pondělí 30. listopadu 2015

První sfoukávání tří svíček!!!



Včera čekala Erwína první oslava jeho třetích narozenin. Přijeli obě babí i oba dědové, s kterými jsme společně poobědvali a pak se vrhli na sfoukávání svíček a rozbalování dárků. Nejdřív se zdálo, že Erwín při jídle vytuhne, ale když otevřel sadu autíček od prarodičů ze Žatce, tak zase pookřál. Úspěch slavila i hasičská stanice od Dupla od nás i moc hezká knížka Chrochtík a Kvikalka, kterou objevil Typoška. (Mně nějak unikla a to má na sobě samolepku výhry nejkrásnější knihy z roku 2013!) Od "oblíkací babí" Věry dostal parádní zimní bundu, ve které se hrdě natřásal, a kterou jsme ještě večer šli ven provětrat. K tomu dostal od prarodičů hromadu ovoce, nějaké sladkosti a pár malých drobností jako je kouzelná baterčička, CD dětských písniček a Kinder vajíčka. Po dni plném vzruchů jsme byli všichni unavení, ale šťastní. Po procházce jsme si vlezli s novou knížkou do posltele a spokojeně vytuhli...

pátek 27. listopadu 2015

The Best of Last Week #7

Pátek! Pro nakupovací maniaky černý, pro všechny snad pozitivní. Už se moc těším na víkend, i když bude trochu hektický. Budeme s Erwínem a prarodiči slavit jeho třetí narozeniny!!!

čtvrtek 26. listopadu 2015

SWEETER / sympatický projekt & polštářová giveaway

Nedávno jsem psala o tom, jak hnízdím a vybírám polštáře na náš smutný a opuštěný gauč. A ve stejnou dobu jsem díky Sweet Preweet Marketu narazila na českou firmu Sweeter. Ta kromě toho, že tenhle bezva festival s českými výrobky zorganizovala, prodává pletené zboží od českých pletařek. Projekt se mi moc zalíbil a tak jsem se rozhodla pro vás vyzpovídat Idu, jednu ze zakladatelek Sweeteru a domluvit s ní pro vás i soutěž o jeden pěkný polštář!

středa 25. listopadu 2015

TO CHCI! / MŮJ CHANUKOVÝ WISHLIST 2015


Svátky jsou skoro tady! A k nim patří dárky - a to platí, když slavíte Vánoce, nebo Chanuku, jako my. Další věc, kterou máme společnou, jsou občas trochu bezradní muži, kteří neví, čím by nám udělali radost. A to si vemte, že mi si těch dárků dáváme osm! To si už nějakou pomoc žádá. Někdo píše Ježíškovi, já tady ve virtuálním okně nechávám dopis Typoškovi. Takže, milý Typoško, letos bych si k Chanuce přála...

úterý 24. listopadu 2015

Sto padesát pět týdnů & mimi zelí (34tt)




