středa 4. října 2017

Sbohem, tati!

Můj tatínek vždycky říkal, ať po jeho smrti netruchlíme, protože měl dlouhý a pestrý život...

Jako dítě zažil válku, což se v něm zanechalo posvátnou úctu k jídlu a touhu měnit svět. Mládí měl bujaré, plné přátel, s kterými podnikal nespočet legrácek. Ostatně výběr jeho jména ho k tomu předurčoval. Můj děda totiž rozhodl, že svého syna pojmenuje po svém kumpánovi, plavčíkovi z Podolí jménem Emanuel. Přál si pracovat u filmu, ale nakonec svůj život zasvětil zachycování velkých událostí i „obyčejných“ lidských příběhů za objektivem fotoaparátu. Jako malá jsem vždycky ráno hledala jeho jméno pod fotkami v novinách a byla hrdá,  že je můj táta. Svou práci miloval. Byl družný a přátelský a mezi novými lidmi se cítil jako ryba ve vodě. Díky svému povolání mohl cestovat. Projel Evropu, navštívil Asii a Afriku a svým vyprávěním a drobnými dárky v nás s bráchou zažehl stejnou touhu. Pamatuju si, jak za mnou kdysi přijel do New York. Každý den vyrážel na dobrodružné výpravy a já vždycky s napětím čekala s jakými historkami se vrátí. Jednou se zpozdil o několik hodin. Tušila jsem, že bych se o něj měla bát, ale uvnitř jsem věděla, že se vrátí s dalším příběhem. Dorazil veselý a ovíněný po popíjení s úplně cizím člověkem, kterého potkal na přechodu pro chodce. To byl celý on! (A já v tu chvíli pochopila velkou část sama sebe.)



Jeho největším darem byl ale humor, kterým kořenil život sobě i všem kolem. Když jste volali k nám domů, nikdy jste nevěděli, jestli se ohlásí jako Emánek, pohřební služba nebo jako kancelář doktorky U***. Ostatně všichni, kdo ho znali, mají v zásobě nespočet vtipných historek, které s ním zažili. Od malička jsem cítila jeho lásku. Nikdy o tom moc nemluvil, ale já jsem vždycky věděla, že maminku i nás nesmírně miluje. S jeho smrtí tak odchází i kousek nás všech. Zároveň v nás ale toho tolik zanechal, že díky tomu bude žít dál. (Upravená řeč, kterou jsem tatínkovi věnovala na pohřbu.)

15 komentářů:

  1. Ahoj
    i kdyz se nezmáme, všimla jsem si že se něco stalo. už kdysi jsem si říkala, že máš štěstí, že tatínka máš a že tvé děti ho zažily. Já ho ztratila těsně před porodem druhého dítěte. A i když to je rok, nějak s tím "válčím" tam uvnitř, protože když umřel, stejně jsem furt byla soustředěna na porod mého druhého a tak dodnes přemýšlím jak se to tak rychle všechno stalo, někyo to život prostě takhle vymyslí....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tatínkovi bylo 87 let. Už několik let jsem žila s tím, že tu nemusí dlouho být. I tak se ale na smrt blízkého člověka nedá dopředu připravit. Z tvého komentáře cítím, že ti asi chybí rozloučení, na které jsi v té době pochopitelně neměla kapacitu. Nějaký vymezovací rituál. Navíc s ročním miminkem a starším dítětem nebylo asi na truchlení moc času a je tak těžké jeho smrt v sobě uzavřít. Píšeš si deník? Třeba by ti pomohlo se z toho vypsat. Nebo napsat dopis přímo jemu a poslat ho třeba po vodě "za ním." Na dálku se těžko "radí." Každý jsme jiný a smutek prožíváme jinak. Pokud chceš můžeš mi napsat na mail (kusanec.cz(at)gmail.com). Každopádně ti přeju, ať se máš dobře a vzpomínky na tatínkův život ti přinášejí vedle smutku i radost.

      Vymazat
    2. Radko.... ukápla mi slzy, teda já brečím pořád, když si vzpomenu na tatínka. Teď to jsou tři roky....a nemůžu to pochopit, že se to stalo, tak náhle. Infarkt si vybral zrovna jeho v jeho šedesáti. Prostě konec. Tak mi chybí. Drž se. Simona

      Vymazat
  2. Radi, upřímnou soustrast... držte se.
    Peťka

    OdpovědětVymazat
  3. Radko, slzím si tu! Ten text je tak láskyplně napsaný, je mi z něho naprosto jasné, že tatínek musel být báječný člověk, který zanechal něco v každém, kdo se s ním setkal. Vím, že jeho přítomnost chybí, ale on nikdy neodejde pryč, takoví lidé v srdcích všech zůstávají napořád a velmi intenzivně! Upřímnou soustrast! Byť se neznáme, myslím to velmi upřímně, protože na Tvůj blog chodím už léta nesmírně ráda, a na fotky z tatínkových 85. narozenin si velmi dobře pamatuju, vím, že už tenkrát jsem si říkala, že je od pohledu nesmírně milý a sympatický! V rámci možností přeji krásný večer, Terka

    OdpovědětVymazat
  4. ❤️ Krasny clovek, musel byt uzasny a ve Vas zije dal. Preji hodne sily 😘

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Radko, je těžké pro mě Vám napsat. Váš zármutek a bolest nezmírním. Tatínek Vám bude chybět po zbytek života. Ale už jenom to jak na něj vzpomínáte, ta láska, cit, krásný vztah ... z toho čerpejte, inspirujte se. Váš tatínek žije ve Vás, i ve Vašich dětech. Upřímnou soustrast

    OdpovědětVymazat
  6. Pekný človek, pekný vzťah, prijmite sústrasť, držte sa!

    OdpovědětVymazat
  7. Radko, moc krásně jsi to napsala..odchod lidí, které milujeme v nás zanechá díru a my ji musíme zaplnit tím krásným, který v nás zanechali..moc na tebe myslím!

    OdpovědětVymazat
  8. Moc krasny clanek, z popisu i pohledu musel byt Vas tatinek nesmirne pohodovy a mily clovek, ktery si zivot uzival plnymi dousky a verim, ze takto si jej budete pamatovat navzdy. Prijmete prosim moji uprimnou soustrast.

    OdpovědětVymazat
  9. mila radko, at ma tvuj tatinek krasnou cestu..urcite se mu jde veseleji, kdyz vi, jak jste vsichni skveli a zijete dobre svuj zivot.
    a tobe radost a silu do dalsich dnu.

    OdpovědětVymazat
  10. Uz tolikrat jsem se chystala napst komentar. A dvakrat te dokonce potkala v tramvaji, ale v te chvili mi neprislo "vhodne" se hlasit. Ted to citim, tak nezname pisu. Hodne sily, lasky a porozumeni do beznych chvil i vzpominek. Tobe i Tve rodine, Radko! Dobromila

    OdpovědětVymazat
  11. MOC vám všem děkuji za milá slova a vyjádření smutku nad ztrátou mého tatínka. Není to jednoduché období a vaše podpora mi opravdu pomáhá. ❤️

    OdpovědětVymazat