Šabatová večeře / Šabat v krabici

V pátek jsem kromě dárků z festivalu mini, přinesla domů i krabici plnou šabatových propriet. Zapojila jsem se totiž do projektu Šabat v krabici, kterou pro širší židovskou komunitu zorganizovaly Lauderovy školy s podporou společnosti Educating for Impact. Páteční šábesové večeře jsou jednou z našich nejmilejších rodinných tradic, takže jakékoliv vylepšení/ozvláštnění jsem přivítala s radostí. Pokud vás to zajímá, přečtěte si o tom, jak u nás takový páteční večer vypadá…

Svátek Tubišvat / Závan jara & Ekologické aktivity s dětmi

Stromy jsou v židovské tradici důležité. Tóra je někdy nazývána stromem života a sázení stromů je od biblických považováno za dobrý skutek. I ve válce je podle Tóry zakázáno kácet nepřátelům ovocné stromy a to i v případě, že by jejich dřevo bylo potřeba na dobytí protivníkova území. A kdo si někdy "Starý zákon" četl, ví, že v jejích příbězích moc shovívavosti k nepřátelům zrovna nenajde... Stromy jsou prostě posvátné a dostalo se jim i vlastní oslavy Nového roku (ty slavíme celkem 4), což Tubišvat vlastně je. V Izraeli začínají kvést první stromy a jaro se blíží. Já mentálně opouštím zimu (i když v našich podmínkách s námi ještě chvilku pobude) a nalaďuji se na jaro.

Malá bojovnice / Půvabná knížka pro (malé) holčičky (i kluky)

Než začnou prázdniny, mám tu pro vás tip na jednu půvabnou knížku pro menší děti. Malá bojovnice je podle mě ideální knížka na čtení a povídání před spaním, na což bývá v létě víc času. Nabízí spoustu možností probrat s dětmi jejich den, ale otvírá další zajímavá témata a otázky o světě a životě. Pojďte se se mnou do knížky podívat a uvidíte, že mám pravdu...

Tradiční chanukové zvyky & Naše letošní oslava

Chanuka je osmidenní svátek, během nějž si připomínáme osvobození Chrámu Judou Makabejským a jeho bratry. Nepatří k významným náboženským svátkům, ale díky tomu že se slaví okolo Vánoc, se ve 20. století stala důležitou součástí židovského rodinného života. Téměř každé židovské dítě (až na ty v Izraeli nebo v několika uzavřených ultraortodoxních komunitách, kam zvuk koled a světla ozdobených stromků opravdu nedolehnou) totiž nejspíš někdy zatoužilo po vánočních oslavách. A tak se jim to rodiče mnohdy snaží vynahradit oslavami a dárky, které dříve nebyly běžné. My doma Vánoce neslavíme, ale jedeme slavit k prarodičům. Společným oslavám žertovně říkáme Chánuce a Vánuka. A jak se tedy Chanuka vlastně slaví?

Naše Halloweenská oslava / Průvod marodů

Navzdory nemoci jsme dneska slavili. Sice v menším formátu, než jsme původně plánovali, ale i to se počítá. Včera jsme vydlabali dýni a dneska rozvěsili dekorace a upekli citrónový dezert, do kterého udělal Erwín strašidlácké zápichy. K večeři, na kterou jsme se náležitě vyšňořili,  byly krvavé prsty (=párky s kečupem) a chleba ve tvaru duchů. Pak jsme skoukli několik dílů halloweenských Simpsonů a šli na kutě. Teda děti. My ještě musíme dohonit pár restů, protože počítač je pro ně úhlavní nepřítel... Co vy? Slavili jste? A povedlo se vám to? 
---
Pokud si chcete slavení prodloužit, vyražte do Alfréda ve dvoře, kde se budou od zítra až do soboty slavit mexické Dušičky. Podrobnosti najdete na jejich Facebooku tady. Zábavný bude určitě i Halloweensko mexický víkend v Divokých matkách. Na program se podívejte sem.

