NOVÉ ZAČÁTKY... / PODZIMNÍ POZDRAV A PRÁCE SNŮ

Podzim přináší nové začátky... A letos pro mě platí obzvlášť. Nějakou dobu jsem se na blogu ani svých sociálních sítích neukázala. Potřebovala jsem digitálně hibernovat. Přišlo to samo a i když se mi občas zastesklo, nedokázala jsem se k virtuální aktivitě přimět. Cítila jsem potřebu obrátit se do sebe a ujistit se, že jsem v životě na správné cestě. "Náhodou" se mi do ruky dostaly knížky The Answer (česky Odpověď: Rozhodněte se, co chcete od života a ostatní přijde samo) a Switch (česky Proměna: Jak věci změnit, když je změna zdánlivě nemožná).* V polovině léta se mi navíc naskytla příležitost zúčastnit se celodenního koučingového workshopu v krásném centru Aumakua, při kterém jsem si uvědomila, že jsem šťástná a jediná věc, která mi trochu hapruje, je práce. A ta se dá přece změnit... Jenže, když někde (sice s přestávkami) pracujete od roku 2004, tak to není zas tak jednoduchý. Máte pocit, že vám cestu musí zkřížit něco fakt velikýho. A pak jsem poslouchala TED talk s názvem Stop searching for your passion, ve kterém Terri Trespicio mluví o tom, že si někdy představami o svém vysněném životě zavíráme vrátka k jiným příležitostem. Díky tomu jsem se otevřela novým příležitostem a i když jsem si změnu naplánovala až na leden, do hledáčku mi vstoupila práce snů. Jako fakt. Zůstala jsem v kultuře, můžu pracovat na zkrácený úvazek (za peníze, u kterým nemám po letech ve státní správě pocit, že se prodávám pod cenou) a můj šéf a kolegové jsou jak vystřižený z nějakýho článku o firmách 21. století. Každý den, když vcházím do úžasné budovy DRNu, se musím štípnout, že se mi to nezdá... Kromě toho začal Erwín chodit do školy, což přináší do naší domácnosti nové výzvy. Naštěstí ale přechod do první třídy není tak dramatický a zvládáme to všichni celkem v pohodě. O tom ale třeba až někdy jindy, protože venku je krásně, že se jdu projít a nasát trochu sluníčka. Doufám, že vy si tohle krásný počasí taky užíváte a pokud v životě řešíte potřebu nějaké změny, tak teď je ten správný čas se na ni zaměřit!
---
*Nemůžu nepoznamenat, že jsem si obě koupila v originále v Levných knihách/Budget Books v Lazarské. České verze by mě díky těm šíleným obálkám teda dost odradily. Vy se ale odradit nenechte, obě stojí za přečtení. A nakladatele bych chtěla (pokud jim nějaká "výstřižková" služba tenhle článek vyjede) poprosit, aby se víc zamýšleli nad estetikou svých - jinak úžasných - knižních počinů...

Výlet do Písku / Spousta legrace a nové boty pro děti!

Malebný Písek jsme objevili v červnu. Už tenkrát jsem se zařekla, že se sem brzy vrátíme.  Na procházku je akorát tak velký, najdete tu hned několik příjemných podniků, třípatrovou Sladovna plnou zábavy pro děti, milou Lucii, od které má Erwín parádní dřevěnou postýlku, a kterou je pokaždé radost vidět a taky super obchůdek se zdravou a barefoot obuví pro děti Little Shoes. A protože letošní babí léto je opravdu povedené, skočila jsem s dětmi v sobotu ráno do autobusu a vyrazila do víru maloměsta! (Report z naší předchozí návštěvy Písku najdete tady.)

Erwín předškolákem / První týden

Z Erwína je předškolák! Sice jsem se přechodu do nové školky moc nebála, protože spolu s ním šlo i několik kamarádů, ale i tak jsem byla zvědavá, jak se mu tam bude nakonec líbit. A líbí! Jsem na něj hrozně moc pyšná. Rozkoukal se tam hned a do školky se každé ráno opravdu těší. První týden jsem si na památku zaznamenávala jeho postřehy. Tady jsou včetně několika dalších fotek z prvního dne. Hezké počtení a doufám, že vaše děti přechod z léta do neprázdninového režimu také snášejí dobře! 

