A Piece of Happiness

Chtěla jsem si mít zaznamenaný, jak jsem v těhotenstvá vypadala a co jsem nosila. Minule jsme to stihli na poslední chvíli a to už nebylo vzhledem k mému objemu a chladnému počasí možné fotit několik různých variant. Ty fotky máme moc rádi, je z nich cítit radost z blížícího se příchodu Erwína. Jelikož jsem ale pravděpodobně těhotná naposled, chtěla jsem svoje bříško zaznamenat trochu pečlivěji. Focení mi nabídla Nika z blogu Nika Chic, což byla šance, kterou jsem si nemohla nechat ujít! Vznikla série fotek, z které mám velikou radost. Dneska se můžete podívat na první várku.

Evropská noc netopýrů

Dneska budou slavit Evžen s Debženem Evropskou noc netopýrů. Pokud jste bez závazků, vyražte do baru a dejte si pořádnej drink. Pokud máte děti nebo mírnější povahu, mrkněte se na seznam akcí, které se u příležitosti tohoto svátku v celé České republice konají. A i když vás netopýři nezajímají, užijte si víkend!

Dobrodružná plavba z Holešovic do Karlína

Úterní odpoledne jsme si s Erwínem vyhradili na dobrodružnou plavbu lodí. Mezi Holešovicemi a Karlínem totiž začal jezdit přívoz. A to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít! Vzala jsem Erwínův ještě novotou vonící First Bike a jelo se. Bydlíme od místa kotviště docela blízko. Cesta přes Pražskou tržnici se sice trochu protáhla, protože musel prozkoumat každou blbinku, co tam prodávají. Obzvlášť ho zaujaly čínské mávající kočky. Asi mu časem nějakou koupím...

Barevná devítka už tuto sobotu!

Pokud jste v mém seznamu na léto přehlédli nebo zapomněli na festival Barevná devítka, který se bude konat tuto sobotu od 14:00 do 22:00 v pražském parku Podviní ve Vysočanech, tak nastražte uši, podívejte se na festivalový web nebo Facebook a pokud ještě nemáte lepší plán, vyražte!

TO CHCI! / POHODA HOR

"Môžete ho zohnať len pod rukou. Nádherné ticho hôr. Výberové ticho so zárukou. Získa ho kto príde skôr..." Jsem skrz na skrz městský člověk, ale po klidu a pomalém tempu, které jsme si s Erwínem užívali na dovolené v Krkonoších se mi docela stýská. Ráno jsme vstali, pováleli se v posteli a sešli pár schodů na snídani. Poté jsme se odebrali zpátky na pokoj, tam si povídali a mazlili se. Pak jsme zcivilizovali sebe i obytný prostor a vyšli na sluníčko za nějakou lumpárnou. Kolem půl dvanácté jsme podnikli  asi tak dvousetmetrovou túru do vedlejší chaty, kde jsme si dali něco dobrého k jídlu. Pak následoval dlouhý šlofíček, po kterém jsme posvačili, pohráli si a šli zjistit, co dostaneme k večeři. Po ní jsme chvilku běhali na čerstvém vzduchu a pak se odebrali na kutě. Žádný spěch, žádné starosti a spousta času na povídání a trávení společných chvil. Doma to samozřejmě tak bezstarostné být nikdy nemůže, protože nám holt žádné jídlo pod nos nikdo nepřinese. Prádlo se samo nevypere a podlaha neumeje. I tak se ale snažím, aby nám denní povinnosti moc nezasahovaly do společného času. Co vy? Jak zvládáte skloubit čas s dětmi a domácími povinnostmi? Mhouříte oči nad špinavou podlahou jako já, máte někoho k ruce nebo se o nějaký balanc teprve snažíte?

První nákup pro Adélku...

Těmhle šatičkám z Gapu jsem prostě nemohla odolat...

