Lotrando a Zubejda

Pokud sledujete můj Facebook nebo Instagram, první společnou fotku Erwína a Adélky jste už asi viděli. A taky jste nejspíš zaznamenali, že jsme musely kvůli novorozenecké žloutence zůstat v porodnici déle, než bych si přála. A byl k tomu ještě jeden důvod. Adélka se totiž narodila se dvěma zuby! Je to docela rarita, která připadá tak na 2 000 až 3 000 porodů. V některých kulturách věřili, že je to zlé znamení, někde zase že dobré. Třeba "...ve Francii a Itálii se tradovalo, že tato skutečnost zaručuje dobytí světa. Ze známých osobností historie se s natálními zuby narodili Zoroaster, Hannibal, Mazarin, Richelieu, Mirabeau, Richard III a Napoleon." Já si spíš myslím, že Adélka nechtěla, abych musela na nové šaty za první zub čekat moc dlouho. Každopádně jí je museli vytrhnout, protože se dost vyklaly. To jsem samozřejmě náramně osmutnila - obzvláště, když se ukázalo, že to byly zuby mléčné a ne předmléčné, jak se někdy stává. Teď se trochu obávám, jak bude její pusinka vypadat, až jí začnou zuby regulerně růst a ty dva dolní přední tam budou chybět. Nebude tam mít nevzhlednou díru? Nezdeformuje jí to ostatní chrup? A nezpůsobí jí to problémy s mluvením a jezením? Přivolaná zubařka říkala, že ne. Ale znáte to, měla na mě asi tak tři minuty, než musela zase běžet. Pokud se vám tedy taky narodil novorozenec se zuby, můžete se prosím vás podělit o svoje zkušenosti? Případně doporučit nějakého zubaře, který se vám osvědčil? DÍKY!!!
---
A pokud jste o tomto fenoménu ještě nikdy neslyšeli, nebo vás to jenom zajímá, tady si můžete přečíst zajímavý článek, který se problematikou natálních a neonatálních zubů zabývá. Pochází z něj i moje citace.

Erwín 163 & Adélka 2 / Fotopříběh pokračuje!

Fotopříběh pokračuje!!! A tentokrát se role "fokografa" ujal Erwín a jeho parádní dřevěný (skoro) foťák od Plan Toys. Trochu to tu teď spalo, protože jsme si kromě novorozence pořídily i rýmičku pro Erwína a všechen můj čas byl schramstnut péčí o ty dva. První týden ale máme úspěšně za sebou. Adélka je zlatá. V mnohém mi připomíná Erwína - vzorně sosá, v noci má delší spací interval (i čtyři hodiny - jupí) a kolem sedmé večer stropí vervál, který nejde utišit, ale musí se přečkat. Jediný rozdíl zatím je, že jí nevoní dudlík. Tváří se skoro uraženě, že jí takovou věc pro mimina dáváme do pusy. V pondělí jsme byly u doktorky a měla vzorných 3,33kg. Na další prohlídku tak můžeme až po šestinedělí. A kdyby vás to zajímalo, tak jméno pořád nemá. Nemůžeme se rozhodnout... Erwín nese přírůstek do rodiny statečně, i když je vidět, že ho občas mrzí, že už není veškerá pozornost věnována jen jemu. K sestřičce se ale chová hezky a kdykoliv Typoška odchází z domu, neopomene mu připomenout, že má dát i pusu miminu. Snad to tak půjde i dál a nám se podaří vybalancovat čas mezi ním a Adélkou ke spokojenosti všech.
---
Erwín má na sobě supermanské pyžamo z Mark&Spencera a Adélce jsem dala na první focení bodýčko z Petit Bateau, které jsme dostali jako dárek. Začít s výchovou k francouzskému šarmu a eleganci není nikdy brzo!

Domácí déjà vu

První domácí fotka Adélky a Erwína. Na téhle fotce to moc nevynikne, ale kromě cestovního vybavení jsou si oba podobní i v obličeji. Adélka je taková menší a něžnější verze Erwína. Doufám, že si budou podobní i povahou - aspoň v miminkovském věku a mě čeká relativně klidné (nebo aspoň snesitelné) období. Report z Erwínovy cesty domů je tady.

Konečně doma!

...aneb vítání miminka v digitálním věku.

Jedeme domů!

Balím si fidlátka, oblékám Adélku do stejného medvěda, ve kterém jsme si přivezli Erwína a strašně se těším domů!!!

Stále v porodnici...

