úterý 23. června 2015

Sto třicet tři týdnů


Velká krabice. Velký vzrůšo. Minulý týden jsme si koupili novou sedačku. Erwín byl vedle ze všech těch škatulí, které se u nás v obýváku najednou objevily, a vůbec by mu nevadilo, kdybychom ji vůbec nevybalovali. Osídlil krabice a byl šťastnej jak blecha. Pak sedačku ale Typoška přeci jenom složil a radost byla dvojnásobná. Udělal si z ní hned svoje hájemství a z krabice, kterou jsme mu schovali, jakbysmet. Chvíli je to skrýš, pak garáž, loď nebo domek. Musela jsem ho s ní vyfotit. Dlouho se u nás nejspíš neohřeje. Zabírá nám totiž asi tak třetinu obytného prostoru…

Taky jsem si nedávno uvědomila, jaké jazykové pokroky Erwín zase udělal. Nejsem lingvista, takže se mi to už těžko sleduje, ale už třeba rozlišuje mezi „“ a „ty“ a i tak o sobě už mluví. A řadí už i několik logických vět za sebou. Už se s ním dá krásně domluvit a občas i něco v klidu a bez vztekání vyjednat. Chce to ale diplomatické schopnosti…

3 komentáře:

  1. "Občas" a "diplomacie", to mi něco připomíná... :)

    OdpovědětSmazat
  2. už je z něho krásný, klučičí kluk!!!

    OdpovědětSmazat
  3. hehe to mi pripomina, jak jsme meli dele nez mesic cca 120 x 50 x 60cm krabici nalezato, s chlopnema (uzaviratelnou) od hvezdarskeho dalekohledu. nejcasteji to byla ponorka, najednou v ni byly nakramovane vsechny hracky a kiki v no vydrzel sedet a hrat si klidne hodinu v kuse. tehdy dost zazracne chvile klidu .))) samozrejme zavazela uplne nejvic, takze jem si dost oddychla, kdyz se pak zacla rozpadat a sla tedy z domu, ale kdy se mi postesti ziskat znovu tak velkou hracku zdarma? .)) erwous roste jako z vody, kluk jak buk uz .)

    OdpovědětSmazat