Zábava pro dlouhé večery / Stínové divadlo z Dupla

Jako dítě mě vždycky strašně bavila představa "černých hodinek", o kterých mi vyprávěla babička. Občas se nám v létě poštěstilo, že bouřka vypla na chvilku proud a my byli doma jenom o svíčkách. Nějak jsem si na to s příchodem dlouhých zimních večerů vzpomněla a říkám si, že by vůbec nebylo špatný jednou za čas vypnout všechna světla, zapálit svíčky, zalézt si do postele a vyprávět si pohádky. Anebo přihmouřit oko, zapnout místo toho baterku na mobilu a zahrát si stínové divadlo. A tak jsme to taky minulý týden udělali a jedno si postavili. Večer nám pak Erwín přehrával představení z Minoru, které ten den viděl se školkou...

Výprava do historie / Interaktivní výstava o Karlu IV.

Dneska tu mám pro vás zase jeden výstavní tip. Minulý víkend jsme se s kamarádkou a jejími dětmi vypravily do galerie GUD na interaktivní výstavu pro děti s názvem Byl jednou jeden král Karel IV. A jak vidíte z fotky, výstava je opravdu (inter)aktivní. U pokladen si můžete podle libosti vybrat brnění, koruny, šípy, meče a dokonce i dobové šaty a všechno si to s sebou do expozice pěkně vzít. Výstava je prodloužena do konce ledna, takže ji ještě máte šanci stihnout...

Jak na Nový rok... / Slavnostní brunch

Stejně jako loni jsme první den v novém roce oslavili brunchem. A stejně jako loni jsme měli pozvané hosty, které jsme museli kvůli nemoci dětí odvolat. Oba naši potomci jsou nad poměry zdrávi (teda nechci to zakřiknout, protože ve školce se teď objevila viróza se zlověstným názvem syndrom ruka-noha-ústa, kterou domů ani za nic nechci), ale na Nový rok vždycky onemocní. Tentokrát to "naštěstí" postihlo jenom Adélku, která ale díky hnisavé rýmě vypadala dost zbědovaně. Proto jsem ráda, že se mi povedla fotka, na které jsem se mi ji podařilo zachytit při jednom z prvních přiťuknutí, aniž by bylo patrné, že vypadá, jak při těžké kocovině. Přiťukáváním na zdraví jsme stávili celé dopoledne a podle rčení v názvu článku to vypadá, že jím strávíme i zbytek roku...

Zimní výbava pro městské dobrodruhy

Před pár dny nás Typoška vyfotil při procházce parkem. Na fotkách sice není sníh, ale zima byla pěkná. Naštěstí jsem nás na ní letos trochu líp připravila...

TO CHCI! / IMUNITA JAKO ŘÍPA

Už je tady zase období chřipek a s ním i stesky na nalomené zdraví. Letos mě to ale nějak kosí. Začalo to žaludeční virózou, kterou jsem chytla od Erwína. Ten byl za den a půl víceméně v cajku, ale já spala a vysedávala za záchodě čtyři dny. Což o to, mám váhu skoro jak na gymplu, ale ono to tím neskončilo! Typoška od nás chytil nějakou zmutovanou verzi, takže tři dny vykazoval ranní těhotenskou nevolnost, která se jak známo vůbec neomezuje jenom na ranní hodiny. Než jsem stihla mrknout, převzala jsem od něj štafetový kolík a v úterý si šla s tou mutantkou poležet v posteli. Spala jsem asi 15 hodin a druhý den byla jakžtakž fit. V pátek jsme ale cestou v autobuse od někoho s Erwínem chytli bacila a já zase od soboty marodím. Už mě to nebaví!!! Máte nějaké tipy na posílení imunity? Podle mě jsem se tou žaludeční virózou totálně devitamínovala. Snažím se to dohnat zdravým jídlem, to mi ale ve dnech následných nemocí zase moc nejde. Spím dost, vitamíny jsem si už taky koupila a bylinkové čaje už skoro nemůžu ani cítit... Máte zkušenost s Oscillococcinem, echinaceou nebo něčím jiným? Díky!!!

Výlet do Loun a víkend v Žatci

Typoška má v Lounech tetu, které už je přes devadesát a kterou jsme v pátek konečně poprvé společně navštívili. Holt život bez auta má svoje úskalí... Jsme oba moc rádi, že mohla Erwínka vidět a on si to u ní taky náramně užil. Babí napekla koláče a přivezla i pár auťáků na hraní. Navíc si mohl zařádit s tygrem, s kterým tu dovádělo už několik generací. Já jsem pak naskočila zpátky do busu směr Praha, neb mě dohání studijní a pracovní povinnosti a kluci pokračovali do Žatce. 

TO CHCI! / MODRÉ NEBE

Včera jsem si cestou do práce prostě musela vyfotit nebe. Jeho modř mi spravila náladu. A to i přes zjištění, že si svou ranní dávku kofeinu v kavárně Ema tentokrát nedám, protože celý tým jel běžkovat. (!) Tak moc bych si přála trávit zimu někde, kde svítí každý den sluníčko! Co vy? Taky vás včerejší počasí potěšilo? 