Na fotce je tentokrát Erwín, zelí jako mimino, květinový dárek a domeček ze školky. V poslední době si totiž Erwín oblíbil trhání kytek, které jsou už touhle dobou ale dost seschlé. Vždycky mi je hrdě přinese jako dárek a trvá na tom, že si je dáme na šábes do vázy. Samozřejmě ho v tom podporuju, protože zima nebude trvat věčně a když mu to vydrží, budeme mít zjara doma plné vázy voňavého kvítí. Kromě toho se nám taky slušně rozrůstá sbírka obrázků ze školky, které pečlivě vystavujeme. A vedle výtvarných dovedností si rozšiřuje i ty verbální. Vyřídilku měl vždycky. A to, že ho zajímá, jak se co řekne anglicky, jsem tu už taky psala. Vydrželo mu to doteď a tak před usnutím musím překládat nekonečný proud kombinací slov. Třeba: "Jak se anglicky jmenuje postel a věšák? A krokodýl a zuby?" Když jsme u nekonečna, přešli jsme do období PROČ? Ptá se snad milionkrát denně a je při tom k nezastavení. A co se týče jazyků, pomalu začíná do svého slovního arzenálu zařazovat hebrejštinu, kterou se učí ve školce. Dneska večer ukazoval na modrou a tvrdil, že je to "kachol." Odtušili jsme odkud vítr vane a zhrozili se. Vždyť mu ještě nejsou ani tři a my už mu přestáváme stačit!!! Umí už taky několik požehnání. O šábesu už třeba chlebům žehnáme společně. Připravím mu vždycky vlastní talíř s přikrývkou na challu, kterou si vyrobil ve školce, a on to jako profík odříká, chleba rozláme a rozdá nám ho. Brzy z něj bude hlava naší židovské famílie. Mimino Adélka, kterému je teď prenatálnéch 34. týdnů, zase trochu povyrostlo a zesílilo. Baj vočko by mělo mít 32 centimetrů a 2,2 kilo, což by odpovídalo té hlávce zelí, kterou Erwín láskyplně třímá v náručí. Plíce už má prý zralé, takže by její šance na přežití mimo dělohu měla být docela velká. Ve čtvrtek jsem s ní byla poprvé na monitoru a mohla tak 20 minut poslouchat tlukot jejího srdíčka, které ale bojkotovala pořádnými kopanci. Když se ale chvíli předtím měla fotit, spala jako dudek... A dvě informace pro mě - krve mám už o 50% víc a to se až do konce těhotenství nezmění. Naopak "placenta je ve 34. týdnu maximálně zralá, od teď už bude jen stárnout." No, to zní trochu depresivně, nemyslíte?

Přípravy na Adélku #1


Nedávno do Erwínovy (nejspíš už definitivně bývalé) postýlky naskákaly dárky, které na něj čekají. Dneska se tam zase zabydlely první věcičky, které mám připravené pro Adélku. Zatím je to skromná sbírečka, protože většinu věcí už mám. Erwínovy miminkovské oblečky jsou vesměs bílé a béžové a navíc k nim už přibylo několik várek oblečení po holčičkách v okolí. I tak mi ještě zbývá pořídit několik praktických věcí, které jsem měla minule půjčené, a samozřejmě i pár drobností pro radost. A co už tedy mám? Ačkoliv jsem, co se týče hraček, minimalista, neodolala jsem, a na Sweet Preweet Market jí nedávno koupila tuhle krásnou myšku od Slatidolls. V Hugo chodí bos mě zase zaujalo chrastítko ve tvaru žirafy od českého výrobce Šapitó. Něžný chrastící beránek vyrobený z biobavlny za spravedlivých pracovních podmínek je z obchodu NILA a Adélka ji tam dostala do výbavy jako dárek od milé paní majitelky, která čeká druhé miminko v podobném termínu jako já. Kromě toho na Adélku čeká skleněná lahvička a dudlík od MAM - takové první vykřiky praktické výbavy, kterou je ještě potřeba doplnit a šábesový svícínek ze sociální dílny Becalel, která funguje pod Židovskou obcí v Praze. Co se týče oblečení, jako první dárek od maminky dostane bílé slavnostní šatičky z Gapu. Mám tuhe značku ráda, ale rozhodla jsem se, že zkusím tentokrát kupovat spíš oblečené od českých výrobců a švadlen. Zatím mám zálusk na něco od BeBirdie a čelenku od Madam Coquette. Moc se mi líbí i tenhle kabát od Cuna Vlnami, ale jeho koupě není a asi ani nikdy nebude aktuální, protože kabátky podědí Adélka taky po Erwínovi. Schválně jsem mu vždycky - v rámci možností - kupovala unisexové oblečení. Většinu venkovních svršků má v tmavě modré barvě a tak na Adélku třeba čeká i miminkovská kombinéza stejné barvy. Abych jí trochu "zholčičila," dostane k ní tu veselou brož z obrázku nahoře, kterou jsem koupila za pár korun na bazaru v Nudném otci. Všechny věcičky jsou vyskládané na fusaku Mini-Bunker od Lodgeru, který jsem dostala jako dárek. Moc se těším, až do něj Adélku zachumlám!

