Boj s únavou (a pár kily navíc) / Konec & ponaučení

Ty tři týdny utekly rychleji, než jsem si představovala. Počáteční euforii vystřídala stagnace, která přešla v rezignaci způsobenou nedostatkem motivace a urputným nastydnutím. Ale třeba kafe jsem vydržela nepít opravdu celé tři týdny a zjistila jsem, že to jde. Konec kofeinového půstu jsem pak stylově oslavila šálkem cappuccina s nemlékem v kavárně EMA.

Boj s únavou (a pár kily navíc) / Druhý týden & zaváhání

Jak už úvodní fotka napovídá, můj druhý detoxikační týden zrovna moc úspěšný nebyl. Teda ne že bych se celých sedm dní cpala cupcakama, ale požadavek na částečně tekutou stravu se nepodařilo naplnit. Je prostě léto - doba "vyzvedávání po o" a podnikání výprav na hřiště, pořádání pikniků a oslav. A v terénu není možné najít každý den místo, kde bych si mohla dát odpoledne zdravé smoothie a k večeři polívku bez smetany, mouky nebo brambor. Zbytek jsem dodržovala dál jako v předchozím týdnu a musím říct, že chuť na kafe jsem měla snad jen jednou. Zmrzlinám a sladkostem jsem odolala. Alkohol se mi odmítá lehce, nikdy jsem mu moc neholdovala. Zdravá verze letního odlehčeného jídelníčku mi evidentně svědčí. Váha se sice nepohla ani o pididínek, ale cítím se dobře a to je hlavní. Co vy? Snažíte se v tuhle dobu taky jíst líp, ať už kvůli zdraví nebo plavkové sezóně? A jak si vedete? 
---
PS: Úvodní fotka je z akce s LEGO, o které vám ještě tenhle týden napíšu.
PPS: Zrovna dneska publikovala Katy z blogu Mama Live svoje zkušenosti z půlročního program ve Světě zdraví. Třeba vás článek inspiruje.
PPPS: Pokud se chcete zasmát, mrkněte na tyhle dvě mámy a jejich ultravtipnou přehlídku plavkových trendů. "Po porodu poslední dcery mám ještě šest kilo navíc. Jsou jí čtyři. Už tomu ani nemůžu říkat poporodní váha, ale jenom váha." Nacházíte se v tom? :)

Boj s únavou (a pár kily navíc) / První týden, čtyři kila & další level

Mám za sebou první týden očistného detoxu, od kterého si slibuju zvýšenou energii a potažmo i sníženou váhu. Musím říct, že se cítím skvěle. Snažím se jíst aspoň pětkrát denně a protože si všechna jídla fotím a zaznamenávám na YouFood, dávám si práci nejen s přípravou, ale i se servírováním. Obecně věřím, že čím barevnější dieta, tím líp. Erwín by si sice tohle pravidlo vysvětlil po svém a přesedlal na lentilky, ale vy určitě chápete, co tím myslím. Navíc mám vyzkoušeno, že finta s focením a veřejným sdílením fotek na mě funguje. Mám vizuální kontrolu nad tím, co jím (na počítání kalorií fakt nejsem), a navíc pomyslného kontrolora v podobě těch, co můj profil sledují. I když jich není moc, je to pro mě důvod se před nimi "vytáhnout". Krevní cukr mi v posledním týdnu přestal stoupat a klesat jak atrakce na Matějský, díky čemuž mám přes den spoustu energie a po kafi a sladkém jsem nezatoužila ani jednou. Večer jsem sice unavená (a nutno říct, že usínám poměrně brzy), ale je to taková ta "spravedlivá" únava z dobře stráveného dne. Navíc jsem od minulého pátku shodila 4 (!!!) kila. Samozřejmě se nejedná o tuk, ale o vodu, kterou v sobě moje ubohé tělo špatným zacházením nashromáždilo, ale i tak mě to číslo motivuje. Jak jsem psala v původním článku o tomhle detoxikačním počinu, poslední dobou jsem se nestravovala zrovna zdravě. Únavu jsem zaháněla i několikrát denně něčím sladkým a k přežití svému i svých dětí jsem nutně potřebovala odpolední kávu. Tu jsem dřív skoro vůbec nepila, takže to pro mě rozhodně nebyl přirozený stav. To, že ze mě kila takhle odpadávají, vlastně odtékají, beru jako dobré znamení, že jsem na dobré cestě se k takvému stavu brzy zase dostat. Z prvního týdne mám tedy dobrý pocit, teď je však čas posunout se o level dál...

Boj s únavou (a pár kily navíc) / Začínám!