Sněhulák pro dobrou věc

Už jste si letos postavili vlastního sněhuláka? My zatím ne, ale až se do toho pustíme, určitě se s ním zapojíme do projektu 4. SNĚHULÁKOVÁNÍ CDV, které pořádá Centrum dobré vůle z Chebu. Jeho zakladatelka a ředitelka Hana Růžičková na FB vysvětluje, jak sněhulákování vzniklo: "Před 4 lety mne požádala kamarádka, která jela na chemoterapii do Prahy, abych ochránila jejího sněhuláka, kterého postavila pro děti na své zahradě. Měla z léčby strach. Řekla jsem jí, že se určitě uzdraví a svého sněhuláka uvidí, počká na ni. Moc mi tenkrát nevěřila. Vzala jsem sněhuláka do dvou termotašek a odvezla ho do kopců, kde byl sníh. Tam na ni počkal a když přijela domů, v termotašce (trochu zmenšený...) se k ní vrátil. Po čase se opravdu uzdravila." A dodává: "Sněhulák se pro CDV stal symbolem víry a uzdravení." Moc mě tenhle příběh i nasazení Hanky dojalo. Všem, kdo potřebují svoje sněhuláky letos chránit, přeju, aby se uzdravili a postavili jich v příštích zimách ještě nejmíň sto!
---
Pokud se chcete se svým sněhulákem fotkou do projektu také zapojit, podrobnosti najdete zde. 

(Nejen) chanuková dekorace

Loni jsme chanukovou výzdobu odbyli stříbrno-bílou girlandou s nápisem Happy Hannukah, kterou mám už několik let. Při té příležitosti jsem přemýšlela nad tím, čím to přesně je, že Vánoce jsou pro děti tím nejmagičtějším svátkem v roce a co z toho bych mohla přenést do naší židovské domácnosti. Určitě v tom velkou roli hraje i slavnostní výzdoba a osvětlení. Tady je několik nápadů, jak si domov chanukově vyzdobit.

The best of 02/2014

Únor byl hlavně o práci. Připravuju pofilmové debaty pro festival Jeden svět, jehož letošním tématem je příhodně právě práce. Ukázalo se, že se dá dočasné pracovní vytížení zvládnout i s malým dítětem, ale chce to pomoc.

Olympijské kruhy

Evžen s Debženem se vypravili do Soči... Původně jsem se chtěla tématu Olympiády vyhnout. Po shlédnutí filmu Putinovy hry, který uvede festival Jeden svět, mi to ale nakonec nedalo. Sportu v televizi neholduju, úspěchy českých sportovců nepovažuju za "svoje" a poté, co jsem pár těch "našich hochů" potkala a zjistila, že kdysi volili Sládka, ztratila jsem o vrcholový sport zájem docela... Jako dítě jsem obdivovala olympijský souboj amatérů, ale o tom dneska už řeč být taky nemůže. Peníze, které do vybraných disciplín tečou jsou podle mě nemorální. Kde a za jakých podmínek se letošní hry konají je ale ještě nemorálnější.

(Ne)divoká jízda v Crossu

Club Cross je, co by kamenem dohodil od Nádraží Holešovice. Donedávna jsem ho považovala spíš za baštu alternativní kultury, než místo, kde se dá dobře najíst. Natož s dětmi. Chyba lávky. O víkendu jsme byli s Typoškou omrknout kavárnu, která ke klubu patří, a potvrzuju, že se sem s dětmi bát nemusíte.

The best of 01/2014

Podobně jako Alizia z blogu Mámou stylově jsem už nějakou dobu přemýšlela, že by se mi šiklo mít každý měsíc zarchivovaný nejoblíbeněší vychytávky. Ona mě se svojí rubrikou Inspirace předběhla a doufám, že se nebude zlobit, že zakládám podobnou. A vy, co nás sledujete obě, snad nebudu nudit...

Hodování v parlamentu

Sobotní odpoledne jsme strávili s Typoškou špacírováním po Praze 2. Byli jsme omrknout Vinohradský pavilon a když na nás přišel hlad, rozhodli jsme se vyzkoušet Vinohradský parlament, o kterém už Typoška slyšel. Je to jedna ze sesterských restaurací Staropramenu Potrefená husa, která je na rodiče s dětmi zařízena víc než dobře.

Kabelka (ne) za všechny prachy

Už dlouho jsem hledala hnědou kabelku, do který se vejdou nejen všechny moje serepetičky, ale i Erwínovy apropriety. Tašky na kočárky jsou sice praktický, ale na můj vkus příliš zavánějí maminkovstvím a pokaděnejma plínama. V pondělí jsem v Zaře objevila tenhle kousek. Má nastavitelné držadlo, takže se dá nosit i křížem. Jediná její vada je, že není kožená. Spolu s její koupí jsem si slíbila, že už letos odložím zimní bundu. Jsem totiž totálně městský typ a připadám si v ní jako na horách. Budu tedy předstírat, že už je jaro a mně je teplo... i když Prahu ještě pokrývá čerstvý sníh.