čtvrtek 19. května 2016

Dětská kolekce ORIGIN KIDS & malá pozvánka

Baví mě, jak spoustu z nás mateřství posouvá k větší kreativitě a k naplnění našeho potenciálu. Samozřejmě je to i období stresu a vyčerpání, zároveň nám ale dává možnost, jak aspoň na chvilku vyskočit z rozjetého vlaku a zeptat se sama sebe, jestli vůbec cestujeme tím správným směrem. Někdo vytyčenou destinaci změní a někoho zastavení inspiruje k novým počinům ve vlastním oboru. A takovou mámou je třeba naše přední (i světová) kadeřnice a troufám si říct, že i moje kamarádka Petra Měchurová. Známe se už opravdu nějaký ten pátek a i když se nestýkáme nijak intenzivně, pořád o sobě víme. Navíc jsem už od založení jejího salónu v roce 2001 jejich věrnou zákaznicí. Protože kdo jednou pozná rukopis profíka, hned tak se s něčím nespokojí... Moc mě potěšilo, že Petra teď vytvořila kolekci pro děti ORIGIN KIDS. Inspirovaly jí k tomu její dvě ratolesti i děti jejích kolegů, které rovnou i k focení kolekce přizvala. S Erwínem si do salonu ještě netroufám. Nejspíš by tam ztropil obdobnou scénku jako jedno kadeřnické dítě při mojí poslední návštěvě. Klučík řval tak, že to vypadalo, že mu stříhají i uši. A to by mělo být narozdíl od Erwína v kadeřnickém křesle kovaný. Adélka snad bude časem k úpravám vlasů svolnější a já se těším, až budeme za zkrášlováním vyrážet společně.
---
Petra pro vás a vaše potomky připravila u příležitosti Dne dětí malý seminář. V neděli 5. června s ní můžete strávit odpoledne, které bude zaměřeno na rozvoj dětské kreativity a účesové tvorby. Více informací najdete tady. (Na odkazu je i roztomilé video ze zákulisí focení dětské kolekce.)

úterý 17. května 2016

Přírodní kosmetika / Boj s poporodními neduhy

Už nějaký ten pátek doma konzistentně usiluju o eliminaci konvenčních čistících přípravků a kosmetiky a hledám za ně přírodní náhradu. V kuchyni i v koupelně šetrné přípravky nenávratně vytlačily chemii. Bio a organické produkty se pomalu vkrádají i do mojí péče o pleť a do pomyslného kosmetického kufříku. V poslední době už jsem toho vyzkoušela tolik, že si troufnu se s vámi o některé svoje oblíbené produkty podělit. Je to totiž docela dobrodružná cesta, na které se člověk může lehce ztratit. Dneska vám chci představit tři sady kosmetických vychytávek, kterými si hýčkám tělo poznamenané dvěma porody.

pondělí 16. května 2016

Výstava Jiří Šalamoun dětem & nedělní Mumraj

Ti, kdo sledujete můj Facebook a Instagram, víte, že nám začala výletní sezóna. Protože ale počasí příští víkend výletníkům nejspíš přát nebude, zkusím vás nalákat do Vily Pellé, kde můžete navštívit výstavu Divoké narozeniny Maxipsa Fíka aneb Jiří Šalamoun dětem. V neděli tam na vás bude navíc čekat parádní akce MUMRAJ V ZAHRADĚ I. – aneb oslava Fíkových narozenin v plném proudu. Budete moct vyzkoušet třeba skákací boty, udělat si tematické puzzle, leporelo, flipbook či panenku. My jsme vzali obě dítka už na vernisáž. Typoška u pana Šalamouna chvilku studoval, takže okouknout tuhle výstavu hezky zčerstva byla vlastně taková rodinná povinnost. A zatímco se v zahradě výstava slavnostně zahajovala, my jsme si ji v klidu prošli.

pátek 13. května 2016

Blogerská soutěž MAMAblog 2016

Existuje už několik blogerských soutěží, ale teď je tu i jedna pro blogující mámy. Hlasování začalo symbolicky na Den matek a skončí na Den dětí. Samozřejmě budu ráda za váš hlas, ale ještě raději budu, když pro sebe u některé z nás najdete inspiraci a třeba i občas potřebnou vzpruhu. A jako bonbónek můžete za váš hlas i něco vyhrát. A to každý den. Tak to zkuste! Hlasovat můžete tady.