Nedávno jsem se tu svěřovala se svým odhodláním zvítězit nad (jarní) únavou, což v důsledku doufám přinese i shození několika nadbytečných kil, které se mi proti mé vůli zabydlely kolem pasu. Do bikin to už asi nebude, ale doufám, že se mě už aspoň nikdo nikdy nezeptá, jestli nejsem zase těhotná... První článek s důvody, které mě k tomu vedly a pravidly třítýdenního detoxu podle knížky Jak zatočit s únavou, najdete tady. Tak a teď slavnostně oznamuju, že začínám! Protože co je psáno, to je dáno. Mám za sebou několik dní dokonalého relaxu ve Svaté Kateřině, kde jsem se kromě odpočinku i hojně prolévalat místní léčivou vodou. Příhodnější čas na třítýdenní lehce drastickou dietní a ozdravnou kůru už nejspíš jindy nenajdu. Během našeho pobytu ve Svaté Kateřině jsem vynechala kafe, což je jedno z omezení, které musím dodržet, a které doufám moje rodina přežije. Sice mě z toho dva dny lehce pobolívala hlava, ale pořád lepší tam něž za provozu a často s ječícími dětmi u nohou. Pod ruku se mi tam taky dostala spousta časopisů, které mě myslím dostatečně namotivovaly. Pak už jen zbývalo vymést několik místních obchůdků se zdravou výživou, vymyslet potraviny, které mě zachrání v energetické nouzi či na cestách a jsem (snad) připravená. Tak tři, dva, jedna, TEĎ! Držte mi palce, budu to nejspíš potřebovat...
---
PS: Svůj jídelníček budu v příštích třech týdnech zaznamenávat na aplikaci YouFood. Pokud by vás to zajímalo, přidejte se.

Vítězství nad (jarní) únavou / Recenze knížky

Už jsem se v životě několikrát přesvědčila, že náhody neexistují. Je jen potřeba mít oči otevřené a ve správnou chvilku si signálu z vesmíru všimnout. Myslím to samozřejmě v nadsázce, ale už se vám určitě taky stalo, že jste ve správnou chvíli "úplnou náhadou" potkali někoho nebo narazili na něco, co vás navedlo na správným směrem. Na mě takhle před několika týdny v knihovně z regálu právě vrácených knih vyskočila knížka Jak zatočit s únavou. A možná to opravdu bylo znamení z nebes. S únavou bojuje asi většina z nás. A asi jako já ji v krizi zaháníte něčím sladkým. Já přeslazení často následně vyvažuju něčím slaným, protože sladké vlastně moc nemusím. Když mám špatný den, protočím tuhle kombinaci i několikrát a nemusím vám určitě říkat, že mi pak nebývá úplně nejlíp. K tomu se občas ze stresu projídám k totálnímu útlumu. Tělo je unavené, kila přibývají, frustrace roste. Vím, že to je to nejhorší, co můžu udělat, ale na změnu mi prostě nezbývá energie. Tahle knížka mi připomněla, že bych to ale udělat měla.

TO CHCI! / PUPEK POD KONTROLOU

Břicho mi roste a já se občas děsím, jakých rozměrů zase dosáhne. Erwíňák si to u mě tak pěkně zabydlel, že to tenkrát vypadalo, že nosím nejmíň dvojčata. Je pravda, že jsem většinu váhy porodila, ale i tak mi zůstalo něco navíc, co pak ne a ne dolů. Přitom jsem si během těhotenství nijak zvlášť nedopřávala. Jedinou slabinou snad byly jen ovocné džusy, které jsem v létě docela hodně pila. Vím, že je to hodně daný geneticky a já jsem v těhotenství holt asi ten případ, co projde kolem jídla a hned mi naskočí nějaký ten gram. Striktní dieta není samozřejmě v mém případě vůbec na místě. Přesto bych měla ráda váhový přírůstek a příjem všech potřebných živin pod kontrolou. Vracím se tedy ke své instagramové dietě, o které jsem psala na konci tohoto článku. Jsem prostě vizuální tvor a vidět, co jím, je pro mě nejlepší způsob, jak mít příjem jídla pod kontrolou. Líbí se mi koncept diety podle barev. Myslím si, že když zahrnete do jídelníčku všechny barvy, dostane se vám všech potřebných živin. A bez stresu.

TO CHCI! / MOTIVACE

Minulý týden jsem se chtěla tímto článkem přesvědčit k lepší životosprávě. A ono nic. První den jsem sice odmítla jít s kolegou na zmrzlinu, ale od té doby žádný pokrok. Prostě mi schází ta správná vnitřní motivace. Žádná velká trága to ale není. Jím docela zdravě a od těch dvou prokletých kil mi třeba odpomůže střevní chřipka, která teď řádí u nás ve školce... Co vy a motivace? Daří se vám přesvědčit samy sebe k lepším výkonům a odlehčeným jídelníčkům? 

TO CHCI! / DVĚ KILA DOLŮ

Jaro. Všechny časopisy touhle dobou už svoje dietní speciály dávno vydaly. A teď přišla řada na mě. Od porodu, který se odehrál tak dávno, že se jím už snad ani v souvislosti se svou postavou nemůžu ohánět, jsem na sobě zapracovala a mám dokonce nižší váhu než před ním. Chodím pravidelně cvičit - pokud se tedy v tomto případě dá za pravidelnost považovat návštěva posilovny jedenkrát týdně. Ve svém těle se cítím dobře. I tak bych ale chtěla zkusit setřást dvě kila, která mi sedí na břiše. A tohle je můj plán...

