Berlínská dámská jízda

Víkend jsem strávila s kamarádkou Sabinou v Berlíně. A přesně, jak bylo naplánováno, nic extra nebylo plánováno. Jako mámy od dětí jsme si prostě chtěly užít trochu nemusení. Začínám fotkou z poslední procházky, protože žádnou jinou společnou nemáme. Vůbec si těch fotek zas tak moc nevezu. Třeba večer po příjezdu jsem jich sice pár nafotila, protože jsme našeho ubytovatele pozvaly na luxusní večeři do francouzské restaurace Le Piaf, což bylo hodno zaznamenání, ale jak se záhy ukázalo artyčok ztracený na obrovském talíři a pražma servírovaná na vodou pokapaném ubruse zas tak fotogenický nejsou...

Sabina byla v Berlíně podruhé a ještě po docela dlouhé době, tak jsme první den pojaly trochu turisticky. Po společné snídani jsme se nechaly odvézt do centra města. Omrkly jsme vnitřek budovy ambasády a pak vyrazily za pamětihodnostmi. Daleko jsme ale nedošly, protože jsem zmerčila svůj oblíbený COS. A než jsme si tam všechno důkladně prohlídly, byl čas na oběd. Kousek od Checkpoint Charlie jsme se sešly s naším společným kamarádem Jacobem. Zašli jsme do blízké asijské restaurace, odkud si minule Erwín bez našeho vědomí odvezl dvě lžíce. A pak už konečně došlo i na nějaké ty památky. Naše kroky nejdřív zamířily k Braniborské bráně, která se stala svědkem mnoha přelomových momentů berlínských dějin.

Tentokrát tu panovalo šílenství kvůli finálovému zápasu Barcelony a Turína.

Po procházce a ledové kávě jsme si splnily sen a šly se podívat na Ištařinu bránu. Sice jsme měly na prohlídku Pergamonmusea jenom hodinu, ale to nakonec vůbec nevadilo. Kochaly jsme se tou starověkou krásou a Sabina vzpomínala, jak kdysi původní místo brány navštívila.

Zaujala mě i tato dámská výstroj. Myslím, že by to byl slušivý purimový/karnevalový kostým.

Večer jsme se ještě s Jacobem a jeho kamarádkou vydali zkouknout bar Klunkerkranich v Neuköllnu, který sídlí na střeše bývalého parkoviště. Podle fotek v tomhle článku  to tam vypadá opravdu zajímavě. Bohužel jsme tam dorazily docela pozdě a fronta vypadala na víc jak hodinu. A hudebníci už kvůli rušení nočního klidu se svými nástroji prchali pryč. Vyfotila jsem si aspoň kýčovitý západ slunce a pak jsme šli naše setkání zapít do nedalekého baru Twinpigs.

Druhý den jsme pojaly jako procházkově okukovací. Metrem jsme dojely na Hackesche Markt, kde je spousta obchůdků. Jako při každé návštěvě Berlína jsem si musela koupit nějakou drobnost v MUJI. Pak jsme se jenom tak couraly. Kamarádka se chtěla vrátit do COS, kde jsem si den před tím koupila do sbírky další černé šaty. Ona tam objevila modré pouzdrovky, ve kterých vypadala jako ta nejvíc chic Francouzka. V & other stories k nim přikoupila výraznou rtěnku a šlo se na oběd. Skončily jsme v japonské restauraci, kterou si pamatuju od minule a pak se nechaly přes Augustine Strasse navigovat k Nové synagoze. Tuhle ulici mám moc ráda. Je taková poklidnější, plná zajímavých designových obchůdků a kaváren. Nachází se v ní i bývalá dívčí židovská škola. Pokud půjdete kolem, rozhodně doporučuju tam nakouknout. Je to totiž opravdový architektonický skvost (s dobově opraveným záchodem zdarma).

Pak jsme přišel čas na Kafe und Kuchen. V horku, které o víkedu panovalo, jsme se sladkému vyhýbaly, tentokrát jsme ale dostaly chuť na kousek pořádného dortu. Názvem i vzezřením nás zaujala cukrárnička Princess Cheescake. Až příliš pozdě jsme si všimly, že si tu zakládají na zdravých výrobcích slazených třeba jablky. Koncept moc schvaluju a kdyby byla nějaká taková cukrárna v Praze, moc ráda bych tam chodila. Medový cheescake, který jsme si napůl daly, byl nadýchaný a moc dobrý, ale bohužel neuspokojil naši chuť na sladké... V nedalekém obchůdku, který je v průchodu k synagoze, jsem našla i tuhle krásnou skládací lampu od Pepe Heykoop. Vyrábí ji ve spolupráci s nadací Tiny Miracles a docela by se nám domů hodila. Tak třeba příště...

Na večeři jsme vyrazily do etiopské restaurace Langano. Etiopské jídlo miluju a bohužel nemám moc příležitostí k jeho ochutnání. V Berlíně jsou podobné restaurace tři. Tahle je kousek od srdce Kreuzbergu, kde zrovna probíhali přesuny policejních ozbrojenců kvůli fotbalu. Tady byl ale naprostý klid a pohoda. Daly jsme si vegetariánskou variaci pro dva, abychom mohly ochutnat co nejvíc dobrot najednou. Tradiční stříbrný podnos s plackou indžirou, na kterou se pokrmy kladou, tu servírují ještě v krásných proutěných podnosech s poklopem. Když náš sympatický číšník poklop slavnostně odklopil úplně se mi zatajil dech. Taková dobrota!

Večeři jsme šly vychodit po Kreuzbergu. Tahle čtvrť je náramně různorodá. Viděly jsme ne úplně uhlazenou tureckou čtvrť i honosné městské domy kolem Bergmannstrasse. Výpravu jsme zakončily u Tempelhofu. Na plochu jsme už nešly, ale aspoň jsme zvenku poobdivovaly architekturu a podivily se nad vlajkami barcelonského týmu, které tu vlály. Aplikace v mém telefonu hlásila, že jsme ten den ušli skoro 18 kilometrů. Moc tomu nevěřím, ale i tak jsme se pěkně prošly. Pak už alou na kutě, ráno si sbalit fidlátka, vysmýčit po sobě byt, podniknout poslední procházku kolem zámku Charlottenburg a hurá zpátky do Prahy. Uteklo to rychle, ale i tak to stálo za to. Berlín mám opravdu moc ráda a umím si představit tu nějakou dobu žít. Je tu toho tolik k objevování!
---
Reporty z předchozích berlínských výprav a místní tipy, hledejte tady.