Sto čtyřicet sedm týdnů & mimi salát

Jom Kippur jsme zvládli. Na Kol Nidre jsme šli do Jeruzalémské synagogy, kde se na dvorku sčuchly snad všechny přítmné děti a slavily tím, že pobíhaly z jedné strany na druhou a sborově odříkávaly: "Múúmie, múúmie." Bylo to docela strašidelné, však taky všichni, kdo na dvorek vstoupili překvapeně vzali B-ží jméno nadarmo (Erwín nově říká: "Mistra pána!" a plácne se při tom do čela.) Ale hlavně to pro ně byla zábava a to důležité. Taky mi několik dětí nadšeně osahávalo břicho a hádalo, co tam je, až myslím, Erwínek začal trochu žárlit a mimino si přišel obejmout a ochránit. Druhý den jsem ho ráno vzala do Pinkasovy synagogy, ale tam byl jediným nespícím dítětem a brzy se jal zblízka obdivovat jména na stěnách. Tak jsem to raději po 20 minutách zabalila. Večer si ho převzal Typoška a já měla čas na aspoň malé jomkippurové rozjímání. Díky školce se ale naučil i častěji říkat: "Plomiň." a příběh o Jonášovi, nebo Jonáškovi, jak říká, který se tradičně toto odpoledne čte a studuje. Ve zkratce a s obměnami ho vypráví asi takhle: "Bylo tam město a Jonáš šel místo do města doprava a pak byl na lodi a byla bouřka a hodili ho do vody a spolkla ho velryba. Klečel a modlil se a pak to dobře dopadlo. Velryba ho vyplivla - asi takhle, ble, pfff, ble a pak tam bylo to město." Fotila jsem ho tedy tentokrát s jeho velrybí kasičkou, kterou už máme od loňska, a která už je plná chechtáků od babiček. Přidala jsem i naše výtvarné zpracování přběhu o Jonášovi včetně Duplo figurky, kterou jsme do obrázků vkládali. Adélka dospěla do prenatálního 26. týdne. Měří kolem 23 centimetrů a váží skoro 910 gramů, asi jako hlávka salátu. Stále intenzivněji cucá a saje a to prý nejen palec u ruky, ale klidně i u nohy. Dozrávají jí plíce a na vdechování plodové vody si cvičí dýchání. Na pobyt venku si už připravuje i imunitní systém  a ořasené oči, které se jí už brzy částečně otevřou. Já mám mezitím – přesně podle příruček – v poslední době trochu problémy se spaním. A taky se mi zdají divný sny. Třeba o tom, jak si u našich na záhonku uspořádali společnou večeři Merklová, Obama, Putin a Zeman. Po jejich odchodu jsem našla Putinovu zapomenutou peněženku s pasem plným hezkých razítek a samolepek a vůbec jsem mu jí pořádně prošmejdila a pak jsem se jí bála jít někam vrátit, aby mě na základě otisků prstů, kterých byla plná, nezavřeli v nějakým temným moskevským vězení…

CHAG SUKOT SAMEACH !

Včera večer začal sukot. Tenhle sedmidenní svátek je skvělý, když máte zahradu nebo dostatečně velký balkón na to, abyste si postavili vlastní suku, což je takový přístřešek/bouda se střechou, skrz níž je vidět nebe. Když je hezké počasí, dá se v suce trávit spoustu času. Můžete v ní jíst a i spát. My ale žádným prostorem, kde bychom si suku mohli postavit, nedisponujeme a nezbývá nám než alespoň jednou za svátek navštívit nějakou obecní suku. Doma jsme si tak alespoň narychlo udělali sukotovou výzdobu v podobě řetězu s arbaa minim (čtyřmi druhy), které jsou symbolem tohoto svátku. Pro barvu jsme přidali i granátová jablíčka. Tvarem jsem se inspirovala tady. Erwín pak ozdobil etrogy a jablíčkům dokreslil semínka. Zbytek se rozhodl nechat v minimalistickém duchu. Z řetězu byl nadšený a já jsem ráda, že jsme si doma vytvořili sukotovou náladu i bez suky. Přeju vám hezké svátky a třeba se v nějaké suce potkáme!
---
Více o tomto svátku si můžete přečíst třeba na stránce Federace židovských obcí, kde je hezky popsaná různá symbolika čtyř druhů. Další inspiraci najdete na mém Pinterestu - i když tradičních atributů, které si můžete doma bez suky vytvořit, tenhle svátek nemá.