Zábava pro dlouhé večery / Stínové divadlo z Dupla

Jako dítě mě vždycky strašně bavila představa "černých hodinek", o kterých mi vyprávěla babička. Občas se nám v létě poštěstilo, že bouřka vypla na chvilku proud a my byli doma jenom o svíčkách. Nějak jsem si na to s příchodem dlouhých zimních večerů vzpomněla a říkám si, že by vůbec nebylo špatný jednou za čas vypnout všechna světla, zapálit svíčky, zalézt si do postele a vyprávět si pohádky. Anebo přihmouřit oko, zapnout místo toho baterku na mobilu a zahrát si stínové divadlo. A tak jsme to taky minulý týden udělali a jedno si postavili. Večer nám pak Erwín přehrával představení z Minoru, které ten den viděl se školkou...

Naše Halloweenská oslava / Průvod marodů

Navzdory nemoci jsme dneska slavili. Sice v menším formátu, než jsme původně plánovali, ale i to se počítá. Včera jsme vydlabali dýni a dneska rozvěsili dekorace a upekli citrónový dezert, do kterého udělal Erwín strašidlácké zápichy. K večeři, na kterou jsme se náležitě vyšňořili,  byly krvavé prsty (=párky s kečupem) a chleba ve tvaru duchů. Pak jsme skoukli několik dílů halloweenských Simpsonů a šli na kutě. Teda děti. My ještě musíme dohonit pár restů, protože počítač je pro ně úhlavní nepřítel... Co vy? Slavili jste? A povedlo se vám to? 
---
Pokud si chcete slavení prodloužit, vyražte do Alfréda ve dvoře, kde se budou od zítra až do soboty slavit mexické Dušičky. Podrobnosti najdete na jejich Facebooku tady. Zábavný bude určitě i Halloweensko mexický víkend v Divokých matkách. Na program se podívejte sem.

Nedělní otevřená snídaně

Myslím si, že děti se rodí už jako téměř hotové bytosti. My jako rodiče je pouze několik let doprovázíme na cestě k nalezení sebe sama. Naše úloha podle mě tkví hlavně v tom, abychom jim dodali sebevědomí být tím, kým chtějí být, a tuhle ne vždy lehkou cestu sebepoznání jim trochu ulehčili. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvíc se o sobě člověk dozví, když na svůj život pohlédne prizmatem někoho jiného. Setkání s co nejrůznorodějším vzorkem lidí nám otvírá oči a odbourává předsudky. Považuju tedy za nezbytné svým dětem ukázat, jak je svět barevný. Že různí lidé se od nás mohou odlišovat vzhledem nebo způsobem života, ale to neznamená, že jsou nějak výrazně jiní nebo nás svou jinakostí ohrožují. Proto vítám iniciativy jako je Hate Free Culture, která několikrát do roka pořádá ve studiu Alta Otevřenou snídani. Ráno jsme na ni s Erwínem vyrazili a tady je malý report, který vás doufám naláká na příští setkání.

Podzimní procházka / Boty na provázku / Jednoduchá DIY

Minulý týden jsme si vyšli asi na poslední podzimní procházku. Adélku jsem si dala do nosítka, což si vážně užívám. Protože byla chladno, dostala i svoje frajerské červené botičky. A abychom je neztratili, použila jsem jednu vychytávku, která je jednoduchá jak facka, ale každý, kdo si jí všimne, mi říká, jak je geniální. A to jsem si ji prosím vymyslela a vyrobila sama. 

