pondělí 15. června 2015

Romantický víkend v Mikulově

Jak už jsem psala v pátek, chtěli bychom s Typoškou aspoň jednou za rok vyrazit na romantický víkend ve dvou. Naštěstí se moje mamka nebojí hlídání neposedných dětí a my jsme si tak po roce zase mohli podobný výlet dopřát. Bohužel to vyšlo týden po mojí cestě do Berlína, tak se mi Erwínek zanechával v Praze s trochu těžším srdcem, ale jinak to prostě nešlo... Volba padla na Mikulov a jestli se chystáte na víkendový výlet a nevíte kam, rozhodně tohle malebné městečko doporučuju. Podnebí je tu moc příjemné, město tak akorát, že stihnete všechny památky a nestrhnete se, najdete tu dostatek zajímavých restaurací a kaváren a možnost vylézt na dva krásné kopce s ještě hezčím výhledem. A pokud vám to tu začne být  malé, můžete sednout na kolo, které si lehce vypůjčíte, a vyjet na projížďku po okolí...

My jsme dorazili v pátek kolem druhé. Na nádraží na nás čekal jeden z majitelů rodinného penzionu Baltazar, kde jsme našli přístřeší, a nebe jak projeté Photoshopem. Po rychlém ubytování si Typoška dal dvacet a já mezitím prošla menu místních restaurací. Volba na páteční - šábesovou - večeři byla jasná. Jen několik metrů od nás se totiž v hotelu Tanzberg nachází nová restaurace Marcela Ihnačáka, která nabízí mimo jiné i menu tradičních židovských jídel.

Nejdřív jsme se ale vydali na malou obhlídku města se zastávkou v bistru Kuk, kde dříve sídlilo Büro - kavárna, trafika a galerie STUDIA PIRSC PORCELAIN. Typoška zná Terezu a Dana Piršče ze školy, tak mu bylo trochu líto, že už tu nejsou, ale i tak jsme se v novém bistru příjemně osvěžili a shodli se na tom, že jestli v Mikulově zrovna jsou, určitě na ně někde narazíme. A taky že narazili. Skoro hned. Chvíli jsme s nimi poseděli, vyzvěděli, co z místních pamětihodností nesmíme propásnout, a pak vyrazili na večeři do hotelu Tanzberg...

...a moc jsme si tu pochutnali. Já ochutnala tabouleh a lososa z židovského menu. Troufám si říct, že židovské jídlo docela znám, takže bych měla pár menších výhrad, ale celkový dojem byl příjemný a já strávila zbytek víkendu přemítáním nad tím, jestli bych ještě neměla ochutnat jeden z nabízených dezertů, na který už jsem si večer netroufla. Typoška si dal jako předkrm židovský kaviár a pak steak z normálního menu. Obojí vypadalo moc hezky. Kromě jídla tu byla i příjemná atmosféra, takže bylo jasné, že pokud to půjde, ještě se sem vrátíme.

Po večeři jsme se šli ještě jednou projít a vylezli i na Kozí hrádek, odkud je hezký výhled na město. Jen my dva, zapadající slunce, teplý vánek, vůně spálené trávy a cvrkot ptáků - prostě romantika, jak má být.

Ráno jsme hned zčerstva vyrazili na zámek, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací a okoukli zbytky výstavy Křehký, které jsou v rámci výstavy Křehký Mikulov: Konfrontace zasazeny do zámecké expozice. Konečně jsem mohla naživo vidět dřevěné květiny Adély od Adély Fejtkové. A teď malý souhrn zajímavostí, které bych jinak zapomněla. Věděli jste třeba, že zámek téměř kompletně po válce vyhořel a byl znovu postaven v 50. letech? Taky tu bydlela Perchta z Rožmberka, která po sobě zanechala 32 nešťastných dopisů, ve kterých otci a bratrovi popisovala svoje nešťastně manželství, což je první zachovalá česká ženská literární památka. Dodnes tu prý jako bílá paní straší. Dojal mě i osud další obyvatelky, která tu povila neuvěřitelných 19 dětí, z nichž se dospělosti dožila jen jediná dcera. I ta však rok po svatbě ve svých osmnácti letech zemřela. V roce 1805 si prostory mikulovského zámku vybral Napoleon Bonaparte pro vyjednání o mírových smlouvách mezi Francouzským a Rakouským císařstvím. Kvůli epidemii tyfu však musel nakonec mírovou dohodu dojednat v Bratislavě (Pressburgeru). No bylo toho ještě víc, ale má paměť je už chabá, tak si sem musíte na prohlídku zajet sami...

