To chceš! / Opalovací olej JaGaia

Nedávno jsem tu v článku Trojitá letní ochrana (nejen) pro děti psala o dětské bio kosmetice, kterou jsem na léto pořídila. Tenhle krásný kousek je ale jenom pro mě! Opalovací olej od značku JaGaia jsem objevila na LeMarketu. Jeho výrobkyně - taková ta eterická téměř průsvitná bytost - se zapřísáhla, že nic jiného nepoužívá. Obsahuje maliníkový olej, který má údajně velmi vysoký ochranný faktor. Já si olejíčkem od té doby mažu ruce a dekolt a zatím jsem se taky nespálila. Má zvláštní vůni včera posekané louky. Obsahuje i levanduli, ale ta je v něm cítit jenom lehounce. Vlastně skoro vůbec. Od téhle značky mě toho zaujalo mnohem mnohem víc a určitě ještě něco vyzkouším. A ty obaly - to je čistá krása! Co vy na to? Znáte JaGaiu? A čím se v těhle pařácích budete mazat? Já osobně bych se teda kromě toho olejíčku klidně namazala i ginem s tonikem, ale to ještě nemůžu...
---
Pokud vás kosmetika JaGaia taky zaujala, poohlídněte se po ní na některé z designovývh akcí. Nebo si udělejte radost tady.

TO CHCI! / ZPOMALIT

Někdy je prostě potřeba trochu zpomalit. A já tuhle potřebu teď dost intenzivně vnímám. Však už jste si určitě všimli, že se toho tady poslední dny moc neděje. S břichem napěchovaným Adélkou už nejsem tak výkonná jako dřív. Ráno uteče jako voda, pak se dám do přípravy oběda, po kterém už jsem schopná fungovat jenom tak ze dvou třetin. Odpolko se vydávám pro Erwína, kterého si chci ještě co nejvíc užít. A po jeho uspání už nejsem schopná ničeho jiného než odpočinku. Občas se mi ještě podaří někam večer vyrazit, ale moc aktivit nad rámec toho, co je opravdu nutné, už nezvládám. Navíc mám před sebou pořád několik úkolů, které se mi daří jen pomalu odškrtávát. Po pečlivém vyprání všech Adélčiných oblečků, mě třeba ještě čeká balení do porodnice a zakoupení posledních náležitostí na první společné dny a týdny. Chystám se taky na nějaké vaření do zásoby, ale to bude muset nejspíš ještě několik dní počkat. Snad to stihnu...

TO CHCI! / OBAL NA iPHONE & POTŘEBUJU VAŠI RADU

Můj iPhone potřebuje nový kabátek. Ani ne tak z rozmaru, jako z nutnosti. Ten můj průhledný plasťák už se trochu rozpadá a bojím se, že ho brzy někde ztratím. A když už si budu pořizovat nový, chtěla bych, aby byl i krásný. Nedávno jsem na internetu narazila na tyhle...

TO CHCI! / JAKO LAŇKA (MALÉ TĚHOTENSKÉ LAMENTOVÁNÍ)

Dostávám se do stádia, kdy si většinu dne připadám jak přežraná velryba. Obléct si ponožky a nazout boty je úkol hodný hadí ženy. Při telefonování za chůze díky zrychlenému dechu a občasnému vzdechu zním, jak když jsem si zřídila erotickou linku. Při jednoduchých úkonech, jako je vylézání z vany, bych si aspoň na malinkou chviličku přála mít svižnost laňky. Dobrá zpráva ale je, že se díky tomu pomalu přestávám bát porodu. Spíš mě děsí, jak zvládnu ty další dva měsíce, které mám před sebou. Před usnutím mám občas strach, že mě ráno Typoška najde zadušenou vlastní vahou. Nebo že nebudu moct vstát a z lůžka mě budou muset vyprostit hasiči. Přitom s Erwínem jsem byla daleko rozložitější a živě si pamatuju, že jsem vůbec nechápala, na co si ostatní těhule stěžují. Naopak jsem vtipkovala, že bych si ho v břiše nechala klidně tři roky. Vylezl by pak rovnou jako roztomilý chlapeček, co plynule mluví, jí způsobně příborem a chodí samostatně na záchod. To u Adélky klidně oželím a naučím jí to sama. Snad se mi za to odmění lehkým porodem...

TO CHCI! / DOVOLENÁ!!!

