NOVÉ ZAČÁTKY... / PODZIMNÍ POZDRAV A PRÁCE SNŮ

Podzim přináší nové začátky... A letos pro mě platí obzvlášť. Nějakou dobu jsem se na blogu ani svých sociálních sítích neukázala. Potřebovala jsem digitálně hibernovat. Přišlo to samo a i když se mi občas zastesklo, nedokázala jsem se k virtuální aktivitě přimět. Cítila jsem potřebu obrátit se do sebe a ujistit se, že jsem v životě na správné cestě. "Náhodou" se mi do ruky dostaly knížky The Answer (česky Odpověď: Rozhodněte se, co chcete od života a ostatní přijde samo) a Switch (česky Proměna: Jak věci změnit, když je změna zdánlivě nemožná).* V polovině léta se mi navíc naskytla příležitost zúčastnit se celodenního koučingového workshopu v krásném centru Aumakua, při kterém jsem si uvědomila, že jsem šťástná a jediná věc, která mi trochu hapruje, je práce. A ta se dá přece změnit... Jenže, když někde (sice s přestávkami) pracujete od roku 2004, tak to není zas tak jednoduchý. Máte pocit, že vám cestu musí zkřížit něco fakt velikýho. A pak jsem poslouchala TED talk s názvem Stop searching for your passion, ve kterém Terri Trespicio mluví o tom, že si někdy představami o svém vysněném životě zavíráme vrátka k jiným příležitostem. Díky tomu jsem se otevřela novým příležitostem a i když jsem si změnu naplánovala až na leden, do hledáčku mi vstoupila práce snů. Jako fakt. Zůstala jsem v kultuře, můžu pracovat na zkrácený úvazek (za peníze, u kterým nemám po letech ve státní správě pocit, že se prodávám pod cenou) a můj šéf a kolegové jsou jak vystřižený z nějakýho článku o firmách 21. století. Každý den, když vcházím do úžasné budovy DRNu, se musím štípnout, že se mi to nezdá... Kromě toho začal Erwín chodit do školy, což přináší do naší domácnosti nové výzvy. Naštěstí ale přechod do první třídy není tak dramatický a zvládáme to všichni celkem v pohodě. O tom ale třeba až někdy jindy, protože venku je krásně, že se jdu projít a nasát trochu sluníčka. Doufám, že vy si tohle krásný počasí taky užíváte a pokud v životě řešíte potřebu nějaké změny, tak teď je ten správný čas se na ni zaměřit!
---
*Nemůžu nepoznamenat, že jsem si obě koupila v originále v Levných knihách/Budget Books v Lazarské. České verze by mě díky těm šíleným obálkám teda dost odradily. Vy se ale odradit nenechte, obě stojí za přečtení. A nakladatele bych chtěla (pokud jim nějaká "výstřižková" služba tenhle článek vyjede) poprosit, aby se víc zamýšleli nad estetikou svých - jinak úžasných - knižních počinů...

Něco končí, něco začíná

Dneska jsem naposledy v práci! Zítra, na pátek 13., se sem sice ještě vrátím, ale to už se jenom přijdu rozloučit a zvesela odkráčím za lepším. A nudit se rozhodně nebudu. Pomáhám s něčím Typoškovi a jeho kumpánům, doma na mě taky čeká několik restů, možná se mi podaří sepsat něco do školy a pak mám Kusanec. Ten v neděli oslaví neuvěřitelné 3 roky. Nemůžu uvěřit, že jsem ho se svou (ne)disciplínou vydržela psát tak dlouho. Ale jsem za to moc ráda. Je totiž takový můj deník. Jsem ráda, že se díky němu můžu vracet do minulosti. Před chvilkou jsem se třeba zakoukala do prvních fotek Erwína a začala se hrozně moc těšit na toho našeho druhého mrňouska! Zároveň bych lhala, kdybych nepřiznala, že mám radost z toho, že si sem moje zápisky chodíte číst i vy. Vždycky mě potěší, když někomu můžu s něčím pomoct nebo v něčem inspirovat. Pro dnešek ale končím a jdu si užít ten slastný pocit, že něco končí a něco začíná...

TO CHCI! / ČAS, ČAS, ČAS!!!

