Naučit se pracovat se svými emocemi je podle mě jedna ze stěžejních věcí, kterou bychom měli dětem jako rodiče předat. Já si o sobě třeba vždycky myslela, že jsem vyrovnaný člověk, kterého jentak něco nerozhází. I v největším stresu si ke mě kolegové chodili pro morální podporu, protože mým klidem opravdu skoro nic neotřáslo. Co se týče mezilidských vztahů, už dávno jsem si uvědomila, že se sice podvědomě, ale zcela programově obklopuju stejně naladěnými lidmi. Díky tomu jsem se za celý život (tedy až na svého bráchu samozřejmě, protože v dětství není svatoušek nikdo) snad s nikým pořádně nechytla. Hádat se prostě neumím. A dohadovat taky ne. A to je bohužel celkem stěžejní část výchovy, na kterou jsem nebyla emociálně připravená. Děti si neustále něco nárokují. Trénují si na tom posouvání hranic svých i našich. Navíc chtějí všechny problémy rozseknout HNED a nevím jak vás, ale mě tahle kombinace extrémně vyčerpává. Odhaduju, že jestli mě má mateřství něco naučit, je to právě tohle. A taky ovládnout/zpracovat občasný tlak, který se ve mě díky tomu hromadí a já občas zažívám pocity, které jsem u sebe předtím neznala. Snažím se na tom usilovně pracovat, protože je mi jasné, že pokud to (ne)zvládnu, svým chováním celkem spolehlivě determinuju, jak se jednou k problémům a emocím budou stavět oni. Pomoct jim můžu i jinak. Třeba tím, že s nimi budu o tom, co cítí(m) mluvit, protože pojmenovávání emocí je první krok k tomu jim porozumnět. A právě k tomu se skvěle hodí sada knížky a plyšových zvířátek/pomůcek, kterou vám dneska představím. Na konci článku si o ni navíc můžete i zasoutěžit.