středa 30. prosince 2015

Sbaleno! / Moje taška do porodnice



Tak jsem si konečně sbalila svých pět švestek a když to na mě přijde, můžu (skoro) s klidem vyrazit rodit. Z obrázku to teda spíš vypadá, že jedu na dovolenou, což je ale vlastně optimistická premisa. Pěkně jsem si to nafotila, protože jsem si během skládání ještě na pár věcí vzpomněla, a taky jsem si říkala, že třeba někomu z vás můj seznam pomůže. Pro upřesnění se jedná o tašku, kterou si vezu k porodu. Po ní přijde na řadu další  - poporodní - taška, kterou mi Typoška donese k porodu. Ta už bude trochu míň sexy. Zdravotnické vložky, vycpávky do kojící podprsenky a plínky pro novorozeně už prostě moc rajcovní materiál nejsou. Tak a teď hezky popořádku.

úterý 29. prosince 2015

Sto šedesát týdnů & mimi kulaťoučké jako meloun (39tt)

Blížíme se do finále! Mimi dosáhlo velikosti melounu, který je v reálu podstatně větší, než ten, který se mi podařilo v prosinci koupit. V průměru měří od temene po zadeček asi 36 cm a váží něco přes 3,25 kilogramu. Je už úplně hotové a připravené na svět vezdejší. A já už jsem na porod taky pomalu zralá. Kyčle a další klouby a vazy mám uvolněné jak po tréninku v ruskym cirkuse a energie taky nemám zrovna na rozdávání. Na druhou stranu si ale ještě musím pár věcí dozařídit, tak bych uvítala, kdyby u mě ještě chvilku zůstala. Třeba bychom se s Typoškou konečně mohli dohodnout na vítězných variantách jména. Já seznam legendární paní Knappové už prošla o svátcích. Teď je řada na něm. Pak se uvidí, jak se nám Adélka bude po narození bude zdát. I tak bychom ale rozhodování primárně na dobu po porodu nechávat neměli. Já pak v deliriu rozhodnu, že to bude Uršula a co potom... Kromě vybírání jména jsme si svátku užila i jinak. Nakýblovala jsem se k rodičům a Typoška mohl - s malou kapří přestávkou - doma zušlechťovat obydlí. Erwín se dočkal své oblíbené cesty na hřbitov, hojně se stláskal cukrovím a jako bonus dostal od babí, dědy a strejdy s tetou a neteřinek další parádní dárky. I když mám tedy pocit, že už byl úplně předárkovaný a radost mu spíš dělala společnost ostatních. Na obrázku jsem ho vyobrazila s výběrem knížek, které nám přibyly do knihovničky. Ráda bych o nich napsala samostatný report, protože jsou opravdu parádní a Erwína před spaním náramně baví si je prohlížet a číst. V neděli jsem ho vzala do Planetária na představení Aničky a nebešťánka, což byl další mohutný podnět v jeho fantazii a pro mě další potvrzení toho, že už je velkej kluk, který v pohodě (i když asi hodně zkresleně) rozumí konceptům jako jsou planety, hvězdy, komety a lety do vesmíru. Na tři roky je to velký šikula, trochu rozumbrada a taky šibal, který nás třeba nedávno po přinesení cukroví od babičky a konstatováním, že se máme, uzemnil hláškou, že "vy ne, já!"
---
A na sobě má vyteplený svetr z Marks&Spencra, kerý jsem mu jménem babí koupila. 

neděle 20. prosince 2015

ZIMNÍ ČETBA OD HUGA / VÍTĚZKA!

Soutěž o parádní balíček zimního čtiva, kterou mi pro vás věnovalo ryze české hračkářství Hugo chodí bos, skončila. Spočítala jsem všechny komentáře, připočetla sdílení a pak hodila výsledné číslo do stroje. Random vylosoval Lenku P., z čehož mám velikou radost. I když se neznáme osobně, občas mi nechá na blogu milý komentář a její sestra vede výborný letenský podnik Gelateria & Caffé Amato. Lenko, moc gratuluju, máš už ode mě v inboxu e-mail!

čtvrtek 17. prosince 2015

TO CHCI! / ZPOMALIT

Někdy je prostě potřeba trochu zpomalit. A já tuhle potřebu teď dost intenzivně vnímám. Však už jste si určitě všimli, že se toho tady poslední dny moc neděje. S břichem napěchovaným Adélkou už nejsem tak výkonná jako dřív. Ráno uteče jako voda, pak se dám do přípravy oběda, po kterém už jsem schopná fungovat jenom tak ze dvou třetin. Odpolko se vydávám pro Erwína, kterého si chci ještě co nejvíc užít. A po jeho uspání už nejsem schopná ničeho jiného než odpočinku. Občas se mi ještě podaří někam večer vyrazit, ale moc aktivit nad rámec toho, co je opravdu nutné, už nezvládám. Navíc mám před sebou pořád několik úkolů, které se mi daří jen pomalu odškrtávát. Po pečlivém vyprání všech Adélčiných oblečků, mě třeba ještě čeká balení do porodnice a zakoupení posledních náležitostí na první společné dny a týdny. Chystám se taky na nějaké vaření do zásoby, ale to bude muset nejspíš ještě několik dní počkat. Snad to stihnu...

úterý 15. prosince 2015

SWEETER GIVEAWAY / VÍTĚZKA

Nedávno jste si mohli u mě na blogu přečíst o sympatickém projektu SWEETER, který zaměstnává ženy nad 50 let, které se ještě necítí na odpočinek a rády pletou. Můžete si u nich koupit pletenou čepici, šálu, ale třeba i motýlka nebo polštář. A právě o jeden šedý polštář jste si mohli zasoutěžit. A ačkoliv se při giveaway na ostatních blozích bojím být prvním komentujícím, dneska random dokázal, že i číslo jedna může vyhrát a na krásný polštář se tak může těšit soutěžící Katerina Volhejnova. Kateřino, moc gratuluju a brzy se ti ozvu. Ostatním přeju hezký den!

čtvrtek 10. prosince 2015

Chanukah hu chag tov...



...aneb Chanuka je skvělý svátek. Dneska jsme přesně v půlce osmidenního slavení a zatím si ho moc užíváme. Školka končí o trochu dřív společným zapalováním svíček. Doma na nás čeká tahle milá povinnost znovu, potom nás Erwín popožene k rozbalování dárků, které jsou přichystané na nazdobeném stole. Trvá na tom, že si je otevře(me) na piknikové dece. Nevím, jak ho to napadlo, ale je to super. Sedíme na zemi, on všechno rozbalí, důkladně prozkoumá a pak si hrajeme. Typoška mezitím udělá večeři. Po ní si zase pohrajeme a pak už je čas vlízt si do postele s hezkou knížku. Co se týče jídla, první den jsme předpisově posnídali koblihy a máme za sebou i jednu sebevražednou bramborákovou misi. Dneska je ve školce chanuková besídka a já opravdu upřímně doufám, že z těch smažených jídel neexploduju. Ale tradice je tradice, co se dá dělat!
---
Pokud se vám líbí hvězdičky z úvodní fotky, můžete si je pořídit u Ahoj-2012 na Fleru zde

neděle 6. prosince 2015

Knihou k toleranci aneb Jak vychovat Hate Free dítě

Už odmalička se snažím Erwínovi ukázat, že svět je různorodý a vést ho k otevřenosti vůči jiným kulturám. Nemyslím si, že je to těžký úkol, protože zvídavost a přijímání jinakosti jsou dětem přirozené. S negativními postoji vůči ostatním se většinou setkají až díky jiným. Žádné velké učení tedy není třeba, nejdůležitější je jim jít příkladem. Proto s ním už od batolecího věku obrážím festivaly jako je Barevná devítka, Khamoro a Pride. A doma se snažím podpořit svou snahu o rozšiřování jeho obzorů dobrou knihou... Pro výzvu LOHAS blogger 2015 v kategorii Life jsem sestavila seznam dětských knížek pro otevřené hlavy. Celý soutěžní článek najdete ho tady.

