do deseti a zazpívá anglicky skoro srozumitelně celou abecedu. Z písniček si poslední dobou oblíbil Já mám koně, Baa, Baa, Black Sheep a The Wheels on the Bus. Tu může poslouchat dokola hodiny, což nám (bohužel) Youtube umožňuje. A pak je to Go, go, go, gorila - refrén od písně kapely Brutus, jejíž část si nedávno Typoška nahrál na koncertě v Žatci. Erwín u toho mává rukama a hází vlasama, jak starej bigbeaťák... Je s ním prostě pořád zábava!
---
Vyparádila jsem ho do trička z Nextu s veselým nápisem Yeah!, jakože už je jaro, ale to se mi bohužel nepodařilo zachytit. I tak nám snad to jaro už zůstane!

Na vernisáži výstavy Městosvět

Minulý týden jsme vzali Erwína na vernisáž výstavy ilustrací pro děti Městosvět ve Ville Pellé. A opět se potvrdilo, že je to dítko společenské se zájmem o umění i o lumpárny. Hned v prvním výstavním sále objevil skulinu za zdí a bavil sebe i přítomné vernisážové hosty vykukováním a veselým lomozením.

Osvědčené pesachové recepty

Pesach brzy skončí a s ním i obavy o to, co budeme jíst, když se skoro nic nesmí. O snídaních jsem už psala tady. Skoro všechny jsem za ten týden protočila a i když už se těším na pořádný chleba, určitě některé z nich zůstanou v našem pravidelném repertoáru. Tady je několik dalších dobrot, které jsme si oblíbili. Fotila jsem jenom v rychlosti na iPhonu a nepočítala s tím, že je budu někde publikovat. Nakonec jsem se ale rozhodla si tu pro sebe i pro vás letošní favority zaznamenat.

Raketa plná potvůrek

Přistála u nás další Raketa, která je tentokrát plná hmyzích potvůrek. Zasejc je třeskutě vtipná a všechny nás moc baví. Erwín sice jenom voskovkama vylepšuje jednotlivé stránky a občas něco vesele vykřikne, ale my s Typoškou si v ní solidně procvičili mozkové závity. Víte třeba, jak je definován hmyz? My už si to ze školy moc nepamatovali a nad stránkou, kde jsme měli nehmyzí vetřelce označit, se docela zapotili... 

TO CHCI! / NOVÉ TENISKY

Jaro je snad už definitivně tady a můj botník si žádá nové tenisky. Moje oblíbené šedivé conversky i tmavé botasky už po více něž pěti letech definitivně dosloužily a já jsem nucena se poohlídnout po náhradnících. Dlouho jsem se rozhodovala mezi sportovními a nízkými converskami, které jsou ke skinny džínám, které teď nosím, lepší, než ty klasické. Nakonec to vyhrály tyhle...

Sto dvacet dva týdnů

Sváteční portrét s macesem na počest Pesachu, který si moc užíváme. První seder jsme byli u kamarádky Mariany, kde šlo vzhledem k počtu a věku dětí spíš o přežití než duchovní zážitek. Jídlo bylo ale znamenité a společnost vybraná a až na ty naše rozjařené potomky i sofistikovaná, takže budeme doufám v tradici přátelských sederů příští rok pokračovat. Druhý seder byl v úzkém rodinném kruhu a moc jsme si ho užili. Po zkušenosti z předešlého dne jsme ho značně zkrátili. Erwín vyžadoval několik přídavků refrénu dajenu a velký dojem na něj udělala chvilka napětí, jestli přijde Eliahu. Na stole pro něj byl celý večer nalitý pohár vína a pak jsme otevřeli balkonové dveře a za zpěvu Eliahu hanavi chvilku čekali, jestli se letos mesiáš přeci jen neobjeví. Erwín si to notoval ještě druhý den a na Eliahu se taky párkrát poptal. Pro archivaci jsem servírovala salát s kozím sýrem a oříšky (příští rok by k tomu náramně pasovala pečená řepa), pečenou tresku s bramborovou kaší a rajčatovým kompotem a jako dezert upekla nadýchaný koláč s citronovým přelivem a s ovocem. Další den jsme si zbalili fidlátka a odfrčeli k babí, kde se budeme až do středy rekreovat. Doufám, že jste si sváteční víkend taky náramně užili!
---
A takhle chroupal maces Erwín loni...

Oslava u Huga, co chodí bos

Minulý týden jsem byla pozvaná na oslavu svátku jmenovce obchodu Hugo chodí bos, kde se specializují na dětské zboží českých designérů a výrobců. Večírek to byl moc příjemný. Po dlouhé době jsem se viděla s Iri z blogu Můj dům, můj squat, od které jsem si vypůjčila i několik fotek do tohoto článku, poprvé jsem se naživo potkala s blogerskou legendou Rosou Mitnik a příjemně si popovídala s majitelkou obchodu Adélou a jejím manželem a podporovatelem Honzou. 

PEESKLE / VÍTĚZ!

Komu přinesla pískací víla štěstí v soutěži o krásná trička od firmy Peeskle? Vyhrál čtvrtý komentář, který po sobě zanechala Michaela Blašková. Míšo, moc gratuluju! Spojím se s tebou během víkendu mailem.

TO CHCI! / DOHNAT RESTY (A KONEČNĚ PŘESTAT TOLIK JÍST)

Jak jsem zmiňovala v pondělí, brzy začíná Pesach. Připomínáme si osvobození z otroctví v Egyptě, které bylo zakončeno velkolepým projitím Rudým mořem. Já tuto dobu vždycky využívám k tomu, abych se zamyslela nad tím, co v životě svazuje mě. Dřív jsem mívala pocit, že jsem lenoch a při správné organizaci bych byla schopná stihnout daleko víc věcí. Letos jsem se naopak zotročila příliš velkým množstvím aktivit. Rodina, práce, škola a blog jsou asi ty největší položky. K tomu se občas angažuju i někde jinde a už se to na mě začíná podepisovat. Mám například neustálou potřebu svůj stres zahánět jídlem. Zatím to na mě není vidět, ale cítím, že je se mnou něco v nepořádku. Projím se totiž občas až k mírné nevolnosti. Cíl na duben je tedy jasný - dohnat nejpalčivější resty a trochu si odpočinout! Co vy? Co v životě zpomaluje/zotročuje vás?