Čas, čas, čas. Opakující se téma. Nějak se mi ho prostě le pořád nedostává. A to ho mám myslím díky práci na částečný úvazek a pomoci od Typošky a od mojí mamky nad poměry hodně. Jen jsem si asi ukousla trochu veliké sousto se školou. Bez desetistránkových prací, které musím skoro každý měsíc odevzdávat, což samozřejmě vůbec nestíhám, protože můj intelekt je v době, kdy jde Erwín na kutě, už značně povadlý, a tak se mi resty hromadí a v noci budí ze spaní, by bylo líp. Tohle ale byla poslední šance na studium, které by mě mohlo posunout v kariéře. Se dvěma dětma by to už myslím nebylo moc reálné. Prostě investice, která holt něco stojí. A nejvíc právě ten čas. Zkušené matky, prozraďte, bude ho zase někdy dost nebo musím počkat, až půjde Erwín na vysokou!?!
---
A pokud se vám líbí ty hodiny na obrázku, můžete je pořídit třeba tady.

Kreativní prokrastinace a další předsevzetí

Loni jsem si předsevzetí dala hned deset a jakžtakž se mi je podařilo splnit. Na kriminalistické pořady se dívám bez Erwínka, se kterým si teď daleko víc (vy)hraju. Radost a veselí u nás panuje téměř neustále - i když je smích občas proložen pláčem, který lze ale většinou lehce zahnat. Pravidelně cvičím a knížek jsem přečetla dokonce víc, než jsem chtěla - i když se ne vždy jednalo o hodnotnou literaturu... S čím ale bojuju nejvíc je organizace času tak, abych stihla všechno, co chci, a ještě si aspoň občas dopřála čas ve dvou s Typoškou, vídala se s kamarády a skoro každý večer nevysedávala u počítače a doháněla resty. Letošní předsevzetí je tedy jenom jedno - využít svůj čas na maximum!

The best of 06/2014

Na červnu byl samozřejmě nejlepší náš výlet do Barcelony. Ten ale vydá na několik článků, které pro vás už chystám. Tady je tedy souhrn toho ostatního, co mě uplynulý měsíc zaujalo.

Návrat do práce

Dneska nastal den D a já se vrátila do pracovního procesu. Se staronovou šéfovou jsme se dohodly na zkráceném pracovním poměru. Do kanceláře budu chodit v pondělí a v úterý a myslím si, že nám ty dva dny jinčí zábavy s Erwínem jenom prospějou. Vyrazila jsem stylově s topem od Chi-chi, taškou Luciela Taschen a s kelímkem kávy v ruce. Cítila jsem se jak na prvního září. Trochu jsem se chvěla, ale tušila, že se pro začátek nic moc dít nebude. A taky že ne. Nefungoval nám internet, takže jsem byla předčasně propuštěna a Prahou zalitou sluncem jsem mohla odkráčet vstříct lepším zítřkům... Hezké pracovní pondělí všem!

TO CHCI! / KLID A NOHY V TEPLE

Před pár dny jsem nevychytala počásko, vyšla si jenom v balerínkách a večer trochu nastydla. Není to nic vážného, vlastně jenom smrkám, jsem trochu unavená a nic necítím - což není při některých mateřských povinnostech vůbec naškodu. Potřebuju teď prostě jenom klid a nohy v teple. I bez únavy z nastydnutí a z nočního sledování krimi seriálů, poslední dobou přemýšlím, jak bude Kusanec vypadat v budoucnu. Od května nastupuju na částečný úvazek zpátky do práce. Jsem domluvená na jednom až dvou pracovních dnech v kanceláři + pár hodinách práce z domova. Těším se, ale zároveň se trochu obávám, jak to jako rodina zvládnem. Jeden svět byl lekce. Krátkodobě se dá bez újmy přežít kdeco, jak si ale nastavit dlouhodobý pravidelný režim tak, aby všechno fungovalo, jak má a my zůstali v pohodě? Jak bude částečné odloučení snášet Erwín? Toť otázky, s kterými se potýká každá pracující rodina. Teď je řada na nás a já jsem zvědavá, jak se s tím poperem. Kdy jste se do práce vracely vy? Mohly jste pracovat na částečný úvazek nebo jste do práce skočily rovnýma nohama? Máte nějaké tipy, jak to zvládnout?

Matka v akci je zpět!

Festival Jeden svět včera slavnostně skončil. Nejraději bych se dneska válela v posteli a doháněla spánkový deficit. Taky si musím utřídit spoustu zážitků a podnětů. U Erwína by ale tenhle plán zásadně neprošel. A vlastně je to fajn. Vyrazím s ním na sluníčko a pořádně si ho užiju! Za posledních devět dní jsem s ním totiž skoro vůbec nebyla. A ve chvílích jeho odpočinku se těším, až okouknu vaše blogy a zjistím, co je u vás nového.

The best of 02/2014

Únor byl hlavně o práci. Připravuju pofilmové debaty pro festival Jeden svět, jehož letošním tématem je příhodně právě práce. Ukázalo se, že se dá dočasné pracovní vytížení zvládnout i s malým dítětem, ale chce to pomoc.

TO CHCI! / CUKR, KÁVA...

