Poprvé u kadeřníka!

Erwín se už nebude budit s tetou Pražákovou (vrabčím hnízdem na šošolce hlavy pojmenovaném po naší sousedce z chaty, která se do mé dětské paměti vryla svou láskou k pudlíkům a tupírovacímu hřebínku) ani na nás nebude poránu číhat Gargamel (jak Typoška pojmenoval odstáté vlasy vyčuhující zpoza uší). Byla jsem s ním totiž poprvé u OPRAVDOVÉHO kadeřníka!

Tleskání a hraní / (Erwín 197) & Adélka 36

Adélka s naučila tleskat a tak to teď všem ukazuje. Dětem, kolemjdoucím, spolucestujícím v tramvaji i pánům v kavárně. A ukážeme to i vám.

Rozmazané nedělní ráno

Můj táta se živil téměř celý život fotografií. Já jsem naopak typická kovářova kobyla, která by si focením vydělala stěží na slanou vodu. První foťák jsem od něj dostala až v dospělosti. Nikdy jsem se ho ale pořádně nenaučila ovládat a razila teorii, že chci mít zážitky uložený jako otisky pocitů v mojí hlavě a ne jako banální amatérský obrázky z dovolený v krabici od bot. No jo, jenže hlava je nádoba děravá a o spoustu vzpomínek jsem díky tomu přišla. V předtuše přicházející zapomnětlivosti a díky výhodnějším cenám elektroniky jsem si v Americe ke třicetinám pořídila na tu dobu super zrcadlovku. Chvíli jsem se s ní prala, ale množství čudlíků a nastavení mě přemohlo a milý foťák pěknou řádku let spal. Nedávno jsem ho zase vytáhla - rozhodnuta ho konečně pokořit. Koupila jsem si větší paměťovou kartu, nechala si od několika lidí poradit a za kafe ho trochu "seřídit." Od té doby se mi občas i nějaká ta dobrá fotka povede...

Zoubková víla

Poslední dobou trávím víc a víc času brouzdáním na Fleru a jsem u vytržení, kolik hezkých věcí tam jde najít. Nedávno jsem tu měla článek s výběrem krásných dřevěných hraček pro miminka, tentokrát jsem objevila něco pro větší děti. Jsou to krásné šité postavičky s vlněnou kapsičkou, která slouží jako schovka pro zoubkovou vílu. U indiána si ale klidně můžete schovat kamínek a princezna vám zase pohlídá prstýnek. Nebo obráceně, jak je libo. Líbí se vám? A navštěvuje vás po nocích zoubková víla? Já s touhle tradicí pořád nějak vnitřně bojuju. Asi že my žádnou takovou vílu neměli. A taky že je to trochu podvod. Ale nakonec bude záležet na tom, jestli si pro zoubek přiletí k Erwínovým kámošum...
---
Panenky jsou od výrobce Beabeo, u kterého najdete autorské hračky ušité ze lnu plněné jesenickým ovčím rounem, zvířátka z drátků obalené vlnou nebo nádherné pletené miminkovské bačkůrky. Tak se mrkněte, třeba tam pro vás a vaše děti najdete nějaký poklad!

Osm měsíců s Adélkou!

Adélka oslavila osm měsíců. Celých osm měsíců radosti (a občas i nějaké té starosti, ale bez toho by holt nešlo.) Je to naše krásná a šikovná holčička. Když je spokojená, vesele kope nožičkama a řehtá se na celé kolo. Když se jí ale něco nelíbí, umí se ozvat. Kromě klasického rozzlobeného pláče má v arzenálu ještě dost nepříjemné ječení, po kterém jsem zralá na panáka. To už ale musí být opravdu zle. Obvykle je naštěstí dobře naladěná. Většinu času, který strávíme doma, lozí po bytě a patřičně využívá svého hledačského talentu, díky jemuž se jí podaří na podlaze najít každý zapomenutý drobek, odvátý chucvalec a vypadnutý vlas. Luxuju nebo vytírám teď téměř denně, ale stejně ji pokaždé po chvíli najdu s něčím čouhajícím z pusy. Říkám si, že je to čistá špína tužící dětský organismus. Přesto ji opatrně objekt její touhy vyndám z pusy, utiším zlověstný hněv a pošlu ji na další čtyřnohou nebo plazivou výpravu. Nemiminkovských hraček moc nemá. Nejvíc ji baví Erwínovo Duplo. Sedne si ke krabici, ve které je schované, jednou rukou se drží okraje a druhou si ho mazácky vyndavá. Pak mlátí kostkama nebo popojíždí některým z aut. Má ještě dvě oblíbené hrazdičky, které ji v sedě začaly víc bavit. Houpe divoce zvířátky a točí hejblátky a docela se tak sama zabaví. Já u toho zaklízím ranní nepořáde nebo vařím. Občas na sebe mrkneme, usmějeme se na sebe a obě se vrátíme k původní činnosti. Je to taková moje parťačka.

