Chanuka 2018 / Dárky pro děti

Další ze série článků o dárcích, které chystám pro svoje blízké, je tu. Zjistila jsem, že tyhle dárkové články před svátky pro svůj duševní klid potřebuju. Jinak se mi několik týdnů honí v hlavě různé nápady a ty si nesednou, dokud si to pěkně nesepíšu. Poslední dny se dokonce budívám už nad ránem a proti své vůli musím čelit smršti myšlenek a obav. Při psaní dnešního článku jsem včera ale rovnou většinu dárků objednala a tak, když jsem se dneska opět probudila ve 3:30, mohla jsem oči zase pěkně zavřít a otevřít je až v šest. Doufám, že můj výběr někomu z vás ulehčí vybírání a pomůže k předsváteční pohodě. Dárky jsou seřazené podle osmi kategorií - místo vánoc totiž slavíme chanuku a ta má právě tolik dní. Letos jsem se snažila trochu mírnit, ale osm dárků je holt osm dárků… A co tedy děti dostanou?

Zábava pro dlouhé večery / Stínové divadlo z Dupla

Jako dítě mě vždycky strašně bavila představa "černých hodinek", o kterých mi vyprávěla babička. Občas se nám v létě poštěstilo, že bouřka vypla na chvilku proud a my byli doma jenom o svíčkách. Nějak jsem si na to s příchodem dlouhých zimních večerů vzpomněla a říkám si, že by vůbec nebylo špatný jednou za čas vypnout všechna světla, zapálit svíčky, zalézt si do postele a vyprávět si pohádky. Anebo přihmouřit oko, zapnout místo toho baterku na mobilu a zahrát si stínové divadlo. A tak jsme to taky minulý týden udělali a jedno si postavili. Večer nám pak Erwín přehrával představení z Minoru, které ten den viděl se školkou...

DUPLO / HASIČSKÁ GIVEAWAY

Erwínovi budou na konci týdne čtyři. Poprvé si je té slávy vědom a už se nemůže dočkat oslav a dárků. Snad každé ráno se ptá, jestli už je šábes, protože ví, že první slavení se chystá právě na páteční večer. Pak ho čeká ještě několik oslav, včetně jedné v superhrdinském stylu. Dárků dostane několik, ale asi ten nejzásadnější bude "auto na ovládačku," které si poručil. Při té příležitosti jsem přemýšlela nad dárky z posledních let. Často dostával Duplo. Letos na něj na Chanuku čeká asi poslední krabice, protože příští rok už bude nejspíš chtít "opravdické Lego". Věřím, že si ale s Duplem budeme hrát dál. Je to totiž opravdu jedna z těch hraček, kterou společně vytahujeme každý den. Možnosti stavění a bourání jsou nekonečné. Teď se k nám navíc často přidává Adélka, která teda zatím spíš bourá, než staví, ale baví jí to stejně. Co vy? Taky doma v Duplu frčíte? Pokud ano nebo byste si ho třeba chtěli vyzkoušet, mám pro vás super zprávu. Jednu naši oblíbenou stavebnici, teď u mě na blogu můžete vyhrát!

Osm měsíců s Adélkou!

Adélka oslavila osm měsíců. Celých osm měsíců radosti (a občas i nějaké té starosti, ale bez toho by holt nešlo.) Je to naše krásná a šikovná holčička. Když je spokojená, vesele kope nožičkama a řehtá se na celé kolo. Když se jí ale něco nelíbí, umí se ozvat. Kromě klasického rozzlobeného pláče má v arzenálu ještě dost nepříjemné ječení, po kterém jsem zralá na panáka. To už ale musí být opravdu zle. Obvykle je naštěstí dobře naladěná. Většinu času, který strávíme doma, lozí po bytě a patřičně využívá svého hledačského talentu, díky jemuž se jí podaří na podlaze najít každý zapomenutý drobek, odvátý chucvalec a vypadnutý vlas. Luxuju nebo vytírám teď téměř denně, ale stejně ji pokaždé po chvíli najdu s něčím čouhajícím z pusy. Říkám si, že je to čistá špína tužící dětský organismus. Přesto ji opatrně objekt její touhy vyndám z pusy, utiším zlověstný hněv a pošlu ji na další čtyřnohou nebo plazivou výpravu. Nemiminkovských hraček moc nemá. Nejvíc ji baví Erwínovo Duplo. Sedne si ke krabici, ve které je schované, jednou rukou se drží okraje a druhou si ho mazácky vyndavá. Pak mlátí kostkama nebo popojíždí některým z aut. Má ještě dvě oblíbené hrazdičky, které ji v sedě začaly víc bavit. Houpe divoce zvířátky a točí hejblátky a docela se tak sama zabaví. Já u toho zaklízím ranní nepořáde nebo vařím. Občas na sebe mrkneme, usmějeme se na sebe a obě se vrátíme k původní činnosti. Je to taková moje parťačka.