...MARMELÁDA. Vím, že už to tu omílám poněkolikáté, ale holt je to teď můj denní chleba. Každá zábava něco stojí a mě to moje lidskoprávní angažmá asi přijde na kilíčko dvě navíc. Odpoledne se dopuju kafem, které normálně skoro nepiju a večer bych nejradči vyrabovala cukrárnu. Sladkosti ale domů moc nekupujem, tak po lžičkách aspoň ujídám marmeládu, což sice považuju za dost zoufalý čin, ale v obchodě si vždycky hraju na hrdinku a předstírám, že dneska žádně sladkosti potřebovat nebudu... A věděli jste, že 5. února se slavil Den Nutelly? Raději na to nebudu myslet nebo tu nechám Erwína bez dozoru a vyběhnu si jí někam koupit. Koketuju ale s myšlenkou vylepšit svůj recept na banánový chleba a příště ho upéct s ní. Na blogu Cup of Jo byl nedávno tenhle hříšně vypadající recept... Co vy? Slavili jste? A existuje vůbec někdo, kdo nemá Nutellu rád?

Rodina a práce

Minulý týden jsem vám psala o Márovi, který si v kavárně Divoké matky otevřel fotografický ateliér Vyfoť se se zrovna v době, kdy jsem tam plánovala Erwínovu oslavu prvních narozenin. V tuhle chvíli je pro mě velmi aktuální téma skloubení rodiny a práce a do toho mi přijde zpráva od dávné kolegyně Katky, se kterou jsem se asi po deseti letech potkala měsíc před porodem v Podolí na monitoru, že otvírá v Karlíně školku s hracím koutkem a coworkingovým centrem. A pak že náhody neexistujou...

TO CHCI! / SOVA I PTÁČE

Jsem spíš sova než ranní ptáče a tyhle dny by se mi hodilo být obojí. Ideální by bylo, kdyby mi stačily tak tři čtyři hodinky spánku. To by se pak jinčí pracovalo... Jak už jsem vám psala, plácla jsem si s Jedním světem na výpomoci během festivalu. Z práce jsem nadšená (i když při nakoukávání některých filmů se nadšení střídá s melancholií), jen se trošku podepisuje na mém spánkovém deficitu. Naštěstí je Typoška jeden z nejlepších mužů na světě a ráno mě nechá zdřímnout o trochu dýl. Jak to máte vy? Daří se vám kloubit mateřství s pracovními ambicemi? A vyspíte se u toho?
---
Použitá ilustrace je od AshleyPercival. 

TO CHCI! / WORKING GIRL

Foto: thrivingtwenties.tumblr

Mateřská dovolená. Však to znáte. Nohy na stole, k obědu tři Martini a na tričku zaschlej piškot. S Erwínem si to doma náramně užívám, ale po roce už mě lehoulince začínají svrbit prsty a do něčeho bych se pustila. Jen tak, abych nevyšla ze cviku. A abych taky někdy přišla mezi lidi, jejichž denní rytmus se neřídí dobou odpoledního spánku jejich dětí. Hned na první pokus mi to vyšlo! V pondělí jsem si plácla s festivalem Jeden svět, kterému budu letos dělat koordinátorku pofilmových debat. Obnáší to necelé dva měsíce práce na částečný úvazek, což je pro začátek ideální. Už se moc těším!

Nedovolte svému mozku zahálet

Foto: Vojta Brtnický, z návštěvy výstavy AD HOC! 

Většina mých blízkých kamarádek si už jedno dítko před pár lety pořídila a teď jedou druhé kolo. Měla jsem skvělou šanci odpozorovat jejich těhotenský a mateřský vývoj. Na jednu z věcí, na kterou si díky nim dávám setsakra pozor, je moje hlava. Tu je totiž během mateřství lehké ztratit. Je inspirující vidět, jak se s nutností zaměstnávat intelekt jednotlivé kamarádky popraly. Dneska vám představím Šárku, která si založila vlastní Jazykové studio se speciálními kurzy pro rodiče s dětmi. Moto jejího studia  - Nedovolte svému mozku zahálet - jsem si s dovolením vypůjčila.

TO CHCI! / EXCENTRICKÁ DÁMA

Foto Iris Apfel z www.eurostylelighting.com

Svou kariéru bych chtěla zakončit v nějaké teplé zemi. Třeba jako kulturní attaché. Představuju si, že budu bydlet ve vile středozemního typu s výhledem na pláž. Budu nosit extravagantní úbory, po večeři pít portské a pro zábavu pořádat dekadentní literární večírky. Mlaďoučcí bohémové ke mně budou obdivně vzhlížet a přítomné dámy budou toužit  být jako já... A jak si svoje stáří představujete vy?