Malý objevitel

Erwín má za sebou víkend plný objevování. V sobotu jsme se nechali zlákat Dny polské kuchyně a kultury na trzích na Jiřáku, kde jsme převážně na schodech před kostelem vytuhli na několik hodin. Společnost nám dělala teta Mariana, její Ari a Joni, kamarád Martin, který šel náhodou kolem, a dobrá polská muzika. Plynule jsme pak přešli na Vinobraní na Grébovce, kde jsme usoudili, že s kočárama nemáme šanci a zakotvili v Kafé Kakao. V sobotu dopoledne jsme Erwína poprvé vzali do Technického muzea na auta, vlaky a letadla.

První podzimní víkend

Padla na mě pravá podzimní únava a nejraději bych se uchýlila někam na samotu a tam v tichosti odpočívala. Zůstáváme ale v Praze a tak se nejspíš vypravíme aspoň na jednu z následujících kulinárních akcí. Dneska a zítra se koná Vinobraní na Grébovce, na Jiřáku budou v rámci pravidelných farmářských trhů ve stejnou dobu Dny polské kuchyně a kultury a na Vyšehradě se v sobotu a v neděli pořádá VegeFest, který slibuje vhled do současné vegetariánské gastronomie. A pokud na jídlo moc nejste, můžete v neděli vyrazit do Technického muzea, kde slaví výročí otevření svých prvních expozic v roce 1910. Vstupné je díky tomu výjimečně sníženo na 50,-Kč. Chystáme se Erwína vzít a ukázat mu hlavní halu s vlaky, letadly a starými auty. Myslím, že se mu tam bude náramně líbit. Co vy? Jaký je váš plán na víkend?

Šana tova 5775!

Šana tova u`metuka. Přeju vám krásný a sladký nový rok! Dneska večer začneme slavit a skončíme až v sobotu večer. Moc se na to těším. Potřebuju si trochu oddechnout a strávit čas jenom s Erwínkem a s Typoškou. Mějte se mezitím moc hezky. Pokud slavíte, přeju vám krásné chvíle s rodinou a přáteli a pokud ne, užijte si první podzimní víkend!
---
A pokud vás zajímají rošhašanové recepty, podívejte se na můj Pinterest na nástěnku ROSH HASHANA / NEW YEAR. Na našem stole nebude chybět med, jabloka, mísa ovoce a kulatá challa jako je tato. Na první večer chystám mimo jiné špenátový salát s řepou a kozím sýrem, Typoškův hummus, pečenou tresku s bramborovou kaší a pečené růžičkové kapusty s medem a parmezánem a jako dezert zkusíme grilovaný ananas a kokosovým mlékem a skořicí. Pokud máte chuť na tradiční medovník, zkuste tento. Loni se mi moc osvědčil.

Devadesátý čtvrtý týden

Focení s novoroční tématikou. K Roš ha-šaně totiž patří jablka, granátová jablíčka a med. Tenhle s medvědem Erwína obzvláště fascinoval. Taky jsem ho na tu slávu vyfešákovala. Sice se sám sobě v té košili líbil a nakrucoval se před zrcadlem se slovy, že je frája, ale mě se v ní zdá takový neerwínovský. I když je moc hezká. Školka pokračuje zdárně. Minulý týden si to už každý den rovnou napochodoval do třídy a za maminkou se ani neotočil... Když má ale bebí, chodí si ke mě pro pusinku a pofoukání. A říká mi mamiko. Vůbec začíná mít pěknou vyřídilku. Všechno po nás opakuje a občas se úplně netrefí. Nejhezčí zkomoleny jsou akádo (avokádo), bambora (brambora), bakory (bačkory), mák (eskymák, eskymácká pusa), hekama (reklama), sosos (losos), pipitán (kapitán z jeho oblíbené knížky), kokeno (kolena aneb tatínkova hlava), šotky (fotky), byba (ryba),  kurka (okurka),  kokurek (okurek) a pepicu (na pizzu). Taky vede konverzace sám se sebou Cotoééé? Ka(š)tan. Ahááá.