čtvrtek 3. prosince 2015

ZIMNÍ ČETBA OD HUGA / GIVEAWAY

Ve spolupráci s hračkářstvím Hugo chodí bos, jsem pro vás připravila knižní giveaway se zimní tématikou. Vítěz získá krásný balíček s knížkou Lyžníci z Plískanic od norského výtvarníka a ilustrátora Bjorna Runa Lieho, Zimní říkadla sestavená Klárou Trnkovou doplněné obrázky Jiřího Trnky, které původně vycházely jako pohlednice a jako bonus ještě horké zimní vydání časopisu Raketa (které vyjde zítra)!

Podmínky soutěže:

1. Zanechte na sebe kontakt. Pokud vám nefunguje vkládání komentářů, což se občas stává, zkuste to nejdřív v Google Chromu, a když ani to nepomůže, napište mi na kusanec.cz@gmail.com nebo zanechte vzkaz na FB a já vás do slosování přidám.
2. Podpořte Huga svým lajkem na Facebooku
2. Lajkněte FB mého blogu. A uděláte mi radost, když budete sledovat i můj Instagram.
3. Pokud chcete být do slosování zařazeni několikrát, sdílejte článek po svých kanálech. Napište mi prosím vás do komentářů, kolikrát a kde jste soutěž sdíleli. Díky!

Soutěž ukončím o půlnoci 17. prosince. Vítěze vylosuji přes Random a vyhlásím na blogu druhý den. Tak hodně štěstí!

středa 2. prosince 2015

Sto padesát šest týdnů & mimi dlouhé jako pórek (35tt)

Erwínovi jsou tři roky, což na týdny odpovídá číslu 156! Měří 95 centimetrů a váží 14 kilo. Od loňska mu nepřibyl ani jeden zub a jen jedna piha na noze. Má teď tři. Jizvy žádné. Aspoň na těle a doufám, že na duši taky ne. Poslední dobou je víc plačtivý a úzkostlivý, ale zároveň se víc vzteká. Může za to možná blížící se příchod miminka, o kterém ale mluví víc než my a vypadá, že se na ségru upřímně těší, nebo prostě nějaké období vzdoru, které nás doteď jakžtakž míjelo. Na tříleté prohlídce se vyloženě bál, což mi trhalo srdce. Možná kdyby si s ním na rozehřátí chvilku povídali, snášel by to líp. Rovnou ho ale svlíkli do slípků a začali přeměřovat a prohmatávat. Asi se trochu bál, že ho čeká další injekce, nebo byl jenom nesvůj z neznámého prostředí. Nakonec se ale rozehřál, odrecitoval připravenou kulturní vložku - naši oblíbenou básničku: "Babička s dědou, sedí a jednou." - bravurně pojmenoval několik barev a přisadil si, že zná ještě zelenou a pomerančovou a odcházel docela zvesela. Všimla jsem si, že s dospělými vychází většinou líp, než s dětmi, a tohle bylo snad poprvé, kdy byl v kontaktu s nimi zaražený. Jinak je to veliký rozumbrada. Večer si s ním vždycky povídám o uplynulém dni a po návštěvě cukrárny třeba vyprávěl, že kluk, s kterým si tam hrál říkal, že tam něco smrdí. Tak jsem se ho zeptala, jestli tam opravdu něco smrdělo, načež bezelstně odpověděl: "Jo. Já!" Nebo jsem mu říkala, že jsem na něj pyšná a on chtěl vědět, na co že jsem pyšná. Začala jsem mu vyjmenovávat několik věcí, které by mu mohly udělat radost a zároveň tříbit jeho charakter. Tvářil se spokojeně a pak dodal, že on je na mě taky pyšný. Když jsem se ho ze zvědavosti zeptala, na co je u mě pyšný on, řekl: "Když uděláš bobika!" (A to nic takového v předešlém výčtu nefigurovalo.) Je to ale velký lichotník. Každou chvíli nám s Typoškou něco chválí. Dneska mi třeba při aplikaci rtěnky řekl, že mám hezký obličej na tu pusu. Prostě je s ním velká legrace. Mimino se přehouplo do prenatálního pětatřicátého týdne. Mělo by měřit asi 33 centimetrů, což odpovídá pórku na obrázku, a vážit kolem 2,5 kila. Už se docela pronese a jeho kopance už taky nejsou jen příjemné. Až na pár dloubanců do žeber či šmátrání kolem močáku si je ale užívám. Už jsem vypozorovala i nějaký rytmus. Třeba kolem půl jedné v noci mi pravidelně v břiše začne pěkný rodeo. A kdyby se rozhodlo vylézt dřív, což doufám ještě chvilku nebude, mělo by už celkem slušnou šanci na přežití.

pondělí 30. listopadu 2015

První sfoukávání tří svíček!!!



Včera čekala Erwína první oslava jeho třetích narozenin. Přijeli obě babí i oba dědové, s kterými jsme společně poobědvali a pak se vrhli na sfoukávání svíček a rozbalování dárků. Nejdřív se zdálo, že Erwín při jídle vytuhne, ale když otevřel sadu autíček od prarodičů ze Žatce, tak zase pookřál. Úspěch slavila i hasičská stanice od Dupla od nás i moc hezká knížka Chrochtík a Kvikalka, kterou objevil Typoška. (Mně nějak unikla a to má na sobě samolepku výhry nejkrásnější knihy z roku 2013!) Od "oblíkací babí" Věry dostal parádní zimní bundu, ve které se hrdě natřásal, a kterou jsme ještě večer šli ven provětrat. K tomu dostal od prarodičů hromadu ovoce, nějaké sladkosti a pár malých drobností jako je kouzelná baterčička, CD dětských písniček a Kinder vajíčka. Po dni plném vzruchů jsme byli všichni unavení, ale šťastní. Po procházce jsme si vlezli s novou knížkou do posltele a spokojeně vytuhli...

pátek 27. listopadu 2015

The Best of Last Week #7

Pátek! Pro nakupovací maniaky černý, pro všechny snad pozitivní. Už se moc těším na víkend, i když bude trochu hektický. Budeme s Erwínem a prarodiči slavit jeho třetí narozeniny!!!

