Slunečný víkend / Štvanice & návštěva u babí

Život se pomalu vrací do normálu. Důkazem je parádní víkend, který jsme strávili u babí. (Ten minulý už jsme byli na návštěvě v Žatci.) Tady je pár fotek na památku...

Sbohem, tati!

Můj tatínek vždycky říkal, ať po jeho smrti netruchlíme, protože měl dlouhý a pestrý život...

Krkonoše / 1980 / #TBT

Já a moje mamka před "Švýcárnou", kam jsem jako malá roky pravidelně jezdila. Zítra se tam - včetně mamky a všech jejích čtyř vnoučat - znovu chystáme. Už se moc těším na všechna ta zákoutí, v kterých jsem si jako malá hrála i na vytváření vzpomínek svým dětem v podobných kulisách. Miluju objevování nových míst, ale vracet se stále na ta stejná, má taky něco do sebe...

Prázdninový deník 2017 / 2. týden

Tenhle týden se pro nás s Adélkou odehrál převážně v módu dámské jízdy. Z neděle jsme všichni zůstali přes noc v Počernicích. Typoška s Erwínem ráno odfičeli za pracovními povinnostmi a my se vydaly na obhlídku nové kavárny ve vedlejší vsi.

Prázdninový deník 2017 / 1. týden

První prázdninový týden je za námi. Byl plný těch úplně nejjednodušších letních zážitků, na které se tak hezky vzpomíná. Podnikli jsme několik menších výletů a strávili pár dní "na venkově" u babí a u dědy. Chci nám letos zaznamenávat prázdninový deník a protože s tužkou a papírem bych se nejspíš daleko nedostala, podělím se s ním tady i s vámi tady.

První setkání s babí

Dneska se na nás poprvé přišla podívat babí...

První sfoukávání tří svíček!!!

Včera čekala Erwína první oslava jeho třetích narozenin. Přijeli obě babí i oba dědové, s kterými jsme společně poobědvali a pak se vrhli na sfoukávání svíček a rozbalování dárků. Nejdřív se zdálo, že Erwín při jídle vytuhne, ale když otevřel sadu autíček od prarodičů ze Žatce, tak zase pookřál. Úspěch slavila i hasičská stanice od Dupla od nás i moc hezká knížka Chrochtík a Kvikalka, kterou objevil Typoška. (Mně nějak unikla a to má na sobě samolepku výhry nejkrásnější knihy z roku 2013!) Od "oblíkací babí" Věry dostal parádní zimní bundu, ve které se hrdě natřásal, a kterou jsme ještě večer šli ven provětrat. K tomu dostal od prarodičů hromadu ovoce, nějaké sladkosti a pár malých drobností jako je kouzelná baterčička, CD dětských písniček a Kinder vajíčka. Po dni plném vzruchů jsme byli všichni unavení, ale šťastní. Po procházce jsme si vlezli s novou knížkou do posltele a spokojeně vytuhli...

Radostná novina!

Mám velikou novinu! Teda moc veliká zatím ještě není. Má teprve necelých 5 cenťáků, ale o to větší už umí dělat radost. Několik lidí už to ví. Typoška a Erwín byli samozřejmě první. Pak třeba moje nejbližší kamarádka, před kterou bych asi těžko během výletu v Berlíně kamuflovala svoji únavu a abstinenci. Nebo moje spolupracovnice, která to na mě poznala raz dva. A taky moje trenérka v posilovně. A samozřejmě rodiče. Ti moji to se to dozvěděli z přání, které taťka dostal k 85. narozeninám. Na fotce je zachycen přesně ten moment, kdy ho otevřeli. Taťka vypadá možná trochu zmateně, protože poznat z fotky ultrazvuku, že jde o živého tvora, je trochu oříšek. To mamka byla v šifrování zprávy o trochu rychlejší. Každopádně je úžasné, že tuhle fotku máme!

Zahradní hrátky (v super holinkách od Pidilidi)

Počasí si s námi poslední dobou pěkně zahrává. Chvíli to vypadá, že už bude léto a pak se zase ochladí nebo rovnou začně pršet. Stejně tak to bylo i o víkendu, který jsme strávili u babí a u dědy. Fotky z oslavy dědových narozenin jste si mohli prohlídnout tady. Podařilo se mi ale zaznamenat i část Erwínovy výpravy po zahradě, která je pro něj veliké království. Sama si moc dobře pamatuju, jak jsme po ní víkendová rána sami chodili a okukovali rosou smáčené pavučiny, sbírali šneky a stavěli skrýše. Teď přebírá žezlo on...

