Tipy na dárky pro malé superhrdiny / Kluci 3-5 let

Většina z vás už má nejspíš všechny dárky koupené, ale dřív jsem to sepsat prostě nestihla. Oslavy, přípravy, rýmičky, znáte to. Erwín už něco z výběru má, něco na něj čeká a po zbytku pokukuju a asi neodolám. Tak tedy, co podle mě a Erwína NUTNĚ potřebuje každý superhrdina? Tak třeba parádní ohoz pro chvíle, kdy musí odložit svoji superhrdinskou kápi. Nám se líbí třeba tohle žraločí tričko od Shark in the Park (teď i ve variantě s dlouhým rukávem). Po městě se musí superhrdina pohybovat rychle a mrštně, a tak se mu jistě šikne nová koloběžka. Na tajné poklady by se mu zase hodila krabička s hracím strojkem, který prozradí nevítané vetřelce. Superhrdina se toho chce co nejvíc naučit. Znalosti svého lidského těla mu pomůže zdokonalit tahle parádní magnetická skládačka. Při výpravách za dobrodružstvím se superhrdina někdy pěkně zapotí. Své svaly pak omývá v přírodním mýdle od Little Siberica. Pravý superhrdina si je vědom, že dávat je někdy víc než dostávat, a tak věnuje aspoň jeden dárek někomu jinému. Nám se líbí skutečné dárky od Člověka v tísni.

Já sama! / Jedenáct měsíců s Adélkou

Tenhle měsíc se toho zase tolik změnilo. Umí už tolik věcí! Všechno chce dělat sama a už si nás umí pěkně odirigovat. Od rána do večera se dožaduje lásky, podnětů a jídla. Ukazuje prstíčkem po objektech touhy a když pochopíme, co chce, vesele nám zakope v náručí nožičkama a chňapne po tom. Když jí ovšem vyhlídnutý předmět (většinou z bezpečnostních důvodů) nedopřejeme, umí už sehrát pěkně srdceryvnou scénku včetně teatrálního padnutí na zem a pláčem, před kterým by leckdo vyměkl. Jídlo už jí servíruju jako velké holce. Lžicku strpí jen ve své ruce. Z příkrmů ve skleničkách kupuju už jen 100% maso. K tomu dovařím přílohu a ona se s tím pak sama vypořádá. K svačině dostává kaši a ovoce v plnitelných kapsičkách (brzy nám domů přibude tahle praktická silikonová krasavice). Sice je ze mě tak trochu non-stop uklízecí četa, ale tuhle samostatnost podporuju. Stolujeme spolu a já na rozdíl od mnoha jiných maminek stihnu sníst svoje jídlo ještě teplé.

Zelená domácnost / Tři nové eko přírůstky

Poslední měsíc mi doma přibyly tři parádní ekologické přírůstky. Už nějakou dobu se s vámi chci o ně podělit, ale s tou šedí za okny se mi je nedaří adekvátně vyfotit. Obzvláště u světelného řetězu na solární nabíjení je ještě šance, že si ho na svátky budete chtít pořídit, tak jsem aspoň udělala koláž a podrobněji vám popíšu, proč jsem ze všech tří věcí tak nadšená.

Velká všetečka / Deset měsíců s Adélkou

Adélka je každým týdnem šikovnější a vynalézavější. Hlavně v záškodnictví. Nejraději hraboší - ať už jsou to hračky, papírový odpad, botník nebo šuplíky v koupelně. Musím před ní pečivě zavírat všechny dveře, jinak je schopná vysoukat se k nejvyššímu koupelnovému šuplíku a sežrat mi rtěnku (naštěstí ne tu nejoblíbenější). V ložnici zase hrozí, že si bez dozoru vyleze na postel. Za velikého usilí se na ni vysouká, vítězoslavně si klekne, se šibalským výrazem se otočí, výskne, poskočí, hodí šipku do peřin a pak se v nich slastně převaluje.

Předadventní giveaway / Dárky pro kreativní duše / Vítězka!

Slavili jsme Erwínovy narozeniny, tak jsem se k losování předadventní giveaway dostala až teď. Doufám, že výhrou udělám vítězce radost. Random vybral číslo, pod kterým nechala svůj soutěžní příspěvek Barbora Červenková. Báro, moc gratuluju a posílám ti e-mail.
---
A pokud se vám dárky líbíly, ale nevyhráli jste, tady jsou linky, na kterých si je můžete (nechat) koupit: růžový zápisník od značky UASHMAMA prodávají tady, krém na ruce z Havlíkovy apotéky seženete zde a můj oblíbený psací fix Stabilo point 88 snad v každém papírnictví anebo tady.

Knížky pro malé světoběžníky

Dneska mám pro vás tři tipy na krásné knížky pro malé cestovatele. I ty kteří zatím cestují jenom prstem po mapě, protože se bojí letadel jako Erwín. Pojďte do nich nakouknout...

DUPLO / HASIČSKÁ GIVEAWAY

Erwínovi budou na konci týdne čtyři. Poprvé si je té slávy vědom a už se nemůže dočkat oslav a dárků. Snad každé ráno se ptá, jestli už je šábes, protože ví, že první slavení se chystá právě na páteční večer. Pak ho čeká ještě několik oslav, včetně jedné v superhrdinském stylu. Dárků dostane několik, ale asi ten nejzásadnější bude "auto na ovládačku," které si poručil. Při té příležitosti jsem přemýšlela nad dárky z posledních let. Často dostával Duplo. Letos na něj na Chanuku čeká asi poslední krabice, protože příští rok už bude nejspíš chtít "opravdické Lego". Věřím, že si ale s Duplem budeme hrát dál. Je to totiž opravdu jedna z těch hraček, kterou společně vytahujeme každý den. Možnosti stavění a bourání jsou nekonečné. Teď se k nám navíc často přidává Adélka, která teda zatím spíš bourá, než staví, ale baví jí to stejně. Co vy? Taky doma v Duplu frčíte? Pokud ano nebo byste si ho třeba chtěli vyzkoušet, mám pro vás super zprávu. Jednu naši oblíbenou stavebnici, teď u mě na blogu můžete vyhrát!

Proluftujte skříně! / Tipy na předvánoční charitu

Možná vás tento víkend čeká sváteční úklid. Já při gruntování často narazím na věci, s kterými si nevím rady. Třeba na samozavlažovací květináč Calimera od designéra Jana Čtvrtníka, Daniela Pavlíka a Jana Kopřivy, který Typoška někde dostal. Je fungl nový. A parádní. Jenže je fialový a to je snad moje nejméně oblíbená barva. Krásně oblečení, které mi ale díky dvou dětem už asi nikdy nebude. Boty, které neunosím. Hračky, s kterými si nikdo nehraje. Kosmetiku, kterou nejsem reálně schopná vypoužívat. Knihy, které už nemám kam dávat. Vyhodit se mi to nechce. Darovat? Co když není komu? Prodat? Jenže kam mám třeba s tím květináčem a kosmetikou jít? Dát k popelnici a doufat, že si jich všimne někdo, kdo je ocení? Věci po tomto několikaminutovém přemítání většinou putují zpátky do šuplíků, krabic, kumbálu nebo sklepa s nadějí, že pro ně jednou najdu uplatnění. A ten moment právě teď nastal! S radostí jsem se totiž spolu s několika dalšími bloggerkami zapojila do dobročinného bazaru Luftování, který se bude konat příští víkend v restauraci Farmagusta. Kromě již zmiňovaného květináče si tam ode mě můžete koupit i několik dalších zajímavých kousků pro sebe a své děti. A můžete se těšit i na věci od holek z blogů Baby Bistro, Madame Coquette, Mama-live, Mama na blogu, Mama Pocket, Mamou stylově, MK Life, Oh My Beautiful Life, The Hubs a Veru Hranol. S některými se můžete navíc i osobně setkat! Pokud vás zajímají podrobnosti, klikněte sem.

Minifestivalový tip / Nejkrásnější nosítka a šátky

Nedávno jsem se tu rozněžnila nad výhodami nosítka. Adélka v něm stráví každý den aspoň malou chvilku. Často je to ale daleko víc. Věším tak s ní prádlo, luxuju nebo vařím. Někdy si jí tam dám jen tak. Pro ten pocit, že ji mám blízko u sebe. Ona to má v nosítku taky ráda. Pustím nám nějakou pěknou hudbu, pohupuju se s ní do rytmu, ňufám jí hlavičku a hladím nožičky, kterými si spokojeně pohupuje. Jako s mnoha věcmi kolem dětí každému vyhovuje něco jiného. A pokud se mámy rozhodnou svoje děti nosit, většinou si oblíbí jednu značku, na kterou nedají dopustit. Za mě jsou to nosítka TULA, které nabízí i Brána k dětem.

Adventní kalendář od Nana Party / Giveaway

Všechny blogy se teď plní tipy na adventní kalendáře. My sice doma advent neslavíme, to ale neznamená, že bych dvě z vás nemohla odměnit sadou na označení adventních dárečků pro vaše děti. Vyrobila je Magda, která stojí za značkou Nana Party. V jejím e-shopu najdete dekorace na narozeninové oslavy, krásné milníkové kartičky a výzdobu do pokojíčku. Po dohodě vám vytvoří pozvánky na narozeninovou párty, plakáty, zápichy na dort nebo třeba praktické dekorační papírové pytle přesně podle vašeho přání. (Na Erwína už čeká jeden s Batmanem.)

Nedělní otevřená snídaně

Myslím si, že děti se rodí už jako téměř hotové bytosti. My jako rodiče je pouze několik let doprovázíme na cestě k nalezení sebe sama. Naše úloha podle mě tkví hlavně v tom, abychom jim dodali sebevědomí být tím, kým chtějí být, a tuhle ne vždy lehkou cestu sebepoznání jim trochu ulehčili. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc se o sobě člověk dozví, když na svůj život pohlédne prizmatem někoho jiného. Setkání s co nejrůznorodějším vzorkem lidí nám otvírá oči a odbourává předsudky. Považuju tedy za nezbytné svým dětem ukázat, jak je svět barevný. Že různí lidé se od nás mohou odlišovat vzhledem nebo způsobem života, ale to neznamená, že jsou nějak výrazně jiní nebo nás svou jinakostí ohrožují. Proto vítám iniciativy jako je Hate Free Culture, která několikrát do roka pořádá ve studiu Alta Otevřenou snídani. Ráno jsme na ni s Erwínem vyrazili a tady je malý report, který vás doufám naláká na příští setkání.

Předadventní giveaway / Dárky pro kreativní duše

Milé, zlaté, dneska si tu u mě můžete díky Markétě z blogu Tamarki, která vymyslela předadventní giveaway s výhrami od 24 blogerek, zasoutěžit o tuhle parádní sadu dárků. Většina z oslovených pisatelek něco vyrábí a může tak dát všanc něco svého. Já vám ze své kreativity nabízím leda tak blogová moudra. Přemýšlela jsem, čím bych vás tedy odměnila a volba padla na růžový zápisník od značky UASHMAMA, moji oblíbenou psaní fixu Stabilo a krém z Havlíkovy apotéky s výmluvným názvem Krásné ruce. Všechny tyhle věci ke kreativní činnosti patří. A protože se tu snažím propagovat udržitelné značky, vězte, že UASHMAMA nabízí krásné designové zápisníky, ale i kabelky a doplňky do domácnosti, které jsou vyrobeny z papíru. Fixy Stabilo používám už spoustu let, tak jsem se vám rozhodla jednu do výhry taky přidat. Baví mě hlavně jejich škála nabízených barev. Typoška nedá dopustit na ty z MUJI, které si necháváme vozit z Berlína, ale já už od nich měla několikrát pěkně obarvené prsty, a tak jsem se zase vrátila ke Stabilu. Erwín má od stejné značky už několikátou sadu tužek a pastelek. Do třetice jsem vám do balíčku přihodila krém z Havlíkovy apotéky. Pokud tuhle českou značku kosmetiky neznáte, doporučuju ji vaší pozornosti. Pro začátek třeba vyhrajete tenhle krém. Podmínky giveaway jsou jednoduché.

Podzimní procházka / Boty na provázku / Jednoduchá DIY

Minulý týden jsme si vyšli asi na poslední podzimní procházku. Adélku jsem si dala do nosítka, což si vážně užívám. Protože byla chladno, dostala i svoje frajerské červené botičky. A abychom je neztratili, použila jsem jednu vychytávku, která je jednoduchá jak facka, ale každý, kdo si jí všimne, mi říká, jak je geniální. A to jsem si ji prosím vymyslela a vyrobila sama. 

Minifestivalový tip / Kabelky pro snílky

Minifestival se blíží a já měla tolik plánů na články s tipy na všechny ty zajímavé oblečky, hračky a další vychytávky. Jenže Adélka je pořád trochu popletená ze změny času, nebo možná prožívá nějakou jinou starost a v noci se nám často budí. Má to i svoje výhody. Třeba rozhodující momenty amerických voleb jsem mohla ve čtyři hodiny ráno sledovat v přímém přenosu. Jenže s ospalou hlavou se kreativní činnost těžko vykonává. Zařekla jsem se ale, že musím udělat výjimku a napsat vám o kabelkách Pepieta, které na festivalu Mini představí módní návrhářka Josefina Bakošová a umělkyně Ester Geislerová.

Na kafe a za nákupy / Holešovický Signature Store

Věřím na sílu dobré kávy a vytříbeného vkusu. Když se tedy kousek od nás v jedné z bývalých továrních hal otevřel podnik, který v sobě už podle názvu skrývá obojí, musela jsem se sem nutně vypravit na obhlídku. A už při první návštěvě jsem se zamilovala. Pokud chcete, můžete si teď se mnou návštěvu SIGNATURE store & cafe zopáknout.

Devět měsíců s Adélkou!

Adélce už sice skoro táhne na desátý měsíc, ale chtěla jsem tu zaznamenat i její předchozí pokroky a takový typický den devátého měsíce jejího života. Největší změnou od minule je, že jsem definitivně přestala kojit. V poslední době už to stejně bylo spíš takové symbolické žužlání, než že by jí opravdu něco teklo. Popasovaly jsme se s tím obě dobře a následně dokonce zvládla i první noc bez nás. Spinkala s velkým bráchou u babí a samozřejmě zlomila spací rekord. Ostatně stejně jako všechny děti, které babí půjčíme. Moje mamka má na pozdní vstávání dětí talent. Jinak se nic zásadního nezměnilo, téměř neustále má dobrou náladu - však se mrkněte na fotku. Takhle se culí skoro pořád. Příroda jí velí posilovat a tak pořád někde stojí a péruje, nebo lozí a zkoumá všechna zákoutí našeho bytu. Už nás umí i cíleně hledat a najít. Pak výská a je štěstím celá bez sebe. Erwín ty její hlasité projevy trohu hůř nese, ale snažíme se mu to vynahrazovat.

Předadventní kalendář blogových soutěží

Markéta z blogu Tamarki vymyslela předadventní blogovou soutěž, do které zapojila 24 svých oblíbených blogů. A moc mě potěšilo, že ke spolupráci přizvala i mě. Od dnešního dne až do 27. listopadu tak budete mít díky ní možnost každý den na jednom z oslovených blogů něco pěkného vyhrát. U koho se giveaway pořádá, zjistíte v daný den ráno u ní na blogu. A protože si potrpí na krásné věci, věřím, že i výhry budou stát za to. Třešničkou na dortu pak bude soutěž o její autorské povlečení FLOW (ano, ta nádhera z obrázku), kterou se celé předadventní soutěžní klání ukončí. Super nápad, nemyslíte? Soutěž se koná v dostatečném předsvátečním předstihu, že můžete případnou výhru zakalkulovat mezi dárky pro své blízké. A kromě možnosti vyhrát, se nám dostane i notná dávka blogerské inpirace. Já se na všechny soutěžní příspěvky moc těším! Co vy?
---
PS: Ke mně si můžete přijít zasoutěžit 18. listopadu. 

