Máme za sebou první týden ve školce. Ráno sice Erwín náš odchod opláče, ale hned jak se ho ujme nějaká paní učitelka, pláč za dveřmi ztichne. Začli jsme zlehka a chodíme si pro něj už na půl dvanáctou. Hned po obědě. I když zatím tam toho teda moc nesnědl. Bojujeme totiž s režimem, který s ním máme doma nastavený jinak. Určitě si to ale brzy sedne. Ze školky jsem nadšená a vím, že je v dobrých rukou, takže si z počátečních potíží moc nedělám hlavu. Kdyby byl v zařízení, kterému bych nedůvěřovala, nevím, jak bych ten přechod zvládla. Kromě přístupu učitelek i školkové koordinátorky, se mi moc líbí, že jsou ve stejné budově poskytovány služby seniorům. Když s Erwínkem odcházíme, skoro každý den si tak cestou domů popovídáme s nějakou babičkou, která jde zrovna na oběd. Starší děti letos budou pravidelně se seniory péct chally a v červnu se tu pořádal společný sportovní den. Moc mě tenhle aspekt dojímá a věřím, že jsou taková setkávání přínosná pro vechny zúčasněné. Je veliká škoda, že takových zařízení neexistuje víc.
---
Na obrázku jsou Erwínovy nové boty, které jsem ve slevě koupila v Baťovi. Taky vám přijde, že ceny dětské obuvy jsou neuvěřitelně vysoké? Pořád si na to nemůžu zvyknout.
Taky jsem přemýšlela nad tím, proč jsou ceny za ty pidi botičky tak vysoké a pak mi došlo, že stejně největší podíl na ceně tvoří cena za práci... Proto jsou malé i velké botky stejně drahé. Materiál je minimální součástí ceny :)
OdpovědětVymazatPreju Erwinkovi, at se mu v jeslickach libi. To spojeni se seniory je uzasne! A boty jsou cool:)
OdpovědětVymazat