úterý 13. října 2015

Sto čtyřicet devět týdnů & mimi dýně muškátová

Erwín miluje všechno, co má kola. Poslední dobou několik jeho kámošů slavilo narozeniny a on by je teď chtěl mít taky a dostat nějaký veliký auto. Třeba hasicí. Nebo motorku. Na narozeniny si ale bude muset ještě chvilku počkat, tak jsem zatím vyndala knížku / leporelo Fire Truck od Petra Síse, která zatím jeho hasičské choutky uhasila. Jinak se v jeho životě za poslední týden neudálo nic zásadního. O víkendu jsme taky nic moc nepodnilkli. V sobotu jsem byla na bazaru v Nudném otci a tak byl s Erwínem Typoška. V neděli jsem s ním šla na dětské hřiště s kamarádem Martinem a jeho Lukym, o kterém pak Erwín prohlásil: "Já toho Lukyho zbožňuju, já ho asi sním." (Něco v tom duchu mu totiž často říkám já. Jen to v té třetí osobě vyznělo trochu komicky...) Mimino zase o pididínek vyrostlo a mělo by teď mít kolem 25 cm a vážit přibližně 1,1 kila, což odpovídá třeba muškátové dýni. Teď už se bude celkem svižně zakulacovat a za finální trimestr mě prý čeká váhový přírůstek asi 5 kilogramů, z čehož tři nabere mimino. Za poslední měsíc mi taky asi tak o 4 cenťáky poporostla děloha, která mě už slušně tlačí na žebra, plíce a žaludek. Poslední dobou jsem tedy trochu dýchavičná, ospalá a po obědě už často nemám kapacitu na další jídlo. Zatím jsem do sebe vždycky ještě něco vpravila, protože jíst jenom dvakrát za den mi přijde málo, ale už ten pupek prostě není žádná legrace. A bude hůř. A pak porod. A pak ty noci... No, raději na to ještě nechci moc myslet a užívám si, jak to je.

Žádné komentáře:

Okomentovat