pondělí 20. května 2019

Šabatová večeře / Šabat v krabici


V pátek jsem kromě dárků z festivalu mini, přinesla domů i krabici plnou šabatových propriet. Zapojila jsem se totiž do projektu Šabat v krabici, kterou pro širší židovskou komunitu zorganizovaly Lauderovy školy s podporou společnosti Educating for Impact. Páteční šábesové večeře jsou jednou z našich nejmilejších rodinných tradic, takže jakékoliv vylepšení/ozvláštnění jsem přivítala s radostí. Pokud vás to zajímá, přečtěte si o tom, jak u nás takový páteční večer vypadá…

Předesílám, že "správný" šábes by podle mě měl vypadat tak, že se člověk v pátek přejí ve společnosti rodiny a kamarádů už u předkrmu tak, že musí jídlo trávit oproštěn od povinností až do sobotního večera… Naše oslavy se zatím omezují převážně na páteční večer, a i když je to v horizontu toho, co šabatový odpočinek nabízí, málo, hodně to pro nás znamená. S přípravami začínám už ve čtvrtek večer, kdy jsem zavedla pizzový den. Místo vaření se snažím doma co nejvíc zahladit stopy po uplynulém týdnu a i děti přemluvím k lepšímu večernímu úklidu. V pátek nechodím do práce a dopoledne tak můžu věnovat "sobotnímu úklidu". Pro děti se snažím vyrazit už po o, někdy jdeme na zmrzlinu, někdy na hřiště a někdy rovnou domů. S blížícím se večerem se pak stáhnu do kuchyně a dám se (za zvuku mého oblíbeného šábesového playlistu, na kterém rotuje David Broza, Jonathan Razel a Arik Einstein) do vaření šábesové večeře. Ty tam jsou doby, kdy jsem připravovala složitá menu o několika chodech. Přiznám se, že někdy v pátek melu z posledního a jsem ráda, že strčím lososa do trouby, někdy se toho dokonce musí ujmout Typoška. I když kulinářsky už to není, co to bývalo, i tak si za žádnou cenu nechci nechat naše společné šabatové večeře ujít.

K slavnostní atmosféře přispívá i pečlivě prostřený stůl, na kterém by měl být podle tradice bílý ubrus (říkám si ale, že ten rabín, který tohle zavedl, to musel udělat ještě za svobodna a pak to v návalu rodičovských povinností zapomněl zrušit a tak používám tmavě modrý, a ještě ne přes celý stůl :)). Typoška mi/nám také nosí každý pátek čerstvé květiny, zvyk, který jsem mu podsunula ještě v době, kdy by mě na rukou nosil a teď už nemůže couvnout…

Na slavnostním stole nesmí chybět ani dva bochníky chally (pleteného chleba), víno, vinný mošt pro děti a v našem případě ani hummus, což nás evidentně spojuje s organizátory projektu Šabat v krabici, protože každému kromě výše zmíněných pochutin do krabice jedno balení hummusu z Mamacoffee přibalili. 

Kromě toho jsme v krabici našli čtyři čokoládové brownies (ty jsem se tedy večer dětem dát neodvážila a rozdělili jsme se všichni o jeden kousek), dvě svíčky a čtyři birkony (zpěvníčky/brožurky).

Ty obsahovaly patřičná požehnání a přehledný návod, co během večeře dělat, včetně několika zajímavostí.

My obvykle šabatový večer zahajujeme touhle krásnou kasičkou od nana party,...

...do které každé dítko hodí jeden penízek. Ušetřený obnos na Nový rok spočítáme a pošleme "dětem do Afriky." Přijde mi důležité každý týden dětem podprahově připomínat, že ne všichni na světě se můžou se svojí rodinnou scházet u plného stolu i to, že máme za ty méně šťastné odpovědnost. Často taky přilepšíme našemu Zajdovi nějakou extra dobrotu. 

Pak následuje zapalování svíček, což je ten správný moment si po předepsaném požehnání něco se zavřenýma očima přát. 

Moje myšlenky se pochopitelně téměř pokaždé obrací k dětem, kterým je určena i speciální modlitba. Pak spustíme Šalom alejchem a zavládne u nás (většinou) klid a mír. Po společném požehnání vínu, umytí rukou a požehnání chale se pustíme do společné večeře, což často bývá jediná příležitost se za celý týden bez spěchu sejít ve stejnou chvíli u jednoho stolu. Jíme (chtěla jsem napsat vychutnáváme si, ale to je s malými dětmi luxus, který nás asi ještě nějakou dobu nečeká) večeři a máme čas si v klidu povídat. Po jídle už děti nedostanou (až do sobotního večera) žádné pohádky a ani my se nepouštíme do dodělávání restů. Jsme prostě spolu a je nám dobře.
---
Moc bych tímto chtěla pořadatelům akce poděkovat. Bylo vidět, že Šabatová krabice byla připravena s láskou a snahou dát lidem, kteří šabat pravidelně neslaví, návod, jak si večer užít a případně je inspirovat k pravidelným oslavám. Pro naši rodinu jsou tyhle společné večeře úžasným tmelícím prvkem, na který se děti každý týden opravdu s velkou radostí těší. // Já jsem se tentokrát těšila i na to, jak vám obsah krabice a šabatové přípravy s dětmi pěkně nafotím, ale tohle byla jediná společná fotka, ke které svolily. Adélka i tak dělala srandovní obličeje a Erwín v pozadí znuděně polehával na sedačce a dožadoval se domácího fotbalového utkání, které si cestou domů ze školky s Adélkou domluvil. Tak třeba příště… 

Žádné komentáře:

Okomentovat