pondělí 23. listopadu 2015

Jedeme v tom spolu









Poslední dobou mě stále víc znepokojuje stoupající nevraživost vůči ostatním. Samozřejmě, že některé obavy chápu, ale nenávist se nenávistí porazit nedá. A nálada společnosti a některých našich politických „špiček“ mě upřímně děsí víc, než nebezpečí, které nám hrozí zvenku. Copak to Evropa relativně nedávno nezažila? Copak jsme už u nás hromadně neobviňovali a neperzekuovali Židy, Romy, homosexuály, tělesně a duševně postižené, sociální demokraty, církev, buržoazii, imperialisty...?!? A pomohli jsme si? Opravdu si musíme vždycky najít nějakého pofiderního nepřítele a upnout svůj strach na něj, místo toho, abych řešili reálné problémy a nenechali sebou manipulovat šikovnými politiky? A jsou skutečně životy všech těch rozhněvaných diskutérů a obránců „našich tradic“ a „národa“ v takovém ohrožení, že musí bít na poplach tak vulgárním způsobem?  A do svého iracionálního strachu a rozhořčením nad nespravedlností zahrnout kromě výše jmenovaných třeba i umělce, seniory a mámy, co cestujou MHD? Pořád se mi chce věřit, že rozumná většina ve společnosti převyšuje počet těch, kteří si nevidí na špičku nosu a mají potřebu se slepě proti někomu vyhraňovat. Jsme jen prostě trochu míň vidět. A i proto jsem se rozhodla podpořit kampaň HATE FREE CULTURE s názvem Jsme v tom společně, která chce upozornit na to, že terčem nenávistných internetových diskusí se může stát opravdu kdokoliv. Příště klidně i vy.

středa 18. listopadu 2015

Sto padesát čtyři týdnů & mimi ananas (33tt)

Erwín léčitel. Každý veřer si vyžádá, aby mi mohl namazat břicho krémem. Nakreslím si na pupka nějaký legrační obličej a on ho pak postupně roztírá. Je to takový náš rituál před spaním. Včera jsem se zdržela a uspával Typoška, který si na Erwínův povel musel taky na břicho něco nakreslit.

pondělí 16. listopadu 2015

(Trochu drahý) výlet do zoo & Erwínův nový kabátek


Sobotní ráno bylo jako malované. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na nejspíš poslední letošní výpravu do zoo. Jenže zdání klame. A počasí, které se z okna zdálo jako ideální, se ukázalo jako docela chladné. Díky tomu jsme v zoo nakonec moc dlouho nezůstali a jak konstatoval Typoška, za tu chvilku nás ta legrace přišla asi tak jako, kdybychom jeli načerno, chytli nás a my pak šli tu pokutu ještě zapít dvěma panáky. Erwín si to ale užil, takže nakonec té investice vůbec nelitujeme. A navíc jsme mohli provětrat jeho nový kabátek, který si moc přál. Aby byl jako táta.

pátek 13. listopadu 2015

The Best of Last Week #6


Tenhle týden jsem si hlavně balila fidlátka v práci a na nějaké extra podněty tedy nebyl čas. V neděli jsem ale byla na Sweet Preweet Marketu, kde jsem si mohla zblízka prohlédnout, ošahat a i koupit několik hezkých věcí pro Erwína a Adélku. O tom, co jsem tam pořídila Erwínovi, jsem se už zmiňovala tady. Holčičí výbavu, kterou si už pomalu chystám, vám taky brzy ukážu. Do té doby se s vámi ale podělím o tipy na značky, které jsem tam objevila.

MAM GIVEAWAY / VÍTĚZKA

Soutěž o skleněnou ekologickou lahvičku MAM Feel Good skončila. Radnom vylosoval soutěžní číslo 5, pod kterým nechala komentář Lenka / cichulak. Lenko, gratuluju a doufám, že z lahvičky budeš mít radost!

čtvrtek 12. listopadu 2015

Něco končí, něco začíná

Dneska jsem naposledy v práci! Zítra, na pátek 13., se sem sice ještě vrátím, ale to už se jenom přijdu rozloučit a zvesela odkráčím za lepším. A nudit se rozhodně nebudu. Pomáhám s něčím Typoškovi a jeho kumpánům, doma na mě taky čeká několik restů, možná se mi podaří sepsat něco do školy a pak mám Kusanec. Ten v neděli oslaví neuvěřitelné 3 roky. Nemůžu uvěřit, že jsem ho se svou (ne)disciplínou vydržela psát tak dlouho. Ale jsem za to moc ráda. Je totiž takový můj deník. Jsem ráda, že se díky němu můžu vracet do minulosti. Před chvilkou jsem se třeba zakoukala do prvních fotek Erwína a začala se hrozně moc těšit na toho našeho druhého mrňouska! Zároveň bych lhala, kdybych nepřiznala, že mám radost z toho, že si sem moje zápisky chodíte číst i vy. Vždycky mě potěší, když někomu můžu s něčím pomoct nebo v něčem inspirovat. Pro dnešek ale končím a jdu si užít ten slastný pocit, že něco končí a něco začíná...