LUSTR / Výstavní tip

Sváteční maraton pokračuje a dneska večer nám po oslavách Roš ha-šana a Jom Kippur začíná Sukot. V přestávce se nám ale podařilo vyrazit na druhý ročník festivalu mladých českých a slovenských ilustrátorů LUSTR. A rozhodně jsme nelitovali! Tady je malý report a dobrá zpráva. Oproti plánu se festival otevře i zítra. Pokud tedy ještě nemáte na volné pondělí žádný plán, rozhodně se sem vydejte. A vezměte i děti. (Na téhle fotce sice vypadá Erwín trochu smutně, ale nenechte se mýlit, byla to pro něj velká zábava.)

DÁRKOVÝ SET MAM / GIVEAWAY & Moje malá kojící story

Včera jsem na Facebooku zmiňovala, že v internetovém obchodě Feedo, který nabízí celou škálu produktů pro děti, se až do 28. září konají Týdny kojeneckých potřeb, během nichž si můžete ve výrazných slevách pořídit výbavičku od 20 značek. Mě tahle akce konečně přiměla k tomu, abych se zamyslela, co vlastně budu pro malou Adélku potřebovat a začala příchod nového človíčka trochu plánovat. Po nákupu prvních šatiček jsem se totiž daleko nepohla... A jedna z věcí, kterou chci do zásoby mít, jsou kojenecké lahvičky. Erwína jsem kojila, ale jak to tak bývá, začátek nebyl úplně lehký. V porodnici nám to krásně šlo, protože jsem mohla kojit vleže. Po porodu jsem si nemohla moc sednout a tak mi doporučili tuhle polohu. Byla to pohodička a za sebe bych to všem takhle do začátku doporučovala. Když jsem totiž z pohodlí postele se spokojeně přisátým Erwínem pozorovala, jak v nočních hodinách sestry štelují rozespalým maminkám na klín přehlé polštáře, na ně pokládají lehce balancující miminka a zmatené prvorodičky, které neví, kam s rukama, chňapají za prsa, která se snaží miminkům nějak vtlačit do pusinky, říkala jsem si, že takhle bych se asi taky měla problém rozkojit. Erwínek si u mě hověl v "hnízdečku" pod "křídlem" a sosal, zatímco já si u toho mohla samým blahem klidně i na chviličku zdřímnout. Jenže po příchodu domů jsem zjistila, že naše postel je příliš měkká a ke kojení vleže naprosto nevhodná. První domácí kojení tak po krátké panice zachránila odsávačka a lahvička pro novorozence. Jsem si vědoma, že pro některé je to kontraverzní postup, který vyvolává obavy, že se miminko už nebude chtít znovu přisát. Mně se ale ulevilo, plačící Erwín dostal svůj příděl a já se mohla v klidu na druhé kojení připravit a vymyslet, kde a jak se na krmení uhnízdíme doma. Nechci říkat, že to pak šlo jako po másle, protože kojení se pro mě nikdy nestalo příjemným zážitkem, ale krmila jsem ho z vlastních zdrojů přesně po dobu, se kterou jsem byla spokojená já i on. Ale to už trochu odbíhám... Dneska jsem si totiž pro vás právě ve spolupráci s Feedo připravila malou giveaway, ve které můžete vyhrát DÁRKOVÝ SET PRO NOVOROZENCE MAM. Pokud jste tedy v radostném očekávání jako já, nebo máte kolem sebe nějakou nastávající maminku, zkuste svoje štěstí. I kojící maminky podle mě časem tyhle lahvičky ocení. Feedo nabízí tyto sety ve čtyřech barvách a je jen na vás, který si vyberete!

