čtvrtek 19. října 2017

Dvacet jedna měsíců s Adélkou / Naše opička & její první puzzle

V poslední době mi není zrovna hej. Děti mi ale moc prostoru na truchlení nenechají. Občas mi chybí klid, abych si mohla ztrátu tatínka pořádně odžít, na druhou stranu je s nimi tak veselo, že na smutek nemám některé dny ani pomyšlení. A protože bylo nedávno Adélce 21 měsíců, vzala jsem po delší době do ruky zase foťák a vyfotila ji společně s Erwínem při hře s našimi oblíbenými zvířecími puzzlíky.

Je to totiž jedna z hraček, se kterou si vyhrají oba. V jejich pokojíčku došlo v posledních týdnech k několika změnám a čím dál častěji se stává, že se tam teď spolu zašijou a něco si tam v klidu a míru kutí. Není to každý den, ale občas už jim to vydrží i celou hodinu a to je potom pravý balzám na nervy. Ne že bych u toho seděla a pila kafe, o tom přeci jenom ta moje "dovolená" (ještě?) není, ale nemuset chvíli rozhodovat nerozhodné spory je k nezaplacení.

V takových chvílích oba s Typoškou nenápadně nakukujeme do pokojíčku a opatrně - abychom je nevyplašili - tu jejich společnou hru s nefalšovanou rodičovskou pýchou pozorujeme.

Puzzlíky, se kterými si hrají, už máme docela dlouho. Jsou uložené v takové šikovné krabičce s poutkem a Adélka s nimi ráda pochoduje po bytě jako s kufříkem. Taky ji hrozně baví je vyndavat a pak je zase hezky uklízet zpátky. (Tahle její činnost mě trochu děsí, stejně jako tendence napodobovat jakékoliv domácí práce.)



Poslední měsíc už je ale po vzoru velkého brášky zkouší spojovat dohromady. Když si hrajeme jenom spolu, vyndám jí jenom několik párů, vždycky od jedné barvy jeden se zvířátky, které by už mohla znát a zkoušíme je spolu skládat nebo aspoň přiřazovat. Při tom si kromě trénování prstíků a logického uvažování, opakujeme názvy barev, zvířátek a jejich potravu. Tu taky vybírám tak, aby jí byla blízká - třeba med, sýr nebo rybu.

Když si hrajeme všichni, s Erwínem u toho procvičujeme angličtinu. Od malička se díval na některé seriály v originále a ve školce ji taky jednou týdně mají. Je to takový nepovinný kurz zdarma a paní učitelka si ho chválí jako jednoho z nejlepších. Protože je to veliký mluvka, rozvíjení jazyků u něj vydím jako přirozené. Navíc vidím, že ho takové učení opravdu baví a má z něj radost. (Jo, a kdyby vás zajímalo, proč má červené nehty na rukou, tak proto, že je to zlý grizzly! :)) Další velkou změnou v našem životě je Adélčina školka, kde se jí moc líbí. Nejraději by tam s Erwínem vyrážela každý den. Často se tam potkávají a navíc je oba vyzvedávám dřív, než byl Erwín zvyklý, a odpoledne si pak ještě společně pořádně užijem. Včera jsme třeba zkoušeli (dost neúspěšně) pouštět na Letné draky...
---
V porovnání s jinými dětmi, doma zas tak moc hraček nemáme. Tyhle puzzle od Djeca z obchodu Chytrá opička mě ale opravdu baví. Jsou nejen krásné, ale využitelné na několik způsobů a při hraní se tak děti učí různým dovednostem. Ostatně na takové hračky se tenhle obchůdek, který jsem jako spoustu dalších vychytávek pro děti objevila díky blogu Madame Coquette, specializuje. Lucka, která Chytrou opičku vede, je opravdová nadšenkyně a ke spoustě hraček natáčí i videorecenze. Však se mrkněte na její facebookový profil tady. Všechny puzzle Djeco v jejím obchodě najdete zase tady.

1 komentář:

  1. Krasné puzzle od Djeca pro nejmenší máme i v našem obchodě www.duhovka-tabor.cz

    OdpovědětVymazat