Novoroční tzedaka / Cesta domů

Ve středu začíná Roš ha-šana (nový rok) a s tím je u nás doma spojené vysypávání kasičky, do které jsme celý rok střádali peníze na tzedaku (dobročinnost) a rozhodování, komu je darujeme. Musím přiznat, že jsme je neukládali zas tak úplně poctivě, ale něco přes tisícovku se tam pro každého přece jen najde. Skóre naštěstí trochu vylepšují naše trvalé příkazy - pro Člověka v tísni a pro nadaci Naše dítě. Taky mě malinko hřeje dobrý pocit, že jsem všechny nalezené peníze poctivě šoupla do kasičky a nic si nenechala. A že mě letos osud pokoušel! Kromě obvyklých drobných jsem našla dvě stovky a několik dní poté rovnou pětset. A to jsem do té doby nikdy žádný větší obnos nenašla! Nešťastník, který ty peníze ztratil, aspoň potažmo přispěl na izraelské taneční představení v rámci Pridu, které organizoval můj kamarád Honza. No ale zpět k tomu mému přídělu. Rozhodla jsem se, že letos podpořím nadaci Cesta domů. Každý z nás asi zná někoho, kdo neměl možnost odejít ze světa, tak jak by si zasloužil nebo přál. Cesta domů se snaží zajistit důstojné umírání nevyléčitelně nemocným a poskytnout pomoc těm, kteří o ně pečují. Kromě toho usiluje o zlepšení podmínek této péče v České republice. Se zájmem sleduji příběhy a rozhovory, které uveřejňují. Třeba tento nebo tento. V několika posledních týdnech navíc rozjeli zajímavou kampaň Moje smrt, díky níž se aspoň na chvíli můžete zamyslet nad tím, jak byste si svůj odchod představovali vy. Není to zrovna veselé téma, ale rozhodně záslužné. A co vy? Jaký je vás oblíbený projekt, který podporujete nebo byste rádi podpořili?

---

Moje tipy na dárky, kterými podpoříte dobrou věc, najdete třeba tady, tady nebo tady.

Ilustrační obrázek: Yehuda Bacon, izraelský umělec českého původu.

Devadesátý třetí týden

Druhý školkový týden proběhl v pohodě. Vzala jsem si volno, abych mohla Erwínka vyzvedávat podle potřeby. V úterý jsme ho ještě vyzvedli v půl dvanácté, po zbytek týdne tam už i spal a přišli si pro něj v půl třetí. Se spaním nemá vůbec problém, jen s jídlem pořád bojujeme. Kromě ovoce a jogurtu tam toho zatím moc nesnědl. Nevím, jestli je to režimem, nebo tím, že se mu jídlo nelíbí nebo mu nechutná. Doma jí totiž dobře. Ale asi trochu jinak. České kuchyni neholduju, takže knedlík, omáčku nebo hovězí plátek skoro ještě nikdy neviděl ani nejedl. Chystáme mu teď aspoň vydatnější večeře. Taky už dělá pokroky s nočníkem. Když ho necháme doma běhat zpola-nahatého, rád se do nočníčku vyčůrá. Jdeme udělat k záchodu papá. Někdy se mu to tak zalíbí, že se procedura několikrát opakuje. Vymáčkne ze sebe sice jenom kapičku, ale pak nasedne na motorku a jede mávat. Jak vidíte na fotce, nočník občas používá i jako transportní prostředek. Od příštího týdne asi poprosíme tety ve školce, ať už s ním chození na nočník taky trénujou. Do dvou let bychom přes den mohli přesedlat na bezplenkový režim. A když se zadaří, přestane ho do té doby bavit i dudlík...

Houbaření v Praze / Procházka po Krčském (Kunratickém) lese

Na víkend jsme měli s kamarády domluvený výlet na chatu, na který jsme se moc těšili, ale který jsme vzhledem k předpovědi počasí zrušili. Trochu jsme se obávali vidiny tří hodin cesty, prosezení soboty v chalupě s unuděným Erwínem a pak zase tříhodinové cesty zpátky. Počasí bylo ale nakonec hezké, tak jsme aspoň symbolicky vyrazili do Krčského lesa...

Café Jedna

Tentokrát mám pro vás tip na kavárnu, která sice není primárně určená pro rodiče s dětmi, ale i tak tu mají bezva hrací koutek. Café Jedna je ve Veletržím paláci a my sem chodíme moc rádi. Před pár týdny jsme tu byli s Aničkou Pleslovou, která nám naši návštěvu krásně nafotila.