Sto čtyřicet dva týdnů & mimi granátové jablko

Erwínovi je 142 týdnů. Minulé úterý jsme ho nechali očkovat druhou hexou. Sice místo píga, očekával "pívo", tak byl trochu zklamanej a dokonce si u paní doktorky i chvilku lítostivě poplakal. Typoška ho pak ale vzal do blízké kavárny na cookie a zase bylo dobře. O víkendu spolu byli v Žatci, kde dostal od dědy svůj první opravdový hudební nástroj - foukací harmoniku! Od té doby do ní usilovně, ale něžně, fouká a nám se to moc líbí. Zabydlelo se u nás Modeh Ani, které s ním už přes dva týdny ráno pravidelně zpívám. Talent na zpěv má po mě, takže nám možná brzy začnou v kuchyni praskat skleničky. Radost ze společného zpěvu si tím ale nenecháme zkazit. Taky se už asi dva týdny při všech možných příležitostech ptá: "A jakej? A kterej?" Včera jsem třeba poznamenala, že mě začíná ze sezení na hraně pískoviště bolet kostrč. "A jaká?" No, co mu mám na to pořád říkat... Moje mamka na tohle ale měla skvělej trik, který jsem převzala. Když se zeptá dvakrát, odpovím. Potřetí se zeptám na to samé já jeho a on odpoví mně. Počtvrté se už nezeptá. Hotovo dvacet. Funguje to. Slibuju.

Je to holka!

Minulý týden jsem absolvovala dvě ultrazvuková vyšetření, takže už máme pohlaví mimina celkem spolehlivě ověřené. Při druhém se mi na otázku, co si pan doktor myslí, že to je, dostalo lakonické odpovědi, že on nemyslí, že to bude holka. Bude to holka! Přesně jak jsem si u Typošky objednala. Od začátku těhotenství to vlastně vím a pracovně jí asi tak od šestého týdne říkám Adélka. To proto, že ačkoliv Erwín si za celé těhotenství vyžádal pouhopouhé tři porce masa, tohle mimino jich ode mě vyloudilo už nepočítaně. Je to prostě moje masožravá květinka. Erwín má taky radost, protože si přál holku, co se bude jmenovat ségra. No a Typoška se samozřejmě taky raduje. Jen moje maminka tomu pořád nemůže uvěřit, protože mi už od puberty předpovídala kluky...
---
Omlouvám se, že jsem vás od pátku napínala, ale chtěla jsem se ujistit, že rodina se tu novinu dozví ode mě a ne z blogu. 

Oslava začátku školky

Přes víkend jsem promýšlela, jak s Erwínem oslavit konec léta a jeho návrat do školky. Na jednu stranu je smutné, že prázdniny už končí, na druhou se zase uvidí se svými kamarády a oblíbenými tetami a přiučí se něčemu novému. A to by se oslavit mělo! Přiznám se, že jsem se oslavou inspirovala na blogu NieNie Dialogues. Jeho autorka Stephanie pro svoji rodinu připravuje poměrně velkolepé večeře s korunkami pro děti, skleněnými památečními hvězdami a jinými dárky. Já plánuju poslední srpnovou neděli uspořádat pro Erwína palačinkový brunch. Odpoledne se v naší školce pořádá piknik na přivítanou nového roku, tak se to krásně hodí a slavit budeme celý den.

Holka nebo kluk? Už víme!

Už víme, jestli bude mít Erwín ségru nebo bráchu! Nejdřív to řekneme ještě pár lidem v okolí a pak se to dozvíte i vy! Přeju vám hezký víkend a jdu miminu něco hezkého koupit...

Snídaně bez předsudků

Jak už jste možná viděli na Facebooku, v úterý jsem byla pozvaná na Snídani bez předsudků, kterou pořádala organizace Hate Free Culture, která funguje pod Úřadem vlády. Akce se konala ve Studiu Alta a bylo to opravdu moc příjemné a přínosné setkání!

Sto čtyřicet jedna týdnů & mimi banán

Velký brácha Erwín, jeho noví kamarádi a mimi, které tento týden dorůstá velikosti banánu. Tyhle PEZ "příšeráky," jak jim říká, si přivezl ze Špindlu. Jednoho jsem mu koupila a Homera podle zpráv babí a neteřinek šlohl/vyměnil s holčičkou Anetou. Ta ale druhý den odjela, tak jsem ani nestihla zjistit, jestli po něm nesmutní. Myslím si, že jsem svůj první zásobník na tyhle bonbóny taky dostala v Krkonoších. Jsou sice oproti českému lipu barvená výhradně ovocem, ale i tak doufám, že o ně brzy ztratí zájem a přesune svou pozornost k jiným hračkám a opravdovému ovoci. Nahrává tomu i to, že jsem je v našem okolí zatím nikde nenašla. Namátkou se mu tento týden zdálo o krákání a zase o okurkách. Zajímalo by mě, jestli vlastně chápe, na co se ho ptám a od kdy si děti svoje vlastní sny uvědomují... Zatímco Erwín dostával na horách dárky, mimino skrze mě dostalo píchanec od vosy, ránu elektrickým proudem z ohradníku na zvířata a takový nášup českého (často smaženého) jídla, že z toho doufám chudika neonemocní. Podle internetu teď od hlavičky k zadečku měří něco kolem 16 cm a celé 25 cm. Už se natahuje, takže se odteď dá zjistit i jeho celková délka. Váží něco mezi 255 a 290 gramy a už má prý vyvinuté chuťové buňky. Využívá jich při hojném popíjí ze svého soukromého rezervoáru. Z plodové vody čerpá živiny a co nespotřebuje, hromadí. Z těchto zbytků se tvoří smolka neboli první pozemské hovínko. S čůráním si ale nebere servítky a prodává, kde nakoupilo... Já se cítím dobře. Jsem skoro v půlce, a těhotenství je na mě už dost viditelné. Pořídila jsem si pár kousků nového oblečení a nastal čas oslovit doporučené porodní asistentky a rozmyslet cestu do Neratovic. Vzhledem k termínu blízkého novoročním oslavám, jsem registrovaná i v Podolí. Ráda bych tentokrát zkusila něco trochu alternativnějšího (vzpomínka - na podle mě zbytečné použití kleští - je holt pořád nepříjemně živá). Kdybych žila v jiné zemi, asi bych rodila doma. V současné atmosféře, která u nás kolem domácích porodů panuje, si na to bohužel netroufnu a příštím generacím tuhle volbu závidím...