čtvrtek 26. listopadu 2015

SWEETER / sympatický projekt & polštářová giveaway

Nedávno jsem psala o tom, jak hnízdím a vybírám polštáře na náš smutný a opuštěný gauč. A ve stejnou dobu jsem díky Sweet Preweet Marketu narazila na českou firmu Sweeter. Ta kromě toho, že tenhle bezva festival s českými výrobky zorganizovala, prodává pletené zboží od českých pletařek. Projekt se mi moc zalíbil a tak jsem se rozhodla pro vás vyzpovídat Idu, jednu ze zakladatelek Sweeteru a domluvit s ní pro vás i soutěž o jeden pěkný polštář!

středa 25. listopadu 2015

TO CHCI! / MŮJ CHANUKOVÝ WISHLIST 2015


Svátky jsou skoro tady! A k nim patří dárky - a to platí, když slavíte Vánoce, nebo Chanuku, jako my. Další věc, kterou máme společnou, jsou občas trochu bezradní muži, kteří neví, čím by nám udělali radost. A to si vemte, že mi si těch dárků dáváme osm! To si už nějakou pomoc žádá. Někdo píše Ježíškovi, já tady ve virtuálním okně nechávám dopis Typoškovi. Takže, milý Typoško, letos bych si k Chanuce přála...

úterý 24. listopadu 2015

Sto padesát pět týdnů & mimi zelí (34tt)




Na fotce je tentokrát Erwín, zelí jako mimino, květinový dárek a domeček ze školky. V poslední době si totiž Erwín oblíbil trhání kytek, které jsou už touhle dobou ale dost seschlé. Vždycky mi je hrdě přinese jako dárek a trvá na tom, že si je dáme na šábes do vázy. Samozřejmě ho v tom podporuju, protože zima nebude trvat věčně a když mu to vydrží, budeme mít zjara doma plné vázy voňavého kvítí. Kromě toho se nám taky slušně rozrůstá sbírka obrázků ze školky, které pečlivě vystavujeme. A vedle výtvarných dovedností si rozšiřuje i ty verbální. Vyřídilku měl vždycky. A to, že ho zajímá, jak se co řekne anglicky, jsem tu už taky psala. Vydrželo mu to doteď a tak před usnutím musím překládat nekonečný proud kombinací slov. Třeba: "Jak se anglicky jmenuje postel a věšák? A krokodýl a zuby?" Když jsme u nekonečna, přešli jsme do období PROČ? Ptá se snad milionkrát denně a je při tom k nezastavení. A co se týče jazyků, pomalu začíná do svého slovního arzenálu zařazovat hebrejštinu, kterou se učí ve školce. Dneska večer ukazoval na modrou a tvrdil, že je to "kachol." Odtušili jsme odkud vítr vane a zhrozili se. Vždyť mu ještě nejsou ani tři a my už mu přestáváme stačit!!! Umí už taky několik požehnání. O šábesu už třeba chlebům žehnáme společně. Připravím mu vždycky vlastní talíř s přikrývkou na challu, kterou si vyrobil ve školce, a on to jako profík odříká, chleba rozláme a rozdá nám ho. Brzy z něj bude hlava naší židovské famílie. Mimino Adélka, kterému je teď prenatálnéch 34. týdnů, zase trochu povyrostlo a zesílilo. Baj vočko by mělo mít 32 centimetrů a 2,2 kilo, což by odpovídalo té hlávce zelí, kterou Erwín láskyplně třímá v náručí. Plíce už má prý zralé, takže by její šance na přežití mimo dělohu měla být docela velká. Ve čtvrtek jsem s ní byla poprvé na monitoru a mohla tak 20 minut poslouchat tlukot jejího srdíčka, které ale bojkotovala pořádnými kopanci. Když se ale chvíli předtím měla fotit, spala jako dudek... A dvě informace pro mě - krve mám už o 50% víc a to se až do konce těhotenství nezmění. Naopak "placenta je ve 34. týdnu maximálně zralá, od teď už bude jen stárnout." No, to zní trochu depresivně, nemyslíte?

Přípravy na Adélku #1


Nedávno do Erwínovy (nejspíš už definitivně bývalé) postýlky naskákaly dárky, které na něj čekají. Dneska se tam zase zabydlely první věcičky, které mám připravené pro Adélku. Zatím je to skromná sbírečka, protože většinu věcí už mám. Erwínovy miminkovské oblečky jsou vesměs bílé a béžové a navíc k nim už přibylo několik várek oblečení po holčičkách v okolí. I tak mi ještě zbývá pořídit několik praktických věcí, které jsem měla minule půjčené, a samozřejmě i pár drobností pro radost. A co už tedy mám? Ačkoliv jsem, co se týče hraček, minimalista, neodolala jsem, a na Sweet Preweet Market jí nedávno koupila tuhle krásnou myšku od Slatidolls. V Hugo chodí bos mě zase zaujalo chrastítko ve tvaru žirafy od českého výrobce Šapitó. Něžný chrastící beránek vyrobený z biobavlny za spravedlivých pracovních podmínek je z obchodu NILA a Adélka ji tam dostala do výbavy jako dárek od milé paní majitelky, která čeká druhé miminko v podobném termínu jako já. Kromě toho na Adélku čeká skleněná lahvička a dudlík od MAM - takové první vykřiky praktické výbavy, kterou je ještě potřeba doplnit a šábesový svícínek ze sociální dílny Becalel, která funguje pod Židovskou obcí v Praze. Co se týče oblečení, jako první dárek od maminky dostane bílé slavnostní šatičky z Gapu. Mám tuhe značku ráda, ale rozhodla jsem se, že zkusím tentokrát kupovat spíš oblečené od českých výrobců a švadlen. Zatím mám zálusk na něco od BeBirdie a čelenku od Madam Coquette. Moc se mi líbí i tenhle kabát od Cuna Vlnami, ale jeho koupě není a asi ani nikdy nebude aktuální, protože kabátky podědí Adélka taky po Erwínovi. Schválně jsem mu vždycky - v rámci možností - kupovala unisexové oblečení. Většinu venkovních svršků má v tmavě modré barvě a tak na Adélku třeba čeká i miminkovská kombinéza stejné barvy. Abych jí trochu "zholčičila," dostane k ní tu veselou brož z obrázku nahoře, kterou jsem koupila za pár korun na bazaru v Nudném otci. Všechny věcičky jsou vyskládané na fusaku Mini-Bunker od Lodgeru, který jsem dostala jako dárek. Moc se těším, až do něj Adélku zachumlám!

pondělí 23. listopadu 2015

Jedeme v tom spolu









Poslední dobou mě stále víc znepokojuje stoupající nevraživost vůči ostatním. Samozřejmě, že některé obavy chápu, ale nenávist se nenávistí porazit nedá. A nálada společnosti a některých našich politických „špiček“ mě upřímně děsí víc, než nebezpečí, které nám hrozí zvenku. Copak to Evropa relativně nedávno nezažila? Copak jsme už u nás hromadně neobviňovali a neperzekuovali Židy, Romy, homosexuály, tělesně a duševně postižené, sociální demokraty, církev, buržoazii, imperialisty...?!? A pomohli jsme si? Opravdu si musíme vždycky najít nějakého pofiderního nepřítele a upnout svůj strach na něj, místo toho, abych řešili reálné problémy a nenechali sebou manipulovat šikovnými politiky? A jsou skutečně životy všech těch rozhněvaných diskutérů a obránců „našich tradic“ a „národa“ v takovém ohrožení, že musí bít na poplach tak vulgárním způsobem?  A do svého iracionálního strachu a rozhořčením nad nespravedlností zahrnout kromě výše jmenovaných třeba i umělce, seniory a mámy, co cestujou MHD? Pořád se mi chce věřit, že rozumná většina ve společnosti převyšuje počet těch, kteří si nevidí na špičku nosu a mají potřebu se slepě proti někomu vyhraňovat. Jsme jen prostě trochu míň vidět. A i proto jsem se rozhodla podpořit kampaň HATE FREE CULTURE s názvem Jsme v tom společně, která chce upozornit na to, že terčem nenávistných internetových diskusí se může stát opravdu kdokoliv. Příště klidně i vy.