Pěkné počteníčko / Vlk a tma

Doma ještě dojíždíme na halloweenské vlně a tahle knížka se k tomu náramně hodí. Není vůbec strašidelná. Naopak. Pomůže dětem překonat strach. Třeba ze tmy. Té se totiž bál i hlavní hrdina knížky. A já tu s trochou zahanbení přiznám, že dokud se mi nenarodil Erwín, taky jsem občas měla pocit, že mám pod postelí strašáka, který mě v noci chytí za nohu. Teď už ale musím být ta rozumnější z nás dvou a strach se nějak přirozeně vytratil. On spí zatím jako špalek, takže se skoro nemá kdy tmy bát. Jednou to ale možná přijde a pak nám tahle knížka přijde určitě vhod. Chcete vědět, jaký příběh skrývá?

Rande s Erwínem / Cupcake u Lelí

Ještě než se narodil Erwín, někde jsem četla o tom, jak je důležité vyhradit si čas, který strávíte s dítětem jenom ve dvou. Takové rande, kdy si máte čas povídat a hrát. Vysnila jsem si, jak budeme jednou spolu vyrážet na dlouhé procházky, do kaváren a na zmrzku a vést veledůležité konverzace. Než šel do školky, trávila jsem s ním téměř veškerý čas. A do kaváren jsme vyráželi docela často. Na hřiště mě moc neužije a když jsme zůstali doma, měla jsem pocit, že většinu dne zaberou praktické úkony, příkazy a zákazy. Na hru a povídání se samozřejmě prostor najít taky musel, ale ne vždy se mi podařilo věnovat mu plnou pozornost. Co se narodila Adélka, je to ještě horší. Mimino si žádá své. A většinou dost neodkladně. A myslím si, že tím Erwín trochu trpí. S koncem kojení přišla svoboda oprášit vztah nejen s Typoškou, ale i s Erwínem. A tak jsem si řekla, že nastal čas na rande jenom ve dvou. A na to první jsme vyrazili do Lelí's Cupcakes.

Krvevačný mimino a další seky

Erwín je velký mluvka, to už tu zaznělo mnohokrát. Poslední dobou se mu ale povedlo několik seků hodných zaznamenání. Snad vás pobaví!

Výlet za jablíčky

Adélka už je zdatný strávník. A jelikož teď neustále bojuju s časem, snažím se vypouštět aktivity, které jsou prostě v tuhle chvíli nepodstatné, nebo je lze delegovat na někoho jiného. A právě vaření pidiporciček jsem vyhodnotila jako jeden z těch úkolů, u kterých se můžu spolehnout na někoho jiného. Občas sice Adélce něco uvařím, většinu jídla ale zatím dostává ve formě hotových kupovaných příkrmů. Před pár dny jsem díky Klubu maminek Hami dostala skvělou šanci podívat se pod pomyslnou pokličku vzniku ovocných přesnídávek, které má tak ráda. Všem na potkání teď o téhle cestě vyprávím. Vy si o ní teď můžete aspoň přečíst...

Nadčasové slow trendy podzimu / LOHAS blogger 2016

Nejtoxičtější věcí je, když si necháme do života kecat od jiných. V kontextu LOHAS a módy to znamená, že si necháme několikrát do roka nakukat, že potřebujeme kvantum nového oblečení v duchu právě kralujících trendů. Co s tím a kde nakupovat, když chcete mít z pořízených kousků opravdovou radost? To se dočtete v mém soutěžním příspěvku do soutěže LOHAS BLOGGER 2016, jehož tématem letos bylo Co je pro mě toxické. Celý článek najdete tady.

V rámci tohoto projektu se bude konat 11. a 12. listopadu Green Beauty Market, na kterém najdete na jednom místě prezentaci mnoha značek přírodní kosmetiky. Pokud vás toto téma zajímá, nezapomeňte se registrovat. Formulář najdete na tomto odkazu.

PS: Jestli mě chcete v soutěži podpořit, klikněte prosím vás sem (klik) a sdílejte fotku na vašem FB profilu. DÍKY!!!
---
Zdroj fotek z mých oblíbených obchodů se slow módou: Nila, Alchymi (ZOOT), DOBRO (ZOOT), Patagonia, Petit Bateau, Suvi + Matias

Tipy na Halloweenskou oslavu

Erwín si letos vyžádal oslavu Halloweena a tak spřádám plány, jak mu přání vyplnit. Předchozí víkend budeme v Žatci a samotný Halloween vychází na všední den, takže to žádná velkolepá akce nebude. Spíš tematická večeře zakončená strašidelným filmem.

Nekojím, dýchám

Konec kojení jsem tentokrát očekávala s trochou obav. Přeci jenom další dítko neplánuju a bála jsem se melancholického pocitu, že tahle část mateřství pro mě nenávratně skončí. Pak to ale přišlo. A nebylo to vůbec těžké. Spíš osvobozující. Večerní uspávání za mě může zastat Typoška a tak jsme se hned dohodli, že středeční večery budou moje. Už jsem stihla vidět novou Bridget Jones (doporučuju!), popít víno s kamarádkou a dneska vyrazit dodělat nějaké resty do kavárny. U jednoho stolu se řeší nová práce, u druhého složitý matematický příklad a u dalšího si turisté pochutnávají na polévce, koláči a pivu, a já si na chvilku zase připadám jako "člověk" a ne jen jako schvácená máma.  Taky jsme si s Typoškou mohli dopřát první "rande" po více než roce. Stihli jsme společný oběd, dlouhatánskou procházku, rozlučkový večírek na Prazelenině, nového Woodyho Allena, tři instalace na Signal festivalu a devět hodin nepřesušovaného spánku. Naprosté blaho. A jestli se mi stýskalo po dětech? Ani ne. Věděla jsem , že jsou v dobrých rukou u babičky s dědou. Za měsíc to plánujeme zopakovat, tak to snad vyjde...