Klidně můžu začít stříhat metr, protože moje "dovolená" začne už za 3 týdny! Ty uvozovky jsou opravdu nutné, to mi každý, kdo mateřskou zažil, potvrdí. Na to mezidobí mezi koncem jedné povinnosti a začátkem té další se ale moc těším a doufám, že mi Adélka dovolí ten čas co nejsmysluplněji využít. Mám v plánu co nejvíc opečovávat Erwína jedináčka, strávit aspoň jeden dva večery s Typoškou osamotě, konečně pořídit výbavu pro Adélku, připravit se na chanuku a oslavu Erwínových třetích narozenin, přečíst si knížku Sourozenci bez rivality, načerpat co nejvíc kulturních zážitků, sníst co nejvíc obědů a večeří s (bez)dětnými přáteli, vysmýčit dům, předběžně navrhnout budoucí dětský pokojíček, dotáhnout několik blogových článků a taky trochu relaxovat! Prostě se co nejlíp fyzicky i psychicky připravit na tu velkou změnu, která nás začátkem roku čeká!

TO CHCI! / PRETTY

Být takhle pěkná bych brala! Co vy?

TO CHCI! / NÁHRADNÍK - VEGETARIÁN

Možná si někdo z vás pamatuje na díl seriálu Friends, kdy vegetariánka Phoebe byla těhotná a dostala strašnou chuť na maso. Přemluvila tenkrát někoho ze svejch kámošů, aby to vegetariánství vzal na těch pár týdnů za ní. Právě jsem se ocitla v podobné situaci... Mimino, kterému už od počátku těhotenství kvůli karnivorním choutkám říkám Adéla, si ho prostě žádá. A navíc to mám teď potvrzeno i lékařsky. Mám málo hemoglobinu, tudíž potřebuju železo. Dostala jsem sice tabletky a budu se dál snažit pojídat vegetariánské potraviny bohaté na železo jako jsou třeba slunečnicová a dýňová semínka, čočka, fazole, listová zelenina, nebo rozinky, ale i tak Adélce v jejích choutkách vyhovím a dám si teď menší nemasovou přestávku. Snad se mi tím navrátí i energie, kterou teď zrovna neoplývám. Vezmete to někdo za mě, aby zůstal poměr snědeného masa zachován? :) 
---
A když už jsem u toho chtění, mileráda se nechám podarovat něžnou květinkou Adélou od mladé šperkařky Adély Fejtkové. Živým květům se u mě moc nedaří - ostatně o tom psala už jsem psala tady. Tyhle by se mi ale domů náramně líbili.

TO CHCI! / PLÁNY NA ZÁŘÍ

Dneska to venku vypadá, že léto pomalu začíná předávat štafetu podzimu. A ten já moc ráda. Už jsem tu někde psala, že miluju, když se můžu chumlat do šál a svetrů a vytáhnout i nějaký ten kabátek. Barevné padající listí sice pro většinu lidí symbolizuje konec, pro mě ale podzim spíš synonymem začátků. Třeba na další rok ve škole jsem se vždycky moc těšila a po vůni plastových obalů na sešity a nových knížek se mi na 1. září pravidelně zasteskne. Na tuhle dobu taky často připadají Vysoké svátky, které jsou ohraničené Roš ha-šanou (Nový rok) a Yom Kippurem (Den pokání). Je to doba rozjímání o uplynylém roce a čas na předsevzetí do toho dalšího. Erwínovi začala školka a já díky tomu teď získám čas se na svátky a poté na příchod miminka v klidu připravit. Vnitřne i vnějšně, protože si myslím, že tyhle dva životní aspekty musí být v rovnováze. Můj plán obsahuje několik knížek, které bych si chtěla přečíst, přípravy k oslavě Nového roku, vybírání charity, na kterou letos z cedaky přispějeme, zakoupení nového nějakého nového oblečení  pro Erwínova, menší domácí gruntování a vylepšování, focení našeho tradičního novoročního rodinného portrétu, návrat ke cvičení, návštěva porodní asistentky, praktického lékaře a zubaře, dohánění školních restů, dotažení nápadů na blogové články a hlavně trávení co nejvíc společného času s Erwínem a s Typoškou. Doufám, že společně stihnem odškrtnout ještě několik položek z našeho letního seznamu...
---
Co vy? Co pro vás symbolizuje podzim? Konec nebo začátek? A máte taky seznam plánů a úkolů, které byste do zimy chtěli stihnout?

