Mám za sebou první týden očistného detoxu, od kterého si slibuju zvýšenou energii a potažmo i sníženou váhu. Musím říct, že se cítím skvěle. Snažím se jíst aspoň pětkrát denně a protože si všechna jídla fotím a zaznamenávám na
YouFood, dávám si práci nejen s přípravou, ale i se servírováním. Obecně věřím, že čím barevnější dieta, tím líp. Erwín by si sice tohle pravidlo vysvětlil po svém a přesedlal na lentilky, ale vy určitě chápete, co tím myslím. Navíc mám vyzkoušeno, že finta s focením a veřejným sdílením fotek na mě funguje. Mám vizuální kontrolu nad tím, co jím (na počítání kalorií fakt nejsem), a navíc pomyslného kontrolora v podobě těch, co můj profil sledují. I když jich není moc, je to pro mě důvod se před nimi "vytáhnout". Krevní cukr mi v posledním týdnu přestal stoupat a klesat jak atrakce na Matějský, díky čemuž mám přes den spoustu energie a po kafi a sladkém jsem nezatoužila ani jednou. Večer jsem sice unavená (a nutno říct, že usínám poměrně brzy), ale je to taková ta "spravedlivá" únava z dobře stráveného dne. Navíc jsem od minulého pátku shodila 4 (!!!) kila. Samozřejmě se nejedná o tuk, ale o vodu, kterou v sobě moje ubohé tělo špatným zacházením nashromáždilo, ale i tak mě to číslo motivuje. Jak jsem psala v
původním článku o tomhle detoxikačním počinu, poslední dobou jsem se nestravovala zrovna zdravě. Únavu jsem zaháněla i několikrát denně něčím sladkým a k přežití svému i svých dětí jsem nutně potřebovala odpolední kávu. Tu jsem dřív skoro vůbec nepila, takže to pro mě rozhodně nebyl přirozený stav. To, že ze mě kila takhle odpadávají, vlastně odtékají, beru jako dobré znamení, že jsem na dobré cestě se k takvému stavu brzy zase dostat. Z prvního týdne mám tedy dobrý pocit, teď je však čas posunout se o level dál...
Jak už úvodní fotka napovídá, můj druhý detoxikační týden zrovna moc úspěšný nebyl. Teda ne že bych se celých sedm dní cpala cupcakama, ale požadavek na částečně tekutou stravu se nepodařilo naplnit. Je prostě léto - doba "vyzvedávání po o" a podnikání výprav na hřiště, pořádání pikniků a oslav. A v terénu není možné najít každý den místo, kde bych si mohla dát odpoledne zdravé smoothie a k večeři polívku bez smetany, mouky nebo brambor. Zbytek jsem dodržovala dál jako v předchozím týdnu a musím říct, že chuť na kafe jsem měla snad jen jednou. Zmrzlinám a sladkostem jsem odolala. Alkohol se mi odmítá lehce, nikdy jsem mu moc neholdovala. Zdravá verze letního odlehčeného jídelníčku mi evidentně svědčí. Váha se sice nepohla ani o pididínek, ale cítím se dobře a to je hlavní. Co vy? Snažíte se v tuhle dobu taky jíst líp, ať už kvůli zdraví nebo plavkové sezóně? A jak si vedete? 
Minulý týden jsem byla od Hami pozvaná na představení nového fermentovaného mléka pro kojence. Moc se nás to sice netýká, protože Adélka umělému mléku nikdy nepřišla na chuť, ale osobně mě to docela zajímalo. Když jsem se totiž před několika lety vracela z Ameriky, fermentace byla na kulinářské scéně velký hit. Všichni správní foodies něco nakládali a kvasili, což se časem přeneslo i k nám. Doteď mě ale vůbec nenapadlo, že by se tenhle trend mohl promítnout i do výroby dětské výživy. I když slovo trend bych měla dát v tomhle případě spíš do uvozovek, protože fermentace je jedním z prvních způsobů uchovávání potravy.
Jídlo a děti jsou nevyčerpatelné téma. Doma s miminkem mám pocit, že celý den trávím vařením, krmením a uklízením po jídle. Adélka jí asi tak každé tři hodiny. Já to mám podobně, ale pochopitelně se obsah našich talířů dost liší. Když k tomu připočtu snídaně pro Erwína, které naštěstí často připravuje Typoška, a společné večeře, není zrovna malý úkol nás všechny nakrmit. A upřímně, je to někdy pěknej záhul. Poslední dobou mi Erwín v kuchyni často pomáhá. Ve čtvrtek spolu pečeme šábesový dezert a i přes týden se ke mě rád přidá. Dneska tu mám pro vás tedy tip na tři knihy dětských kuchařek - dvě se hodí nejen ke společnému vaření a ta poslední je skvělou inspirací pro vaření pestrých a zdravých jídel pro ty úplně nejmenší.
Myslím si, že děti se rodí už jako téměř hotové bytosti. My jako rodiče je pouze několik let doprovázíme na cestě k nalezení sebe sama. Naše úloha podle mě tkví hlavně v tom, abychom jim dodali sebevědomí být tím, kým chtějí být, a tuhle ne vždy lehkou cestu sebepoznání jim trochu ulehčili. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc se o sobě člověk dozví, když na svůj život pohlédne prizmatem někoho jiného. Setkání s co nejrůznorodějším vzorkem lidí nám otvírá oči a odbourává předsudky. Považuju tedy za nezbytné svým dětem ukázat, jak je svět barevný. Že různí lidé se od nás mohou odlišovat vzhledem nebo způsobem života, ale to neznamená, že jsou nějak výrazně jiní nebo nás svou jinakostí ohrožují. Proto vítám iniciativy jako je Hate Free Culture, která několikrát do roka pořádá ve studiu Alta Otevřenou snídani. Ráno jsme na ni s Erwínem vyrazili a tady je malý report, který vás doufám naláká na příští setkání.