středa 11. listopadu 2015

TO CHCI! / OBAL NA iPHONE & POTŘEBUJU VAŠI RADU

Můj iPhone potřebuje nový kabátek. Ani ne tak z rozmaru, jako z nutnosti. Ten můj průhledný plasťák už se trochu rozpadá a bojím se, že ho brzy někde ztratím. A když už si budu pořizovat nový, chtěla bych, aby byl i krásný. Nedávno jsem na internetu narazila na tyhle...

úterý 10. listopadu 2015

Sto padesát tři týdnů & mimi čínské zelí (32tt)



Minulý týden jsem koupila oči v pytlíku, se kterými si teď doma docela vyhrajem. Vyfotila jsem ho s okatou rukou, ale lepíme si je i na pupky, bačkory a hračky. Za necelých 70 korun nám podle mě vystačí na několik týdnů zábavy. Takže pokud chcete svoje děti na relativně dlouhou chvilku zabavit, kupte jim je v papírnictví taky! Kromě toho už asi před dvěma týdny vymyslel vlastní slovo – pekedůda. Jeho význam není přesně ohraničen, ale od té doby se jím častujeme. A docela to sedí. Je to prostě náš malý pekedůda. Před třemi týdny jsem reportovala, že jsme Erwínovi sundali žbrdliny u postýlky. To jsem ještě netušila, že jsme si tím do postele nasadili pěknou blešku. Chodí se k nám totiž od té doby každou noc bezostyšně rozvalovat. Jako mimino to neměl moc rád a úplně jsem z něj cítila, že na spaní potřebuje vlastní prostor. A i později, když jsme si ho zkusmo třeba i rozespalého dali do postele, z toho byla noční párty, která se jednoduše ukončila tím, že jsme ho vrátili zpátky do jeho postýlky, kde se svalil a za pár vteřin usnul. Najednou si ke společnému spaní našel cestu. Je moc příjemné ho mít mezi sebou, i když Typoška spí díky tomu občas jenom na krajíčku postele. Já tak spím vlastně taky, ale díky svým velrybím rozměrům se celou noc ani nepohnu, tak mi to zas tak nevadí. No a co se týče úspěchu s dudlíkem, jeho snaha spát bez něj zase rychle opadla. Prostě ho to uklidňuje a já to nepovažuju za nějaký veliký nedostatek nebo újmu ve vývoji či výchově, tak mu ho na spaní pořád dopřávám. S Adélkou jsem byla minulý týden na přeměřovací kontrole, kterou jsem zmínila už tady. Je ukázková a s vahou 1,8 kg odpovídá přesně tomu, co hlásí na 32. týden internet. Délku už nelze změřit, tak budu dál vycházet z tabulek, podle nichž by měla mít asi tak 29 centimetrů. To odpovídá ne příliš fotogenickému čínskému zelí. Co šlo, ale změřit byla noha, kterou má naopak “o týden starší.“ Přibližně 6,5 cenťáků. Možná se růst jejích chodidel ještě zpomalí, ale zatím to vypadá, že mají oba s Erwínem nožky po tatínkovi. Jinak skoro celý ultrazvuk propala. Chvilku sice povytáhla obočí a líně na nás koukla, pak ale usoudila, že je jí spánek přednější. Oba s Typoškou doufáme, že bude stejný spáč, jako byl Erwín (a já). Když nespí, má už regulérně otevřené oči, které už jsou pěkně tmavě modré. Zorničky se jí podle přísunu světla už taky pěkně roztahují a stahují. To já se akorát roztahuju. Už jsem dosáhla předsevzaté porodní váhy a kolem pupku jsem ráno měla 110 cenťáků. Jsem pořád unavená a je to asi i tím, že musím přitvrdit s tím železem. Tento týden ale končím v práci, tak si pak i víc odpočinu, na což už se docela těším…

pondělí 9. listopadu 2015

Jméno pro Adélku

Chtěla bych pro Adélku pěkné silné jméno. Ideálně s příběhem inspirativní a okouzlující ženy, která ho nosila před ní. Dlouho jsem měla vyhlídnutou Lilith, první ženu Adama, která mu ovšem z ráje prchla. Ta se ale bohužel k mému současnému příjmení moc nehodí. Navíc by v Čechách vyzněla příliš neobvykle. Ostatně jako skoro všechna jména, která jsem si nastřádala do zásoby, a která nakonec nevyužiju...

První várka dárků pro Erwína

Erwín je trochu chudák, protože si všechny důležité mezníky, jako jsou narozeniny, svátek, chanuka a vánoce u prarodičů,  odbyde v jeden měsíc. Pro nás to znamená vymyslet kopu dárků, které mu udělají radost, ale hlavně budou smysluplné. Pořád se jakžtakž držím svého předsevzetí pořizovat mu minimum věcí. Věřím totiž, že čím víc toho děti mají, tím víc se v tom množství ztrácejí, a ve finále se vlastně ani neumí samy zabavit. Jednu fintu, kterou používám, a o které jsem tu už psala, je, že mu hračky střídám. Některé schovám a po čase je spolu zase "objevíme." Nekompromisně taky zaklízím ty, které už neodpovídají jeho věku. A naopak ty, ke kterým musí ještě dorůst, mu postupně dávkuju. Několik knížek z loňského prosince tak dostal teprve nedávno. Tak a teď už konečně k tomu, čím se ho chystáme obdarovat letos.

pátek 6. listopadu 2015

The Best of Last Week #5

Další týden za námi. Tentokrát se mi dokonce dvakrát (!) podařilo jít do kina. V úterý jsem po práci zaskočila na Stážistu a podruhé o víkendu, kdy byl Typoška s Erwínem v Žatci, viděla film Dokonalý šéf. Na obojí jsem šla narychlo a improvizovaně, takže jsem brala, co zrovna dávali. Nicméně Stážista je takový milý film, u kterého si odpočinete. Děj Dokonalého šéfa je trochu víc předvídatelný, ale zase to jídlo! A taky bylo dobré zjistit, že Sienna Miller je sice neuvěřitelně okouzlující, ale zblízka a bez make-upu je to normální smrtelnice jako vy a já. A kromě chození po filmech, jsem pro vás objevila třeba několik zajímavých obchodů a akcí, které nabízejí české výrobky.

Zelený čaj a velká noha

Včera jsem byla na přeměřovací kontrole. Adélka je ukázková. Nic jí nepřirostlo, takže je to prý na tuty holka. Všechny rozměry má přesně podle tabulek, až na nohu. Tu má "o týden starší". Asi bude mít nožky po tatíkovi jako Erwín. Celou dobu spala a vypadala moc spokojeně. Teď sedím v kavárně, dávám si čaj a nechávám se unášet představami, jaké to bude, až tu bude s námi...

čtvrtek 5. listopadu 2015

Podzimní dýňové hody

Doma se nám poslední dobou nějak nahromadily dýně. Je to i díky focení Erwína s miminem, které nedávno procházelo právě prenatální dýňovou fází. Je pak vždycky trochu morbidní se do ovoce a zeleniny, které mělo představovat naši nastávající dceru, zakrojit, ale vyhodit je, je taky škoda, tak holt nastal čas je zpracovat. A protože jsem teď trochu zpomalená, potřebuju si vaření dobře naplánovat. Projela jsem svoje oblíbené i nové dýňové recepty a ráda se s vámi podělím o svoje kulinářské plány. Třeba vás nějakou dobrotou taky inspiruju.

středa 4. listopadu 2015

TO CHCI! / JAKO LAŇKA (MALÉ TĚHOTENSKÉ LAMENTOVÁNÍ)