Dárek od Adélky & Sedm důvodů proč mám ráda Duplo

Poslední dobou se rozšířil hezký zvyk dávat starším dětem "od miminka" dárek. Přemýšleli jsme, co by udělalo Erwínovi radost a nakonec to vyhrála další sada Dupla - tentokrát stavebnice Lesopark. Líbilo se nám na ní, že obsahuje zvířátka, auťák i dost kostek na stavění. To ale nejsou jediné důvody, proč jsme po Duplu sáhli...

Sto padesát šest týdnů & mimi dlouhé jako pórek (35tt)

Erwínovi jsou tři roky, což na týdny odpovídá číslu 156! Měří 95 centimetrů a váží 14 kilo. Od loňska mu nepřibyl ani jeden zub a jen jedna piha na noze. Má teď tři. Jizvy žádné. Aspoň na těle a doufám, že na duši taky ne. Poslední dobou je víc plačtivý a úzkostlivý, ale zároveň se víc vzteká. Může za to možná blížící se příchod miminka, o kterém ale mluví víc než my a vypadá, že se na ségru upřímně těší, nebo prostě nějaké období vzdoru, které nás doteď jakžtakž míjelo. Na tříleté prohlídce se vyloženě bál, což mi trhalo srdce. Možná kdyby si s ním na rozehřátí chvilku povídali, snášel by to líp. Rovnou ho ale svlíkli do slípků a začali přeměřovat a prohmatávat. Asi se trochu bál, že ho čeká další injekce, nebo byl jenom nesvůj z neznámého prostředí. Nakonec se ale rozehřál, odrecitoval připravenou kulturní vložku - naši oblíbenou básničku: "Babička s dědou, sedí a jednou." - bravurně pojmenoval několik barev a přisadil si, že zná ještě zelenou a pomerančovou a odcházel docela zvesela. Všimla jsem si, že s dospělými vychází většinou líp, než s dětmi, a tohle bylo snad poprvé, kdy byl v kontaktu s nimi zaražený. Jinak je to veliký rozumbrada. Večer si s ním vždycky povídám o uplynulém dni a po návštěvě cukrárny třeba vyprávěl, že kluk, s kterým si tam hrál říkal, že tam něco smrdí. Tak jsem se ho zeptala, jestli tam opravdu něco smrdělo, načež bezelstně odpověděl: "Jo. Já!" Nebo jsem mu říkala, že jsem na něj pyšná a on chtěl vědět, na co že jsem pyšná. Začala jsem mu vyjmenovávat několik věcí, které by mu mohly udělat radost a zároveň tříbit jeho charakter. Tvářil se spokojeně a pak dodal, že on je na mě taky pyšný. Když jsem se ho ze zvědavosti zeptala, na co je u mě pyšný on, řekl: "Když uděláš bobika!" (A to nic takového v předešlém výčtu nefigurovalo.) Je to ale velký lichotník. Každou chvíli nám s Typoškou něco chválí. Dneska mi třeba při aplikaci rtěnky řekl, že mám hezký obličej na tu pusu. Prostě je s ním velká legrace. Mimino se přehouplo do prenatálního pětatřicátého týdne. Mělo by měřit asi 33 centimetrů, což odpovídá pórku na obrázku, a vážit kolem 2,5 kila. Už se docela pronese a jeho kopance už taky nejsou jen příjemné. Až na pár dloubanců do žeber či šmátrání kolem močáku si je ale užívám. Už jsem vypozorovala i nějaký rytmus. Třeba kolem půl jedné v noci mi pravidelně v břiše začne pěkný rodeo. A kdyby se rozhodlo vylézt dřív, což doufám ještě chvilku nebude, mělo by už celkem slušnou šanci na přežití.

První sfoukávání tří svíček!!!

