Sto dvacet jedna týdnů

Nemůžu uvěřit, že Erwín je už tak velkej! Naštěstí má pořád tu svoji krásnou dětskou dušičku a já doufám, že mu co nejdéle vydrží. Zrovna včera si u babí prohlížel kuchařku s nahotinkou od Neprakty na titulní stránce. Tentokrát komentoval "papáníčko," ale vzpomněla jsem si, jak před několika týdny poznamenal, že má paní oči a nos. V poslední době si k němu lezu večer do postýlky, kde se k sobě tulíme a špitáme si tajnosti. Šeptá mi, že jsem víla a "máma hezká" a já mu na oplátku říkám, že je nás kluk a že ho s tátou moc milujeme. Taky mě moc rád kráká ve vlasech a za tu jeho lásku jsem si ochotná přeležet nohy, dokud mi nezmodrají, i riskovat, že pod námi ta postel rupne... A teď k fotce. Pořídila jsem mu totiž jednu moc hezkou knížku, kterou jsem vám chtěla ukázat. Jmenuje se Kdopak bydlí v zoo a má kromě krásných ilustrací i hejbací části. Z dětství si pár takových pamatuji, ale zatím jsem na tak hezkou ještě nenarazila. Má i svoji sestřičku Kdepak bydlí zvířátka, kterou dostala naše malá kamarádka Mia a kterou Erwínovi časem asi taky pořídíme.
---
Prolink u názvů knížek vás nasměruje na stránku obchodu Agátin svět, kde si můžete i několik stránek z knížek prohlédnout. Líbí se vám taky?

Bez chleba aneb co se chystám příští týden snídat

Na konci týdne začíná Pesach a nás čeká osm dní přemítání nad věcmi, které nás v životě zotročují a taková menší dietka. Celých osm dní se totiž musíme stranit všeho kvašeného. Bylo by na další vysvětlování, proč to tak je, ale znamená to, že nesmíme jíst nic, co je vyrobené z obilnin - až na macesy, ale ty se docela rychle přejí. Takže žádný chleba, housky, cereálie ani pivo. K tomu si připočtěte kukuřici, rýži, luštěniny, včetně sóji a u nás ještě maso, kromě rybího. To chce notnou přípravu, protože skoro všechno jídlo se musí opatřit, ještě než svátek vypukne. V rámci příprav jsem pro sebe shromáždila notnou řádku receptů, díky nimž snad Pesach přežijeme... A dneska začnu snídaní. Je to často jediné jídlo, které trávíme společně a tak si ho snažíme užít. Obvykle si dáváme chleba s lučinou nebo se sýrem, zatímco Erwín si pochutnává na chlebu s burákovým máslem a marmeládou. Další oblíbenou variantou jsou ovesné kaše na mnoho způsobů nebo musli s mlékem. O víkendu si dopřáváme lívancové nebo palačinkové hody a vajíčka. A o Pesachu můžeme z tohoto výčtu jenom ta vajíčka. Bez chleba samozřejmě... Naštěstí se dají připravit na mnoho způsobů. Kromě těch obvyklých jsem si oblíbila izraelskou shakshuku, o které jsem už psala tady. Další tipy najdete po rozkliknutí článku.

PEESKLE / GIVEAWAY

Trička Peeskle mě zaujala hned. Poprvé jsem si jich všimla na Designmarketu v prosinci 2013 a urychleně o nich na blogu informovala. Erwín byl tenkrát ještě malý pívo a dostatečně by je neocenil. Teď ale nastala ta správná chvíle mu jedno pořídit. U mě vede modré s letadýlkem. Yetti je ale taky moc roztomilý. Které se líbí vám? Celou kolekci najdete tady. A kromě triček můžete vybírat i z mikin a pískacích deček. A pokud mi v komentářích necháte zprávu, který z výrobků je váš favorit, máte šanci ho vyhrát!

Podmínky soutěže:

1. Napsat mi do komentáře, který výrobek od fimy Peeskle by vám udělal radost + zanechat svůj kontakt
2. Mít lajknutý FB mého blogu
3. Lajknout FB Peeskle

Vítěze vyhlásím příští pátek. Soutěžit můžete do půlnoci předešlého dne. Tak hodně štěstí!
---
Zdá se, že mi nějak zlobí komentáře. Pokud se ten váš nezobrazí, napište mi mail na kusanec.cz@gmail.com a já vás zařadím do slosování. 

Sto dvacet týdnů

To jsme si takhle hráli s oblíbenými robůtky, které teď dokola stavíme a bouráme, a najednou Erwín zmerčil krém, kterým mám u postele. Hbitě si pro něj slezl a otevřel. Začalo to docela nevinně...

10 věcí, které si děti zapamatují

Nedávno mě jedna kamarádka upozornila na hezký článek o tom, co si děti z doby svého dětství zapamatují. Rozhodla jsem se ho pro vás i pro sebe volně přeložit. Doufám, že se vám bude taky líbit. Já se k němu totiž určitě budu vracet...