Devadesátý druhý týden

Máme za sebou první týden ve školce. Ráno sice Erwín náš odchod opláče, ale hned jak se ho ujme nějaká paní učitelka, pláč za dveřmi ztichne. Začli jsme zlehka a chodíme si pro něj už na půl dvanáctou. Hned po obědě. I když zatím tam toho teda moc nesnědl. Bojujeme totiž s režimem, který s ním máme doma nastavený jinak. Určitě si to ale brzy sedne. Ze školky jsem nadšená a vím, že je v dobrých rukou, takže si z počátečních potíží moc nedělám hlavu. Kdyby byl v zařízení, kterému bych nedůvěřovala, nevím, jak bych ten přechod zvládla. Kromě přístupu učitelek i školkové koordinátorky, se mi moc líbí, že jsou ve stejné budově poskytovány služby seniorům. Když s Erwínkem odcházíme, skoro každý den si tak cestou domů popovídáme s nějakou babičkou, která jde zrovna na oběd. Starší děti letos budou pravidelně se seniory péct chally a v červnu se tu pořádal společný sportovní den. Moc mě tenhle aspekt dojímá a věřím, že jsou taková setkávání přínosná pro vechny zúčasněné. Je veliká škoda, že takových zařízení neexistuje víc.
---
Na obrázku jsou Erwínovy nové boty, které jsem ve slevě koupila v Baťovi. Taky vám přijde, že ceny dětské obuvy jsou neuvěřitelně vysoké? Pořád si na to nemůžu zvyknout.

The best of 08/2014

Srpen byl na blogu v trochu pomalejším tempu. Hlava si řekla, že potřebuje odpočinek a já ji poslechla. Přeci jenom se blíží konec léta, tak jsme si ho chtěli ještě trochu užít. Pár novinek a zajímavostí jsem ale přece jen nasbírala.

Obludárium na Petříně

Včera jsem byla s kamarády ze St. Louis, kteří k nám přijeli na pár dní na návštěvu, v bludišti na Petříně. V síni smíchu jsme se pěkně vyblbli a nafotili si několik lichotivých snímečků. Doufám, že vás při pondělku náležitě pobaví...

Letní tip #5 / Landonkafest a Kefír

Pokud ještě nevíte, co zítra podniknete, tady jsou dva skvělé tipy. V parku Ladronka se už potřinácté bude konat festival volnočasových aktivit Ladronkafest. Letos jich pořadatelé slibují přes osmdesát. Na vlastní kůži si tak můžete vyzkoušet nejrůznější sporty, kreativní workshopy, zúčastnit se prezentací zajímavých organizací, nebo třeba soutěžit o skvělé ceny. Pokud si navíc chcete udělat malý výlet, vyražte do Třebovle, kde se na vás chystá první ročník bejbypankového festivalu Kefír. Dostanete se tam buď autem nebo vlakem směr Kolín a pak na kole. Pro upřesnění se tato malá vesnička nachází mezi Českým Brodem a Kouřimí. Dva kilometry odsud leží vesnice Lipany s pomníkem slavné bitvy. A co festival nabízí? Pro menší i větší dětské návštěvníky je připraveno Kašpárkovo městečko, loutkový plácek, zábavné atrakce a dílny. Pro odrostlejší mládež otevře bránu Kefír street. Bohužel čekáme návtěvu, takže se tam sami vypravit nemůžeme. Bude tam totiž určitě super zábava! Třeba vyrazíme příště. Co vy? Vyrazíte tenhle víkend někam nebo budete po prvním zářijovém / školkovém / školním roce odpočívat doma?

Devadesátý první týden

Poslední týden měl Erwín rýmičku. Nic vážného, i když měl poprvé i zvýšenou teplotu a museli jsme nasadit Neurofen. Nařídili jsme domácí arest s několika mini výpravami a sobotním výletem na festival Barevná devítka, kde jsme si to moc užili. Erwín tančil na divoké rytmy, ošahal si motorku, projel se v minimercedesu a po odpočinku si dal ananasovou africkou buchtu a pak si poskotačil s Žofií od Darii z blogu Mothers in Prague. Ještě, že s námi byl strejda René, který střídavě fotil, naháněl děti a hlídal kočárky. Já se mezitím předávkovala smaženým jídlem z několika různých koutů světa. V neděli jsme byli u babí a u dědy, kde jsme si to taky moc užili. Tento týden nás čeká nástup do školky, tak držte palce, ať se tam Erwínkovi líbí!