úterý 6. října 2015

Sto čtyřicet osm týdnů & mimi dýně máslová

Erwín s "tím naším miminem" a leporelem O perníkové chaloupce, která teď u něj docela frčí. Ostatně my mu skoro každé čištění zubů vyhrožujeme, že když to nebude dělat pořádně, skončí jako ta jednozubá ježiba z téhle knížky. On nám zase hrozí strčením do pece, když se mu něco nelíbí... Jinak si taky oblíbil fiktivní telefonování rukou. Vedeme už docela dlouhé konverzace o tom, že jede do Žatce, k nám na návštěvu, pracuje, aby měl peníze na sušenky, nebo že nám veze balík. V opravdovém telefonování je zatím ještě skoupý a spíš vždycky jenom něco špitne, ale i tak je na mluvení šikula. Třeba jsem si nedávno všimla, že už s přehledem skloňuje zájmena (máme ho rádi, má tě rád, sním ji). Při usínání si taky nechává vyjmenovávat, jak se co řekne anglicky. Jazyky ho prostě zajímají, jdou mu a baví ho, což je určitě něco, co rádi podpoříme. Ve školce se teď začal učit hebrejsky. Nepředstavujte si ale nic ambiciózního, spíš se učí slova, která nějak souvisí s denní dobou (ráno třeba někdy říká "Boker tov.") nebo svátků (ví, že "roš" je hlava). Zatím mu ještě se svými zbytkovými znalostmi stačím, ale i tak je zvláštní, že se tak malé dítě začíná učit něco, co už jeho rodiče moc neovládají... Naštěstí jsme pro něj zatím ještě dokonalí. O mě třeba nedávno prohlásil, že jsem "jeho královna." Ještě teď mě z toho hřeje u srdce... S miminem jsem se ve 27. týdnu dostala s velikostí přibližně 24 cm a vahou kolem jednoho kila do oblasti dýní a melounů! Uff, brzy mi skončí druhý trimestr a čeká nás už jen cílová rovinka, která snad bude zakončena bez větších obtíží kolem Silvestra. (Plánuju si porodit během oslav Nového roku. Bylo by ideální, kdyby na mě kvůli slavení na sesterně zapomněli a já si porod mohla odbýt v klidu a o osamotě. Pak bych se tam jen dopotácela a poprosila o nůžky, aby mi přestřihli tu šňůru...) Poslední dobou mě zmáhá únava a tak mám tendenci pořád něco jíst. Začíná se to projevovat i na mé váze, jejíž přírůstek se zatím řídil podle mých předsevzetí. Teď se to začíná vymykat, tak uvidíme, kolik kil navíc to nakonec bude. Co se dá ale dělat, Adélka už je holt docela macek a žádá si svoje. A aby ne, výživu potřebuje k vývoji mozku, který už musí vykazovat nějakou tu aktivitu, a očí, kterým se vytváří sítnice a už se jimi dokonce občas podívá na svět. Když bych si zasvítila na břicho, prý už by na to mohla reagovat. Možná to s Erwíňákem vyzkoušíme. Zatím jí "prdí do domečku" (prdí mi na břicho), čemuž se pak náramně směje a mimino se z toho většinou taky probudí. Poprvé ho tak i koplo. I když jenom malinko...

Žádné komentáře:

Okomentovat