Instagramový výlet do Žatce

Víkend jsme strávili v Žatci. Cestou vlakem se už příroda optimisticky zelenala a my se těšili, že si trochu odpočineme. Páteční večer jsme strávili v domácím kruhu. Nejdřív jsme jeli na zahrádku, kde Typoška bojoval proti přírodě a stříhal jabloně. My s Erwínem zatím bagrovali díry v pískovišti a v záhoncích na brambory. Večer jsme se cpali, až by se z toho nutričnímu specialistovi zamotala hlava. Ostatně naše žaludky se po podobných rodinných návštěvách taky pěkně točí. Během sobotního dopoledne jsme na chvíli prchli do místní kavárny s krásným interiérem i jménem - Mlsná koza. Pokud někdy v Žatci budete, určitě ji navštivte.

Evžen a Debžen / Den vrabců

Dneska se slaví Světový den vrabců. Prý kvůli svému úbytku v městské krajině. Tak si dnešek i celý víkend s vrabci hezky užijte a nasypte jim třeba do krmítka nějakou dobrotu. My jedeme na výlet do Žatce, kde snad nějací budou poránu štěbetat. Ostatně zítra začíná jaro. A na to už se moc těším!

TO CHCI! / FAIRPHONE

Práce na lidskoprávním festivalu má spoustu výhod. Rozšíříte si obzory v mnoha oborech, potkáte kupu zajímavých lidí a získáte inspiraci k tomu žít svůj život zase o trochu skromněji a uvědoměleji. Díky debatám po filmových projekcích, které jsem měla na starosti, jsem se třeba letos dozvěděla o fairphonech - sociálním projektu, který se snaží vytvořit férový telefon. Jak tvůrci přiznávají, stoprocentně férový telefon nejde v tuto chvíli vyrobit, ale svým počinem se aspoň snaží k ideálu kvalitního produktu, který nezatíží životní prostředí a nezneužívá pracovní síly, přiblížit. K výrobě využívá minerály, které pocházejí z nekonfliktních dolů, nastavují nové standardy práce v čínských továrnách a usilují o co největší opravitelnost telefonu. Mně tento koncept hodně zaujal a až mi za pár let můj telefon doslouží, pokusím se fairphone získat. Co vy? Taky je vám projekt sympatický? 
---
Více informací můžete najít na webové stránce projektu nebo v loňském rozhovoru s marketingovou šéfkou Tessou Wernink pro E-15.

Sto devatenáct týdnů

Na téhle fotce to vypadá, jako by Erwínova póza byla důmyslně promyšlená a se zalíbením předvedená. Je to přitom jediná použitelná fotka ze série více či méně rozmazaných, které jsem s ním tentokrát nafotila. Chvíli totiž neposedí. Tedy skoro. Jedna věc ho totiž znehybní spolehlivě - "šotky" v mobilu. Nedávno navíc objevil kouzlo selfies a tak se nám teď galerie plní fotkami tmy, jeho šošolky, zaujatých očí a prstů u nohou, kterou se snaží zvěčnit. Mobilem by se zabavil pravděpodobně celé odpoledne, jenže k jeho škodě telefon nevnímáme jako hračku a poměrně rychle mu ho zabavíme. Nevěřím ani na vzdělávací a zabavovací aplikace. U jiných samozřejmě jejich používání vůbec neodsuzuju, ale sama raději nechám Erwína, aby koukal po okolí a nějak se zabavil sám. Třeba hovorem se spolucestujícími, pojmenováváním barev projíždějících aut nebo máváním na holuby. Ostatně ani v kočárku se mu nikdy nebimbaly žádné hračky. Možná jsem v tomhle radikální, ale svět mi prostě přijde příliš hezké místo na to, abych mu ho zastiňovala houpající se plyšovou opičkou pochybné estetické kvality. A možná i díky tomu Erwín usilovně pozoruje okolí a hbitě se cvičí v dovednostech. K mému překvapení už zvládá poznat několik písmenek a čísel. Dokonce se už snaží i počítat. "Dva, tři, čtyři, osm." Cestou do školky se skoro vždycky s někým skamarádí a při výstupu se zdvořile rozloučí. Po festivalovém setkání s jedním francouzským režisérem k jeho zdravícímu arzenálu přibyla francouzština. Několikrát už vesele zahalekal: "Ahóóój, bonjour, ça va, hello!" S Typoškou si říkáme, že si všichni musí myslet, jak doma Erwína ctižádostivě pérujeme a my jsme přitom - co se týče vzdělávacích aktivit - docela laxní rodiče. Už od miminka mi totiž přijde, že jsou děti takový malý robůtci, co se v pravý čas naučí přesně to, co potřebujou...