Dostávám se do stádia, kdy si většinu dne připadám jak přežraná velryba. Obléct si ponožky a nazout boty je úkol hodný hadí ženy. Při telefonování za chůze díky zrychlenému dechu a občasnému vzdechu zním, jak když jsem si zřídila erotickou linku. Při jednoduchých úkonech, jako je vylézání z vany, bych si aspoň na malinkou chviličku přála mít svižnost laňky. Dobrá zpráva ale je, že se díky tomu pomalu přestávám bát porodu. Spíš mě děsí, jak zvládnu ty další dva měsíce, které mám před sebou. Před usnutím mám občas strach, že mě ráno Typoška najde zadušenou vlastní vahou. Nebo že nebudu moct vstát a z lůžka mě budou muset vyprostit hasiči. Přitom s Erwínem jsem byla daleko rozložitější a živě si pamatuju, že jsem vůbec nechápala, na co si ostatní těhule stěžují. Naopak jsem vtipkovala, že bych si ho v břiše nechala klidně tři roky. Vylezl by pak rovnou jako roztomilý chlapeček, co plynule mluví, jí způsobně příborem a chodí samostatně na záchod. To u Adélky klidně oželím a naučím jí to sama. Snad se mi za to odmění lehkým porodem...

úterý 3. listopadu 2015

Sto padesát dva týdnů & mimi okurka (31tt)

Dorazila nám krásná balanční loďka, kterou jsem si vybrala z hraček s tématem Noemovi archy! Hned jsme si ji všichni zamilovali. Erwín se sice ptá na Noa, který v sadě chybí, a o kterém si povídali ve školce, ale jinak snad nemá chybu. Zvířátka jsou jednoduchá a krásně barevná a opravdu na sobě hezky balancují. Teda, zatím si s ní takhle (pro uklidnění) hraju hlavně já. Erwín si s nimi spíš povídá a "pochoduje". O víkendu byl v Žatci a kromě zážitků, tří kousanců od komára, jablíček ze zahrádky a hromady kuřecích řízků, si přivezl vláčky a jeden kamión. Včera si je schoval ve školce do holinky, kde ale už dneska ráno nebyly. Ne, že by mi vadilo, kdyby je hned ztratil, protože se ty auťáky už u nás začínájí podezřele kupit, ale on je z toho upřímně smutnej, takže bych mu spíš přála, aby je našel mezi školkovými hračkami. Kromě toho, že mluví ke zvířátkům si povídá i s "tím naším miminem," které teď podle něj bude "kluk a bude se jmenovat holka". To se přehouplo do prenatálního 31. týdne a měří od temene po zadeček asi 28 cm a váží přes 1,5 kilogramu. Je tedy dlouhé asi jako tahle okurka. Erwín si ji k sobě při focení láskyplně tisknul a dal jí i pár pus. Pak si ji choval a mluvil s ní. Celé jsem to bohužel nestihla zaznamenat, protože s ní odkráčel pryč, ale zaslechla jsem: "Neboj, mimino, půjdeme do školky." Bylo by fajn, kdyby jim takhle idylický vztah zůstal...

pondělí 2. listopadu 2015

Hnízdím a kupuju polštáře

Nerozhodnost. To je slovo, které nejvíc vystihuje Typoškův a můj přístup k výzdobě našeho obydlí. Chceme všechno tak dokonalé, že nám trvá rok(y), než se odhodláme k nějakému kupnímu kroku. Když jde o nábytek, tak je výběr jednodušší. Pořád nevíme, jak dlouho v našem bytě zůstaneme, a tudíž se při pořizování praktického vybavení nevyplatí velké investice. Jistí to tedy IKEA doplněná několika vintage kousky (rozuměj nábytek po babičce a dědovi) a čtyři krásné židle v barvě hořčice, které navrhl Charles & Ray Eames. Na Pinterestu a designových blozích se rozplývám nad nápaditou výzdobou mnoha interiérů a inspirace mám nasbíráno tak na deset bytů, ale u nás doma to pořád vypadá, jako kdybychom se sem přestěhovali teprve nedávno. A protože jsme si před pár týdny pořídili novou sedačku (a asi začínám předporodně hnízdit), rozhodla jsem se s tím konečně něco udělat! (Ne, a ten úvodní obrázek nepochází z našeho bytu, ale z blogu Designville.)