Festival Mini se blíží!!!

Poslední listopadový víkend si pro jistotu už teď zapište do diářů! Výměnou za půjčení kreditky slibte svému drahému (skoro) cokoliv bude chtít, skásněte všechny příbuzné, kteří se jen slovíčkem zmínili, že by se letos chtěli finančně podílet na dárcích pro vaše děti, od teďka jezte až do konání festivalu jen rohlíky s lučinou a špagety s kečupem, vsaďte si Sportku, nebo v Chuchli, zajděte s novinama do sběrny, s lahvema do Alberta, prodejte nábytek na Aukru, prostě udělejte cokoliv, abyste na prodejní festival Mini vyrazili s dostatečným obnosem. Lákadel na vás bude totiž čekat ještě víc než minule. Brzy se s vámi podělím o svoje favority, teď alespoň o datum (a zbrusu nový vizuál). Protože přijít o tuhle akci by byla opravdu velká škoda! A pokud jste stejně natěšení jako já, navštivte festivalový web (klik zde) a špehujte, vybírejte, kochejte se a spřádejte plány, co pěkného si tam pořídíte...

Můj milovaný Batman

Častěji se to tu teď hemží mimkem. Je to tím, že s Adélkou prostě trávím víc času. V novém bytě je navíc trochu horší světlo, takže i focení je trochu složitější. Pomalu díky tomu upouštím od týdenního focení... Dneska vám ale ukážu několik fotek mojeho milovanýho (a jak by dodal on, hrozně zlýho) Batmana!

Do pokojíčku / Plakáty Alefbet & Mitzva Monsters

Nedávno jsem našla parádní plakáty do dětského pokojíčku, které spíš zaujmou mé židovské čtenářky. A že tu jsou. Nejen z Čech a Moravy, ale i ze světa. Vím minimálně o jedné z New Yorku, která si říká Máma za vodou, a nedávno jsem se dokonce doslechla o jedné v Jižní Africe (mávám a děkuji za přízeň!). Alefbet je hebrejská abeceda, ale to jste si možná z obrázku odvodili. Po téhle toužím od té doby, co jsem ji objevila v e-shopu Židovského muzea v New Yorku. Jenže zarámovaný tisk by přišel na téměř 100 dolarů plus poštovné, které by taky nevyšlo zrovna levně, takže jsem o něm prozatím jenom snila. A pak našla zdroj téhle krásy a reálnější cestu, jak si sen o výzdobě dětského pokojíčku splnit...

Rodinný portrét 2016

Rodinný portrét 2016. Už jsme na to čtyři. Bylo trochu těžší dorazit na čas. A pak všechny zachytit s prezentovatelným výrazem. A pohromadě. Tahle fotka třeba vznikla za příslib zmrzliny. Erwín se trochu cukal, ale pod vidininou vanilkové a jahodové z Angelata si k nám  - i když jen na krajíček lavičky - nakonec přisedl. A nakonec půjde za rámeček. A on se na ní bude zálibně koukat, jako na ty z předchozích let.

Židovské pohádky / Dobrodinec Báruch

Právě nám začala sezóna židovských svátků a u té příležitosti bych se s vámi ráda podělila o jeden krásný knižní tip - sbírku židovských pohádek Dobrodinec Báruch. 

Poprvé u kadeřníka!

Erwín se už nebude budit s tetou Pražákovou (vrabčím hnízdem na šošolce hlavy pojmenovaném po naší sousedce z chaty, která se do mé dětské paměti vryla svou láskou k pudlíkům a tupírovacímu hřebínku) ani na nás nebude poránu číhat Gargamel (jak Typoška pojmenoval odstáté vlasy vyčuhující zpoza uší). Byla jsem s ním totiž poprvé u OPRAVDOVÉHO kadeřníka!

Tleskání a hraní / (Erwín 197) & Adélka 36

Adélka s naučila tleskat a tak to teď všem ukazuje. Dětem, kolemjdoucím, spolucestujícím v tramvaji i pánům v kavárně. A ukážeme to i vám.

Rozmazané nedělní ráno

Můj táta se živil téměř celý život fotografií. Já jsem naopak typická kovářova kobyla, která by si focením vydělala stěží na slanou vodu. První foťák jsem od něj dostala až v dospělosti. Nikdy jsem se ho ale pořádně nenaučila ovládat a razila teorii, že chci mít zážitky uložený jako otisky pocitů v mojí hlavě a ne jako banální amatérský obrázky z dovolený v krabici od bot. No jo, jenže hlava je nádoba děravá a o spoustu vzpomínek jsem díky tomu přišla. V předtuše přicházející zapomnětlivosti a díky výhodnějším cenám elektroniky jsem si v Americe ke třicetinám pořídila na tu dobu super zrcadlovku. Chvíli jsem se s ní prala, ale množství čudlíků a nastavení mě přemohlo a milý foťák pěknou řádku let spal. Nedávno jsem ho zase vytáhla - rozhodnuta ho konečně pokořit. Koupila jsem si větší paměťovou kartu, nechala si od několika lidí poradit a za kafe ho trochu "seřídit." Od té doby se mi občas i nějaká ta dobrá fotka povede...