SEZNAM NA LÉTO aneb SUMMER 2017 BUCKET LIST

Před dvěma roky jsem si do zásoby připravila seznam letních aktivit, který tu měl veliký ohlas. Loni byla moje mise jediná - přežít. S malým miminkem jsem neměla žádné velké ambice a pro inspiraci si znovu vytiskla soupis z předchozího roku. Od té doby už z Adélky vyrostl super (i když pořád trochu trpasličí) parťák na kratší výpravy i celodenní výlety. A ke slovu se opět dostává potřeba mít po ruce seznam, ke kterému se můžeme uchýlit a vytáhnout před dětmi nějaké pěkné výletní eso z rukávu.

Jak na Nový rok... / Slavnostní brunch

Stejně jako loni jsme první den v novém roce oslavili brunchem. A stejně jako loni jsme měli pozvané hosty, které jsme museli kvůli nemoci dětí odvolat. Oba naši potomci jsou nad poměry zdrávi (teda nechci to zakřiknout, protože ve školce se teď objevila viróza se zlověstným názvem syndrom ruka-noha-ústa, kterou domů ani za nic nechci), ale na Nový rok vždycky onemocní. Tentokrát to "naštěstí" postihlo jenom Adélku, která ale díky hnisavé rýmě vypadala dost zbědovaně. Proto jsem ráda, že se mi povedla fotka, na které jsem se mi ji podařilo zachytit při jednom z prvních přiťuknutí, aniž by bylo patrné, že vypadá, jak při těžké kocovině. Přiťukáváním na zdraví jsme stávili celé dopoledne a podle rčení v názvu článku to vypadá, že jím strávíme i zbytek roku...

Rande s Erwínem / Cupcake u Lelí

Ještě než se narodil Erwín, někde jsem četla o tom, jak je důležité vyhradit si čas, který strávíte s dítětem jenom ve dvou. Takové rande, kdy si máte čas povídat a hrát. Vysnila jsem si, jak budeme jednou spolu vyrážet na dlouhé procházky, do kaváren a na zmrzku a vést veledůležité konverzace. Než šel do školky, trávila jsem s ním téměř veškerý čas. A do kaváren jsme vyráželi docela často. Na hřiště mě moc neužije a když jsme zůstali doma, měla jsem pocit, že většinu dne zaberou praktické úkony, příkazy a zákazy. Na hru a povídání se samozřejmě prostor najít taky musel, ale ne vždy se mi podařilo věnovat mu plnou pozornost. Co se narodila Adélka, je to ještě horší. Mimino si žádá své. A většinou dost neodkladně. A myslím si, že tím Erwín trochu trpí. S koncem kojení přišla svoboda oprášit vztah nejen s Typoškou, ale i s Erwínem. A tak jsem si řekla, že nastal čas na rande jenom ve dvou. A na to první jsme vyrazili do Lelí's Cupcakes.

Tipy na Halloweenskou oslavu

Erwín si letos vyžádal oslavu Halloweena a tak spřádám plány, jak mu přání vyplnit. Předchozí víkend budeme v Žatci a samotný Halloween vychází na všední den, takže to žádná velkolepá akce nebude. Spíš tematická večeře zakončená strašidelným filmem.

Rodinný portrét 2016

Rodinný portrét 2016. Už jsme na to čtyři. Bylo trochu těžší dorazit na čas. A pak všechny zachytit s prezentovatelným výrazem. A pohromadě. Tahle fotka třeba vznikla za příslib zmrzliny. Erwín se trochu cukal, ale pod vidininou vanilkové a jahodové z Angelata si k nám  - i když jen na krajíček lavičky - nakonec přisedl. A nakonec půjde za rámeček. A on se na ní bude zálibně koukat, jako na ty z předchozích let.

Stále v porodnici...