Už jsme doma!

Už jsme doma. Jak už jsem psala, moc se nám v Krkonoších líbilo. Dokonce se mi podařilo odstřihnout se od moderní techniky a opravdu relaxovat. Proto ani těch fotek nakonec nemáme moc. O to víc jsme odpočatí a připravení na městský šum.

Sto čtyřicet týdnů & mimi mango

Od minulého týdne jsme v Krkonoších, kde si to Erwín náramně užívá. O víkendu navíc přijela babí se sestřeničkama a tak má Erwín podnětů až až. I tady je úmorné horko, tak nevyvíjíme žádnou překotnou činnost a spíš se zdržujeme kolem chaty. Je u ní hřiště, louka s potůčkem, ohrada s kozama a ohrádky s morčaty a králíkem. Občas kolem proběhne kočka nebo přijdou něco sezobnout místní vypasené slepice. Na cestu jsem Erwínovi zabalila třetí číslo časopisu Raketa, kterou společně vylepšujem, červenou loďku na pouštění v potoce, nafukovací míč a kruh, fungl novou lupu, kterou už jsem zmiňovala tady, a pár auťáků. Zbytek zábavy obstarají klacky, kameny, vodní radovánky a hrátky s holčičkama. Náramně si užívám poklidných dní, kdy jsme téměř nepřetržitě spolu. Není kam spěchat a tak máme spoustu času na válení v posteli, mazlení a povídání. Každé ráno se těším, až Erwín vystrčí svou rozčepejřenou hlavičku z postýlky. Někdy jsem ještě v polospánku a pak s přehledem zahlásí: "Mámo, vstávej, už je ráno. Venku je sluníčko." Taky jsem se ho začala pravidelně ptát, co se mu zdálo. V posledních dnech to postupně bylo o jahodové a vanilkové zmrzlině, pejskách, dinosaurovi a o okurkách. Díky holčičkám si zase trochu rozšířil slovní zásobu. Obzvláště co se týče příkazů. V místní restauraci si po obědě hrají na školu a když odcházíme, Erwín nikam nechce jít, protože chce být paní učitelka. Ukazuje se u něj ale i otisk opravdových paní učitelek. Třeba při procházce lesem - poté co provedl něco, co ví, že nemá - na mě začal divoce gestikulovat a rázně rozkazovat: "Jdi do kouta! Nic neříkej, já se zlobím, jdi do kouta!" Evidentně ozvěna školky, kde si zlobivci za trest vyslouží  "time-out" v koutě. Při jídle v chajdě si oblíbil cukr z cukřenky a vymyslel si díky tomu hru na čaj, který potřebuje osladit. Vzrušeně se vždycky bouchá do hlavy a prozpěvuje: "Jsem čaj, čaj, čaj!" Ráno a večer ho jednou kostkou osladíme a je spokojenej. Mimino mezitím dorostlo do velikosti manga. Měří baj vočko 15,20 centimetrů a váží 240 gramů. Nohy a ruce už má ve správných proporcích a mozek teď na plné obrátky pracuje na vývoji všech smyslů. V dásničkách se mu dělají zoubky a tělo se pokrývá ochraným povlakem. A příští týden se už možná dozvíme, jestli to bude ségra nebo brácha!!!