Zoubková víla

Poslední dobou trávím víc a víc času brouzdáním na Fleru a jsem u vytržení, kolik hezkých věcí tam jde najít. Nedávno jsem tu měla článek s výběrem krásných dřevěných hraček pro miminka, tentokrát jsem objevila něco pro větší děti. Jsou to krásné šité postavičky s vlněnou kapsičkou, která slouží jako schovka pro zoubkovou vílu. U indiána si ale klidně můžete schovat kamínek a princezna vám zase pohlídá prstýnek. Nebo obráceně, jak je libo. Líbí se vám? A navštěvuje vás po nocích zoubková víla? Já s touhle tradicí pořád nějak vnitřně bojuju. Asi že my žádnou takovou vílu neměli. A taky že je to trochu podvod. Ale nakonec bude záležet na tom, jestli si pro zoubek přiletí k Erwínovým kámošum...
---
Panenky jsou od výrobce Beabeo, u kterého najdete autorské hračky ušité ze lnu plněné jesenickým ovčím rounem, zvířátka z drátků obalené vlnou nebo nádherné pletené miminkovské bačkůrky. Tak se mrkněte, třeba tam pro vás a vaše děti najdete nějaký poklad!

Osm měsíců s Adélkou!

Adélka oslavila osm měsíců. Celých osm měsíců radosti (a občas i nějaké té starosti, ale bez toho by holt nešlo.) Je to naše krásná a šikovná holčička. Když je spokojená, vesele kope nožičkama a řehtá se na celé kolo. Když se jí ale něco nelíbí, umí se ozvat. Kromě klasického rozzlobeného pláče má v arzenálu ještě dost nepříjemné ječení, po kterém jsem zralá na panáka. To už ale musí být opravdu zle. Obvykle je naštěstí dobře naladěná. Většinu času, který strávíme doma, lozí po bytě a patřičně využívá svého hledačského talentu, díky jemuž se jí podaří na podlaze najít každý zapomenutý drobek, odvátý chucvalec a vypadnutý vlas. Luxuju nebo vytírám teď téměř denně, ale stejně ji pokaždé po chvíli najdu s něčím čouhajícím z pusy. Říkám si, že je to čistá špína tužící dětský organismus. Přesto ji opatrně objekt její touhy vyndám z pusy, utiším zlověstný hněv a pošlu ji na další čtyřnohou nebo plazivou výpravu. Nemiminkovských hraček moc nemá. Nejvíc ji baví Erwínovo Duplo. Sedne si ke krabici, ve které je schované, jednou rukou se drží okraje a druhou si ho mazácky vyndavá. Pak mlátí kostkama nebo popojíždí některým z aut. Má ještě dvě oblíbené hrazdičky, které ji v sedě začaly víc bavit. Houpe divoce zvířátky a točí hejblátky a docela se tak sama zabaví. Já u toho zaklízím ranní nepořáde nebo vařím. Občas na sebe mrkneme, usmějeme se na sebe a obě se vrátíme k původní činnosti. Je to taková moje parťačka.

Víkend v chládku

Tropický víkend jsme přežili ve stínu zahrady. Vytáhli jsme deku, napustili bazének pro Erwína a škopek pro Adélku a cákali po sobě, líně se povalovali a hodně se smáli... 

Přírodní kosmetika / Sůl nad zlato a další radůstky

Nedávno jsem si potřebovala udělat radost. Nutně, jak by dodal Erwín. Naštěstí jsem měla naplánovanou obhlídku Sustainable Fashion Day a na Facebooku na mě vyskočilo, že Jagaia má letní výprodej. A tak to nebyl vůbec žádný problém. Pro případ, že si taky potřebujete zvednout náladu, se s vámi ráda podělím o svoje nové kosmetické přírůstky od zajímavých značek české a slovenské přírodní kosmetiky.

Adélčiny (po)kroky / (Erwín 195) & Adélka 34

Milník střídá milník a v poslední době skoro ani nestíhám Adélčiny pokroky sledovat. Dělám si v kalendáři takové značky, kterým ale rozumím jenom já, takže si to tu pěkně všechno sepíšu. A začnu hezky odzadu. Minulý pátek (2. 9.) dostala u paní doktorky první pígo. Naštěstí jsme očkování mohli trochu odložit a komplikace si tak nepřipouštím. Taky jsme dostali zelenou s jogurtem a tak si na prvním pochutnala hned v neděli. Dostala ho s banánem a vypadá to slibně - ceny svačiněk by nám díky tomu mohly o trochu klesnout. V sobotu jsem ji celý den tahala po Praze. Mimo jiné jsme byly na Sustainable Fashion Day, kde jsem si koupila i jedno krásně vonící mýdlo. Nechala jsem ho položené na posteli a milá Adélka si pro něj rozhodla dojít. Udělala tak svoje první kroky! Nemyslím si, že se mi tu brzy začně procházet, ale když něco hodně chce, už ví, jak na to. Poprvé se totiž postavila jen pár dní před tím - v úterý 30. srpna. Doteď ještě úplně neví, jak se ze stoje zase dostat na čtyři, ale zkouší to. Poprvé se postavila v postýlce. Žbrdilky pro ní byly novinka a celkem rychle přišla na to, jak se díky nim na stojáka vyšplhat. V postýlce poprvé spala až 26. srpna. Ten den s námi taky poprvé seděla u šábesové večeře u stolu. Žužlala spokojeně chalu a dělalo jí radost, že je v centru dění. Pozornost jí vůbec dělá dobře. Stejně jako Erwín je nadmíru společenská. Nejspokojenější je, když ji někdo obdivuje a povídá si s ní. Ostatně já to mám stejně...

