Snídaně bez předsudků

Jak už jste možná viděli na Facebooku, v úterý jsem byla pozvaná na Snídani bez předsudků, kterou pořádala organizace Hate Free Culture, která funguje pod Úřadem vlády. Akce se konala ve Studiu Alta a bylo to opravdu moc příjemné a přínosné setkání!

Berlínská dámská jízda

Víkend jsem strávila s kamarádkou Sabinou v Berlíně. A přesně, jak bylo naplánováno, nic extra nebylo plánováno. Jako mámy od dětí jsme si prostě chtěly užít trochu nemusení. Začínám fotkou z poslední procházky, protože žádnou jinou společnou nemáme. Vůbec si těch fotek zas tak moc nevezu. Třeba večer po příjezdu jsem jich sice pár nafotila, protože jsme našeho ubytovatele pozvaly na luxusní večeři do francouzské restaurace Le Piaf, což bylo hodno zaznamenání, ale jak se záhy ukázalo artyčok ztracený na obrovském talíři a pražma servírovaná na vodou pokapaném ubruse zas tak fotogenický nejsou...

Víkend v přírodě

Minulý víkend jsme strávili v přírodě. Kdo mě zná, ví, že dostat mě na celé dva dny mimo civilizaci, je skoro nadlidský výkon. Teoreticky mám přírodu ráda, ale stačí mi jednodenní výlet a pak zase alou do vlastní koupelny a postele. Typoška naopak relax v přírodě miluje a pro Erwína jsou výlety mimo ruch velkoměsta taky náramně přínosné. Tentokrát nás navíc pozvali na svou chalupu u lesa kamarádi, u kterých bylo jasné, že pohodlí a přísun lahodných jídel bude zaručen. A taky že jo! Mám pocit, že jsme snad celý víkend akorát debužírovali. Ostatně posuďte sami...

Napínavý víkend

Uplynulý víkend byl trochu popletený. Začalo to tím, že jsem vyrazila do rodných Počernic na sraz třídy, který se ovšem bude konat až za měsíc. Přišla jsem na to náhodou, když jsem v místní sámošce narazila na bývalou spolužačku. Dívala se na mě trochu posměšně a vsadím se, že už to půlka - minimálně té dívčí části třídy - ví a při setkání si na mě smlsnou. No nic, se svou školní nejlepší kámoškou, kterou jsem k přítomnosti na téhle slávě přemluvila, jsme si to užily i tak. Druhý den jsem naštěstí mohla být u našich a fungovat trochu jako investigativní novinář a trochu jako krizový psycholog. Můj drahý bratr se totiž zrovna rekreoval v Nepálu. Pamatuju si, jak tam chtěl asi před deseti lety vyrazit jeden můj kolega, na což můj brácha, už tehdy nadšený horolezec, opáčil, že tam jezděj jenom šampóni. Tak asi aby si tak nepřipadal, výlet si načasoval na dobu největšího zemětřesení za posledních 80 let. Naštěstí už je celá jejich výprava v pořádku doma a já to tu můžu zmínit. Z pověrčivosti, aby se ještě něco nestalo, jsem si to raději doteď nechávala pro sebe... A nakonec nám onemocněl Erwín. Někde si uhnal rýmu, která se sice netváří nijak zákeřně, ale vyvolala u něj dvoudenní teplotu. Včera už to vypadalo nadějně, ale dneska už je zase unudlenej a má skelný oči. Tak jsme mu nařídili domácí arest. Snad už mu bude zítra dobře a definitivně tak skončí dozvuky minulého víkendu! Co vy? Jaký byl ten váš?
---
Fotka vodníka je z nočního portrétování před podnikem, ve kterém jsme s kamarádkou strávily večer. Naštěstí jsem ve foťáku našla i jednu bez nás...

The best of 06/2014

Na červnu byl samozřejmě nejlepší náš výlet do Barcelony. Ten ale vydá na několik článků, které pro vás už chystám. Tady je tedy souhrn toho ostatního, co mě uplynulý měsíc zaujalo.

Pesachová oběť

Jak už to v židovství bývá, pro každou záležitost se najde mnoho výkladů. V pondělí začal svátek Pesach a já neobětovala jako Izraelité v Egyptě beránka, ale několik dní, které padly na úklid a další pesachové přípravy. V domě totiž nesmí zůstat ani drobek. A to nemyslím obrazně. Osm dní se nesmí jíst ani vlastnit nic kvašeného. Symbolizuje to náš úprk z egyptského otroctví, kdy jsme si ani nestihli na cestu upéct pořádný chleba. Pak se ale do výkladu dali učení rabíni a začali na seznam zakázaných potravin přihazovat další a další položky. Kromě kvašených chlebů, se nesmí jíst žádné obilniny, luštěniny, rýže ani kukuřice. Jídelníček se nám doma na těch osm dní smrskne hlavně na zeleninu a ovoce. Beru to vždycky jako takový osvobozující jarní detox.