TO CHCI! / POHODA HOR

"Môžete ho zohnať len pod rukou. Nádherné ticho hôr. Výberové ticho so zárukou. Získa ho kto príde skôr..." Jsem skrz na skrz městský člověk, ale po klidu a pomalém tempu, které jsme si s Erwínem užívali na dovolené v Krkonoších se mi docela stýská. Ráno jsme vstali, pováleli se v posteli a sešli pár schodů na snídani. Poté jsme se odebrali zpátky na pokoj, tam si povídali a mazlili se. Pak jsme zcivilizovali sebe i obytný prostor a vyšli na sluníčko za nějakou lumpárnou. Kolem půl dvanácté jsme podnikli  asi tak dvousetmetrovou túru do vedlejší chaty, kde jsme si dali něco dobrého k jídlu. Pak následoval dlouhý šlofíček, po kterém jsme posvačili, pohráli si a šli zjistit, co dostaneme k večeři. Po ní jsme chvilku běhali na čerstvém vzduchu a pak se odebrali na kutě. Žádný spěch, žádné starosti a spousta času na povídání a trávení společných chvil. Doma to samozřejmě tak bezstarostné být nikdy nemůže, protože nám holt žádné jídlo pod nos nikdo nepřinese. Prádlo se samo nevypere a podlaha neumeje. I tak se ale snažím, aby nám denní povinnosti moc nezasahovaly do společného času. Co vy? Jak zvládáte skloubit čas s dětmi a domácími povinnostmi? Mhouříte oči nad špinavou podlahou jako já, máte někoho k ruce nebo se o nějaký balanc teprve snažíte?

TO CHCI! / ROSTOUCÍ KVĚTINÁČ

Původně jsem dneska chtěla psát o tom, že bych potřebovala trochu zrychlit. Jsem totiž poslední dny jak zpomalenej film. Prudké střídání teplot se na mě podepsalo a já nastydla. Mluvím jak Dalibor Janda (nemůžu si vzpomenout na žádnou sexy herečku s chraplákem, tak mi prosím pomozte) a prostě nejsem ve své kůži. Pak jsem si ale řekla, že moje nářky už tady dlouho nikoho bavit nebudou a raději se s vámi podělím o jeden krásný květináč, na který jsem nedávno narazila při brouzdání internetem. Navrhli ho v londýnském studiu Ayaskan a je založen na principu origami. S tím, jak roste květina, zvětšuje se i květináč. Není to super nápad? Teď se jen vydat do Londýna...
---
O domácí flóře jsem psala už tady. Svůj sen o květinové domácnosti jsem si ale stále ještě nesplnila.

TO CHCI! / STYLOVÉ TĚHOTENSTVÍ

Omluvte prosím přemíru článků s těhotenskou tematikou. Holt je to teď pro mě víc než aktuální... Poslední dobou třeba řeším, co nosit. Venku jsou tropy, což je na jednu stranu trochu pruda, ale zase můžu nosit svoje oblíbené černé šaty. A že jich mám hned několik...

TO CHCI! / PUPEK POD KONTROLOU

Břicho mi roste a já se občas děsím, jakých rozměrů zase dosáhne. Erwíňák si to u mě tak pěkně zabydlel, že to tenkrát vypadalo, že nosím nejmíň dvojčata. Je pravda, že jsem většinu váhy porodila, ale i tak mi zůstalo něco navíc, co pak ne a ne dolů. Přitom jsem si během těhotenství nijak zvlášť nedopřávala. Jedinou slabinou snad byly jen ovocné džusy, které jsem v létě docela hodně pila. Vím, že je to hodně daný geneticky a já jsem v těhotenství holt asi ten případ, co projde kolem jídla a hned mi naskočí nějaký ten gram. Striktní dieta není samozřejmě v mém případě vůbec na místě. Přesto bych měla ráda váhový přírůstek a příjem všech potřebných živin pod kontrolou. Vracím se tedy ke své instagramové dietě, o které jsem psala na konci tohoto článku. Jsem prostě vizuální tvor a vidět, co jím, je pro mě nejlepší způsob, jak mít příjem jídla pod kontrolou. Líbí se mi koncept diety podle barev. Myslím si, že když zahrnete do jídelníčku všechny barvy, dostane se vám všech potřebných živin. A bez stresu.

TO CHCI! / LETNÍ SESTŘIH...

...a co chci, mám mít. Tedy už mám. Minulý týden jsem zavolala do svého oblíbeného salonu a objednala se na střih. Bylo mi jedno ke komu půjdu. Hlavně aby to už bylo. Sestřihnout vlasy jsem se totiž chystala už nějaký ten pátek a teď jsem s tím konečně chtěla něco udělat. A bylo to hned druhý den. Nechtěla jsem nic radikálního, jen trochu sestřihnout. A nakonec se z toho vyklubal sestřih sezóny!

TO CHCI! / ČAS, ČAS, ČAS!!!

