Sto třicet čtyři týdnů & baby citrón

Erwín je velkej brácha a je na to náležitě hrdý! Ví, že u mámy v břiše teď bydlí mimino a rád tuhle novinu posílá dál. Třeba ve školce to díky němu už vědí: "Táta žikal, že má máma v bžiše mimino." A všem příbuzným v Žatci to (podle našich instrukcí) oznámil taky on. Moc se na něj/ní těší. Zdůrazňujeme mu, že být velký brácha je moc důležitá věc. Říkala jsem mu třeba, že bude mimino hlídat, což doplnil vtipným: "aby neuteklo." Jeho sourozenec je velký teprve jako citrón a moc srandy by si s ním Erwín ještě neužil, ale už má prstíčky a umí zívat, polykat, škytat a prý i čůrat. Mezi mezníky v Erwínově životě zas tenhle týden patří, že ho poprvé v noci pokousal komár a dostal polštářek s ježkem. A taky tu o víkendu byl jeho oblíbený strejda Honza s Honzíkem a s Lucinkou. Byli jsme třeba v zoo a na Vyšehradě. Nejvíc srandy si ale stejně užili doma, kde se mohli honit, házet a kopat míčem a hrát si s autama - oběma rukama. A to nemluvím o tom kvantu řízků, hranolek a sladkostí, které za tu dobu spořádal...