85. narozeniny dědy Emánka

Víkend byl ve znamení veliké oslavy. Můj taťka aneb děda Emánek, jak mu Erwín říká, totiž slavil úctyhodné 85. narozeniny!

Čauuu a hezký víkend!

Teplota se venku vyšplhala přesně do té výšky, při které balíme doma fidlátka a jedem se schovat k rodičům na zahradu. Útočiště jsme tu s Erwínem našli už včera a zůstanem až do soboty, kdy jdem s Typoškou večer na koncert. Dneska jsem se byla s Erwínem a s kamarádkou Maruškou a jejími dvěma dcerkami projít v místním zámeckém parku. Jak Erwín zmerčil sekací traktůrek, sedl si na zem a bedlivě ho pozoroval. S panem řidičem si evidentně padli do oka, protože si po chvíli začali vesele mávat. Vsadím se, že u toho Erwín volal: "Čauu." Já se s voláním pozdravů přidávám a přeju vám hezký letní víkend!

Víkend na venkově

Rozhodli jsme se o víkendu před letním horkem schovat u babí s dědou. Kromě několika malých expedic pro potravu, ledovou kávu a zmrzlinu ve vedlejší kavárně, jsme strávili celé dva dny na zahradě.

První narozeniny

Erwínovi bude v neděli jeden rok. Přijedou babičky a dědečkové a bude veliká oslava. Takhle jsem u prvního dortu pózovala já. Erwín dostane ten svůj na úplně stejném stolku a snad mu bude taky chutnat. Přeju vám sladký víkend! 

Čtyřicet čtyři týdnů

Minulý týden jsme byli navštívit tatínka. Mamka byla na dovolené v Tunisu, tak jsme toho využili a vytáhli z něj nějaké fotky a rozumy. Chceme z nich udělat Erwínovi knihu o dědečkovi. A pak přejít k mojí mamce a vyzpovídat i Typoškovy rodiče. Jednou to určitě bude moc hezká památka. Při té příležitosti jsme navštívili místní zverimex. Erwín koukal na morčata, psouna a králíky, až se vykláněl z kočárku. O víkendu jsme ho tedy zase vzali do zoo. Tam ho ale daleko víc zajímaly děti. Tolik pohromadě jich zas tak často nevidí, tak si to užíval a hypnotizoval přítomné slečinky o sto šest.

Aby měl gendrově vyvážené hračky, dostal první panenku. Hrála si s ní už moje mamka a pak já, tak ať si zkusí takovým skvostem pohrdnout. Zatím se mu líbí. Ňoume jí očička a ožužlává hlavu.

Třicet osm týdnů

Poté co bylo několik dudlíků a oblíbený mazlící medvěd nepozorovaně vykopnuto z kočárku, koupili jsme na dudlík šnůrku a i ostatní věci v kočárku přivazujeme. Nejvíc ale Erwína baví sedět, držet se frajersky madýlka a pozorovat okolí. Pokukuje po psech, čímž mi dělá velkou radost. A moc rád komunikuje. Upozorní na sebe opakovaným hýkáním a ve chvíli, kdy se na něj vybraný objekt podívá, vykouzlí kulišácký úsměv, z kterého každý roztaje. Tenhle týden k repertoáru zvuků přibylo spokojené pomlaskávání, které rozesmívá i kolemjdoucí puberťáky. Možná má můj taťka pravdu a z Erwína bude vážně komik.

Focení je legrace. Vychutnává si, že může bojkotovat mojí snahu o to, aby zůstal chvíli ležet na zádech a za velkého chichotu se otáčí na bříško. No a přetahování je u nás standardní sranda.

Kolosální pizzerie

Jak jsem zmiňovala minule, Erwín už není žádné mimino a já musím výběr navštěvovaných osvěžoven podřídit i jeho potřebám. Když jsme minulý týden chtěly s babi zajít na oběd, využila jsem situace k dalšímu reportu o místech, která jsou přívětivá i k malým návštěvníkům. Výběr padl na restauraci Pizza Coloseum v Myslbeku, kterou už mám díky kamarádkám se staršími dětmi několikrát vyzkoušenou.

Po kom to dítě je...

Když se Erwín narodil, v první chvíli jsem viděla svýho taťku.