Naučte děti pojmenovávat emoce & Giveaway o Ferdu a jeho mouchy

Naučit se pracovat se svými emocemi je podle mě jedna ze stěžejních věcí, kterou bychom měli dětem jako rodiče předat. Já si o sobě třeba vždycky myslela, že jsem vyrovnaný člověk, kterého jentak něco nerozhází. I v největším stresu si ke mě kolegové chodili pro morální podporu, protože mým klidem opravdu skoro nic neotřáslo. Co se týče mezilidských vztahů, už dávno jsem si uvědomila, že se sice podvědomě, ale zcela programově obklopuju stejně naladěnými lidmi. Díky tomu jsem se za celý život (tedy až na svého bráchu samozřejmě, protože v dětství není svatoušek nikdo) snad s nikým pořádně nechytla. Hádat se prostě neumím. A dohadovat taky ne. A to je bohužel celkem stěžejní část výchovy, na kterou jsem nebyla emociálně připravená. Děti si neustále něco nárokují. Trénují si na tom posouvání hranic svých i našich. Navíc chtějí všechny problémy rozseknout HNED a nevím jak vás, ale mě tahle kombinace extrémně vyčerpává. Odhaduju, že jestli mě má mateřství něco naučit, je to právě tohle. A taky ovládnout/zpracovat občasný tlak, který se ve mě díky tomu hromadí a já občas zažívám pocity, které jsem u sebe předtím neznala. Snažím se na tom usilovně pracovat, protože je mi jasné, že pokud to (ne)zvládnu, svým chováním celkem spolehlivě determinuju, jak se jednou k problémům a emocím budou stavět oni. Pomoct jim můžu i jinak. Třeba tím, že s nimi budu o tom, co cítí(m) mluvit, protože pojmenovávání emocí je první krok k tomu jim porozumnět. A právě k tomu se skvěle hodí sada knížky a plyšových zvířátek/pomůcek, kterou vám dneska představím. Na konci článku si o ni navíc můžete i zasoutěžit.

Malý Andy Warhol

Moc jsem se těšila, až budu moct chodit s Erwínkem na výtvarné dílny do Národní galerie. V práci jsme kdysi podobné pořádali a navíc mě na ně poslední rok svými příspěvky pravidelně lákala Rosa Mitnik. Včera ta doba přišla a my vyrazili! O uměleckém tvoření jde ještě trochu pochybovat, ale užili jsme si to náramně. Tématem byl dům v domě. V našem podání to spíš byly čáry na papír, stavění komínu z dřevěných kostek a seznamování se s kladivem. Ohoz měl ale Erwín stylovej, to zase jo. Pokud chcete svoje dítka taky vystavit výtvarným aktivitám, návštěvu Veletržního paláce vám vřele doporučuju! Dílny jsou každý týden. Nemusíte se nikde hlásit, stačí přijít, zaplatit šedesát korun na hlavu, za které ale dostanete i vstupné do stálých expozic a přiložit ruku k dílu. Více informací a program najdete tady. Umění a víkendům zdar! 

Kreativní prokrastinace a další předsevzetí

Loni jsem si předsevzetí dala hned deset a jakžtakž se mi je podařilo splnit. Na kriminalistické pořady se dívám bez Erwínka, se kterým si teď daleko víc (vy)hraju. Radost a veselí u nás panuje téměř neustále - i když je smích občas proložen pláčem, který lze ale většinou lehce zahnat. Pravidelně cvičím a knížek jsem přečetla dokonce víc, než jsem chtěla - i když se ne vždy jednalo o hodnotnou literaturu... S čím ale bojuju nejvíc je organizace času tak, abych stihla všechno, co chci, a ještě si aspoň občas dopřála čas ve dvou s Typoškou, vídala se s kamarády a skoro každý večer nevysedávala u počítače a doháněla resty. Letošní předsevzetí je tedy jenom jedno - využít svůj čas na maximum!

TO CHCI! / NGO MARKET

Tenhle pátek se chystám vyrazit na veletrh neziskovek NGO Market, který pořádá nadace Forum 2000. V Národní technické knihovně se jich představí více než 200 a komu by to bylo málo, kromě obcházení jednotlivých prezentací, se může zůčastnit i bohatého doprovodného programu. Mě nejvíc zaujal blok přednášek Reklama v neziskovém sektoru, kterou si vzalo na triko studio Družina. Je skvělé, že se při přípravách myslelo i na děti, na které tu čeká spousta poučné zábavy. Vstup je zdarma, tak doufám, že se ke mně někdo přidáte! 

TO CHCI! / ZNÁT LIDSKÉ TĚLO

Po několika vzdychacích postech o tom, jak mi chybí čas a energie, jsem se zařekla, že si tenhle týden musím na středu vymyslet něco jinýho. A pak na mě na Pinterestu vyskočilo tohle skvělé puzzle od Janodu, které jsem kdysi zahlédla v nějakém kamenném obchodě a zamilovala se. Když jsem byla malá, jedna z knih, které mě doma nejvíc fascinovaly, byla právě o tom, jak funguje lidské tělo. Z tohohle puzzle bych byla jako dítě určitě nadšená. Na magnetické tabulce si můžete poskládat lidskou kostru, orgány, svaly nebo malého nahatce a klidně je zavěsit někde v pokojíčku. Zakládám seznam dárků, které Erwínovi časem pořídíme, a tohle puzzle mu zatím vévodí. Vím, že je na to ještě malej, ale nechci riskovat, že se přestane prodávat. Pokud se vám taky líbí, se dá se pořídit třeba v Hračkotéce. Fascinuje vaše děti vlastní tělo a jeho funkce nebo je spíš zajímají roboti a barbíny? Erwín třeba miluje svůj pupík. To je ale asi univerzální dětská láska...