Víkend v chládku

Tropický víkend jsme přežili ve stínu zahrady. Vytáhli jsme deku, napustili bazének pro Erwína a škopek pro Adélku a cákali po sobě, líně se povalovali a hodně se smáli... 

Přírodní kosmetika / Sůl nad zlato a další radůstky

Nedávno jsem si potřebovala udělat radost. Nutně, jak by dodal Erwín. Naštěstí jsem měla naplánovanou obhlídku Sustainable Fashion Day a na Facebooku na mě vyskočilo, že Jagaia má letní výprodej. A tak to nebyl vůbec žádný problém. Pro případ, že si taky potřebujete zvednout náladu, se s vámi ráda podělím o svoje nové kosmetické přírůstky od zajímavých značek české a slovenské přírodní kosmetiky.

Adélčiny (po)kroky / (Erwín 195) & Adélka 34

Milník střídá milník a v poslední době skoro ani nestíhám Adélčiny pokroky sledovat. Dělám si v kalendáři takové značky, kterým ale rozumím jenom já, takže si to tu pěkně všechno sepíšu. A začnu hezky odzadu. Minulý pátek (2. 9.) dostala u paní doktorky první pígo. Naštěstí jsme očkování mohli trochu odložit a komplikace si tak nepřipouštím. Taky jsme dostali zelenou s jogurtem a tak si na prvním pochutnala hned v neděli. Dostala ho s banánem a vypadá to slibně - ceny svačiněk by nám díky tomu mohly o trochu klesnout. V sobotu jsem ji celý den tahala po Praze. Mimo jiné jsme byly na Sustainable Fashion Day, kde jsem si koupila i jedno krásně vonící mýdlo. Nechala jsem ho položené na posteli a milá Adélka si pro něj rozhodla dojít. Udělala tak svoje první kroky! Nemyslím si, že se mi tu brzy začně procházet, ale když něco hodně chce, už ví, jak na to. Poprvé se totiž postavila jen pár dní před tím - v úterý 30. srpna. Doteď ještě úplně neví, jak se ze stoje zase dostat na čtyři, ale zkouší to. Poprvé se postavila v postýlce. Žbrdilky pro ní byly novinka a celkem rychle přišla na to, jak se díky nim na stojáka vyšplhat. V postýlce poprvé spala až 26. srpna. Ten den s námi taky poprvé seděla u šábesové večeře u stolu. Žužlala spokojeně chalu a dělalo jí radost, že je v centru dění. Pozornost jí vůbec dělá dobře. Stejně jako Erwín je nadmíru společenská. Nejspokojenější je, když ji někdo obdivuje a povídá si s ní. Ostatně já to mám stejně...

