Po návratu z Mikulova jsem se na Erwínka moc těšila a byla jsem zvědavá, jak vřele (či vlažně) mě přivítá. Mamka hlásila, že přes den se ptá téměř výhradně na mě. Potřeboval vždycky ujistit, že máma a táta jsou na výletě a přijdou. Pak spokojeně pokračoval v tom, co zrovna dělal. Když jsem si pro něj v pondělí přijela, zrovna spal. Po nějaké době jsem to už nevydržela a šla se na něj podívat s tím, že ho tím nejspíš vzbudím. A taky že je. Z postýlky vyskočila rozčepejřená hlavička, která radostně vzdechla: "
Máma!" Srdce mi poskočilo, rychle jsem ho popadla a notnou chvíli jsme se spolu mazlili a špitali si sladká slůvka. Nejraději bych ho v tu chvíli láskou snědla. Měl velikou radost, že mě zase vidí. Ovšem když jsem mu ukázala nářadíčko, které jsme mu z cest přivezli, radost byla snad ještě větší. Hned s ním vyběhl na zahrádku a jal se "opravovat". Od té doby pořád něco vrtá a spravuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat