úterý 20. října 2015

Sto padesát týdnů & mimi dýně hokaido



Erwínovi je 150!!! Objevil pod skříňkou krabici, ve které jsem měla schované knížky. Když jsme jí ale otevřeli, ukázalo se, že tam je úplně něco jiného. Poklad! Kromě jiného jsme v ní objevili Erwínova prvního sloníka od tatínka, pěnová písmenka a létající talíř, který jsem hledala celé léto. Radost to byla veliká! Chodí teď s písmenky a ptá se, jaké z nich to je. A když už jsme u jeho mluvení, začal používat pár slov, které nejsou pro děti jeho věku úplně vhodné. Dokonce i jedna teta ve školce mi s lehce zvednutým obočím hlásila, že začal používat sprostá slova. Ehm, to dopr... má ze školkové akce v suce, kde se sčuchnul se staršími dětmi, a vole holt pochytil od dědy. Snažíme se mu vysvětlit, že by se tahle slova neměla říkat a i když občas ulítnou i dospělým, měli bychom se jim snažit vyhnout. Jenže od té doby, kdy je začal používat, mi taky občas ujedou. Třeba když jsem při přípravě šábesové večeře místo vína podlila rybu ouzem... Spíš se to ale snažím přejít a doufám, že ho bez vzbuzení pozornosti, přestanou bavit. Jinak je ale úžasnej (i když občas nás taky umí pěkně pozlobit). Obzvlášť si užíváme pozornost, kterou věnuje "tomu našemu miminu," o kterém teď všude hlásí, že: "Je to kluk a bude se jmenovat holka". (Dřív to byla holka, co se bude jmenovat ségra.) Při odchodu do školky trvá na tom, že dá na rozloučenou pusu mě a pak miminu. K tomu samému pak pobízí i Typošku. Cestou pak mudruje, že se o mimino bude starat a že když bude brečet, dá mu dudlík. To už ho za odměnu několikrát koplo, což u něj vždycky vzbudí veselé výskání a poskakování. A mě kope stále s menšími přestávkami taky. Občas si i škytne, což už taky zřetelně cítím. A aby ne, ve 29. týdnech má od temene po zadeček asi 26 centimetrů a váží kolem 1,25 kilogramu, což odpovídá další dýni v pořadí - tentokrát jsem použila hokaido od dědy ze zahrádky. Přesnější údaje budeme vědět začátkem listopadu, kdy půjdu na přeměřovací kontrolu. Na té poslední jsem se ale dozvěděla, že už se Adélka poslušně přetočila a plave si to u mě hlavou dolů. Já pořád bojuju s únavou a teď i s chutěmi na mlíko. A taky s tím, že sotva vstanu ze záchodu, už se mi chce zase čůrat...

Žádné komentáře:

Okomentovat