Sto čtyřicet šest týdnů & mimi květák

Po oslavě Nového roku se chystáme na Jom Kippur. Jsem zvědavá, jak den půstu s Erwínem zvládnu, protože jak psala Gafna na svém blogu, dopracovat se (hladová) k duchovním zážitkům a starat se při tom o malé děti, není zrovna jednoduché. Věřím ale, že to dobře dopadne, já se aspoň na chvilku odpoutám od denních povinností a v Erwínovi zůstane (aspoň částečně) otisknutá vzpomínka na návštěvu synagogy a důležitost tohoto dne. A důležitých dní jsme teď zažili několik. Kromě Roš ha-šana, jsme totiž byli hosté na rodinné svatbě. Vdávala se teta Katka a svatba, která se konala v kostele, byla opravdu moc krásná. Pro mě jsou církevní svatby vždycky velkým zážitkem. Proti těm civilním je v nich daleko větší hloubka a už jen to, že vás oddávající nějaký ten pátek zná, je prostě poznat. Kromě toho má Erwín ve školce nového kámoše a to dokonce syna vrchního pražského rabína! Přibylo nám tak další exotické jméno do sbírky výčtu jeho kamarádů, na které se občas v tramvaji Erwína spolucestující ptají a pak se nestačí divit, když začne chrlit: Ari, Dany, Samíček, Joni a Ethan. Ještě že mezi nimi má taky jednoho Matýska... Jinak se zase podělím o dvě vtipný hlášky. Nedávno jsem mu říkala, že čekáme na pošťáka, že mi přijde balíček a on se bezelstně zaptal, jestli bude: "i s nožičkama." S oblibou si taky v posteli z peřiny staví stan. Láká nás tam pak voláním: "do tanu, do tanu, táto." a když si tam pak Typoška vleze, zvenku dělá: "Ťuk, ťuk, jsem Adáme L** a jdu k vám na návštěvu. Nesu tyčinky a česnek." Kam jen na ty kombinace chodí?!? Mimino Adélka, která dosáhla prenatálního 25. týdne, je teď baj vočko 22 centimetrů dlouhá a váží kolem 700 gramů - něco jako hlavička menšího květáku Prý už ví, kde je nahoře a kde dole, umí vyplazovat jazyk a zatínat pěstičky. Taky se začíná zakulacovat a je asi chlupatá jako opička. Pomalu se jí otvírají nosní dírky a kromě plic, trávicí soustavy a mozku už má vyvinutou většinu důležitých orgánů. Voda v soukromém bazénku se jí prý čistí každé tři hodinky a podle spokojeného převalování a občasného kopnutí, se jí u mě daří dobře.
---
V tom balíčku s nožičkama bylo tohle super tygří pyžamko z Gapu.

Novoroční dárek / Moje nové šaty

Jednou z hezkých novoročních tradic je, že by muž měl obdarovat ženu novými šaty. Vzhledem k mému rostoucímu bříšku a několika slavnostním příležitostem, kterých jsem se v poslední době účastnila, jsem si šaty od Typošky pořídila o trochu dřív. Párkrát jsem je už provětrala a nechala si je i zvěčnit Nikou během našeho nedávného focení. Doufám, že se vám budou líbit...

Slavnostní Roš ha-šanové menu

Poslední dobou trochu bojuju s časem a tak i menu, které se chystám servírovat první Roš-hašanový večer, jsem finalizovala tak trochu na poslední chvíli. Ke svátku se pojí několik symbolických pokrmů, kterým se říká simanim. Slavnostní večeře se zahajuje jako obvykle požehnáním nad vínem a challou, která je ale tentokrát kulatá a namáčí se do medu. Vysvětlení je jako u všech židovských symbolů mnoho, pro mě představuje kulatý tvar konec i začátek a kontinuitu. A med proto, aby byl nadcházející rok co nejsladší. Challa se dá se vylešit i různými sladkými náplněmi - někdo přidává sušené ovoce, čokoládu nebo jablka. V neděli čekáme hosty a challu přinese Zuzka, které tímto předem děkuju (s pečením jsem dost na štíru) a prosím, aby (prozatím) zbytek článku nečetla!