čtvrtek 12. května 2016

My čtyři / Rodinné focení

Adélce už jsou čtyři měsíce! Při minulých kulatinách u nás byla na návštěvě Tereza z blogu Madame Coquette, která nám udělala krásné rodinné fotky. Tak jak to umí jen ona. Nostalgie rovnou. Žádné čekání na dvacáté narozeniny. Hezky rovnou se nad snímky rozněžnit a zarozjímat, jak to letí. Vždyť Erwín byl ještě nedávno taky takové miminko. A my taky. Naše mámy by vám o tom mohly povídat!

úterý 3. května 2016

Tápu...

Nějak poslední dobou tápu. Minulý týden měl Erwín ve školce pesachové prázdniny a i když jsme si to spolu doma vlastně užili, mám pocit, že mi za těch osm dní přibylo několik šedivých vlasů. Všimla jsem si, že nejhorší je pro Erwína nuda. Když nemá delší dobu nějaký podnět, začně na sebe upozorňovat. Zvlášť, když je moje pozornost upřená na Adélku. Ta naoplátku při nedostatku pozornosti ječí, jak když ji na nože berou. No umíte si to jistě představit... Jenže jak to vybalancovat, nezůstat při tom celý den bez jídla v pyžamu a nezbláznit se?!? Měla jsem dopředu vymyšleno několik akcí s kamarádkami. Jenže ani jedna z nich nevyšla a my se tak museli nějak zabavit sami. V pondělí Adélku až do odpoledne trápily následky mojí neuvážené nedělní večeře. Křik a pláč a pomalované stěny jako Erwínova odplata. V úterý jsme se vypravili i s Typoškou na výstavu Noemova archa. Paměť je milosrdná, takže naše vypravovací martyrium zůstavá za rouškou zapomnění a vzpomínka na tento den je téměř nezkalená. Dokonce jsem nafotila i několik snímků a o výstavě vám brzy napíšu. Aspoň doufám. Další dny byly na střídačku úžasné, protože Erwín je opravdu báječný parťák a stresové, protože jenom oblékání nám zabere dobrou půhodinku. K tomu si připočtěte rozbitý krvácející nos provázený předlouhým hysterickým pláčem nebo třeba výzkum toho, jak leze hovínko ze zadku. Jak tenhle empirický experiment dopadl vám raději ani nebudu popisovat. Prozradím jen to, že už jsem se jenom musela smát... K tomu všemu mám nějakou krizi. Blíží se mi čtyřicítka a najedou si nejsem jistá, že jsem v životě dosáhla všeho, čeho jsem chtěla. A vlastně trochu nevím, jak dál. Děti jsou super, ale považovat je za jediný smysl života je podle mě takový sladký klam. Máme je v péči jen malou chvilku, pak vyletí z hnízda a co pak? Ještě nám zbývá mnoho let, které je potřeba nějak smysluplně naplnit. Ale jak? A na druhou stranu těch let zase nemusí být tolik. Už zítra se můžeme dozvědět, že nám života zbývá jen velmi málo. Anebo nás bez varování něco zkosí a my se ani nestihneme s nikým rozloučit. Jak říkám, prostě teď trochu tápu. Musím ale věřit, že se brzy vydám na optimističtější stezku. Snad už to bude brzy!

sobota 16. dubna 2016

Tři měsíce s Adélkou

Tenhle týden byly Adélce tři měsíce. Utíká to a i když každý pokrok a milník v jejím životě vítám, někdy bych chtěla zastavit čas a napořád mít u sebe to malé sladké miminko. Na druhou stranu se moc těším, až se tady bude batolit s Erwínem a trochu víc se ukáže, jaká vlastně je. Zatím je to stejný pohodový a milounký smíšek jako její bráška. Snažím se, abych si tohle období co nejvíc užila. Někdy je to těžké, ale rozhodně to stojí za to!