Rande s Erwínem / Cupcake u Lelí

Ještě než se narodil Erwín, někde jsem četla o tom, jak je důležité vyhradit si čas, který strávíte s dítětem jenom ve dvou. Takové rande, kdy si máte čas povídat a hrát. Vysnila jsem si, jak budeme jednou spolu vyrážet na dlouhé procházky, do kaváren a na zmrzku a vést veledůležité konverzace. Než šel do školky, trávila jsem s ním téměř veškerý čas. A do kaváren jsme vyráželi docela často. Na hřiště mě moc neužije a když jsme zůstali doma, měla jsem pocit, že většinu dne zaberou praktické úkony, příkazy a zákazy. Na hru a povídání se samozřejmě prostor najít taky musel, ale ne vždy se mi podařilo věnovat mu plnou pozornost. Co se narodila Adélka, je to ještě horší. Mimino si žádá své. A většinou dost neodkladně. A myslím si, že tím Erwín trochu trpí. S koncem kojení přišla svoboda oprášit vztah nejen s Typoškou, ale i s Erwínem. A tak jsem si řekla, že nastal čas na rande jenom ve dvou. A na to první jsme vyrazili do Lelí's Cupcakes.

Výlet za jablíčky

Adélka už je zdatný strávník. A jelikož teď neustále bojuju s časem, snažím se vypouštět aktivity, které jsou prostě v tuhle chvíli nepodstatné, nebo je lze delegovat na někoho jiného. A právě vaření pidiporciček jsem vyhodnotila jako jeden z těch úkolů, u kterých se můžu spolehnout na někoho jiného. Občas sice Adélce něco uvařím, většinu jídla ale zatím dostává ve formě hotových kupovaných příkrmů. Před pár dny jsem díky Klubu maminek Hami dostala skvělou šanci podívat se pod pomyslnou pokličku vzniku ovocných přesnídávek, které má tak ráda. Všem na potkání teď o téhle cestě vyprávím. Vy si o ní teď můžete aspoň přečíst...

Tipy na Halloweenskou oslavu

Erwín si letos vyžádal oslavu Halloweena a tak spřádám plány, jak mu přání vyplnit. Předchozí víkend budeme v Žatci a samotný Halloween vychází na všední den, takže to žádná velkolepá akce nebude. Spíš tematická večeře zakončená strašidelným filmem.

Rodinný portrét 2016

Rodinný portrét 2016. Už jsme na to čtyři. Bylo trochu těžší dorazit na čas. A pak všechny zachytit s prezentovatelným výrazem. A pohromadě. Tahle fotka třeba vznikla za příslib zmrzliny. Erwín se trochu cukal, ale pod vidininou vanilkové a jahodové z Angelata si k nám  - i když jen na krajíček lavičky - nakonec přisedl. A nakonec půjde za rámeček. A on se na ní bude zálibně koukat, jako na ty z předchozích let.

(Trochu drahý) výlet do zoo & Erwínův nový kabátek

Sobotní ráno bylo jako malované. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme na nejspíš poslední letošní výpravu do zoo. Jenže zdání klame. A počasí, které se z okna zdálo jako ideální, se ukázalo jako docela chladné. Díky tomu jsme v zoo nakonec moc dlouho nezůstali a jak konstatoval Typoška, za tu chvilku nás ta legrace přišla asi tak jako, kdybychom jeli načerno, chytli nás a my pak šli tu pokutu ještě zapít dvěma panáky. Erwín si to ale užil, takže nakonec té investice vůbec nelitujeme. A navíc jsme mohli provětrat jeho nový kabátek, který si moc přál. Aby byl jako táta.

Podzimní dýňové hody

Doma se nám poslední dobou nějak nahromadily dýně. Je to i díky focení Erwína s miminem, které nedávno procházelo právě prenatální dýňovou fází. Je pak vždycky trochu morbidní se do ovoce a zeleniny, které mělo představovat naši nastávající dceru, zakrojit, ale vyhodit je, je taky škoda, tak holt nastal čas je zpracovat. A protože jsem teď trochu zpomalená, potřebuju si vaření dobře naplánovat. Projela jsem svoje oblíbené i nové dýňové recepty a ráda se s vámi podělím o svoje kulinářské plány. Třeba vás nějakou dobrotou taky inspiruju.

