pondělí 7. listopadu 2016

Devět měsíců s Adélkou!

Adélce už sice skoro táhne na desátý měsíc, ale chtěla jsem tu zaznamenat i její předchozí pokroky a takový typický den devátého měsíce jejího života. Největší změnou od minule je, že jsem definitivně přestala kojit. V poslední době už to stejně bylo spíš takové symbolické žužlání, než že by jí opravdu něco teklo. Popasovaly jsme se s tím obě dobře a následně dokonce zvládla i první noc bez nás. Spinkala s velkým bráchou u babí a samozřejmě zlomila spací rekord. Ostatně stejně jako všechny děti, které babí půjčíme. Moje mamka má na pozdní vstávání dětí talent. Jinak se nic zásadního nezměnilo, téměř neustále má dobrou náladu - však se mrkněte na fotku. Takhle se culí skoro pořád. Příroda jí velí posilovat a tak pořád někde stojí a péruje, nebo lozí a zkoumá všechna zákoutí našeho bytu. Už nás umí i cíleně hledat a najít. Pak výská a je štěstím celá bez sebe. Erwín ty její hlasité projevy trohu hůř nese, ale snažíme se mu to vynahrazovat.

A takhle vypadá náš obvyklý den:

6:30 / 7:00 – probuzení a hraní s tátou. 
7:00 – ranní kaše s tátou. Typoškovi budu za tohle ranní vstávání do konce života vděčná. My s Erwíňákem stěží otvíráme zalepené oči až kolem půl osmé. Mazlíme se spolu, drbu mu záda a špitáme si spolu, jak se vyspal a co se mu zdálo, a táta s mimkem se k nám za chvilku přidají. Pak se u nás snídá a vypravujeme Erwína do školky. Občas je to o nervy, ale díky té extra hodince spánku mám na něj trpělivost i v těch nejvypjatějších situacích. Po odchodu chlápků si spolu s Adélkou ještě chvilku hrajem, sedám si s ní třeba na náš hrací koberec a probíráme se vším tím hračkovým bohatstvím. Ona si pak na mě vyleze a mazlíme se spolu.
8:30 – dopolední kaše nebo jogurt s banánem. Pořád si neví rady s flaškou, ale to už se snad brzy zlomí. Každopádně mléčná kaše nebo jogurt by jí měly mléko výživově nahradit. S tekutinami je to horší, ale snažím se ji motivovat a dávat ji pítko co nejčastěji. 
9:00 / 10:00 – ranní šlofík (když je na mě hodná tak i něco přes hodinu). Po něm si chvilku pohrajem a pak si samostatně něco kutí. Nebo mi "pomáhá" s domácími pracemi. 
11:30 / 12:00 – oběd, zatím stále převážně ze skleničky
13:00 / 14:00 – odpolední šlofík (aspoň hodinu). Po něm ideálně vyrazíme po pochůzkách. Někdy ji vložím do kočíku tak, aby mi cestou usnula.
15:00 – odpolední svačina, když jsme v terénu tak dostává nejčastěji Sunarku - kaši s ovocem v kapsičce. Umí si jí už celou sama vysosnout a doufám, že se jí díky tomu podaří brzy nasát i něco z lahvičky či z pítka. Když jsme doma, dostává ovoce, aby nebyla překašovaná. 
17:00 – večerní kaše, po ní se přiřítí Erwín s Typoškou ze školky. Pořád si hrají spíš paralelně než spolu. Občas už tam ale náznak společné hry je. Nechceme tlačit na pilu a jen dáváme pozor, aby si vzájemně neubližovali.
19:00 / 19:30 – večerní jídlo, nejčastěji zase kaše a uložení ke spánku. Poslední dobou se zase občas v noci vzbudí, normálně ale naštěstí spává celou noc.

4 komentáře:

  1. Hezké. Vidím, že Typoška je opravdu úžasný otec a manžel. Jeho nasazení závidím. A kdy pereš, vaříš, uklízíš nádobí apod.? To mě osobně dost trápí - že mi starost o domácnost bere dost z toho času, který bych měla/chtěla strávit hraním si s dětmi. Některé věci doma prostě nedokážu nechat být... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je věčný boj. Nedávno jsem přišla na to, že musím večer uklidit. Pomáhá, že mám "deadline", kdy jde Erwín do postýlky. Pak to fičí. Dřív jsem se tady ráno ploužila a uklidit po snídani a zbytky od večera mi někdy trvalo do oběda, pak se jedlo, a potom už abych začínala nanovo. Takhle vstanu do čistého a uklidit po snídani trvá pár minut. Ráno dávám i prát prádlo. Adélka mi někdy "pomáhá." Sice to trvá dýl, ale ona to vnímá jako hru a čas s maminkou. Luxuju po ranním šlofíčku. Nahání lux a je to jak s tím prádlem. To, že hned zkraje dne stihnu odškrtnout několik úkolů mě docela nakopne. Poslední dobou to tu na mě padalo a rozhodla jsem se, že s tím musím nějak zatočit. Byla jsem docela vystreslá, protože úkoly se hromadily a já nestíhala. Odráželo se to na mé psychice a tím pádem i na tom, jak jsem se byla schopná věnovat dětem. Ideálně bych si chtěla následující den promyslet a naplánovat večer předchozího dne – jak radí příručky pro manažery – to ale ještě úplně nedávám. Každopádně řídit rodinu mi přijde srovnatelné s řízením menšího byznysu, tak jsem se po několikáté uchýlila ke knížce 7 Habbits of Highly Effective People. :)

      Vymazat
    2. Krásně napsáno, hlavně ten závěr! :)

      Vymazat