Včera čekala Erwína první oslava jeho třetích narozenin. Přijeli obě babí i oba dědové, s kterými jsme společně poobědvali a pak se vrhli na sfoukávání svíček a rozbalování dárků. Nejdřív se zdálo, že Erwín při jídle vytuhne, ale když otevřel sadu autíček od prarodičů ze Žatce, tak zase pookřál. Úspěch slavila i hasičská stanice od Dupla od nás i moc hezká knížka Chrochtík a Kvikalka, kterou objevil Typoška. (Mně nějak unikla a to má na sobě samolepku výhry nejkrásnější knihy z roku 2013!) Od "oblíkací babí" Věry dostal parádní zimní bundu, ve které se hrdě natřásal, a kterou jsme ještě večer šli ven provětrat. K tomu dostal od prarodičů hromadu ovoce, nějaké sladkosti a pár malých drobností jako je kouzelná baterčička, CD dětských písniček a Kinder vajíčka. Po dni plném vzruchů jsme byli všichni unavení, ale šťastní. Po procházce jsme si vlezli s novou knížkou do posltele a spokojeně vytuhli...

První várka dárků pro Erwína

Erwín je trochu chudák, protože si všechny důležité mezníky, jako jsou narozeniny, svátek, chanuka a vánoce u prarodičů,  odbyde v jeden měsíc. Pro nás to znamená vymyslet kopu dárků, které mu udělají radost, ale hlavně budou smysluplné. Pořád se jakžtakž držím svého předsevzetí pořizovat mu minimum věcí. Věřím totiž, že čím víc toho děti mají, tím víc se v tom množství ztrácejí, a ve finále se vlastně ani neumí samy zabavit. Jednu fintu, kterou používám, a o které jsem tu už psala, je, že mu hračky střídám. Některé schovám a po čase je spolu zase "objevíme." Nekompromisně taky zaklízím ty, které už neodpovídají jeho věku. A naopak ty, ke kterým musí ještě dorůst, mu postupně dávkuju. Několik knížek z loňského prosince tak dostal teprve nedávno. Tak a teď už konečně k tomu, čím se ho chystáme obdarovat letos.

Sto třicet dva týdnů

Po návratu z Mikulova jsem se na Erwínka moc těšila a byla jsem zvědavá, jak vřele (či vlažně) mě přivítá. Mamka hlásila, že přes den se ptá téměř výhradně na mě. Potřeboval vždycky ujistit, že máma a táta jsou na výletě a přijdou. Pak spokojeně pokračoval v tom, co zrovna dělal. Když jsem si pro něj v pondělí přijela, zrovna spal. Po nějaké době jsem to už nevydržela a šla se na něj podívat s tím, že ho tím nejspíš vzbudím. A taky že je. Z postýlky vyskočila rozčepejřená hlavička, která radostně vzdechla: "Máma!" Srdce mi poskočilo, rychle jsem ho popadla a notnou chvíli jsme se spolu mazlili a špitali si sladká slůvka. Nejraději bych ho v tu chvíli láskou snědla. Měl velikou radost, že mě zase vidí. Ovšem když jsem mu ukázala nářadíčko, které jsme mu z cest přivezli, radost byla snad ještě větší. Hned s ním vyběhl na zahrádku a jal se "opravovat". Od té doby pořád něco vrtá a spravuje...

Sto deset týdnů

Dalších deset týdnů za námi. Vysloužil si očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, se kterým jsem čekala, až mu budou dva roky. U paní doktorky se choval vzorně. Pěkně pozdravil, okoukl ordinaci a nastavil ručičku. Po upozornění, že to trochu píchne, pípnul au, vyfasoval náplast, znalecky si jí prohlídnul a poprosil: "ještě jednu!" Slíbili jsme mu, že za půl roku se dočká. Náplastí a "pígem" se chlubí dodnes. Náplast totiž pořád pěkně drží a obávám se, že její sundávání bude horší než samotná injekce… Na obrázku je se zvířátky z Dupla, které dostal od babí. Spoustu hraček jsme schovali a teď má ve svém hracím košíku jenom Duplo a svoje milovaná vozítka. Taky jsme ubrali z knihovničky asi půlku knížek a všimla jsem si, že si je teď častěji sám od sebe vezme a prohlíží. O víkendu u nás byla na lívancové snídani kamarádka a obdivovala, jak máme doma hezky uklizeno. Míň věcí se holt uklízí líp. Schovávání a obměňování hraček a knížek všem vřele doporučuju! Kromě toho jsme o víkendu podnikli rychlou cestu do Kladna a v neděli se jeli poveselit za babí a dědou do Počernic. A konečně jsme taky pověsili krásný plakát Noemovy archy z Designville a z postýlky mu vykukuje lemur od strejdy Kuby, kterej vypadá čtyřprocentně a proto mu ho koupil. A taky vymyslel další veleroztomilé slovo. Nosorožci říká „očomorec.“ Úplně si to říká o nějaký příběh s bláznivým obrázkem nového tvora... A takhle dělá slon! Tůůů.