Blogerské setkání s Bepanthenem

Nedělní odpoledne jsme s Erwínem strávili na příjemné akci pořádané firmou, která propaguje krémy Bepanthen. S blížícím se termínem porodu a následnou péčí o Adélku se pro mě tyto produkty stávají zase aktuální. Pozvání na setkání s dalšími blogerkami a jejich dětmi jsem tedy ráda přijala a vy se teď můžete pokochat reportem s krásnými fotkami od Honzy Martince. 

TO CHCI! / NÁHRADNÍK - VEGETARIÁN

Možná si někdo z vás pamatuje na díl seriálu Friends, kdy vegetariánka Phoebe byla těhotná a dostala strašnou chuť na maso. Přemluvila tenkrát někoho ze svejch kámošů, aby to vegetariánství vzal na těch pár týdnů za ní. Právě jsem se ocitla v podobné situaci... Mimino, kterému už od počátku těhotenství kvůli karnivorním choutkám říkám Adéla, si ho prostě žádá. A navíc to mám teď potvrzeno i lékařsky. Mám málo hemoglobinu, tudíž potřebuju železo. Dostala jsem sice tabletky a budu se dál snažit pojídat vegetariánské potraviny bohaté na železo jako jsou třeba slunečnicová a dýňová semínka, čočka, fazole, listová zelenina, nebo rozinky, ale i tak Adélce v jejích choutkách vyhovím a dám si teď menší nemasovou přestávku. Snad se mi tím navrátí i energie, kterou teď zrovna neoplývám. Vezmete to někdo za mě, aby zůstal poměr snědeného masa zachován? :) 
---
A když už jsem u toho chtění, mileráda se nechám podarovat něžnou květinkou Adélou od mladé šperkařky Adély Fejtkové. Živým květům se u mě moc nedaří - ostatně o tom psala už jsem psala tady. Tyhle by se mi ale domů náramně líbili.

Podzim patří knihám...

Poslední týden jsem zažila několik inspirativních setkání, které mě navedly na čtyři knížky, které bych si ráda v dohledné době přečetla. Několik let v Americe se na mně podepsalo a baví mě číst o sebezdokonalování, seberealizaci, kreativitě a podobných tématech. Často se v regálech s touto literaturou najdou knížky s mdlým a nezajímavým obsahem, omílajícím jednu myšlenku na 200 stránkách. Věřím, že tyhle ale budou jiné a aspoň některá z nich se zařadí mezi ty, ke kterým se ráda vracím.

Otevření butiku Petit Bateau

Praha má nový úžasný obchod s francouzskou módou (nejen) pro děti Petit Bateau! Značka vznikla už v roce 1893, její kvalita je tedy dostatečně prověřená časem. Oblečení Petit Bateau se prý dědí z generace na generaci a já se těším, že si založím vlastní sbírku... Minulý týden jsme byli s Erwínem pozváni do Myslbeku na slavnostní otevření tohoto butiku, které jsme si oba náramně užili.

Roš ha-šanové přípravy / Gafna z blogu Lo ba-šamajim

Moje kamarádka Gafna si nedávno založila blog o židovské výchově, kterému dala název Lo ba-šamajim, což je hebrejský výraz pro "není to žádná věda." Židovskému vzdělávání se věnuje profesionálně a je pro mnohé inspirací pro svoje hluboké znalosti a laskavý a přístup k judaismu a jeho předávání dalším generacím. Protože se u mě na blogu občas také židovské téma objeví, domluvily jsme se, že budu moct některé její články publikovat i tady. První společný počin jsme věnovaly přípravám na Roš ha-šana, tedy židovský Nový rok. Myslím si, že v něm najdou inspiraci i ostatní rodiče. Vyrábíte třeba s dětmi v prosinci novoroční přání, vaříte společně nějaké tradiční jídlo a povídáte si pak u večeře o uplynulém roce a vašich plánech a snech do toho dalšího? Na jedinou tradici, kterou si z dětství pamatuju já, je sledování televarieté... Pokud to máte stejně, možná by stálo za to nějakou novoroční tradici u vás doma zavést. Přeju vám hezké počtení a budu ráda, když nám s Gafnou dáte vědět, jestli se vám článek líbil a jestli máte nějaké konkrétní téma, které by vás příště zajímalo.