středa 18. listopadu 2015

Sto padesát čtyři týdnů & mimi ananas (33tt)

Erwín léčitel. Každý veřer si vyžádá, aby mi mohl namazat břicho krémem. Nakreslím si na pupka nějaký legrační obličej a on ho pak postupně roztírá. Je to takový náš rituál před spaním. Včera jsem se zdržela a uspával Typoška, který si na Erwínův povel musel taky na břicho něco nakreslit.

pondělí 16. listopadu 2015

(Trochu drahý) výlet do zoo & Erwínův nový kabátek


Sobotní ráno bylo jako malované. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na nejspíš poslední letošní výpravu do zoo. Jenže zdání klame. A počasí, které se z okna zdálo jako ideální, se ukázalo jako docela chladné. Díky tomu jsme v zoo nakonec moc dlouho nezůstali a jak konstatoval Typoška, za tu chvilku nás ta legrace přišla asi tak jako, kdybychom jeli načerno, chytli nás a my pak šli tu pokutu ještě zapít dvěma panáky. Erwín si to ale užil, takže nakonec té investice vůbec nelitujeme. A navíc jsme mohli provětrat jeho nový kabátek, který si moc přál. Aby byl jako táta.

pátek 13. listopadu 2015

The Best of Last Week #6


Tenhle týden jsem si hlavně balila fidlátka v práci a na nějaké extra podněty tedy nebyl čas. V neděli jsem ale byla na Sweet Preweet Marketu, kde jsem si mohla zblízka prohlédnout, ošahat a i koupit několik hezkých věcí pro Erwína a Adélku. O tom, co jsem tam pořídila Erwínovi, jsem se už zmiňovala tady. Holčičí výbavu, kterou si už pomalu chystám, vám taky brzy ukážu. Do té doby se s vámi ale podělím o tipy na značky, které jsem tam objevila.

MAM GIVEAWAY / VÍTĚZKA

Soutěž o skleněnou ekologickou lahvičku MAM Feel Good skončila. Radnom vylosoval soutěžní číslo 5, pod kterým nechala komentář Lenka / cichulak. Lenko, gratuluju a doufám, že z lahvičky budeš mít radost!

čtvrtek 12. listopadu 2015

Něco končí, něco začíná

Dneska jsem naposledy v práci! Zítra, na pátek 13., se sem sice ještě vrátím, ale to už se jenom přijdu rozloučit a zvesela odkráčím za lepším. A nudit se rozhodně nebudu. Pomáhám s něčím Typoškovi a jeho kumpánům, doma na mě taky čeká několik restů, možná se mi podaří sepsat něco do školy a pak mám Kusanec. Ten v neděli oslaví neuvěřitelné 3 roky. Nemůžu uvěřit, že jsem ho se svou (ne)disciplínou vydržela psát tak dlouho. Ale jsem za to moc ráda. Je totiž takový můj deník. Jsem ráda, že se díky němu můžu vracet do minulosti. Před chvilkou jsem se třeba zakoukala do prvních fotek Erwína a začala se hrozně moc těšit na toho našeho druhého mrňouska! Zároveň bych lhala, kdybych nepřiznala, že mám radost z toho, že si sem moje zápisky chodíte číst i vy. Vždycky mě potěší, když někomu můžu s něčím pomoct nebo v něčem inspirovat. Pro dnešek ale končím a jdu si užít ten slastný pocit, že něco končí a něco začíná...

středa 11. listopadu 2015

TO CHCI! / OBAL NA iPHONE & POTŘEBUJU VAŠI RADU

Můj iPhone potřebuje nový kabátek. Ani ne tak z rozmaru, jako z nutnosti. Ten můj průhledný plasťák už se trochu rozpadá a bojím se, že ho brzy někde ztratím. A když už si budu pořizovat nový, chtěla bych, aby byl i krásný. Nedávno jsem na internetu narazila na tyhle...

úterý 10. listopadu 2015

Sto padesát tři týdnů & mimi čínské zelí (32tt)



Minulý týden jsem koupila oči v pytlíku, se kterými si teď doma docela vyhrajem. Vyfotila jsem ho s okatou rukou, ale lepíme si je i na pupky, bačkory a hračky. Za necelých 70 korun nám podle mě vystačí na několik týdnů zábavy. Takže pokud chcete svoje děti na relativně dlouhou chvilku zabavit, kupte jim je v papírnictví taky! Kromě toho už asi před dvěma týdny vymyslel vlastní slovo – pekedůda. Jeho význam není přesně ohraničen, ale od té doby se jím častujeme. A docela to sedí. Je to prostě náš malý pekedůda. Před třemi týdny jsem reportovala, že jsme Erwínovi sundali žbrdliny u postýlky. To jsem ještě netušila, že jsme si tím do postele nasadili pěknou blešku. Chodí se k nám totiž od té doby každou noc bezostyšně rozvalovat. Jako mimino to neměl moc rád a úplně jsem z něj cítila, že na spaní potřebuje vlastní prostor. A i později, když jsme si ho zkusmo třeba i rozespalého dali do postele, z toho byla noční párty, která se jednoduše ukončila tím, že jsme ho vrátili zpátky do jeho postýlky, kde se svalil a za pár vteřin usnul. Najednou si ke společnému spaní našel cestu. Je moc příjemné ho mít mezi sebou, i když Typoška spí díky tomu občas jenom na krajíčku postele. Já tak spím vlastně taky, ale díky svým velrybím rozměrům se celou noc ani nepohnu, tak mi to zas tak nevadí. No a co se týče úspěchu s dudlíkem, jeho snaha spát bez něj zase rychle opadla. Prostě ho to uklidňuje a já to nepovažuju za nějaký veliký nedostatek nebo újmu ve vývoji či výchově, tak mu ho na spaní pořád dopřávám. S Adélkou jsem byla minulý týden na přeměřovací kontrole, kterou jsem zmínila už tady. Je ukázková a s vahou 1,8 kg odpovídá přesně tomu, co hlásí na 32. týden internet. Délku už nelze změřit, tak budu dál vycházet z tabulek, podle nichž by měla mít asi tak 29 centimetrů. To odpovídá ne příliš fotogenickému čínskému zelí. Co šlo, ale změřit byla noha, kterou má naopak “o týden starší.“ Přibližně 6,5 cenťáků. Možná se růst jejích chodidel ještě zpomalí, ale zatím to vypadá, že mají oba s Erwínem nožky po tatínkovi. Jinak skoro celý ultrazvuk propala. Chvilku sice povytáhla obočí a líně na nás koukla, pak ale usoudila, že je jí spánek přednější. Oba s Typoškou doufáme, že bude stejný spáč, jako byl Erwín (a já). Když nespí, má už regulérně otevřené oči, které už jsou pěkně tmavě modré. Zorničky se jí podle přísunu světla už taky pěkně roztahují a stahují. To já se akorát roztahuju. Už jsem dosáhla předsevzaté porodní váhy a kolem pupku jsem ráno měla 110 cenťáků. Jsem pořád unavená a je to asi i tím, že musím přitvrdit s tím železem. Tento týden ale končím v práci, tak si pak i víc odpočinu, na což už se docela těším…

pondělí 9. listopadu 2015

Jméno pro Adélku

Chtěla bych pro Adélku pěkné silné jméno. Ideálně s příběhem inspirativní a okouzlující ženy, která ho nosila před ní. Dlouho jsem měla vyhlídnutou Lilith, první ženu Adama, která mu ovšem z ráje prchla. Ta se ale bohužel k mému současnému příjmení moc nehodí. Navíc by v Čechách vyzněla příliš neobvykle. Ostatně jako skoro všechna jména, která jsem si nastřádala do zásoby, a která nakonec nevyužiju...

