Sto dvacet pět týdnů

Erwín má za sebou další týden. Ve středu jsme ve školce slavili Yom HaAtzmaut, ve čtvrtek podnikli výlet do obory Hvězda, kde jsme se na pár minut zúčastnili slavnostního předávání cen Nejkrásnější kniha roku a na víkend vyrazili k babí. O tom jsem ale už dneska psala. Minule jsme mu na procházce do Ikei pořídili tyhle parádní auťáky, aby si tam měl na písku s čím hrát, ale zalíbily se mu natolik, že s námi nakonec putovaly domů. Příště je tam zkusíme nenápadně nechat... A taky jsme nasbírali několik dalších vtipných hlášek. Když tuhle viděl na chodníku psí lejno, jak krabici od bot, nález okomentoval monologem: "Mami, toto je? Bobek. Asi ježek." (Babí mu na zahradě ukazovala ježčí hovínko a on si teď myslí, že všechny hromádky, co se na ulici povalujou, jsou od ježků.) O pár kroků dál se válel vajgl. A zase: "Mami toto je?" "Nedopalek od cigarety, Erwínku." "Kouří. Jako vlk." (Evidentně se příliš často dívá na Jen počkej, zajíci.) A hláška týdne: "Já jsem kluk, ty miminko!" Prostě jsem ho mimoděk oslovila miminko a on na mě hned takhle zhurta...

Tentokrát se mi Erwína podařilo zachytit na několika pěkných fotkách. Autíčka nejdřív rozebral, protože jsem je evidentně poskládala špatně, a pak je zase všechny poskládal. Dokonce na to měl i klíč ze sady od Dupla. Na téhle fotce je pak krásně zachyceno nadšení z jízdy dobře našlapaného vozoparku.

Jenže pak nám do toho něco vlítlo. "Mááámo, totoe?!?" 

Moucha. První živá domácí moucha. Prostě setkání třetího druhu. A já to zachytila! 

Naštěstí zase brzy odlítla, Erwín uklidil vercajk do korby, seřadil svůj majeteček pěkně systematicky do řady, jak to s oblibou dělává, a byl focení konec!