Rady jak na splín z konce kojení

Po nedávném článku o mém současném duševním rozpoložení, jsem se rozhodla projet internet a najít nějakou informaci o depresi způsobené koncem kojení. Moc toho není a informace se často kryjí. Výzkumů na tohle téma je totiž poskrovnu. Přitom to vlastně dává smysl, hormony se v nás po otěhotnění, porodu a během kojení střídají podle toho, co po nás zrovna příroda potřebuje. "Holka, jsi těhotná! Ty o tom ještě nevíš? Šup, trocha choriogonadotropinu a na menstruaci si chvilku počkáš. A že je ten zárodek vlastně tak trochu vetřelec? Nevadí, trocha progesteronu to spraví. Bude ti z něj možná trochu šoufl a usínat budeš už po obědě, ale nestěžuj si, zase ti narostou větší prsa! A taky bych potřebovala, aby se ti trochu zvětšil buben. Takže sorry, tumáš trochu estrogenu! Břicho už máš parádní, porod se blíží, tak nebuď tak ztuhlá - však ono tě trochu relaxinu uvolní! A když už jsme u toho porodu, pro sichr dostaneš ještě dávku oxytocinu, abys ten krvavej uzlíček po tom všem, co tě čeká, měla vůbec ráda. Kvůli hojení a kojení ti ty hladinky zase trochu promíchám, ale co, při tom všem si toho skoro ani nevšimneš..." Pak si všechno sedne a s dítkem se (pokud se vám to podaří) prokojíte k době, kdy už se vy, příroda, nebo samo dítko rozhodne, že je čas s tím skončit. A střih. Nic. Hormony klesnou. A teď už vlastně mluvím jen o oxytocinu, kterému se přezdívá hormon lásky.  A jelikož je odpovědný za tvorbu a vypuzvání mléka, není ho už třeba. A tak ta látka lásky zmizí. Je tedy podle mě normální, že vám je trochu smutno. Nezažívá to každá. Ale zažívá nás to asi dost. Přidávají se k tomu i další pocity, jako je konec určité části mateřství. Konec specifické intimity. A u posledního dítka navíc vědomí, že už se nejspíš nic podobného ve vašem životě nebude opakovat... Rad, co s tím, jsem moc nenašla. Až na jeden článek od austalské porodní báby. Rozhodla jsem se ho pro vás parafrázovat. Snad někomu pomůže. Pokud ale tyhle rady nezaberou, a vám bude pořád smutno víc, než je zdrávo, neváhejte a vyhledejte nějakého odborníka. Protože tím já rozhodně nejsem...

Vyražte za udržitelnou módou!

Včera jsem s kamarádkou vyrazila do Kafkova domu na Sustainable Fashion Day. Víte, že mě téma udržitelnosti zajímá a tak jsem byla zvědavá, co všechno je u nás k mání. U několika značek jsem chtěla omrknout novinky, některé vidět naživo a třeba objevit i nějaký nový skvost. I to se podařilo -v podobě La Petit Mort. Tu založila Andrea Oviedo, která pochází z Peru. Odtud pochází i značná část produkce bio bavlny a ona se to rozhodla využít. V místních dílnách vyrábí oblečení s francouzským šmrncem. Já se zakoukala do hořčicově-modré šály na fotce. Nakonec jsem ji tam nechala, protože šál mám doma plný šuplík. Možná tam dotěď na vás čeká. Stejně jako mnoho dalších skvostů...

Radosti pozdního léta / Vítězka

Vítězkou giveaway o parádní balíček s pruhovaným tričkem Suvi+Matias, taškou Uashmama a lahvičkou Bi-Oilu se stává...

Neukotvená...

...tak si poslední dobou často připadám. Být podruhé doma mi nějak nesvědčí. Však už jsem to tady několikrát zmínila. Nic moc se neděje a tak si vlastně nemám na co stěžovat. A možná tam je ta příčina. Tedy ne v nestěžování, ale v tom "nedějení". Mám pocit, že nic nestíhám, přitom za celý den nic kloudného neudělám. Vstávám brzy a tak často vytuhnu v posteli s Erwínem už někdy kolem desáté. Dobu, kterou bych mohla mít jen pro sebe, tedy prospím. Vstávám časně a vstávat ještě časněji, abych si pro sebe nějaký čas utrhla, jsem sice zvažovala, ale reálně ještě rannější vstávání nedávám. Typoška to chápe, snaží se mě podpořit a občas Adélku provézt. Mamka je zlatá a chodí se se svojí nejmladší vnučkou pokochat pravidelně jednou týdně. Sice je to jen na pár hodin, ale já jsem ji za to vděčná. A v úterý mi na tři hoďky vozí kočár jeden "brigádník" ze sousedství. Navíc děti (skoro) vzorně spí. A tak jsem si naprosto vědoma toho, že moje situace je o několik set procent lepší, než u mnohých jiných. I tak mi ale není nejlíp. Nechci ale, aby se můj život a tenhle blog stal místem pro pláč a naříkání. Dát se do cajku považuju za svoji povinnost jednak kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. Když už ty svoje dětičky mám, chci být pro ně optimistická máma, co se umí k těžkostem postavit čelem a poprat se s nimi. Být pro děti aktivně dobrým vzorem je podle mě důležitější, než je naučit zavazování tkaniček či jezení příborem. A tak jsem se rozhodla v září zkusit pár věcí, které by mi mohly pomoct...