The best of 10/2014

Už se zase měsíc s měsícem sešel a s tím přichází doba na výčet toho, co mě v posledních 30 dnech nejvíc zaujalo. V první řadě mám radost, že blog zase trochu ožil. Tedy, že já jsem našla ztracenou energii se mu věnovat. Být pracující a blogující máma není vždycky jednoduché, ale je fajn mít svůj projekt, který mi přináší radost a zároveň prostor, kde mohu shromažďovat a zaznamenávat myšlenky a inspiraci svých dní.

Moje nové (lepší) já

Ve snaze porazit svou lenost a začít se konečně hýbat jsem učinila další krok. O tom, že jsem se přihlásila na kurz jógy, jsem už psala. A opravdu se mi daří tam poctivě chodit. Tedy zatím byly dvě lekce a jeden plonkový týden, který jsem ale vyplnila výpravou do jiného studia. Plánovala jsem návštěvu (pravděpodobně) poklidné hatha jógy, ale poté co jsem se u pokladny náhodou potkala s bývalou šéfovou, která mě na jógu kdysi zlákala, jsem se jala vyzkoušet hodinu kundalini jógy. Šla taky naslepo, tak jsme se vzájemně podpořily. Popis hlásal, že tento druh jógy "v nás probouzí životní sílu, která vyrovnává nežádoucí účinky každodenního stresu, a pomáhá nám odhalit náš skrytý potenciál." Celou hodinu jsme víceméně v různých pozicích dýchaly dechem ohně (rozuměj přehřátého psa) a jediné, co jsem v sobě druhý den odhalila, byl natažený sval na stehně a menstruaci, která se z nějakého důvodu dostavila asi o deset dní dřív... No nic. Každopádně jsem se chtěla podělit o další pokrok. V jedné posilovně jsem si našla osobní trenérku, která je zároveň fyzioterapeutka, a zítra jdu po nedávné první konzultaci poprvé naostro cvičit. Ukázalo se, že jsem držitelkou skoro všech neduhů líných lidí sedavého zaměstnání. K tomu si připočtěme lehce vychýlenou pánev a jisté mateřstvím povadlé partie... Doufám, že se nám podaří mě dát aspoň trochu do cajku. Protože když ne teď, tak kdy?!? Co vy a sport? Holdujete nějakému a jak se motivujete ve chvílích, kdy se vám chce přestat? 

TO CHCI! / SILNÁ VŮLE

Chtěla bych mít silnou vůli a odolat pokušení sníst o půlnoci čtvrtku quiche, který zrovna Typoška vytáhl z trouby, protože vím, že se to zítra na jistých partiích ukáže. Začít už konečně pravidelně cvičit a ne si to jenom plánovat. Rozhodnout se, ke kterému jazyku bych se chtěla vrátit, a konečně popadnout jednu z učebnic hebrejštiny, němčiny, nebo španěštiny a opřít se do toho. Na druhou stranu sama sebe neustále překvapuju tím, že mám disciplínu a už to tady táhnu od loňského listopadu. Asi je to tím, že mě to baví. A bavíte mě i vy. A to je asi v tuhle chvíli víc než rotoped a učebnice pro samouky. Ale ona ta jejich chvíle taky jednou přijde!!! Prozradíte, v čem vaše slabá vůle brzdí vás?

TO CHCI! / BEACH BODY

Zjistila jsem, že na Ginsberga se musí pomalu. Je to už starší pán a rychlé změny mu holt nedělají dobře. Zatím se kochám krásnými fotkami ostatních žen, které v rámci svého projektu A Beautiful Body nafotila Jade Bell. No a kdybych se náhodou letos vydala na pláž, tohle je bezva tip, jak vykouzlit dokonalé tělo do plavek...

Můj (ne)milovaný Ginsberg

Svému poporodnímu břichu říkám láskyplně Ginsberg, protože při stlačení kůže kolem pupíku připomíná svraštělou zadnici starýho chlápka, přesně tak jak se Allen Ginsberg popsal ve sbírce básní Death and Fame: Last Poems, 1993-1997. Strávili jsme spolu už nějakej ten pátek a mám ho vlastně docela ráda, ale všechno hezký musí jednou skončit. Minulý týden jsem se snažila zmenšit jeho vliv tím, že jsem si zakázala dortíkové svačinky. Říkala jsem si, že vydržet týden bez sladkého není zas taková askeze a těšila se na kýžený výsledek. Ginsberg se ale urazil a nafouknul a tím mi dal najevo, že takhle si na něj nepřijdu. Tenhle týden ho zkusím k večeři krmit jenom salátem. Uvidíme, jestli se smrskne. Slibuju, až se odporoučí do věčných lovišť, odříkám za něj kadiš.

Balónky

Ilustrační foto: Pavlunka / Foter / CC BY-NC-SA

Jedna z věcí, která mě během těhotenství docela překvapila, je nakolik je pro mnohé atraktivní téma mojí váhy. Jakoby moje těhotenství dávalo známým i neznámým lidem povolení k tomu se mě vyptávat, kolik vážím, kolik už jsem přibrala, "znalecky" od 7. měsíce odhadovat dny do porodu, vyptávat se, kolikže dětí vlastně čekám a uznale poznamenávat, že mám teda pěknej pupek.