Trochu se nám ten pobyt v porodnici prodloužil. Snila jsem o ambulantním porodu a za sebe bych ho v pohodě zvládla. Adélka na mě byla totiž moc hodná. Bohužel jí ale brzy po porodu zjistili žloutenku a od půlnoci prvního dne ji naordinovali infuzi. Na speciálním oddělění (už ani nevím, jak se jmenovalo, ale šla z něj na mě tíseň) naštěstí nezůstala moc dlouho. I tak ale následoval několikadenní pobyt v solárku jako u Erwína. Potom nastalo pozorování a komplikace se zoubky. Snažím se odpočívat a myslet na to, že mě nejspíš čeká trochu náročnější období. I tak bych ale už nejraději byla doma. Erwínek po mě teskní a při usínání se ptá, kdy už se vrátím. Je mi ho líto a moc se těším, až ho doma zmuchluju. Abych na této situaci našla alespoň něco pozitivního, mohla jsem se v klidu se svou dcerou poprvé podívat na Brigit Jones. Že by nová tradice?
Žádné komentáře:
Okomentovat