První várka dárků pro Erwína

Erwín je trochu chudák, protože si všechny důležité mezníky, jako jsou narozeniny, svátek, chanuka a vánoce u prarodičů,  odbyde v jeden měsíc. Pro nás to znamená vymyslet kopu dárků, které mu udělají radost, ale hlavně budou smysluplné. Pořád se jakžtakž držím svého předsevzetí pořizovat mu minimum věcí. Věřím totiž, že čím víc toho děti mají, tím víc se v tom množství ztrácejí, a ve finále se vlastně ani neumí samy zabavit. Jednu fintu, kterou používám, a o které jsem tu už psala, je, že mu hračky střídám. Některé schovám a po čase je spolu zase "objevíme." Nekompromisně taky zaklízím ty, které už neodpovídají jeho věku. A naopak ty, ke kterým musí ještě dorůst, mu postupně dávkuju. Několik knížek z loňského prosince tak dostal teprve nedávno. Tak a teď už konečně k tomu, čím se ho chystáme obdarovat letos.

pátek 6. listopadu 2015

The Best of Last Week #5

Další týden za námi. Tentokrát se mi dokonce dvakrát (!) podařilo jít do kina. V úterý jsem po práci zaskočila na Stážistu a podruhé o víkendu, kdy byl Typoška s Erwínem v Žatci, viděla film Dokonalý šéf. Na obojí jsem šla narychlo a improvizovaně, takže jsem brala, co zrovna dávali. Nicméně Stážista je takový milý film, u kterého si odpočinete. Děj Dokonalého šéfa je trochu víc předvídatelný, ale zase to jídlo! A taky bylo dobré zjistit, že Sienna Miller je sice neuvěřitelně okouzlující, ale zblízka a bez make-upu je to normální smrtelnice jako vy a já. A kromě chození po filmech, jsem pro vás objevila třeba několik zajímavých obchodů a akcí, které nabízejí české výrobky.

Zelený čaj a velká noha

Včera jsem byla na přeměřovací kontrole. Adélka je ukázková. Nic jí nepřirostlo, takže je to prý na tuty holka. Všechny rozměry má přesně podle tabulek, až na nohu. Tu má "o týden starší". Asi bude mít nožky po tatíkovi jako Erwín. Celou dobu spala a vypadala moc spokojeně. Teď sedím v kavárně, dávám si čaj a nechávám se unášet představami, jaké to bude, až tu bude s námi...

čtvrtek 5. listopadu 2015

Podzimní dýňové hody

Doma se nám poslední dobou nějak nahromadily dýně. Je to i díky focení Erwína s miminem, které nedávno procházelo právě prenatální dýňovou fází. Je pak vždycky trochu morbidní se do ovoce a zeleniny, které mělo představovat naši nastávající dceru, zakrojit, ale vyhodit je, je taky škoda, tak holt nastal čas je zpracovat. A protože jsem teď trochu zpomalená, potřebuju si vaření dobře naplánovat. Projela jsem svoje oblíbené i nové dýňové recepty a ráda se s vámi podělím o svoje kulinářské plány. Třeba vás nějakou dobrotou taky inspiruju.

středa 4. listopadu 2015

TO CHCI! / JAKO LAŇKA (MALÉ TĚHOTENSKÉ LAMENTOVÁNÍ)

Dostávám se do stádia, kdy si většinu dne připadám jak přežraná velryba. Obléct si ponožky a nazout boty je úkol hodný hadí ženy. Při telefonování za chůze díky zrychlenému dechu a občasnému vzdechu zním, jak když jsem si zřídila erotickou linku. Při jednoduchých úkonech, jako je vylézání z vany, bych si aspoň na malinkou chviličku přála mít svižnost laňky. Dobrá zpráva ale je, že se díky tomu pomalu přestávám bát porodu. Spíš mě děsí, jak zvládnu ty další dva měsíce, které mám před sebou. Před usnutím mám občas strach, že mě ráno Typoška najde zadušenou vlastní vahou. Nebo že nebudu moct vstát a z lůžka mě budou muset vyprostit hasiči. Přitom s Erwínem jsem byla daleko rozložitější a živě si pamatuju, že jsem vůbec nechápala, na co si ostatní těhule stěžují. Naopak jsem vtipkovala, že bych si ho v břiše nechala klidně tři roky. Vylezl by pak rovnou jako roztomilý chlapeček, co plynule mluví, jí způsobně příborem a chodí samostatně na záchod. To u Adélky klidně oželím a naučím jí to sama. Snad se mi za to odmění lehkým porodem...

úterý 3. listopadu 2015

Sto padesát dva týdnů & mimi okurka (31tt)

Dorazila nám krásná balanční loďka, kterou jsem si vybrala z hraček s tématem Noemovi archy! Hned jsme si ji všichni zamilovali. Erwín se sice ptá na Noa, který v sadě chybí, a o kterém si povídali ve školce, ale jinak snad nemá chybu. Zvířátka jsou jednoduchá a krásně barevná a opravdu na sobě hezky balancují. Teda, zatím si s ní takhle (pro uklidnění) hraju hlavně já. Erwín si s nimi spíš povídá a "pochoduje". O víkendu byl v Žatci a kromě zážitků, tří kousanců od komára, jablíček ze zahrádky a hromady kuřecích řízků, si přivezl vláčky a jeden kamión. Včera si je schoval ve školce do holinky, kde ale už dneska ráno nebyly. Ne, že by mi vadilo, kdyby je hned ztratil, protože se ty auťáky už u nás začínájí podezřele kupit, ale on je z toho upřímně smutnej, takže bych mu spíš přála, aby je našel mezi školkovými hračkami. Kromě toho, že mluví ke zvířátkům si povídá i s "tím naším miminem," které teď podle něj bude "kluk a bude se jmenovat holka". To se přehouplo do prenatálního 31. týdne a měří od temene po zadeček asi 28 cm a váží přes 1,5 kilogramu. Je tedy dlouhé asi jako tahle okurka. Erwín si ji k sobě při focení láskyplně tisknul a dal jí i pár pus. Pak si ji choval a mluvil s ní. Celé jsem to bohužel nestihla zaznamenat, protože s ní odkráčel pryč, ale zaslechla jsem: "Neboj, mimino, půjdeme do školky." Bylo by fajn, kdyby jim takhle idylický vztah zůstal...