Rady jak na splín z konce kojení

Po nedávném článku o mém současném duševním rozpoložení, jsem se rozhodla projet internet a najít nějakou informaci o depresi způsobené koncem kojení. Moc toho není a informace se často kryjí. Výzkumů na tohle téma je totiž poskrovnu. Přitom to vlastně dává smysl, hormony se v nás po otěhotnění, porodu a během kojení střídají podle toho, co po nás zrovna příroda potřebuje. "Holka, jsi těhotná! Ty o tom ještě nevíš? Šup, trocha choriogonadotropinu a na menstruaci si chvilku počkáš. A že je ten zárodek vlastně tak trochu vetřelec? Nevadí, trocha progesteronu to spraví. Bude ti z něj možná trochu šoufl a usínat budeš už po obědě, ale nestěžuj si, zase ti narostou větší prsa! A taky bych potřebovala, aby se ti trochu zvětšil buben. Takže sorry, tumáš trochu estrogenu! Břicho už máš parádní, porod se blíží, tak nebuď tak ztuhlá - však ono tě trochu relaxinu uvolní! A když už jsme u toho porodu, pro sichr dostaneš ještě dávku oxytocinu, abys ten krvavej uzlíček po tom všem, co tě čeká, měla vůbec ráda. Kvůli hojení a kojení ti ty hladinky zase trochu promíchám, ale co, při tom všem si toho skoro ani nevšimneš..." Pak si všechno sedne a s dítkem se (pokud se vám to podaří) prokojíte k době, kdy už se vy, příroda, nebo samo dítko rozhodne, že je čas s tím skončit. A střih. Nic. Hormony klesnou. A teď už vlastně mluvím jen o oxytocinu, kterému se přezdívá hormon lásky.  A jelikož je odpovědný za tvorbu a vypuzvání mléka, není ho už třeba. A tak ta látka lásky zmizí. Je tedy podle mě normální, že vám je trochu smutno. Nezažívá to každá. Ale zažívá nás to asi dost. Přidávají se k tomu i další pocity, jako je konec určité části mateřství. Konec specifické intimity. A u posledního dítka navíc vědomí, že už se nejspíš nic podobného ve vašem životě nebude opakovat... Rad, co s tím, jsem moc nenašla. Až na jeden článek od austalské porodní báby. Rozhodla jsem se ho pro vás parafrázovat. Snad někomu pomůže. Pokud ale tyhle rady nezaberou, a vám bude pořád smutno víc, než je zdrávo, neváhejte a vyhledejte nějakého odborníka. Protože tím já rozhodně nejsem...

Vyražte za udržitelnou módou!

Včera jsem s kamarádkou vyrazila do Kafkova domu na Sustainable Fashion Day. Víte, že mě téma udržitelnosti zajímá a tak jsem byla zvědavá, co všechno je u nás k mání. U několika značek jsem chtěla omrknout novinky, některé vidět naživo a třeba objevit i nějaký nový skvost. I to se podařilo -v podobě La Petit Mort. Tu založila Andrea Oviedo, která pochází z Peru. Odtud pochází i značná část produkce bio bavlny a ona se to rozhodla využít. V místních dílnách vyrábí oblečení s francouzským šmrncem. Já se zakoukala do hořčicově-modré šály na fotce. Nakonec jsem ji tam nechala, protože šál mám doma plný šuplík. Možná tam dotěď na vás čeká. Stejně jako mnoho dalších skvostů...

Radosti pozdního léta / Vítězka

Vítězkou giveaway o parádní balíček s pruhovaným tričkem Suvi+Matias, taškou Uashmama a lahvičkou Bi-Oilu se stává...

Neukotvená...

...tak si poslední dobou často připadám. Být podruhé doma mi nějak nesvědčí. Však už jsem to tady několikrát zmínila. Nic moc se neděje a tak si vlastně nemám na co stěžovat. A možná tam je ta příčina. Tedy ne v nestěžování, ale v tom "nedějení". Mám pocit, že nic nestíhám, přitom za celý den nic kloudného neudělám. Vstávám brzy a tak často vytuhnu v posteli s Erwínem už někdy kolem desáté. Dobu, kterou bych mohla mít jen pro sebe, tedy prospím. Vstávám časně a vstávat ještě časněji, abych si pro sebe nějaký čas utrhla, jsem sice zvažovala, ale reálně ještě rannější vstávání nedávám. Typoška to chápe, snaží se mě podpořit a občas Adélku provézt. Mamka je zlatá a chodí se se svojí nejmladší vnučkou pokochat pravidelně jednou týdně. Sice je to jen na pár hodin, ale já jsem ji za to vděčná. A v úterý mi na tři hoďky vozí kočár jeden "brigádník" ze sousedství. Navíc děti (skoro) vzorně spí. A tak jsem si naprosto vědoma toho, že moje situace je o několik set procent lepší, než u mnohých jiných. I tak mi ale není nejlíp. Nechci ale, aby se můj život a tenhle blog stal místem pro pláč a naříkání. Dát se do cajku považuju za svoji povinnost jednak kvůli sobě, ale i kvůli ostatním. Když už ty svoje dětičky mám, chci být pro ně optimistická máma, co se umí k těžkostem postavit čelem a poprat se s nimi. Být pro děti aktivně dobrým vzorem je podle mě důležitější, než je naučit zavazování tkaniček či jezení příborem. A tak jsem se rozhodla v září zkusit pár věcí, které by mi mohly pomoct...