úterý 7. dubna 2015

Sto dvacet dva týdnů

Sváteční portrét s macesem na počest Pesachu, který si moc užíváme. První seder jsme byli u kamarádky Mariany, kde šlo vzhledem k počtu a věku dětí spíš o přežití než duchovní zážitek. Jídlo bylo ale znamenité a společnost vybraná a až na ty naše rozjařené potomky i sofistikovaná, takže budeme doufám v tradici přátelských sederů příští rok pokračovat. Druhý seder byl v úzkém rodinném kruhu a moc jsme si ho užili. Po zkušenosti z předešlého dne jsme ho značně zkrátili. Erwín vyžadoval několik přídavků refrénu dajenu a velký dojem na něj udělala chvilka napětí, jestli přijde Eliahu. Na stole pro něj byl celý večer nalitý pohár vína a pak jsme otevřeli balkonové dveře a za zpěvu Eliahu hanavi chvilku čekali, jestli se letos mesiáš přeci jen neobjeví. Erwín si to notoval ještě druhý den a na Eliahu se taky párkrát poptal. Pro archivaci jsem servírovala salát s kozím sýrem a oříšky (příští rok by k tomu náramně pasovala pečená řepa), pečenou tresku s bramborovou kaší a rajčatovým kompotem a jako dezert upekla nadýchaný koláč s citronovým přelivem a s ovocem. Další den jsme si zbalili fidlátka a odfrčeli k babí, kde se budeme až do středy rekreovat. Doufám, že jste si sváteční víkend taky náramně užili!
---
A takhle chroupal maces Erwín loni...

Žádné komentáře:

Okomentovat