pondělí 2. listopadu 2015

Hnízdím a kupuju polštáře

Nerozhodnost. To je slovo, které nejvíc vystihuje Typoškův a můj přístup k výzdobě našeho obydlí. Chceme všechno tak dokonalé, že nám trvá rok(y), než se odhodláme k nějakému kupnímu kroku. Když jde o nábytek, tak je výběr jednodušší. Pořád nevíme, jak dlouho v našem bytě zůstaneme, a tudíž se při pořizování praktického vybavení nevyplatí velké investice. Jistí to tedy IKEA doplněná několika vintage kousky (rozuměj nábytek po babičce a dědovi) a čtyři krásné židle v barvě hořčice, které navrhl Charles & Ray Eames. Na Pinterestu a designových blozích se rozplývám nad nápaditou výzdobou mnoha interiérů a inspirace mám nasbíráno tak na deset bytů, ale u nás doma to pořád vypadá, jako kdybychom se sem přestěhovali teprve nedávno. A protože jsme si před pár týdny pořídili novou sedačku (a asi začínám předporodně hnízdit), rozhodla jsem se s tím konečně něco udělat! (Ne, a ten úvodní obrázek nepochází z našeho bytu, ale z blogu Designville.)

sobota 31. října 2015

ILUSTROVANÉ KALENDÁŘE / VÍTĚZKY

Soutěž o kalednáře s krásnými ilustracemi Andrey Tachezy a Petry Cífkové skončila. Vylosovala jsem následují výherkyně, kterým s radostí tyhle skvosty pošlu:

Krásný kalendář / Žebříček
Psí kalendář / Kateřina Šikýřová
Rodinný kalendář / 2771979petr
Kočičí kalendář / Simoneta K

Moc všem gratuluju! Brzy ode mě uslyšíte.

pátek 30. října 2015

The Best of Last Week #4

Nedávno se mi do ruky dostalo starší číslo Kinfolku, ve kterém mě zaujal článek Protecting Saturday. S chutí jsem si ho samozřejmě přečetla i proto, že se doma snažíme o praktikování šabatu. Učení rabíni by asi nad naší snahou akorát tak povytáhli obočí, ale za mě se každá snaha počítá. Každý pátek společně zasedneme k šábesovému stolu, požehnáme svíčkám, challe a vínu, popřejeme si (a v duchu i všem, co známe) hezký šábes a máme čas se v klidu najíst a popovídat. Erwín se na to těší už několik dní dopředu a my vlastně taky. Věnovat se pak celou sobotu předpisovému odpočinku, který zahrnuje návštěvu synagogy, pojídání slavnostních jídel, ale i spoustu omezení, jsme se (zatím) ještě nedopracovali. Snažíme se ale být spolu a pořádně si to užít. Kromě tohoto článku mě ale zaujala i spousta světských radostí a radovánek. A moc ráda se o ně s vámi podělím.

čtvrtek 29. října 2015

Výlet do zookoutku Malá Chuchle


Doufám, že jste si včerejší den volna užili! My jsme podcenili plánování a teprve ráno začali spřádat plány, co vlastně podniknem. Naštěstí nám doma pořád visí letní seznam nápadů na zajímavé a zábavné aktivity. Společně jsme ho prošli a zvolili výlet do malé lesní zoo v Chuchelském háji. Příjemnou cestu lesem a následnou prohlídku klecí a výběhů se zvířaty, vám můžu s klidným svědomím náramně doporučit! 

SKLO VS. PLAST / MALÁ GIVEAWAY MAM

Už jsem tu zmiňovala, že chci být u kupování věcí pro Adélku obezřetnější a zaměřit se co nejvíc na ekologické a lokální výrobky. Zatím jsem jí toho moc nekoupila. Miminkovské oblečení hodně podědí po Erwínovi a několika holčičkách v okolí. Pár drobných hraček už jsem jí pořídila, ale taky si bude hrát hlavně s těmi, co už máme. Na Pinterestu mám tajnou nástěnku s tipy na ekologickou a bio kosmetiku i plenky, které chci vyzkoušet, ale nejdřív si na ně doma musím udělat místo. A pak zbývá krmení. S Erwínem jsem používala klasické plastové lahvičky. O existenci těch skleněných jsem sice věděla, ale nějak jsem si je představovala podobné těm, které používaly naše mámy - těžké a nekompatibilní s různými druhy saviček. Z omylu mě příjemně vyvedly skleněné lahvičky MAM Feel Good. Kromě toho, že se mi moc líbí, nepřijdou mi o mnoho těžší něž ty plastové (i když to prověří až praxe), jsou vyráběné v Čechách! Sklo je navíc oproti plastu ekologičtější. Lépe se recykluje, ale tím, že se neopotřebuje tak jako plast, lahvičku můžete časem zase poslat dál. Na výběr je ze dvou velikostí ve třech různých barvách. Jednu malou už mám a chystám se dokoupit další. Pokud vás skleněné lahvičky Feel Good zaujaly, můžete teď na zkoušku u mě jednu vyhrát. Podmínky jsou jednoduché a já budu ráda, když vám nebo někomu ve vašem okolí pomůžu udělat krok k ekologičtějšímu krmení! (A pokud už se skleněnými lahvičkami máte zkušenost, budu ráda, když se o ni v komentářích podělíte.)

Podmínky soutěže:

1. Podívejte se na stránky MAM a napište mi, která velikost a barva by vám udělala největší radost + zanechte na sebe kontakt. Pokud vám nefunguje vkládání komentářů, což se občas stává, a já bohužel neumím tuto vadu odstranit, napište mi mail nebo vzkaz na FB a já vás do slosování přidám.
2. Mít lajknutý FB mého blogu + uděláte mi radost, když budete sledovat i můj Instagram
3. Pokud chcete být do slosování zařazeni několikrát, sdílejte článek po svých kanálech. Napište mi prosím vás do komentářů, kolikrát a kde jste soutěž sdíleli.  

Soutěž ukončím o půlnoci 12. listopadu. Vítěze vylosuji přes Random a vyhlásím na blogu druhý den. Tak hodně štěstí! 

úterý 27. října 2015

Sto padesát jedna týdnů & mimi pomelo (30tt)


Erwínovi je 151 týdnů. Pro velký páteční úspěch rýmů z knížky, Nastupovat, jedeme!, jsem se rozhodla ho vyfotit právě s ní. Rýmy jsou to fakt veselé a jednoduché a pomalu se v naší domácnosti zabydlují. Dalším velkým mezníkem v Erwínově životě je, že už nejezdíme do školky kočárkem, sundali jsme mříž z jeho postýlky a nechali ho párkrát spát v naší posteli. Ve školce ho včera chválili, že spal odpoledne "bez dudánku" a tak to hnedka zčerstva zkusil i doma a spal jak dudek i bez něj. Ještě odbourat noční plínku a všechny vytyčené mezníky tříleťáka budou splněny! (Vím, vím, některé jsme oddalovali jen kvůli svému pohodlí, ale i tak je to pokrok.) Mimino se mezitím přehouplo do 30. týdne a měří už asi 27 cm a váží asi 1,3 kilo. Takové pomelo. Jeho dýchací pohyby jsou rytmické (na rozdíl od těch mých, ty bych spíš nazvala funivé) a jeho kostra je stále pevnější. Kostní dřen plodu převzala krvetvorbu, červené krvinky se tak netvoří v játrech ale v kostní dřeni. Kosti zesilují a kostnatí, dozrávají svaly, plíce i mozek. Sílí vlásky a rostou nehty. Pomalu sice mizí lanugo - prvotní ochlupení, ale nějaké určitě do porodu zbude. Erwínek měl třeba po narození dlouho srandovně chlupatá ramínka. Já pravidelně zaznamenávám kopance a vlnění a při chůzi a stání občas už i docela bolestivý tlak v podbřišku. A pořád bych nejraději spala 15 hodin denně!