Pofestivalový plán

Jeden svět skončil. Po něm přišel divný pocit prázdnoty, únavy a návratu do reality v podobě upozornění, že ve školce jsou vši... Dala jsem si pár dní na to, abych si odpočinula a po delší době si zase pořádně užila Erwína a Typošku. Měli jsme v době festivalu třetí výročí svatby. A já narozeniny s asi posledním hezkým číslem. O víkendu jsme to aspoň trochu oslavili, ale žádná sláva to nebyla. Typoška se musel poslední dva týdny hojně starat o Erwína a má tak taky co dohánět. Příští víkend asi odjedeme někam na výlet. Oba potřebujeme odstřihnout od pracovních povinností a pořádně dobít baterky. Pondělí jsem začala den posezením se zeleným čajem a s diářem. Mám spoustu restů, protože během festivalu nebyl na nic jiného čas. V podvědomí mě straší a určitě se mi uleví, až je začnu odškrtávat. Kromě toho cítím, že potřebuju srovnat životosprávu. Neustále mám nutkání na sladké, což jednoznačně ukazuje na nevyváženost ve stravě. Taky mi chybí pohyb. Moc se těším, až v pátek navážu na hodiny s trenérkou v posilovně a vyrazím v jarním počasí na nějakou pořádnou procházku. Co vy?  Bojujete taky s (jarní) únavou?

Sto osmnáct týdnů

Erwín miluje kreslení. A my s Typoškou zase milujeme ty jeho výtvory. Už se nám na knihovně začíná kupit malý komínek výkresů, z kterých bychom rádi některé zarámovali a pověsili na zeď. Tento týden začal konzistentně pojmenovávat, co kreslí. Jsou to sice pořád stejné čáry a teď už i kola, ale už v jeho hlavě něco představují. Mámu, tátu, Adámka, strejdu Kubu, auto nebo opici. Babí nakreslil k narozeninám trávu, žížalu a kytky. Někdy si něco poručí nakreslit a pak to jenom "vybarví," někdy se celého díla chopí sám. Úplně se do toho ponoří a občas samou kreativitou ani nedýchá. A jindy u toho funí, jak lokomotiva. K dispozici má už několik balíčků pastelek a voskovek, ke kterým přibyly i křídy na vylepšování chodníků. Holešovice třeste se!

Vzpomínka na Purim

Jedna malá vzpomínka na Purim, který jsme slavili začátkem března. Je to svátek veselý a trochu mě mrzí, že jsem si ho letos užila jenom napůl. Zato Erwín se během něj ve školce náramně vydováděl. Věnovali jeho oslavám totiž celý týden. V pondělí měl přijít do školky s legračním účesem. V úvahu u něj přišel akorát tak culíček, kterému říkal anténka. V úterý měly děti pyžámková den, ve středu strávily den oblečení neoblečení, ve čtvrtek byly převlečeny za zvířátka a v pátek týden vyvrcholil karnevalem v maskách. Jelikož se ve čtvrtek zamiloval do svých fousků, šel za krtka. Byl jedním s nejméně zamaskovaných dětí široko daleko, ale nám, samozřejmě přišel stejně nejroztomilejší. Sám sobě se taky líbil. Pořád se chtěl fotit a zálibně se pak na sebe usmíval...

Sto sedmnáct týdnů

Knížky a hračky jsou super, ale někdy k radosti stačí obyčejný polštář...

Jeden svět pro děti a rodiče

Včera jsme slavnostně odstartovali 17. ročník festivalu Jeden svět, na jehož přípravách se taky malinko podílím. Proto i ta malá blogová odmlka. Měla jsem pro vás sice rozepsáno několik článků, ty ale už asi světlo světa nespatří a to jsem se ještě před pár dny chlubila tím, jak mám všechno pěkně zorganizované… Zato jsem plná dojmů z příprav a zahájení festivalu a nadšená, že letos myslí moji dočasní kolegové i na rodiče, kteří by tak rádi do kina, ale nemá jim kdo hlídat děti. V kině Světozor je totiž zbudován dětský koutek, kde vám ratolest pohlídají. A berou už děti od dvou let! Otevřeno je od 15:30 do 19:30, o víkendu od 13:00 od 19:30 a hlídání personálem ze školky Člověka v tísni je zdarma. A pokud je vašemu dítku víc než osm, do koutku už ho sice nevezmou, ale to nevadí. Můžete společně vyrazit na speciální projekce pro rodiče s dětmi. Dokumenty jsou kratší a po projekcích následuje povídání o filmu se zajímavým hostem. V sobotu jsou pro vás navíc připraveny i výtvarné dílny. Projekce jsou rozděleny do dvou věkových kategorií. Pro děti 8 – 12 let se budou konat 8. a 10. března. S dětmi od 12 do 14 let se můžete do kina vypravit 7. nebo 9. března. Vstupné stojí 70 Kč a všechny filmy jsou samozřejmě opatřeny českým dabingem. Více informací o filmech v jednotlivých kategoriích najdete tady. Tak důležité info předáno, víčka se klíží. Jdu načerpat energii na další festivalový den! Mějte se bájo a určitě na nějaký film doražte!