The Best of Last Week #4

Nedávno se mi do ruky dostalo starší číslo Kinfolku, ve kterém mě zaujal článek Protecting Saturday. S chutí jsem si ho samozřejmě přečetla i proto, že se doma snažíme o praktikování šabatu. Učení rabíni by asi nad naší snahou akorát tak povytáhli obočí, ale za mě se každá snaha počítá. Každý pátek společně zasedneme k šábesovému stolu, požehnáme svíčkám, challe a vínu, popřejeme si (a v duchu i všem, co známe) hezký šábes a máme čas se v klidu najíst a popovídat. Erwín se na to těší už několik dní dopředu a my vlastně taky. Věnovat se pak celou sobotu předpisovému odpočinku, který zahrnuje návštěvu synagogy, pojídání slavnostních jídel, ale i spoustu omezení, jsme se (zatím) ještě nedopracovali. Snažíme se ale být spolu a pořádně si to užít. Kromě tohoto článku mě ale zaujala i spousta světských radostí a radovánek. A moc ráda se o ně s vámi podělím.

The Best of Last Week #3

Minulý týden jsem byla pozvaná na několik parádních oslav! A k tomu nasbírala dalších pár tipů - včetně toho co podniknout o víkendu. Užijte si ho!

Podzimní styl pro celou rodinu

Nevím, jak je to u vás, ale my se občas na sebe před odchodem z domova podíváme a zjistíme, že jsme oblečení v dost podobném duchu - třeba kombinace tmavomodré džíny, pruhované tričko a tenisky je dost populární. Jeden z nás se pak jde většinou převléct, abychom nevypadali, že jsme se společně prokopali ven z Alcatrazu. Pokud nejsme oblečení úplně identicky, vlastně se mi líbí, že jsme jako rodinka barevně sladění. Za pár měsíců se k nám přidá ještě malá holčička, která vzhledem k tomu, že spoustu věcí podědí po Erwínovi, do našeho rodinného vizuálu krásně zapadne. A já si už začínám malovat, jak bude vypadat náš příští podzim...

Návštěva (nedoceněného) Zemědělského muzea & výstava Les

Vzhledem k víkendovému počasí jsme zahájili muzejní sezónu. Už v létě jsem měla v merku návštěvu několika expozic a výstav, ale nakonec mi bylo líto se před sluníčkem schovávat do potemnělých výstavních sálů. Tohle dilema nám odpadlo a my se vydali do Národního zemědělského muzea na Letné. Erwína jsem nalákala na traktory a Typošku na výstavu Les.

The Best of Last Week #2

Stejně jako minulý týden mě nakonec zaujalo víc věcí, než jsem čekala a já díky tomu dostávám pocit, že jsem vlastně docela akční a sečtělá matka.

Další zahradnická sezóna skončila...

Minulý víkend byli Typoška s Erwínem sklidit náš záhonek na Prazelenině a naposledy si připít na konec zahradnické sezóny do místní maringotky. Erwín se ještě naposledy pošťoural v hlíně a prohlásil, že je smutnej, že zahrádka končí... Letos si to tu totiž opravdu užil. Potkal nového kámoše Kryštůfka, zařádil si s Pepou a dalšími členy dětské smečky, která se tu pravidelně scházela, najezdil (kilo)metry na svém kole i dalších vozítkách, která tu měl k dispozici, spořádal kvanta tyčinek a piškotů pro psy a vypil litry vynikajícího jablečného moštu. K tomu ozobával naše jahody a pomáhal sklízet i další výpěstky našeho skromného záhonku.

Rodinný portrét 2015

Rok se s rokem sešel a nastal čas na další rodinný portrét, který si necháváme na památku kolem židovského nového roku fotit. Letos jsme si k tomu vybrali Kinského zahradu. To se zpočátku ukázalo jako logisticky trochu náročné. Zahrada má úctyhodných 17 hektarů a bez jasného místa srazu jsme se v klikatých stezkách bez jasných orientačních bodů trochu hůře hledali... Ono se totiž "Hele, já nad sebou vidím nějakou ohořelou zříceninu. Ne počkej, to je jenom břečťan." za jasný orientační bod opravdu považovat nedá... Nakonec to ale dobře dopadlo, našli jsme se, strávili spolu příjemné odpoledne, z kterého máme báječnou sbírku fotek!