Trochu se nám ten pobyt v porodnici prodloužil. Snila jsem o ambulantním porodu a za sebe bych ho v pohodě zvládla. Adélka na mě byla totiž moc hodná. Bohužel jí ale brzy po porodu zjistili žloutenku a od půlnoci prvního dne ji naordinovali infuzi. Na speciálním oddělění (už ani nevím, jak se jmenovalo, ale šla z něj na mě tíseň) naštěstí nezůstala moc dlouho. I tak ale následoval několikadenní pobyt v solárku jako u Erwína. Potom nastalo pozorování a komplikace se zoubky. Snažím se odpočívat a myslet na to, že mě nejspíš čeká trochu náročnější období. I tak bych ale už nejraději byla doma. Erwínek po mě teskní a při usínání se ptá, kdy už se vrátím. Je mi ho líto a moc se těším, až ho doma zmuchluju. Abych na této situaci našla alespoň něco pozitivního, mohla jsem se v klidu se svou dcerou poprvé podívat na Brigit Jones. Že by nová tradice?

První setkání s babí

Dneska se na nás poprvé přišla podívat babí...

Adélka je tady!

Včera chvilku po sedmé večer se naše rodina rozrostla o krásnou holčičku. Doufám, že se jí tu bude líbit a bude dělat radost nejen nám, ale i ostatním. Děkuju všem, co jste na nás mysleli. Jsem unavená, ale šťastná!

The Best of Last Week(s) #8

Vzhledem k tomu, že je Erwín se mnou poslední týden v domácím arestu kvůli rýmičce, nemám moc času na zdravotní procházky, schůzky s přáteli, ani další aktivity, kterým bych se jinak určitě věnovala. Nemám ani moc času na brouzdání po internetu a shánění žhavých novinek, ale několik zajímavostí se ke mě přece jen dostalo. Třeba vás taky zaujmou...

Sbaleno #2 / Poporodní taška

Tak, a teď už můžu opravdu jet rodit, aniž bych musela v porodnici dávat Typoškovi instrukce, co mi má přivézt, až půjdu z porodního sálu na poporodní pokoj. Mám vysněný ambulantní porod, ale nechám tomu volný průběh. Minule jsem byla po třídenním porodu dost vyšťavené a Erwín měl navíc žloutenku, což se doufám nebude opakovat. I tak ale nevím, jak se budu cítit a některé věci si případně ještě naporoučím. Hlavně proviant, protože jídlo je v porodnici - obzvlášť ve vegetariánské verzi - dost slabé. Tak a tady je tedy seznam, věcí, které jsem si zabalila.

Sedm věcí, kterými si zpříjemňuju čekání na porod

Dneska mám termín a zatím to vypadá, že z toho zase nic nebude. Jsem vlastně ráda, protože mám pořád pocit, že je ještě pár posledních věcí, které bych si potřebovala zařídit. Zároveň ale vím, že se toho pocitu nezbavím a že už mám to nejdůležitější - lásku, prsa, oblečení a základní výbavu - připravené a až dojde na věc, budu ready. I když mi to pořád přijde jako sci-fi. Opravdu tady budeme mít za pár dnů živé mimino?!? Tady je pár věcí, které mi čekání zkracují a zpříjemňují. A pokud se octnete ve stejné situaci, doporučuju vám dělat to samé!

Sto šedesát jedna týdnů & mimi očekávané jako vzácná orchhidej (40tt)

Už jsme připravený! Na mimino čeká košík půjčený od kamarádky Zuzky (díky!), který zatím občas ukořistí Erwín a udělá si z něj koráb. A my čekáme na mimino jako na květ vzácné orchideje. Evidentně se ale Adélce u mě líbí a ven nepospíchá. Už mám pěkně povolené kyčle a ostatní klouby a vazy a tenhle týden jsem sebou dokonce sekla na ulici. Ani vlastně nevím jak. Nejspíš se mi prostě jenom podvrkly uvolněné kotníky a já žuchla na tramvajových kolejích asi tak deset metrů od - naštěstí - stojící tramvaje. Pan tramvaják významně zacrnkal, asi že už by rád jel a nejsíš taky, aby mi dal patřičně najevo, kdo je tady pánem. Protože co kdyby se mi na těch čtyřech na kolejích zalíbilo, že jo. Naštěstí mi nějaká dobrá duše pomohla vstát a já se mohla zahanbeně odbelhat pryč... Přiznám se, že se mi v tu chvíli chtělo trochu plakat. Za pár minut z toho už ale naštěstí byla historka k pobavení Typošky a vyvolání údivu a soucitu u Erwína, který po té informaci vzorně a bez scének opustil školku a kolínka mi několikrát ochotně pofoukal. Zrovna tou dobou přinesl ze školky básničku o bramboře: Koulela se ze dvora velikánská brambora. Neviděla, neslyšela, že na ni spadla závora. Kam koukáš ty závoro? Na tebe ty bramboro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák. Zjevná paralela ho ale naštěstí nenapadla!