Krkonošské focení / Erwín 192 & Adélka 31

Ani v Krkonoších jsem nemohla opomenout týdenní focení, které teda poslední dobou spíš končí v pomyslném šuplíku, než na blogu. Ale co, třeba to sem všechno jednou postupně nandám. Protože mě tenhle projekt s Erwínem moc bavil a mrzí mě, že s Adélkou nejsem tak důsledná. Zrovna nedávno jsem si pročítala střípky z jeho života ze stejného období, v jakém se teď nachází ona, a byla jsem tak ráda, že jsem si všechno zaznamenala. Lidská (nebo aspoň ta moje) paměť je tak děravá... No a teď už k tomu Krkonošskému focení. Zase jsme se vydali na stejné místo jako loni. Dokonce jsme vyfasovali i stejný pokoj! Já sama jsem na chajdu kousek od téhle pravidelně jezdila jako dítě. Mám to tu moc ráda - stačí nasát vůni horské trávy nebo lesa a octnu se o několik dekád dozadu. Tentokrát jsme tu byli jenom týden a společnost nám opět dělala babí a dvě neteřinky. Starší děti si spolu už parádně vyhrajou. Sice jsme letos lámali teplotní rekordy na opačné straně teploměru, než vloni, ale i tak jsme strávili spoustu času v lese. Děti tam spokojeně běhaly, šermovaly klackama, stavěly doměčky, sbíraly houby a s pusama od borůvek bafaly na kolemjdoucí. S mimkem jsem testovala nosítko (a Erwína v něm taky jednou ponosila, aby mu to nebylo líto...), které se na delší výlety ukázalo jako parádní pomocník. Poprvé jsem si ním podnikla delší výpravu k Černé skále, což je asi čtyřkilometrový výšlap. Jen jsem na chvilku zkusmo vyběhla z chaty a pak už jenom šla a šla a šla. Adélka spokojeně spala a já se kochala tichem lesa, které přerušoval jen občasný zpěv ptáků. Skoro nikoho jsem nepotkala a bylo mi bájo. Kolem poledne jsem ocenila, že mám pro mimko ještě vlastní zdroj potravy a doufala, že v době kdy strávím lehce obnažená na pařezu, zrovna nepůjde kolem nějaký ouchyla nebo se nestrhne liják, ke kterému se schylovalo. Ani jedno se naštěstí nestalo a já přišla do chajdy s naprosto exaltovaným výrazem. Typoška se na stejnou cestu vydal asi o dva dny později, ale jelikož ho Adélka vyhnala z postele už asi v půl sedmý, jeho mdlá mysl ho u rozcestí nasměrovala k úplně jiné skále a místo spokojeného výrazu se vrátil značně znavem po sestupu a následném dvoukilometrovém výstupu po nějaké silnici. No nic, tak mu to třeba příště vyjde... A ještě poznáma k fotce, která vypadá jak reklama na Orbitky. Erwín začal žvýkat žvýkačky, což je v jeho očích veliký životní skok (který mi dává báječný prostor k vyjednávání). Adélce jsem zase vytáhla nějaké zdědné hračky do kočárku, které jsem s Erwínem skoro vůbec nepoužívala. Mám pocit, že se jako mimino víc dokázal zabavit koukáním do plenéru. Ale třeba je to spíš posun u mě, než rozdíl v dětech...
---
A pokud by vás zajímala společná fotka z loňského léta - Erwína a mimi mango najdete tady.

Radosti pozdního léta / Giveaway

Nestíhám. Mimino leze. Erwín vzdoruje. Zabydlování stagnuje. A čas letí. Když vás nemůžu obšťasťňovat svými rozumy, udělám vám snad aspoň radost touhle parádní letní giveaway. Na výherce čeká balíček se třemi dárky - pruhovaným tričkem od Suvi, taškou Uashmama a balení Bi-Oilu.

Pohled z Krkonoš

Ahoj všichni, posíláme vám pozdrav z Krkonoš! Počasí se střídá a my tak unosíme zimní bundu i trička s krátkým rukávem. A houby rostou! Doufáme, že i vy si užíváte končícího léta! S láskou, Kusanec, Typoška, Erwín a Adélka

Žralok na pikniku / Nová super značka dětského oblečení

Sobotu jsme strávili v Botanické zahradě, kde se konal Středomořský piknik. Organizátorům se sice do řemesla připletl šotek, ale my jsme si odpoledne užili i tak. Erwín tu pro vás navíc testoval oblečení od nové české značky Shark in the Park. (Jo, a myslel si, že ta socha, u které se fotíme, je toaleťák...)

Kalamita pokračuje... / Erwín 188 & Adélka 27

Sotva jsem Erwínovi zrušila karanténu a vyrazila s ním na zastíněné hřiště, osypala se neštovicemi Adélka. Naštěstí se u ní za klid na lůžku považuje i jízda v kočárku - samozřejmě mimo dosah někoho, koho by mohla nakazit. Ve stejnou dobu se kvůli stejné diagnóze uvolnilo i několik míst v jinak plném letním školkovém turnusu a Erwín tak mohl vyrazit se svými kumpány zase chytat lupiče. A taky se třeba podívat do židovského města. Jeden den měli totiž na programu návštěvu Klausové a Staronové synagogy ("Takovej domeček, ve kterém bydlí na půdě Golem!"). Navštívili taky muzeum a košer jídelnu na obci. ("Mami, k obědu jsme měli řízek, hranolky a kečup. Rajčatovej!" "A byl tam kromě vás i někdo jinej? Nějaký babičky nebo dědečkové?" "Ne, ty čůrali nebo dělali bobiky.") O víkendu jel oslavit narozeniny žatecké babí. Domů si přivezl spoustu zážitků a rajskou omáčku, nad kterou druhý den mudroval, že neví, jestli ji mají policajti rádi. Tak jsem mu slíbila, že až nějakýho potkáme, zeptáme se ho. Příště vám dám vědět, jestli se nám to povedlo...