pondělí 26. října 2015

Nápadité ekologické hračky

Při hledání hraček s tématem Noemovi archy, o kterých jsem psala tady, jsem narazila na tuhle krásnou balanční loďku. Hned jsem ji pro nás s Erwínem pořídila. Baví mě totiž hračky, které rozvíjí dětskou fantazii a mají více než jedno využití. S Erwínem si zatím jenom hrajeme se zvířátky, trénujeme úchop přiloženou dřevěnou pinzetou nebo cvičíme barvy pomocí kostky. Časem si ale můžeme zvířátka na loďku stavět podle přiložených pravidel. V krabici s hračkou přišel i leták o výrobci, který hlásal, že Plan Toys je ekologická a udržitelná značka. A protože se těmito přednostmi poslední dobou ohání kde kdo, trochu jsem si firmu proťukla. Ukázalo se, že opravdu patří k průkopníkům ve výrobě ekologických hraček. V roce 1981 ji založil Vitool Viraponsavan, který vyrostl na jihu Thajska v oblasti kaučukové těžby. Přišlo mu líto, že když se kaučukovníky těžbou vyčerpají, pokácí se a spálí. A protože jejich dřevo není vhodné jako stavební materiál, rozhodl se, že z něj bude dělat hračky. Ty jsou nejen nápadité, ale i absolutně zdravotně nezávadné. K jejich výrobě se totiž používá lepidlo bez formaldehydů a barvy na vodní bázi. Ze stromů, které by jinak přišly vniveč, využije každou část. Co nejde zpracovat na hračky, promění v biomasu, kterou pohání svoji továrnu a okolní obydlí. Samozřejmě dbá i na to, aby byli jeho zaměstnanci dobře zaplaceni, za což získal příslušný certifikát. Takže lidumil se smyslem pro odpovědnost k přírodě, který oplývá dobrým vkusem (kromě továrny na hračky založil i architektonické a designérské studio)! Prostě mě dlouho žádný výrobce hraček takhle nenadchl a tak jsem se s vámi chtěla o tu novinu podělit. A vybrala jsem pro vás i několik svých favoritů.

pátek 23. října 2015

The Best of Last Week #3

Minulý týden jsem byla pozvaná na několik parádních oslav! A k tomu nasbírala dalších pár tipů - včetně toho co podniknout o víkendu. Užijte si ho!

čtvrtek 22. října 2015

Podzimní styl pro celou rodinu

Nevím, jak je to u vás, ale my se občas na sebe před odchodem z domova podíváme a zjistíme, že jsme oblečení v dost podobném duchu - třeba kombinace tmavomodré džíny, pruhované tričko a tenisky je dost populární. Jeden z nás se pak jde většinou převléct, abychom nevypadali, že jsme se společně prokopali ven z Alcatrazu. Pokud nejsme oblečení úplně identicky, vlastně se mi líbí, že jsme jako rodinka barevně sladění. Za pár měsíců se k nám přidá ještě malá holčička, která vzhledem k tomu, že spoustu věcí podědí po Erwínovi, do našeho rodinného vizuálu krásně zapadne. A já si už začínám malovat, jak bude vypadat náš příští podzim...

středa 21. října 2015

TO CHCI! / DOVOLENÁ!!!

Klidně můžu začít stříhat metr, protože moje "dovolená" začne už za 3 týdny! Ty uvozovky jsou opravdu nutné, to mi každý, kdo mateřskou zažil, potvrdí. Na to mezidobí mezi koncem jedné povinnosti a začátkem té další se ale moc těším a doufám, že mi Adélka dovolí ten čas co nejsmysluplněji využít. Mám v plánu co nejvíc opečovávat Erwína jedináčka, strávit aspoň jeden dva večery s Typoškou osamotě, konečně pořídit výbavu pro Adélku, připravit se na chanuku a oslavu Erwínových třetích narozenin, přečíst si knížku Sourozenci bez rivality, načerpat co nejvíc kulturních zážitků, sníst co nejvíc obědů a večeří s (bez)dětnými přáteli, vysmýčit dům, předběžně navrhnout budoucí dětský pokojíček, dotáhnout několik blogových článků a taky trochu relaxovat! Prostě se co nejlíp fyzicky i psychicky připravit na tu velkou změnu, která nás začátkem roku čeká!

úterý 20. října 2015

Sto padesát týdnů & mimi dýně hokaido



Erwínovi je 150!!! Objevil pod skříňkou krabici, ve které jsem měla schované knížky. Když jsme jí ale otevřeli, ukázalo se, že tam je úplně něco jiného. Poklad! Kromě jiného jsme v ní objevili Erwínova prvního sloníka od tatínka, pěnová písmenka a létající talíř, který jsem hledala celé léto. Radost to byla veliká! Chodí teď s písmenky a ptá se, jaké z nich to je. A když už jsme u jeho mluvení, začal používat pár slov, které nejsou pro děti jeho věku úplně vhodné. Dokonce i jedna teta ve školce mi s lehce zvednutým obočím hlásila, že začal používat sprostá slova. Ehm, to dopr... má ze školkové akce v suce, kde se sčuchnul se staršími dětmi, a vole holt pochytil od dědy. Snažíme se mu vysvětlit, že by se tahle slova neměla říkat a i když občas ulítnou i dospělým, měli bychom se jim snažit vyhnout. Jenže od té doby, kdy je začal používat, mi taky občas ujedou. Třeba když jsem při přípravě šábesové večeře místo vína podlila rybu ouzem... Spíš se to ale snažím přejít a doufám, že ho bez vzbuzení pozornosti, přestanou bavit. Jinak je ale úžasnej (i když občas nás taky umí pěkně pozlobit). Obzvlášť si užíváme pozornost, kterou věnuje "tomu našemu miminu," o kterém teď všude hlásí, že: "Je to kluk a bude se jmenovat holka". (Dřív to byla holka, co se bude jmenovat ségra.) Při odchodu do školky trvá na tom, že dá na rozloučenou pusu mě a pak miminu. K tomu samému pak pobízí i Typošku. Cestou pak mudruje, že se o mimino bude starat a že když bude brečet, dá mu dudlík. To už ho za odměnu několikrát koplo, což u něj vždycky vzbudí veselé výskání a poskakování. A mě kope stále s menšími přestávkami taky. Občas si i škytne, což už taky zřetelně cítím. A aby ne, ve 29. týdnech má od temene po zadeček asi 26 centimetrů a váží kolem 1,25 kilogramu, což odpovídá další dýni v pořadí - tentokrát jsem použila hokaido od dědy ze zahrádky. Přesnější údaje budeme vědět začátkem listopadu, kdy půjdu na přeměřovací kontrolu. Na té poslední jsem se ale dozvěděla, že už se Adélka poslušně přetočila a plave si to u mě hlavou dolů. Já pořád bojuju s únavou a teď i s chutěmi na mlíko. A taky s tím, že sotva vstanu ze záchodu, už se mi chce zase čůrat...

pondělí 19. října 2015

Návštěva (nedoceněného) Zemědělského muzea & výstava Les

Vzhledem k víkendovému počasí jsme zahájili muzejní sezónu. Už v létě jsem měla v merku návštěvu několika expozic a výstav, ale nakonec mi bylo líto se před sluníčkem schovávat do potemnělých výstavních sálů. Tohle dilema nám odpadlo a my se vydali do Národního zemědělského muzea na Letné. Erwína jsem nalákala na traktory a Typošku na výstavu Les.

pátek 16. října 2015

The Best of Last Week #2

Stejně jako minulý týden mě nakonec zaujalo víc věcí, než jsem čekala a já díky tomu dostávám pocit, že jsem vlastně docela akční a sečtělá matka.