Trochu se nám ten pobyt v porodnici prodloužil. Snila jsem o ambulantním porodu a za sebe bych ho v pohodě zvládla. Adélka na mě byla totiž moc hodná. Bohužel jí ale brzy po porodu zjistili žloutenku a od půlnoci prvního dne ji naordinovali infuzi. Na speciálním oddělění (už ani nevím, jak se jmenovalo, ale šla z něj na mě tíseň) naštěstí nezůstala moc dlouho. I tak ale následoval několikadenní pobyt v solárku jako u Erwína. Potom nastalo pozorování a komplikace se zoubky. Snažím se odpočívat a myslet na to, že mě nejspíš čeká trochu náročnější období. I tak bych ale už nejraději byla doma. Erwínek po mě teskní a při usínání se ptá, kdy už se vrátím. Je mi ho líto a moc se těším, až ho doma zmuchluju. Abych na této situaci našla alespoň něco pozitivního, mohla jsem se v klidu se svou dcerou poprvé podívat na Brigit Jones. Že by nová tradice?

Chanukah hu chag tov...

...aneb Chanuka je skvělý svátek. Dneska jsme přesně v půlce osmidenního slavení a zatím si ho moc užíváme. Školka končí o trochu dřív společným zapalováním svíček. Doma na nás čeká tahle milá povinnost znovu, potom nás Erwín popožene k rozbalování dárků, které jsou přichystané na nazdobeném stole. Trvá na tom, že si je otevře(me) na piknikové dece. Nevím, jak ho to napadlo, ale je to super. Sedíme na zemi, on všechno rozbalí, důkladně prozkoumá a pak si hrajeme. Typoška mezitím udělá večeři. Po ní si zase pohrajeme a pak už je čas vlízt si do postele s hezkou knížku. Co se týče jídla, první den jsme předpisově posnídali koblihy a máme za sebou i jednu sebevražednou bramborákovou misi. Dneska je ve školce chanuková besídka a já opravdu upřímně doufám, že z těch smažených jídel neexploduju. Ale tradice je tradice, co se dá dělat!
---
Pokud se vám líbí hvězdičky z úvodní fotky, můžete si je pořídit u Ahoj-2012 na Fleru zde. 

Rodinný portrét 2015

Rok se s rokem sešel a nastal čas na další rodinný portrét, který si necháváme na památku kolem židovského nového roku fotit. Letos jsme si k tomu vybrali Kinského zahradu. To se zpočátku ukázalo jako logisticky trochu náročné. Zahrada má úctyhodných 17 hektarů a bez jasného místa srazu jsme se v klikatých stezkách bez jasných orientačních bodů trochu hůře hledali... Ono se totiž "Hele, já nad sebou vidím nějakou ohořelou zříceninu. Ne počkej, to je jenom břečťan." za jasný orientační bod opravdu považovat nedá... Nakonec to ale dobře dopadlo, našli jsme se, strávili spolu příjemné odpoledne, z kterého máme báječnou sbírku fotek! 

Oslava začátku školky

Přes víkend jsem promýšlela, jak s Erwínem oslavit konec léta a jeho návrat do školky. Na jednu stranu je smutné, že prázdniny už končí, na druhou se zase uvidí se svými kamarády a oblíbenými tetami a přiučí se něčemu novému. A to by se oslavit mělo! Přiznám se, že jsem se oslavou inspirovala na blogu NieNie Dialogues. Jeho autorka Stephanie pro svoji rodinu připravuje poměrně velkolepé večeře s korunkami pro děti, skleněnými památečními hvězdami a jinými dárky. Já plánuju poslední srpnovou neděli uspořádat pro Erwína palačinkový brunch. Odpoledne se v naší školce pořádá piknik na přivítanou nového roku, tak se to krásně hodí a slavit budeme celý den.

TO CHCI! / SEZNAM NA LÉTO aneb SUMMER 2015 BUCKET LIST

Léto a prázdniny jsou tady! Část července sice Erwín ještě stráví v letní školce, ale i tak nás čeká spousta společného času, který si chci užít úplně na plno. A protože se nám občas o volném víkendu stane, že najednou nevíme, co podniknout, připravila jsem pro nás seznam 50 věcí, které chci tohle léto stihnout. Někde ho doma vyvěsím, abych ho měla pěkně na očích a pak už budeme jenom odškrtávat a užívat si! Doufám, že vás taky inspiruje...

Všechno nejlepší, tátové!