TO CHCI! / PLÁNY NA ZÁŘÍ

Dneska to venku vypadá, že léto pomalu začíná předávat štafetu podzimu. A ten já moc ráda. Už jsem tu někde psala, že miluju, když se můžu chumlat do šál a svetrů a vytáhnout i nějaký ten kabátek. Barevné padající listí sice pro většinu lidí symbolizuje konec, pro mě ale podzim spíš synonymem začátků. Třeba na další rok ve škole jsem se vždycky moc těšila a po vůni plastových obalů na sešity a nových knížek se mi na 1. září pravidelně zasteskne. Na tuhle dobu taky často připadají Vysoké svátky, které jsou ohraničené Roš ha-šanou (Nový rok) a Yom Kippurem (Den pokání). Je to doba rozjímání o uplynylém roce a čas na předsevzetí do toho dalšího. Erwínovi začala školka a já díky tomu teď získám čas se na svátky a poté na příchod miminka v klidu připravit. Vnitřne i vnějšně, protože si myslím, že tyhle dva životní aspekty musí být v rovnováze. Můj plán obsahuje několik knížek, které bych si chtěla přečíst, přípravy k oslavě Nového roku, vybírání charity, na kterou letos z cedaky přispějeme, zakoupení nového nějakého nového oblečení  pro Erwínova, menší domácí gruntování a vylepšování, focení našeho tradičního novoročního rodinného portrétu, návrat ke cvičení, návštěva porodní asistentky, praktického lékaře a zubaře, dohánění školních restů, dotažení nápadů na blogové články a hlavně trávení co nejvíc společného času s Erwínem a s Typoškou. Doufám, že společně stihnem odškrtnout ještě několik položek z našeho letního seznamu...
---
Co vy? Co pro vás symbolizuje podzim? Konec nebo začátek? A máte taky seznam plánů a úkolů, které byste do zimy chtěli stihnout?

Sto čtyřicet tři týdnů & mimi lilek

Erwíňákovi je 143 týdnů a má za sebou poslední týden prázdnin. Jak jsem plánovala, oslavili jsme jeho návrat do školky palačinkovým bruchem a několika dárky. Na fotce je se skvělou knížkou Atlas světa pro děti. Nejdřív vypadal trochu zklamaně, protože nejspíš čekal přírůstek do svého vozoparku, ale nakonec z ní měl radost. Dokonce si ji vzal spolu s novými bačkůrkami na školkový piknik, aby se s nimi mohl pochlubit ostatním. Atlas je plný rozkládacích map a kreseb s obyvateli a zvířátky, které na daném kontinentu žijí. Zaujal ho třeba Mexičan v barevném ponču a sombréru a "kozel, co se jmenuje bizon". Den před tím jsem ho vystavovala vlivu ostatních kultur na festivalu Barevná devítka ve Vysočanech. Sešla jsem se tam s kamarádkou, se kterou jsme se neviděly celou věčnost. Navíc tam  byl takový mumraj, že jsem ani nestihla nic nafotit. Stihla jsem jenom ochutnat několik afrických dobrot a pak jsme se vydali na přilehlé hřiště. Erwín v poslední době ztrácí v jídle dobrodružného ducha a nepřidal se ke mně, na hřišti, které bylo patřičně multikulti, se ale vyblbnul. A jedna perlička z jeho jazykového vývoje. Když jsem se včera ráno šla sprchovat, řekl mi, že smrdím jako prd. Chtěl tím asi spíš říct, že kdybych se neumyla, tak bych smrděla, jak mu někdy před koupáním říkáme. A lepší zapáchající věc než prd ho nenapadla. No nic, plete si sice ještě vidličku a židličku, ale už je vykutálenej jak opice... Jeho sestřička, které je teď prenatálních 22 týdnů, od minulého týdne zase trochu poporostla. Měří kolem 20 cm a váží asi 350 gramů - přibližně jako lilek. Už vypadá jako pravá miniatura človíčka. Mozek jí tryskem roste, už se jí vytvořily potní žlázy, zabarvují se jí duhovky a v zásobě už má celých 6 milionů vajíček! Denně spí v cyklech po 12 až 14 hodinách. Přestávky vyplňuje líným převalováním a trénování fotbalu, který bude brzy s Erwínem hrát...