Pak naše kroky směřovali do Dietrichsteinské hrobky, kde jsme obdrželi další zajímavý výklad. Po vyčerpávajících prohlídkách byl akorát tak čas na oběd, na který jsme se vypravili do místní vyhlášené restaurace Sojka & spol. Sídlí kousek od náměstí nad obchůdkem s biopotravinami. Prostředí je tu moc hezké (až na to umělohmotné prostírání s ptáčky z Ikea!) a jídlo taky rozhodně stojí za zkoušku. Na rozjezd jsem si dala studenou okurkovou polévku a když už jsem jedla lepší (myslím si, že ty správné místní okurky holt ještě nedozráli a tak byla trošku mdlá), byla osvěžující. Pak následoval oku i žaludku lahodící salát s kozím sýrem a květinkami s jemným medovým dresingem, který by si přineseným olejem a balzamikem dochutil snad jen kulinární barbar. Typoška sáhl po houbovém rizotu a taky si pochutnal. Na odpoledně byla v plánu prohlídka židovských památek, ale nakonec jsme si šli do hotelu schrupnout.

Po probuzení byl čas na další kávu v bistru Kuk, malou procházku a opakovanou návštěvu restaurace Marcela Ihnačáka. Ten večer tam hrál David Koller a tak bylo úplně plno. Odpoledne jsme si vyprosili dvě místa před jednu rezervaci od půl osmé. O předkrm v podobě salátu s řepou a kozím sýrem jsme se podělili a já si pak dala šťavnaté lososové rizoto a Typoška nějaké maso - myslím, že telecí na šalvěji. Jako přílohu si poručil půlku porce pečených brambor s rozmarýnem a půlku mangoldu s česnekem a ančovičkami. Všechno bylo moc dobré, jen na ten dezert zase nedošlo... Večer jsme chtěli na Svatý kopeček, ale vypadalo to na velikou bouřku a tak se raději nechali pobavit na náměstí akcí s podezřelým názvem Partnerská města baví Mikulov. Na závěr hrála nějaká slovenská kapela, která do toho teda uměla šlápnout!

Ráno jsem se probudila docela brzo a plná elánu. Typoška spokojeně oddychoval a ve mě se probudila touha neodkládat výšlap na Svatý kopeček na příště a hnedka zrána se tam vydat. Typošku mé počínání vytrhlo z limbu a nakonec se přidal. Byli jsme tam ten den jedni z prvních a jako jediní jsme si tam na chvilku sedli a kochali se krajinou. Takže zase romantika. Pak následovala snídaně, balení a pouť po židovských památkách. Místní synagoga je opravdu úchvatná. Škoda že se tam konají bohoslužby jen jednou za rok a to na jahrzeit (výročí úmrtí) Rabiho Šmu'ela Šmelkeho. I když pak je to asi pěkná mela, protože se sem sjedou chasidé z celého světa... Mikve - rituální lázeň, která byla nedávno náhodou objevena byla bohužel zavřená a tak jsme to vzali rovnou na úchvatný židovský hřbitov, kde jsme se notnou chvíli (povětšinou zase sami) procházeli. Já nechala z pověrčivosti na hrobě výše zmíněného rabína seznam několika přání, která se doufám vyplní...

...a pak už byl čas akorát tak na rychlý oběd v osvědčené Sojce, kafe se zmrzlinou a svižnou prohlídku v galerii Závodný a na cestu domů. Moc se nám tu líbilo a doufáme, že se sem brzy zase vrátíme. A třeba dojde i nějakou tu projížďku na kole, pořádnej košt ve vinném sklípku (nejlepší reference jsme dostali na ten u Hrdličků) a relax ve wellness centru v hotelu Galant. A samozřejmě i na ten dezert v hotelu Tanzberg...

4 komentáře:

  1. Mikulov je krásnej, ted uz jsem tam dýl nebyla, ale nakoplas me naplánovat výlet... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Správně, správně! I proto jsem to sepisovala. Všichni bychom občas měli vyjet někam na výlet a Mikulov mi k tomu přijde jako úplně ideální místo.

      Vymazat
  2. Skvělý report. Nechápu, proč jsem tam nikdy nebyla (kromě vystoupení z autobusu na hranicích).

    PS: Ty jsi tak hezká!

    OdpovědětVymazat
  3. Jižní Moravu milujeme, jezdíme do autokempu Merkur v Pasohlávkách, to je od Mikulova kousek. A Mikulov je úžasný, krásné město!

    OdpovědětVymazat