Jarní deštík

Jaro začalo tak nadějně. Sluníčko, trajdání po městě a jarní přípitky. V sobotu jsem si ještě v balerínkách s psaníčkem a šampaňským v ruce vyběhla do kavárny na snídani pořádánou k oslavě narozenin kamaráda Honzy. Společnost fajn lidí, bublinky k snídani a Erwín na celodenním výletě s tatínkem. Prostě ideální sobota. K večeru jsem ještě nabitá energií stihla umýt okna v obýváku a v kuchyni. V neděli jsme měli jít na tradiční purimovou veselici u kamarádky Žanety. Jenže Erwín se probudil s nudlí u nosu a za okny sychravo a déšť. Oslavu jsme vzdali a já se pustila do jarního úklidu, zatímco Typoška statečně celý den zabavoval Erwína. V ložnici jsem vymetla každý kout a probrala skříň. Večer se u nás stavil kamarád Jirka s Lucií, s kterými jsme vypili lahev červeného a dohodli se na brzké návštěvě Berlína. Nakonec ten víkend nedopadl úplně špatně. Teď už by ale zase mohlo začít být hezky! Doufám, že vy jste si první jarní víkend taky užili. Podnikli jste něco zajímavého? A máte nějaký tip, jak v tomhle počasí doma zabavit malé děti? 

Přátelství navzdory Hitlerovi

Juditu Matyášovou znám už několik let. Kdysi jsme spolu pracovaly, pak ale odešla, aby se mohla naplno věnovat mapování života France Kafky, z kterého vznikla zajímavá kniha Na cestách s Franzem Kafkou. Posledních několik let zpovzdálí s obdivem pozoruju, jak se vrhla do dalšího projektu. S houževnatostí sobě vlastní dohledávala osudy dětí, které strávily část druhé světové války ve Skandinávii. Donedávna se o nich skoro nic nevědělo a ani oni samy nezůstaly většinou v kontaktu. Díky Juditě se mohly po letech dozvědět, kam je osud zavál a dokonce se i setkat. V říjnu Juditě vyšel soubor příběhů, který nese název Přátelství navzdory Hitlerovi. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout. Příběhy Dity, Nemky, Kuličky, Judy a dalších jsou nejen dojemné, ale i inspirativní. S Juditou jsem si povídala o tom, jak kniha vznikla.

Páteční odpoledne

Páteční odpoledne jsem strávila s kamarádem Noelem. Spočítali jsme, že se známe půlku mého života. Seznámili jsme se v roce 1996 v holešovické kavárně Globe, která se na několik let stala mým obývákem. Za srkání jahodového čaje jsem se na tomhle expatriotském ostrůvku naučila spoustu věcí. Noel je pokladnice znalostí a historek. Z nějakého důvodu si pamatuju, jak mi vysvětloval, co to znamená být bewitched a bewildered, posmíval se mi, když jsem poprvé přijela z New Yorku a záchodu začala říkat rest room, naučil mě několik slov v irské gaelštině, seznámil mě se spoustou zajímavých lidí a hlavně byl pozorným posluchačem, kdykoliv jsem se potřebovala z něčeho vypovídat. Teď se v Praze ukáže tak jednou dvakrát do roka. Kromě sezení v kavárně, jsme tentokrát podnikli i malou procházku. Přitom nám s Erwínem udělal i tuhle hezkou fotku. Tak slán, Noel a zase příště!

Velevážená návštěva

Páteční den nás poctila velevážená návštěva. Přijela Eva s malou Emičkou – první holčičkou, se kterou se Erwín viděl. Nebo spíš slyšel. Narodili se asi hodinu od sebe a první dny jejich života jsme s Evou sdílely stejný pokoj a mnohou poporodní intimnost. Holky krev a mlíko z 205. Společný den jsme si náramně užili. Ukázalo se, že loňský první prosinec byl ideální den na rození správňáckejch dětí. Emičku si pamatuju jako krásné éterické miminko, z kterého už je malá okatá slečinka. S Erwínem si myslím padli do noty. Jen fotit je moc nešlo, jak se furt míhali. Doufám, že se zase brzy uvidíme! Co vy? Sblížily jste se v porodnici s někým natolik, že z toho bylo přátelsví?

Už zas?!?

Včera jsme slavili u kamarádky Žanety narozeniny několika (nejen jejích) dětí. Uvědomila jsem si, jak strašně to letí. Erwínovi bude zítra deset měsíců. Za chvíli rok. A pokud chceme druhé dítě v podobném rozestupu, jako mají ony, už abychom pomalu začali. Vždyť jsem byla ještě nedávno těhotná a porod mám taky v živé paměti! Moje tělo teprvre teď začíná poslouchat a reflektuje moje snahy o to, vrátit ho do původního tvaru a kondice. A to mám do toho kolotoče skočit zase znovu?

Nedovolte svému mozku zahálet

Foto: Vojta Brtnický, z návštěvy výstavy AD HOC! 

Většina mých blízkých kamarádek si už jedno dítko před pár lety pořídila a teď jedou druhé kolo. Měla jsem skvělou šanci odpozorovat jejich těhotenský a mateřský vývoj. Na jednu z věcí, na kterou si díky nim dávám setsakra pozor, je moje hlava. Tu je totiž během mateřství lehké ztratit. Je inspirující vidět, jak se s nutností zaměstnávat intelekt jednotlivé kamarádky popraly. Dneska vám představím Šárku, která si založila vlastní Jazykové studio se speciálními kurzy pro rodiče s dětmi. Moto jejího studia  - Nedovolte svému mozku zahálet - jsem si s dovolením vypůjčila.

Diamanty a deštivá neděle

Ilustrační fotka: Maddie on Things via Cup of Jo

Doufám, že jste si víkend náležitě užili. Výstava Marilyn byla výborná a pro nás s kamarádkou z ní vyplynulo hned několik zásadních ponaučení: každá žena potřebuje (aspoň jedny) botky od Salvatore Ferragama, vlastní švadlenu a nějakej ten diamant. (Typoško, snad to čteš...) Na neděli jsme měli ve Stromovce domluvený focení rodiného portrétu, ale počasí nám ani za mák nepřálo. Škoda, moc jsem se těšila. A to se nerada fotím...

Marilyn v Praze

Zítra se chystám sejít s kamarádkou. Děti necháme na pár hodin otcům a vyrazíme na čistě dámský dýchánek, který začneme návštěvou výstavy Marilyn v Jízdárně Pražského hradu. Už se moc těším! Co vy a vaše víkendové plány?

Tour de café

Víkend jsme strávili dvěma z mých nejoblíbenějších činností - procházkou po Praze a povalováním po kavárnách. Sobotu jsme začali na Jiřáku, kde má náš kamarád kávový stánek. Cappuccino se srdíčkem byl ideální začátek náročného dne. Odtud naše kroky směřovaly do nedalekého veganského bistra Moment, které jsme chtěli vyzkoušet. Bohužel mají otevřeno jenom ve všední dny. Přesunuli jsme se tedy do nové hip čtvrti kolem Krymské a vyzkoušeli jídlo u konkurence.

Francouzský minipiknik

Včera jsme byli s Erwínem velicí zevlouni. Na oběd jsme se sešli s kamarádkou Petrou v Cafe Pointa na Hradčanské a vydrželi tam sedět až do konce její šichty. Pak jsme se šli projít a omrknout na Kampě Francouzský festival, o kterém se zmiňovala Iri na svém Facebooku. Když Petra musela odjet domů směr nová pračka, za srkání kopřivové limonády jsem počkala na Typošku v mém oblíbeném Cafe Savoy. Mají tam snad nejlepší a nejmilejší obsluhu v Praze. Typošku jsme pak zatáhli zpátky na Kampu. Koupili jsme talíř sýra, bagetu, 3 šneky, 2 decinky vína pro každého, umíchali Erwínovi večerní mlíčko a uspořádali na trávě improvizovaný mini-piknik. Pokud chcete udělat totéž, Frantíci budou na trhu nabízet svoje dobroty až do nedělního večera.

Kusanec je zpět!

Tak nakonec to s tou blogovou přestávkou nebylo tak horký. Stejně by se mi po vás stýskalo! Minulý týden se tu na chvilku ukázalo léto, tak jsem si ho koukala dosyta užít.

Ich ♥ Berlin

Konečně jsem probrala berlínský fotky. Doufám, že se vám bude moje menu zamlouvat.

Pod Lipami

Včerejší sedánek v letenské kavárně Pod Lipami...

...se strejdou Reném z Plzně.

Šavuot v Boskovicích

Fotka z boskovického letňáku, kam už chodila moje maminka

Právě jsme se vrátili z výletu do Boskovic, kam jsme se s pár kamarády vydali oslavit svátek Šavuot. Bylo to úžasný. Většina lidí si přivezla i svoje ratolesti, na které jsme si vzájemně dohlíželi a stačili si tak i něco říct. Což je vzhledem k tomu, že to tam chvílmi opravdu vypadalo, jak "v židovský škole," docela luxus. Na jídlo jsme chodili na zámek. Měli jsme i vlasního kuchaře, který nám neskutečně vyvářel. Je to odborník na judeo-arabskou kuchyni a tak kromě non-stop přísunu humusu, došlo i na šoulet. Hromadně jsme přibrali nejmíň 70 kilo. Má vlastní blog Rozinky a mandle. Pokud vás tahle kuchyně zajímá, určitě ho omrkněte.