Pozdrav z Krkonoš

Zdravíme vás z Krakonošova! Máme se tu bájo. Panorámata jsou tu úžasná a každý den je co objevovat. Na internety nezbývá moc času, ale tenhle pozdrav je tak trochu i pro Typošku, který včera odjel strážit naše pražské obydlí. Už teď se nám po něm moc stýská. A jemu po nás určitě taky...

Sto třicet devět týdnů & mimi paprika

Velký brácha Erwín má za sebou poslední týden v letní školce. Věnovali se společně čtyřem živlům v židovství a v rámci programu pokryli i pověst o golemovi. Toho si i každý uplácal z pískové hmoty. Ten Erwínův se bohužel vzápětí rozpadl, takže jsem ten skvost ani nestihla vyfotit ani ukázat Typoškovi. Od té doby ale o golemovi často mluví. Brebentí třeba o tom, že měl v puse nebo na čele dírku, kam si strkal kuličku. Vezmu-li v potaz, že já o golemovi nejspíš slyšela až někdy kolem puberty, tak si říkám, že nás to dítko rychle intelektuálně předběhne... A když už jsme u těch živlů, povšimněte si jeho zemí pokrytých nohou. Typoška mu je sice chtěl ve Photoshopu trochu umejt, ale jen ať má hezky svou zálibu v chození naboso pěkně zaznamenanou! Nohy má sice teď pořád jak kominík a ta špína je zažraná, ale mi ho v tom podporujeme. (Ačkoliv to v ostatních rodinách občas vyvolává dětské vzpoury.) Díky školce si teď taky rád prozpěvuje modlitbu Modeh Ani, což je ranní poděkování, za to, že jsme se v pořádku probudili. Musela jsem si ji oprášit a teď mám chuť vytvořit z ní společný ranní rituál. Kromě hezkého významu má totiž i líbivou melodii. Další hezkou novinkou je, že začal být Erwín tulivější. Nevím, jestli je to nějaký vývojový stupeň, nebo jenom tuší blížící se příchod vetřelce a tak si mě chce víc užít nebo si mě k sobě připoutat. Každopádně si tu blízkost moc užívám. Rád mě třeba kráká ve vlasech. Recituju mu u toho: "Krákej, krákej, krákači, jednou mi to nestačí." A on se se mnou vždycky naoko hádá a tvrdí, že: "Stačí!" Další vtipným přírůstkem do jeho slovní zásoby je dramatické zvolání: "Ach ne!" Většinou to jen znamená, že si pokapal tričko, spadla mu nějaká hračka nebo upadl drobek. Nevím, kde to pochytil. Asi si jenom zkouší hrát z protiklady, ale zní to legračně. Mimino, které dosáhlo prenatálních 18 týdnů a velikosti větší papriky (cca 20,5 cm a 200 gramů - teda nevím, jaké papriky pěstují ti, co tyhle příměry vymysleli...) má pořád raději. Dává mi třeba ucho na břicho a kontroluje, jestli kope. Posílá mu po mě dobroty a na upozornění okolí, že bude mimino třeba taky brečet, pohotově odpovídá, že mu dá pusu. Nebo řízek. Mimino zatím roste, sílí a cvičí, což už občas cítím. Uši mu prý sice ještě trochu plandají, ale už je má na správném místě. A pokud nás poslouchá, mám radost, že slyší i Erwínovo veselé štěbetání...

BI(O)-OIL GIVEAWAY / VÍTĚZKY

Random před chvilkou vylosoval dvě šťastlivkyně, které ode mne dostanou lahvičku všestranného oleje vonícího dálkami Bi(o)-Oil. První vylosovanou je autorka blogu Deer Meadow, druhé balení poputuje za Marunkou. Holky, oběma vám moc gratuluju a ozvu se vám mailem!

Slavní zahradníci

Minulý rok jsem se tu snažila evidovat naše pěstitelské úspěchy. Ty se ale jaksi nedostavili a náš prazeleninový pytel vypadal stejně žalostně jako náš "bylinkový balkón" a "domácí květinová výzdoba." Letos si ale přeci jenom můžeme připsat jeden zahrádkářský zářez. Erwín a Typoška se totiž stali jedněmi z "prazeleninových tváří" pátečního vydání Hospodářských novin. Zatímco Erwín pózoval se svým parťákem u našeho záhonku, tatínkové se přiznávali k tomu, co jejich drahé polovičky už dávno ví. Však si to sami přečtěte: "Podotýkají, že sami už toho moc nevypěstují. ‚Ale zaléváme poctivě,‘ smějí se a zvedají půllitry." No a pak má ten náš záhonek mít nějaký výnos...