Balónky

Ilustrační foto: Pavlunka / Foter / CC BY-NC-SA

Jedna z věcí, která mě během těhotenství docela překvapila, je nakolik je pro mnohé atraktivní téma mojí váhy. Jakoby moje těhotenství dávalo známým i neznámým lidem povolení k tomu se mě vyptávat, kolik vážím, kolik už jsem přibrala, "znalecky" od 7. měsíce odhadovat dny do porodu, vyptávat se, kolikže dětí vlastně čekám a uznale poznamenávat, že mám teda pěknej pupek.

Chápu, že po obligátních otázkách - kdy to bude, co to bude a jak se to bude jmenovat (na 85% právě v tomto pořadí), už hovor začíná váznout. Lidé by se ale častěji měli řídit čínským příslovím: "Nemáš-li říci, co hezkého, raději mlč." nebo profláklým českým: "Mluviti stříbro, mlčeti zlato." V minulosti jsem svou váhu řešila přiměřeně svému věku a s bříškem si připadám krásná. Ale ne každá to má stejně a podobné otázky mi přijdou minimálně netaktní.

A když už jsme u tělesného vzhledu, nedávno jsem ve starší Marianne, kterou dědím po mamce, našla tuhle super radu: "Ani sedy-lehy nebo sklapovačky pro vás neudělají to, co obyčejné nafukování balonku, díky němuž budete mít břicho jako kámen. Alespoň to tvrdí autor knihy Six Weeks to OMG Venice A. Fulton. A jak na to? Cvičte každý druhý den po dobu šesti týdnů. Postavte se před zrcadlo a foukejte do balonku. Nejdříve foukněte desetkrát a každé cvičení přidejte o dva výdechy víc, až se vypracujete ke dvaceti." Pokud mě po porodu postihne deprese z toho, jak vypadám, najdete mě u nejbližšího zrcadla nafukovat balonky. :)