Jako dítě mě vždycky strašně bavila představa "černých hodinek", o kterých mi vyprávěla babička. Občas se nám v létě poštěstilo, že bouřka vypla na chvilku proud a my byli doma jenom o svíčkách. Nějak jsem si na to s příchodem dlouhých zimních večerů vzpomněla a říkám si, že by vůbec nebylo špatný jednou za čas vypnout všechna světla, zapálit svíčky, zalézt si do postele a vyprávět si pohádky. Anebo přihmouřit oko, zapnout místo toho baterku na mobilu a zahrát si stínové divadlo. A tak jsme to taky minulý týden udělali a jedno si postavili. Večer nám pak Erwín přehrával představení z Minoru, které ten den viděl se školkou...