čtvrtek 15. října 2015

ILUSTROVANÉ KALENDÁŘE / GIVEAWAY

Konec roku se kvapem blíží a je čas se poohlídnout po novém kalendáři. Abych vám to hledání usnadnila, připravila jsem si pro vás tip na krásné a praktické autorské kalendáře a k tomu i šanci některý z nich vyhrát. I když většině z vás nemusím tyhle krásné ilustrované kalendáře představovat. Už několik let se totiž díky nim v mnoha domácnostech můžete kochat nostalgicky zasněnými ilustracemi Andrey Tachezy a hravými obrázky Petry Cífkové. A to hned v několika provedeních - nově třeba i jedním se jmény lidskými i psími. Na celou nabídku se můžete podívat tady. A až se pokocháte, zkuste si jeden vyhrát! Do soutěže jsem vybrala čtyři – Krásný, Psí, Domácí rodinný a Kočičí. Podmínky jsou úplně jednoduché, tak neváhejte a zkuste svoje štěstí!

Podmínky soutěže:

1. Napsat mi do komentáře, který z nich by vám udělal největší radost + zanechat svůj kontakt
2. Mít lajknutý FB mého blogu + uděláte mi radost, když budete sledovat i můj Instagram
3. Pokud chcete být do slosování zařazeni několikrát, sdílejte článek po svých kanálech. Napište mi prosím vás do komentářů, kolikrát a kde jste soutěž sdíleli a já vám přidělím několik soutěžních lístečků.

Soutěž ukončím o půlnoci 29. října. Vítěze s Erwínem ručně vylosujeme a vyhlásím na blogu druhý den. Tak hurá do toho, budu vám držet palce!

Další zahradnická sezóna skončila...


Minulý víkend byli Typoška s Erwínem sklidit náš záhonek na Prazelenině a naposledy si připít na konec zahradnické sezóny do místní maringotky. Erwín se ještě naposledy pošťoural v hlíně a prohlásil, že je smutnej, že zahrádka končí... Letos si to tu totiž opravdu užil. Potkal nového kámoše Kryštůfka, zařádil si s Pepou a dalšími členy dětské smečky, která se tu pravidelně scházela, najezdil (kilo)metry na svém kole i dalších vozítkách, která tu měl k dispozici, spořádal kvanta tyčinek a piškotů pro psy a vypil litry vynikajícího jablečného moštu. K tomu ozobával naše jahody a pomáhal sklízet i další výpěstky našeho skromného záhonku.

středa 14. října 2015

TO CHCI! / NOEMOVA ARCHA

Tenhle týden si u Erwína ve školce povídali o Noemově arše, což je vzhledem k tomu, jaké je venku počasí, docela příhodné. Napadlo mě se podívat po hračkách s tématem potopy světa a záchrany zvířátek. Sama jsem doma jako malá měla Noemovské puzzle od UNICEFu a byla jsem jím naprosto fascinovaná. Při svém pátrání jsem našla pár hraček, které se mi opravdu líbí. Třeba loďku se zvířátky z úvodní fotky, mají v nabídce v Bella Rose. (Bohužel teď ale není k mání.)

úterý 13. října 2015

Sto čtyřicet devět týdnů & mimi dýně muškátová

Erwín miluje všechno, co má kola. Poslední dobou několik jeho kámošů slavilo narozeniny a on by je teď chtěl mít taky a dostat nějaký veliký auto. Třeba hasicí. Nebo motorku. Na narozeniny si ale bude muset ještě chvilku počkat, tak jsem zatím vyndala knížku / leporelo Fire Truck od Petra Síse, která zatím jeho hasičské choutky uhasila. Jinak se v jeho životě za poslední týden neudálo nic zásadního. O víkendu jsme taky nic moc nepodnilkli. V sobotu jsem byla na bazaru v Nudném otci a tak byl s Erwínem Typoška. V neděli jsem s ním šla na dětské hřiště s kamarádem Martinem a jeho Lukym, o kterém pak Erwín prohlásil: "Já toho Lukyho zbožňuju, já ho asi sním." (Něco v tom duchu mu totiž často říkám já. Jen to v té třetí osobě vyznělo trochu komicky...) Mimino zase o pididínek vyrostlo a mělo by teď mít kolem 25 cm a vážit přibližně 1,1 kila, což odpovídá třeba muškátové dýni. Teď už se bude celkem svižně zakulacovat a za finální trimestr mě prý čeká váhový přírůstek asi 5 kilogramů, z čehož tři nabere mimino. Za poslední měsíc mi taky asi tak o 4 cenťáky poporostla děloha, která mě už slušně tlačí na žebra, plíce a žaludek. Poslední dobou jsem tedy trochu dýchavičná, ospalá a po obědě už často nemám kapacitu na další jídlo. Zatím jsem do sebe vždycky ještě něco vpravila, protože jíst jenom dvakrát za den mi přijde málo, ale už ten pupek prostě není žádná legrace. A bude hůř. A pak porod. A pak ty noci... No, raději na to ještě nechci moc myslet a užívám si, jak to je.

Mých sedm knih / Tag

Po Instagramu teď putuje tag s názvem Mých sedm knih, který má na svědomí knihkupectví Martinus. Nominovala mě na něj Jana - autorka Janinyblog. A když už jsem se s tím sepisovala, tak to šoupnu i sem. Hezké počtení a budu ráda za vaše knižní tipy!

pondělí 12. října 2015

Rodinný portrét 2015

Rok se s rokem sešel a nastal čas na další rodinný portrét, který si necháváme na památku kolem židovského nového roku fotit. Letos jsme si k tomu vybrali Kinského zahradu. To se zpočátku ukázalo jako logisticky trochu náročné. Zahrada má úctyhodných 17 hektarů a bez jasného místa srazu jsme se v klikatých stezkách bez jasných orientačních bodů trochu hůře hledali... Ono se totiž "Hele, já nad sebou vidím nějakou ohořelou zříceninu. Ne počkej, to je jenom břečťan." za jasný orientační bod opravdu považovat nedá... Nakonec to ale dobře dopadlo, našli jsme se, strávili spolu příjemné odpoledne, z kterého máme báječnou sbírku fotek! 

pátek 9. října 2015

The Best of Last Week #1

Rozhodla jsem se obnovit rubriku The Best of... Často totiž narazím na zajímavý článek, místo či výrobek, nebo mě prostě jenom něco potěší a chtěla bych si to uchovat v paměti. Mám sice Pinterest, ale tam se taky nedá uložit všechno. A v mojí hlavě už vůbec ne... Uvidíme, jestli bude rubrika pravidelná nebo ne. No a než začnu, musím se pochlubit naším prvním kaštanovým jelínkem, kterého jsme si s Erwínem po procházce ve Stromovce vyrobili. Není vůbec dokonalý, ale je náš! Tak a co mě tedy kromě něj za poslední týden zaujalo?