Sto čtyři týdny

Erwínkovi byly včera dva roky! Dva úžasný roky, které jsme si náramně užili. Někdy se nám zdá pořád tak maličkej a někdy na něj koukáme, jak na úplně velkýho kluka. Aby taky ne. Mluví ostošest a už se pokouší prosazovat si svůj názor. Zvlášť na oblékání ho má docela vyhraněný. Měří 91,5cm, váží už hnedle 13 kilo, za posledních pár týdnů mu vzorně dorostly zuby na adekvátní počet, zdobí ho dvě pihy a skoro neustále přítomný úsměv na rtech. Vnesl nám do života tolik radosti, že se mi nedostává slov, která by to uměla popsat. Moc si to s ním prostě užíváme a těšíme se na to, co nám přinesou další roky!

Tipy na dárky pro malé kluky

Prosinec je synonymem pro velké rozdávání dárků. A u nás to platí dvojnásob. Erwín bude slavit druhé narozeniny i svátek a k tomu nás čeká osm dní chanuky a vánoční návštěvy u prarodičů. Líbí se mi, když děti dostanou něco, co potřebují a něco, co chtějí. Zároveň bych v Erwínkovi už od útlého věku ráda zakořenila vědomí toho, že ne všichni se mají tak dobře jako my a pomáhat druhým je tak trochu naše povinnost. Každý pátek vkládáme do kasičky 50 korun, které na konci roku rozdělíme a pošleme na námi vybranou charitu. Kromě toho jsem se rozhodla, že zavedu novou rodinnou tradici, kdy si budeme třetí chanukový večer dávat dárek s charitativním nádechem. Tak a teď už k výběru hraček, které mě pro Erwína letos zaujaly...

Osmdesátý týden

Dnešní focení bylo lehce neúspěšné... Erwín byl unavený a místo hraní potřeboval spát. Kolem něj vidíte Duplo, které se pomalu učí skládat. Demontáž mu jde ale pořád podstatně líp. Několik posledních týdnů je fascinován částmi obličeje. Nejoblíbenější je "(k)oko". Jsem ráda, že oční reflex je rychlejší a spolehlivější než vědomá myšlenka, protože jinak bychom už s Typoškou byli jak Žižka. Jeho "ne" jsou rezolutnější a myšlená naprosto vážně. Začíná i lépe vyslovovat. Pes už není "pe", ale "pef". Nová slova mu přibývají každým dnem. Když sedí u snídaně, vyžírá mi rozinky z müsli a ukazuje na věci kolem sebe a proklamuje "čaj, citron, meloun, (bu)chta" a oblíbené "(je)ště". Pokračuje ve fascinaci vším, co se hýbe - kromě (mo)torky a ko(l)a, umí pojmenovat vlak, kámen a ho(l)uba, a už má i identifikovatelný skřek popisující autobus. Auto je pořád "ko(l)a". A strom kytka. Když nad tím tak přemýšlím, použil i první sloveso - "stačí." Díky pravidelné prohlídce, známe i jeho přesné míry: 83 cm a 11,13 kg. Prostě tak akorát.
---
Tričko NEXT, kraťasy NEXT od tety Hany.

Šedesátý osmý týden

Erwínův vozový park. Erwíňák si začíná solidně ujíždět na všem, co má kola. Doma si vždycky snese všechna vozítka na jedno místo a vystačí si na docela dlouhou dobu. Tohle focení si taky náramně užíval. V posteli jsme spolu vydrželi asi 40 minut. Ochotně pózoval a drandil si při tom. Většina aut jsou dárky, ale dostihovou sadu Duplo má ještě po mně a po bráchovi. Když jsme na procházce, okukuje z kočáru projíždějící vozidla a při chůzi obdivně ošahává zaparkovaným autům kola. Motorce dokonce jednou strkal ruku do výfuku. No a na hřišti mlsně obchází kola a odrážedla ostatních dětí. Budeme mu muset nějaké pořídit. Máte nějaké tipy?

Erwínovy narozeninové dárky

Erwínovy narozeniny jsme slavili na několikrát. Nejdřív jsme pro prarodiče uspořádali oslavu u nás doma. O týden později byl pak veliký mejdan v Divokých matkách, kde jsme slavili dohromady s Emou, kterou zná Erwín z porodnice. Velké slavení znamená hodně dárků a protože jsem hlava děravá, ráda bych Erwínovi zaznamenala, cože to všechno k těm svejm prvním narozkám - kromě dortu od maminky - dostal...