Čas, čas, čas. Opakující se téma. Nějak se mi ho prostě le pořád nedostává. A to ho mám myslím díky práci na částečný úvazek a pomoci od Typošky a od mojí mamky nad poměry hodně. Jen jsem si asi ukousla trochu veliké sousto se školou. Bez desetistránkových prací, které musím skoro každý měsíc odevzdávat, což samozřejmě vůbec nestíhám, protože můj intelekt je v době, kdy jde Erwín na kutě, už značně povadlý, a tak se mi resty hromadí a v noci budí ze spaní, by bylo líp. Tohle ale byla poslední šance na studium, které by mě mohlo posunout v kariéře. Se dvěma dětma by to už myslím nebylo moc reálné. Prostě investice, která holt něco stojí. A nejvíc právě ten čas. Zkušené matky, prozraďte, bude ho zase někdy dost nebo musím počkat, až půjde Erwín na vysokou!?!
---
A pokud se vám líbí ty hodiny na obrázku, můžete je pořídit třeba tady.

TO CHCI! / AŤ TO DNESKA DOBŘE DOPADNE

Dneska se koná Noc literatury a když letos spíš jen příštipkařím, doufám, že všechno klapne, jak má. V noci se mi zdálo o tom, jak jsem popíjela s bratry Hádky, kteří nám kdysi během Noci literatury společně četli. Den nezačal nic moc. Erwín se asi včera přehřál a ráno měl skoro 39. Dopoledne jsme se povalovali u pohádek. Před chvílí dorazil Typoška a já pomalu vyrážím směr NTK, kde se koná slavnostní zahájení. Tak držte palce, ať není dopravní kolaps, vydrží nám pěkné počasí, neonemocní žádný herec a hlavně, ať přijde hodně literatury chtivých návštěvníků!

TO CHCI! / PŮL ZDRAVÍ

Včera se slavil Mezinárodní den hygieny rukou. Poctivě jsem si ty svoje myla a odpracovala si tak půlku zdraví. Teď bych ještě prosila tu druhou, protože před námi je další květnový víkend a ten v posteli tedy strávit nehodlám!

TO CHCI! / MOTIVACE

Minulý týden jsem se chtěla tímto článkem přesvědčit k lepší životosprávě. A ono nic. První den jsem sice odmítla jít s kolegou na zmrzlinu, ale od té doby žádný pokrok. Prostě mi schází ta správná vnitřní motivace. Žádná velká trága to ale není. Jím docela zdravě a od těch dvou prokletých kil mi třeba odpomůže střevní chřipka, která teď řádí u nás ve školce... Co vy a motivace? Daří se vám přesvědčit samy sebe k lepším výkonům a odlehčeným jídelníčkům? 

TO CHCI! / DVĚ KILA DOLŮ

Jaro. Všechny časopisy touhle dobou už svoje dietní speciály dávno vydaly. A teď přišla řada na mě. Od porodu, který se odehrál tak dávno, že se jím už snad ani v souvislosti se svou postavou nemůžu ohánět, jsem na sobě zapracovala a mám dokonce nižší váhu než před ním. Chodím pravidelně cvičit - pokud se tedy v tomto případě dá za pravidelnost považovat návštěva posilovny jedenkrát týdně. Ve svém těle se cítím dobře. I tak bych ale chtěla zkusit setřást dvě kila, která mi sedí na břiše. A tohle je můj plán...

TO CHCI! / NOVÉ TENISKY

Jaro je snad už definitivně tady a můj botník si žádá nové tenisky. Moje oblíbené šedivé conversky i tmavé botasky už po více něž pěti letech definitivně dosloužily a já jsem nucena se poohlídnout po náhradnících. Dlouho jsem se rozhodovala mezi sportovními a nízkými converskami, které jsou ke skinny džínám, které teď nosím, lepší, než ty klasické. Nakonec to vyhrály tyhle...

TO CHCI! / DOHNAT RESTY (A KONEČNĚ PŘESTAT TOLIK JÍST)

Jak jsem zmiňovala v pondělí, brzy začíná Pesach. Připomínáme si osvobození z otroctví v Egyptě, které bylo zakončeno velkolepým projitím Rudým mořem. Já tuto dobu vždycky využívám k tomu, abych se zamyslela nad tím, co v životě svazuje mě. Dřív jsem mívala pocit, že jsem lenoch a při správné organizaci bych byla schopná stihnout daleko víc věcí. Letos jsem se naopak zotročila příliš velkým množstvím aktivit. Rodina, práce, škola a blog jsou asi ty největší položky. K tomu se občas angažuju i někde jinde a už se to na mě začíná podepisovat. Mám například neustálou potřebu svůj stres zahánět jídlem. Zatím to na mě není vidět, ale cítím, že je se mnou něco v nepořádku. Projím se totiž občas až k mírné nevolnosti. Cíl na duben je tedy jasný - dohnat nejpalčivější resty a trochu si odpočinout! Co vy? Co v životě zpomaluje/zotročuje vás?