Hezky si ten svůj nedělní den užijte!

Osvědčené pesachové recepty

Pesach brzy skončí a s ním i obavy o to, co budeme jíst, když se skoro nic nesmí. O snídaních jsem už psala tady. Skoro všechny jsem za ten týden protočila a i když už se těším na pořádný chleba, určitě některé z nich zůstanou v našem pravidelném repertoáru. Tady je několik dalších dobrot, které jsme si oblíbili. Fotila jsem jenom v rychlosti na iPhonu a nepočítala s tím, že je budu někde publikovat. Nakonec jsem se ale rozhodla si tu pro sebe i pro vás letošní favority zaznamenat.

Sto dvacet dva týdnů

Sváteční portrét s macesem na počest Pesachu, který si moc užíváme. První seder jsme byli u kamarádky Mariany, kde šlo vzhledem k počtu a věku dětí spíš o přežití než duchovní zážitek. Jídlo bylo ale znamenité a společnost vybraná a až na ty naše rozjařené potomky i sofistikovaná, takže budeme doufám v tradici přátelských sederů příští rok pokračovat. Druhý seder byl v úzkém rodinném kruhu a moc jsme si ho užili. Po zkušenosti z předešlého dne jsme ho značně zkrátili. Erwín vyžadoval několik přídavků refrénu dajenu a velký dojem na něj udělala chvilka napětí, jestli přijde Eliahu. Na stole pro něj byl celý večer nalitý pohár vína a pak jsme otevřeli balkonové dveře a za zpěvu Eliahu hanavi chvilku čekali, jestli se letos mesiáš přeci jen neobjeví. Erwín si to notoval ještě druhý den a na Eliahu se taky párkrát poptal. Pro archivaci jsem servírovala salát s kozím sýrem a oříšky (příští rok by k tomu náramně pasovala pečená řepa), pečenou tresku s bramborovou kaší a rajčatovým kompotem a jako dezert upekla nadýchaný koláč s citronovým přelivem a s ovocem. Další den jsme si zbalili fidlátka a odfrčeli k babí, kde se budeme až do středy rekreovat. Doufám, že jste si sváteční víkend taky náramně užili!
---
A takhle chroupal maces Erwín loni...

Tubišvatový víkend

Pomalu se doma připravujeme na Tubišvat – Nový rok stromů. Mnoho židovských komunit si touto dobou kromě blížícího se jara připomíná i různá ekologická témata, v Izraeli se vysazují stromy. Domácí oslavy Tubišvatu mají relativně krátkou tradici a tím pádem nejednotnou tvář.  Oblíbené jsou rodinné či komunitní sedery (hostiny), během nichž se podává jídlo, které buď obsahuje plody stromů, nebo "sedm druhů," kterými podle Tóry oplývá země izraelská - tedy pšenici, ječmen, vinnou révu, fíky, granátová jablka, olivy a datle. Někdo servíruje 15 druhů ovoce. Já mám Tubišvat moc ráda a budu se snažit vnést jeho atmosféru k nám domů už během víkendu...

Chanuka je tu!

Včera večer jsme zapálili první chanukovou svíčku, vystavili si přáníčko, které nám Erwínek vyrobil ve školce, rozdali si první dárky, prohlídli si s ním knížku I Have a Little Dreidel, pokusili se ho uspat chanukovými písněmi, které jsem z loňska zase úspěšně zapomněla a pak v klidu s Typoškou pojedli hummus, olivy a uzeného lososa a notně to zapili vínem. Na ráno jsme připravili talíř koblih, z kterých jsme museli samozřejmě rovnou ochutnat. Sice nás trochu tlačilo břicho, ale moc jsme si ten večer užili. Další dny se chystáme na další zapalování svíček, koblihy a bramboráky, čokoládové penízky, o které si možná i zahrajem dreidlem, školní besídku, bramborákový dýchánek u rabína, páteční návštěvu synagogy a večeři na obci, další dárky a Erwínovu radost z toho všeho. Pokud chanuku tyto dny taky slavíte, přeju vám hezké dny a večery a silné žlučníky!